Přeskočit na obsah

Němci

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Němci (německy Deutsche) jsou germánská etnická skupina a národ pocházející ze střední Evropy, který sdílí společný německý původ, kulturu a historii. Jsou definováni především příslušností k německému jazyku a německé národnosti. Jako etnikum tvoří většinu obyvatelstva v Německu, Rakousku a Švýcarsku a jsou významnou menšinou v mnoha dalších zemích. Němci a jejich předkové hráli klíčovou roli ve formování evropských dějin, vědy a kultury, od Svaté říše římské přes reformaci až po velké vědecké a filozofické proudy moderní doby.

Šablona:Infobox Etnická skupina

💬 Etymologie názvu

Označení pro Němce se v různých jazycích výrazně liší a odráží jejich složitou historii.

  • Deutsch (německy): Slovo Deutsch pochází ze starohornoněmeckého diutisc, což znamenalo "lidový" nebo "patřící k lidu". Používalo se k označení jazyka prostého lidu na rozdíl od latiny, jazyka církve a administrativy[1].
  • Němec (česky a slovansky): České slovo Němec pochází z praslovanského *němьcь, což znamenalo "němý" nebo "ten, kdo nemluví srozumitelně". Tímto termínem Slované označovali všechny cizince, jejichž řeči nerozuměli, ale nakonec se ustálil jako označení pro jejich nejbližší západní sousedy[2].
  • German (anglicky), Germán (česky): Toto slovo pochází z latinského Germani, které poprvé použil Julius Caesar a zpopularizoval historik Tacitus ve svém spise Germania (cca 98 n. l.). Původ latinského termínu je nejasný, pravděpodobně pochází z keltského označení pro "soused"[3].

⏳ Historie a formování národa (Etnogeneze)

Na rozdíl od Francouzů nebo Angličanů, jejichž národní identita se formovala v rámci centralizovaného státu, proces formování Němců byl dlouhý, složitý a probíhal v politicky roztříštěném prostředí.

Germánské kmeny a Řím

Předky Němců jsou germánské kmeny (jako Cheruskové, Frankové, Alamani, Gótové), které ve starověku obývaly střední a severní Evropu východně od Rýna. Římané je vnímali jako barbarské, ale respektované protivníky. Zlomovým bodem byla bitva v Teutoburském lese (9 n. l.), kde Germáni zničili tři římské legie a zastavili tak římskou expanzi na východ od Rýna, což zásadně ovlivnilo budoucí hranice Evropy.

Franská říše a vznik Východofranské říše

Během stěhování národů se germánské kmeny rozšířily po celé Evropě. Nejvýznamnější z nich, Frankové, vytvořili v Galii mocnou říši. Za vlády Karla Velikého na přelomu 8. a 9. století dosáhla Franská říše svého vrcholu a zahrnovala většinu západní a střední Evropy. Po Karlově smrti se však říše rozpadla. Verdunská smlouva z roku 843 ji rozdělila na tři části. Východní část, Východofranská říše, se stala základem pro budoucí Německo[4].

Svatá říše římská

V roce 962 byl východofranský král Ota I. Veliký korunován v Římě císařem, čímž vznikla Svatá říše římská (později s přídomkem národa německého). Tento volný, decentralizovaný svazek stovek států, státečků, knížectví a svobodných měst tvořil politický rámec pro německy mluvící oblasti po téměř tisíc let, až do svého zániku v roce 1806. Ačkoliv bránila vzniku centralizovaného německého státu, Svatá říše římská přesto vytvářela pocit společné kulturní a politické identity.

Reformace a posílení německého jazyka

Klíčovou událostí pro formování německé identity byla protestantská reformace, kterou v roce 1517 zahájil Martin Luther. Jeho překlad Bible do němčiny (1522–1534) měl obrovský dopad. Vytvořil základ pro jednotný spisovný německý jazyk, který byl srozumitelný napříč různými dialektovými oblastmi a stal se mocným nástrojem pro formování národního vědomí[5]. Reformace a následné náboženské války (zejména třicetiletá válka) však Německo hluboce rozdělily na protestantský sever a katolický jih.

Cesta ke sjednocení a vzestup nacionalismu (17.–19. století)

Po třicetileté válce byla Svatá říše římská jen volnou konfederací a politická moc se přesunula na jednotlivé státy. Mezi nimi postupně získaly dominantní postavení dva rivalové:

  • Habsburská monarchie (Rakousko): Tradiční katolická velmoc v čele s císařem.
  • Prusko: Nová, militaristická a protestantská velmoc na severu, která v 18. století za vlády Fridricha Velikého začala rakouské dominanci konkurovat.

Moderní německý nacionalismus se zrodil na přelomu 18. a 19. století jako reakce na napoleonské války. Napoleonova okupace a zánik Svaté říše římské (1806) vyvolaly vlnu vlastenectví a touhu po jednotném a silném německém státě. Tato myšlenka byla živena filozofy a básníky období romantismu (např. Johann Gottlieb Fichte, Ernst Moritz Arndt).

Po porážce Napoleona vznikl Německý spolek (1815), který byl stále volnou konfederací států pod vedením Rakouska. Touha po sjednocení vyvrcholila revolucí v roce 1848, kdy se ve Frankfurtu sešel celoněmecký parlament s cílem vytvořit sjednocené a liberální Německo. Tento pokus však ztroskotal na odporu monarchů.

Sjednocení Německa nakonec nebylo dosaženo revolucí "zdola", ale vojenskou silou "shora". Pruský kancléř Otto von Bismarck v sérii tří válek (proti Dánsku, Rakousku a Francii) eliminoval své soupeře. Po vítězství v prusko-francouzské válce bylo 18. ledna 1871 ve Versailles vyhlášeno Německé císařství. Nový stát, s pruským králem jako císařem a Berlínem jako hlavním městem, však nezahrnoval Rakousko (tzv. maloněmecké řešení)[6].

Světové války a rozdělení národa

Nově sjednocené Německo se rychle stalo dominantní průmyslovou a vojenskou mocností v Evropě. Jeho agresivní zahraniční politika a soupeření s ostatními velmocemi však vedly ke katastrofě první světové války (1914–1918). Porážka, tvrdé podmínky Versailleské smlouvy a následná hospodářská krize vytvořily živnou půdu pro extremismus.

V roce 1933 se k moci dostal Adolf Hitler a jeho nacistická strana. Hitlerova ideologie byla založena na rasistickém a expanzivním nacionalismu, který definoval Němce jako nadřazenou "árijskou rasu" a vinil Židy ze všech problémů. Tato ideologie vedla k druhé světové válce (1939–1945) a k holokaustu, systematické genocidě přibližně šesti milionů evropských Židů.

Po porážce v roce 1945 bylo Německo zdevastováno a jeho pověst zničena. Vítězné mocnosti ho rozdělily na čtyři okupační zóny. V kontextu studené války vznikly v roce 1949 dva německé státy:

Německý národ tak byl téměř 45 let rozdělen Berlínskou zdí a železnou oponou.

Moderní německá identita

Znovusjednocení Německa 3. října 1990 po pádu Berlínské zdi znamenalo zásadní zlom. Moderní německá identita je hluboce ovlivněna poučením z katastrof 20. století.

  • Zdrženlivost a pacifismus: Na rozdíl od nacionalismu 19. a počátku 20. století je současná německá identita charakterizována zdrženlivostí vůči nacionalistickým projevům a silným pacifistickým proudem.
  • Ústavní patriotismus: Mnoho Němců se identifikuje spíše s demokratickými a liberálními hodnotami zakotvenými v ústavě (Základní zákon) než s etnickým nacionalismem.
  • Evropská integrace: Německo je jedním z hlavních motorů evropské integrace, kterou vnímá jako záruku míru a prosperity na kontinentu.
  • Vyrovnání s minulostí (Vergangenheitsbewältigung): Součástí moderní německé identity je neustálé připomínání zločinů nacismu a holocaustu jako varování pro budoucnost[7].

Zároveň se současné Německo potýká s výzvami spojenými s imigrací a integrací milionů lidí z jiných kultur, což vede k novým debatám o tom, co to znamená být Němcem v 21. století.

🌍 Demografie a diaspora

Celkový počet Němců se odhaduje na přibližně 100 milionů, pokud bereme v úvahu ty, kteří mluví německy jako svým mateřským jazykem. Pokud zahrneme i lidi s německými kořeny, může se toto číslo zvýšit až na 155 milionů.

Rozšíření v Evropě

  • Německo: Žije zde přibližně 75 milionů etnických Němců.
  • Rakousko: Přibližně 8 milionů Rakušanů se hlásí k německé národnosti a kultuře, ačkoliv si udržují silnou a svébytnou rakouskou národní identitu.
  • Švýcarsko: Zhruba 5 milionů Švýcarů (cca 60 % populace) je německy mluvících. I zde je však silná švýcarská národní identita, odlišná od německé.
  • Autochtonní menšiny: Historické německé menšiny žijí v mnoha evropských zemích, například v Jižním Tyrolsku (Itálie), v Alsasku a Lotrinsku (Francie), v Belgii (německy mluvící společenství), v Polsku (zejména ve Slezsku), v Česku, v Maďarsku a v Rumunsku (sedmihradští Sasové).

Německá diaspora

Němečtí emigranti vytvořili po celém světě významné komunity.

  • Spojené státy: K německému původu se hlásí přibližně 43 milionů Američanů, což z nich činí největší etnickou skupinu v USA[8].
  • Brazílie, Argentina, Kanada: V těchto zemích také žijí miliony lidí s německými kořeny.
  • Východní Evropa: Významné německé komunity existovaly po staletí v Rusku (povolžští Němci) a na Ukrajině. Většina z nich byla deportována nebo přesídlena během a po druhé světové válce.

🗣️ Jazyk

Hlavním sjednocujícím prvkem Němců je němčina, západogermánský jazyk, kterým mluví jako mateřským jazykem přibližně 100 milionů lidí. Spisovná němčina (Hochdeutsch) je založena na dialektech středního a jižního Německa a její moderní podobu kodifikoval překlad Bible od Martina Luthera.

Německý jazykový prostor je však dialektálně velmi pestrý. Existuje velké množství dialektů, které se často dělí na dvě hlavní skupiny:

  • Dolnoněmecké dialekty (Plattdeutsch): Na severu Německa.
  • Hornoněmecké dialekty (Hochdeutsch): Ve středním a jižním Německu, Rakousku a Švýcarsku. Patří sem například bavorština, švábština nebo švýcarská němčina.

Rozdíly mezi některými dialekty mohou být tak velké, že si jejich mluvčí navzájem nerozumí.

📜 Kultura

Německá kultura, často označovaná jako "země básníků a myslitelů" (Das Land der Dichter und Denker), dala světu obrovské množství významných osobností a děl.

💡 Pro laiky

Národ ze stavebnice

Představte si, že chcete postavit "německý národ" jako model ze stavebnice.

1. Základní kostičky (Germánské kmeny): Na začátku nemáte žádný hotový model, jen spoustu různých kostiček roztroušených po stole. Jsou to germánské kmeny – Frankové, Sasové, Alamani a další. Každý je trochu jiný.

2. První velký, ale rozpadlý plánek (Franská říše): Přijde Karel Veliký a všechny kostičky poskládá do jednoho obrovského, impozantního modelu. Po jeho odchodu se ale model rozpadne na tři části. Z té východní části (Východofranská říše) se začne něco nového rýsovat.

3. Složitý a neúplný návod (Svatá říše římská): Po staletí existuje jakýsi velmi volný a komplikovaný návod, jak by kostičky měly patřit k sobě. Některé jsou spojeny pevněji, jiné jen velmi volně. Výsledkem není jeden pevný model, ale spíše stovka malých, samostatných modelů (států a státečků), které se jen volně drží pohromadě.

4. Sjednocující lepidlo (Jazyk Martina Luthera): Přijde Martin Luther a vytvoří univerzální "lepidlo" – přeloží Bibli do němčiny, které rozumí skoro všichni. Lidé si najednou uvědomí, že i když žijí v různých státečcích, mluví podobně a mají něco společného.

5. Hlavní stavitel (Otto von Bismarck): V 19. století přijde rázný stavitel Otto von Bismarck. Řekne: "Dost bylo malých modelů!" a pomocí síly (válek) spojí většinu kostiček do jednoho velkého, pevného a moderního modelu – Německého císařství. Některé kostičky (Rakousko) ale záměrně nechá stranou.

6. Rozbití a nové slepení (20. století): Tento nový, silný model se dvakrát dostane do obrovské rvačky (světové války) a pokaždé je rozbit na kusy. Po druhé rvačce je dokonce rozdělen na dvě poloviny zdí. Teprve po mnoha letech se obě poloviny znovu spojí.

Dnešní Němci jsou výsledkem tohoto dlouhého a často bolestivého skládání. Jejich identita není založena na jednom starém království, ale na společném jazyce, kultuře a složité historii plné rozdělení a sjednocování.

Reference

  1. ↑ https://www.etymonline.com/word/Dutch
  2. ↑ https://cs.wiktionary.org/wiki/N%C4%9Bmec
  3. ↑ https://www.britannica.com/topic/Germanic-peoples
  4. ↑ https://www.britannica.com/event/Treaty-of-Verdun
  5. ↑ https://www.luther.de/en/legenden/bibel.html
  6. ↑ https://www.britannica.com/event/unification-of-Germany
  7. ↑ https://www.goethe.de/en/kul/ges/20786915.html
  8. ↑ https://data.census.gov/table?q=german+ancestry&tid=ACSDT1Y2019.B04006
Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Němci&oldid=9777“