Přeskočit na obsah

Německý spolek

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Historický stát Německý spolek (německy Deutscher Bund) byl volný svazek německých států, který existoval v letech 1815 až 1866. Vznikl na Vídeňském kongresu jako nástupce Svaté říše římské, zaniklé v roce 1806 během napoleonských válek. Jeho hlavním úkolem bylo zajištění vnější i vnitřní bezpečnosti členských států a zachování jejich suverenity a územní celistvosti. Spolek byl charakteristický silným vlivem dvou největších členů, Rakouského císařství a Pruského království, jejichž rivalita, známá jako německý dualismus, nakonec vedla k jeho zániku.

Spolek sdružoval 39 (později 35) suverénních států, včetně jednoho císařství (Rakousko), pěti království (Prusko, Bavorsko, Sasko, Hannoversko, Württembersko), řady velkovévodství, vévodství, knížectví a čtyř svobodných měst. Důležitým rysem bylo, že do spolku nepatřila celá území Rakouska a Pruska, ale pouze jejich části, které historicky náležely ke Svaté říši římské. To znamenalo, že například Uherské království nebo Poznaňsko nebyly součástí spolku, zatímco Čechy, Morava a Rakouské Slezsko ano. Jediným společným orgánem byl Spolkový sněm (Bundestag), který zasedal ve Frankfurtu nad Mohanem a byl spíše kongresem vyslanců než skutečným parlamentem.

Existence Německého spolku byla poznamenána napětím mezi snahami o udržení monarchistického a konzervativního řádu (tzv. Metternichovský systém) a sílícím liberálním a nacionálním hnutím, které usilovalo o sjednocení Německa v jeden národní stát. Tyto snahy vyvrcholily během revoluce v letech 1848–1849, kdy se ve Frankfurtu sešel celoněmecký parlament, který se pokusil vytvořit sjednocené Německé císařství. Tento pokus však ztroskotal. Spolek byl definitivně rozpuštěn po porážce Rakouska v prusko-rakouské válce v roce 1866, což otevřelo cestu k vytvoření Severoněmeckého spolku pod vedením Pruska a následně ke sjednocení Německa v roce 1871.

📜 Historie

🏛️ Vznik na Vídeňském kongresu (1815)

Po porážce Napoleona Bonaparta se v letech 1814–1815 sešel Vídeňský kongres, jehož cílem bylo nově uspořádat Evropu. Jedním z klíčových bodů jednání byla budoucnost německých území. Svatá říše římská byla Napoleonem v roce 1806 zrušena a nahrazena Rýnským spolkem, který byl pod francouzským protektorátem. Po Napoleonově pádu bylo nutné vytvořit novou strukturu, která by zajistila stabilitu ve střední Evropě.

Představy o budoucí podobě Německa se lišily. Zatímco někteří nacionalisté doufali ve vytvoření jednotného německého národního státu, vítězné mocnosti, zejména Rakousko v čele s kancléřem Klemensem von Metternichem, a Prusko, si nepřály silný centralizovaný stát, který by mohl ohrozit jejich vlastní mocenské postavení a evropskou rovnováhu. Výsledkem byl kompromis – vytvoření volné konfederace suverénních států. 8. června 1815 byla podepsána Německá spolková akta (Deutsche Bundesakte), která se stala ústavou Německého spolku. Cílem spolku bylo "udržení vnější a vnitřní bezpečnosti Německa a nezávislosti a nedotknutelnosti jednotlivých německých států".

👑 Období restaurace a Vormärz (1815–1848)

První desetiletí existence spolku byla plně v duchu politiky restaurace, prosazované Metternichem. Toto období, známé jako Vormärz ("předbřezní", tj. před březnovou revolucí 1848), bylo charakterizováno potlačováním liberálních a nacionálních myšlenek. Spolkový sněm se stal nástrojem konzervativních vlád k potírání opozice.

Klíčovým momentem byly Karlovarská usnesení z roku 1819, přijatá v reakci na zavraždění spisovatele Augusta von Kotzebue studentským radikálem. Tato usnesení zavedla přísnou cenzuru tisku, dohled nad univerzitami a zakázala studentské spolky (Burschenschaften), které byly centry nacionálního hnutí. Jakékoli snahy o politickou změnu byly tvrdě potlačovány.

Navzdory politickým represím se v německých zemích rozvíjela ekonomická spolupráce. V roce 1834 byl z iniciativy Pruska založen Německý celní spolek (Zollverein), který odstranil celní bariéry mezi většinou členských států. Rakousko se však ke spolku nepřipojilo, což posílilo ekonomický vliv Pruska a předznamenalo jeho budoucí vůdčí roli v procesu sjednocování.

🌍 Revoluce 1848–1849

Vlna revolucí, která v roce 1848 zasáhla Evropu, se nevyhnula ani Německému spolku. V březnu vypukly nepokoje v mnoha německých městech, včetně Vídně a Berlína. Lidé požadovali občanské svobody, ústavu a především sjednocení Německa. Pod tlakem událostí panovníci ustoupili a souhlasili s konáním voleb do celoněmeckého Národního shromáždění.

Tento parlament, známý jako Frankfurtský parlament, se sešel 18. května 1848 v kostele sv. Pavla ve Frankfurtu. Jeho hlavním úkolem bylo vypracovat ústavu pro sjednocené Německo. Poslanci vedli dlouhé debaty o budoucí podobě státu. Klíčovou otázkou byl spor mezi tzv. velkoněmeckým řešením (Großdeutsche Lösung), které počítalo se zahrnutím německy mluvících částí Rakouska, a maloněmeckým řešením (Kleindeutsche Lösung), které prosazovalo sjednocení bez Rakouska pod vedením Pruska.

Nakonec zvítězila maloněmecká koncepce. V březnu 1849 parlament schválil ústavu, která počítala se vznikem konstituční monarchie v čele s dědičným císařem. Císařská koruna byla nabídnuta pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV., ten ji však odmítl jako "korunu z bláta a špíny", protože nechtěl přijmout moc od revolucionářů. Tím byl osud revoluce zpečetěn. Parlament byl rozehnán a v německých státech byly postupně obnoveny staré pořádky.

⚔️ Obnovení spolku a prusko-rakouský dualismus

Po porážce revoluce byl v roce 1850 Německý spolek v původní podobě obnoven. Období 50. a 60. let 19. století bylo ve znamení rostoucího napětí mezi Rakouskem a Pruskem. Prusko, posílené ekonomicky díky Celnímu spolku a vojensky díky reformám armády, se stále více snažilo převzít vůdčí roli v německých záležitostech.

V roce 1862 se pruským ministerským předsedou stal Otto von Bismarck. Jeho cílem bylo sjednotit Německo "krví a železem" pod pruskou nadvládou, a to i za cenu války s Rakouskem. Příležitost se naskytla v tzv. dánsko-německé válce o Šlesvicko-Holštýnsko v roce 1864, kde Prusko a Rakousko bojovaly jako spojenci proti Dánsku. Následné spory o správu získaných vévodství Bismarck záměrně eskaloval.

💥 Zánik v prusko-rakouské válce (1866)

V červnu 1866 Prusko obvinilo Rakousko z porušení dohod a jeho vojska vpochodovala do Holštýnska, které spravovalo Rakousko. Většina států Německého spolku, včetně Bavorska, Saska a Hannoverska, se postavila na stranu Rakouska. Spolkový sněm odhlasoval mobilizaci spolkových vojsk proti Prusku.

Vypukla prusko-rakouská válka. Pruská armáda, lépe organizovaná, vyzbrojená moderními puškami (zadovkami) a strategicky vedená Helmuthem von Moltkem, rychle získala převahu. Rozhodující bitva se odehrála 3. července 1866 u Hradce Králové (Bitva u Hradce Králové), kde rakouská a saská vojska utrpěla drtivou porážku.

Válka skončila Pražským mírem podepsaným 23. srpna 1866. Jednou z hlavních podmínek mírové smlouvy bylo rozpuštění Německého spolku. Prusko anektovalo některé severoněmecké státy, které bojovaly na straně Rakouska, a vytvořilo Severoněmecký spolek, nový federální stát pod svou hegemonií. Rakousko bylo z německých záležitostí definitivně vyloučeno a muselo se přeorientovat na Balkán, což vedlo k rakousko-uherskému vyrovnání v roce 1867.

🏛️ Struktura a orgány

🗣️ Spolkový sněm

Jediným centrálním orgánem Německého spolku byl Spolkový sněm (Bundestag nebo také Bundesversammlung), který trvale zasedal ve Frankfurtu nad Mohanem v paláci Thurn-Taxisů. Nebyl to parlament volených zástupců lidu, ale spíše kongres diplomatických vyslanců jmenovaných vládami členských států. Každý stát měl určitý počet hlasů podle své velikosti a významu.

Sněm fungoval ve dvou formách:

  • Užší rada (Engerer Rat): Projednávala běžnou agendu. Zahrnovala 17 hlasů (větší státy měly po jednom hlasu, menší státy byly sdruženy do kurií a měly hlas společný). Pro přijetí usnesení byla nutná absolutní většina.
  • Plénum (Plenum): Svolávalo se při rozhodování o zásadních otázkách, jako byly změny ústavy, vyhlášení války nebo přijetí nových členů. Zde bylo celkem 69 (později 70) hlasů, rozdělených podle velikosti států. Pro přijetí usnesení byla nutná dvoutřetinová většina.

Předsednictví ve Spolkovém sněmu trvale náleželo Rakousku. Pravomoci sněmu byly omezené a jeho rozhodování bylo často pomalé a neefektivní, protože vyslanci museli jednat podle instrukcí svých vlád.

🗺️ Členské státy

Německý spolek byl tvořen různorodou směsicí států. Při svém založení v roce 1815 měl 39 členů. Mezi nejvýznamnější patřily:

Zvláštností bylo, že někteří panovníci byli zároveň hlavami států mimo spolek:

  • Král Velké Británie byl do roku 1837 zároveň králem Hannoverska.
  • Král Dánska byl vévodou Holštýnska a Lauenburgu.
  • Král Nizozemska byl velkovévodou Lucemburska a vévodou Limburska.

🛡️ Spolková armáda

Německý spolek měl společnou armádu (Bundesheer), která se skládala z kontingentů jednotlivých členských států. V případě ohrožení měl Spolkový sněm právo vyhlásit mobilizaci. Armáda byla rozdělena do deseti armádních sborů. Velitelem byl jmenován vždy ad hoc pro konkrétní vojenskou akci.

V praxi byla spolková armáda velmi neefektivní. Jednotlivé kontingenty měly různou úroveň výcviku, výzbroje i organizace. Mobilizace byla pomalá a koordinace mezi sbory obtížná. Armáda se zúčastnila několika konfliktů, například války o Šlesvicko-Holštýnsko (1848–1851) a dánsko-německé války (1864). Její slabost se plně projevila v roce 1866, kdy nebyla schopna účinně čelit pruské armádě.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si Německý spolek jako takový "klub" německy mluvících království, vévodství a měst, který vznikl po porážce Napoleona. Nebyl to jeden stát jako dnešní Německo, ale spíše volná aliance, podobná dnešní Evropské unii nebo OSN, ale jen pro německé země.

  • **Hlavní cíl:** Hlavním úkolem tohoto "klubu" bylo zajistit, aby se jeho členové nehádali mezi sebou a aby je nikdo nenapadl zvenčí. Měl udržovat klid a pořádek.
  • **Šéfové klubu:** V klubu byli dva hlavní "siláci" – Rakousko a Prusko. Neustále se přetahovali o to, kdo bude mít hlavní slovo. Rakousko bylo zpočátku starší a váženější, ale Prusko postupně sílilo, hlavně ekonomicky.
  • **Společná pravidla:** Měli jeden společný "jednací stůl" ve městě Frankfurt nad Mohanem, kde se zástupci všech členů scházeli a domlouvali. Ale protože každý hájil hlavně své zájmy, bylo velmi těžké se na něčem dohodnout.
  • **Konec klubu:** Nakonec se dva hlavní rivalové, Rakousko a Prusko, pustili do rvačky (války). Prusko, které bylo modernější a lépe připravené, vyhrálo. Vítěz pak řekl, že starý klub se ruší, a založil si nový, menší, kterému už šéfoval sám. Tím Německý spolek zanikl a byl to klíčový krok ke vzniku sjednoceného Německa o pár let později.

Stručně řečeno, Německý spolek byl padesátiletý pokus o spolupráci německých států, který ztroskotal na jejich vzájemné rivalitě, především mezi Rakouskem a Pruskem.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Německý_spolek&oldid=16025“