Pruské království
Obsah boxu
Šablona:Infobox - zaniklý stát
Pruské království (německy Königreich Preußen) byl německý stát, který existoval v letech 1701 až 1918. Vzniklo povýšením Braniborského kurfiřtství a Pruského vévodství na království a stalo se vůdčí silou při sjednocení Německa v roce 1871. Po celou dobu své existence bylo ovládáno dynastií Hohenzollernů. Ačkoliv formálně zaniklo až po první světové válce, jeho jméno a instituce byly definitivně zrušeny až po druhé světové válce v roce 1947. Prusko je historicky spojováno s militarismem, efektivní byrokracií a významným vlivem na evropské dějiny 18. a 19. století.
📜 Historie
👑 Vznik království (1701)
Základy budoucího království položili Hohenzollernové spojením Braniborského kurfiřtství a Pruského vévodství pod jednu personální unii v roce 1618, čímž vznikl stát známý jako Braniborsko-Prusko. Během vlády "velkého kurfiřta" Fridricha Viléma (1640–1688) stát posílil svou armádu a centralizoval správu.
Jeho syn, kurfiřt Fridrich III. Braniborský, využil politické situace během válek o španělské dědictví a získal od císaře Svaté říše římské Leopolda I. souhlas s povýšením na krále. Podmínkou bylo, že titul se bude vázat na jeho území mimo Svatou říši římskou, tedy na Prusko. Dne 18. ledna 1701 se v Königsbergu korunoval jako Fridrich I., "král v Prusku" (König in Preußen).
militaristický stát (1713–1740)
Nástupce Fridricha I., jeho syn Fridrich Vilém I. (vládl 1713–1740), známý jako "král voják", se zaměřil na budování armády a státní pokladny. Zavedl přísnou disciplínu, úsporná opatření a reformoval daňový systém. Za jeho vlády se pruská armáda stala jednou z největších a nejlépe vycvičených v Evropě, přestože ji sám téměř nepoužil v boji. Vytvořil tak silný základ pro expanzivní politiku svého syna.
🌟 Éra Fridricha Velikého (1740–1786)
Fridrich II. Veliký (vládl 1740–1786) byl představitelem osvícenského absolutismu, ale zároveň i agresivním vojenským stratégem. Krátce po nástupu na trůn napadl habsburské Slezsko a rozpoutal tak Války o rakouské dědictví. Během Sedmileté války (1756–1763) čelilo Prusko koalici 
Rakouska, 
Francie a 
Ruska, ale díky své vojenské genialitě a britské podpoře dokázalo Slezsko udržet.
V roce 1772 se Fridrich podílel na prvním dělení Polska, čímž získal Západní Prusko a propojil tak své dosud oddělené braniborské a pruské državy. Tím se také jeho titul změnil z "krále v Prusku" na "krále pruského" (König von Preußen).
Napoleonské války a reformy (1797–1815)
Na konci 18. století se Prusko stalo jednou z hlavních evropských mocností. Během Francouzské revoluce a následných napoleonských válek však utrpělo drtivou porážku v bitvě u Jeny a Auerstedtu (1806) proti Napoleonově armádě. Tylžský mír z roku 1807 znamenal pro Prusko ztrátu téměř poloviny území.
Tato katastrofa vedla k období hlubokých reforem (tzv. Pruské reformy), které iniciovali politici jako baron vom Stein a von Hardenberg a vojenští velitelé Scharnhorst a Gneisenau. Reformy modernizovaly armádu (zavedení branné povinnosti), státní správu, vzdělávání (založení Berlínské univerzity) a zrušily nevolnictví. Posílené Prusko se následně významně podílelo na porážce Napoleona v bitvě u Lipska (1813) a u Waterloo (1815).
🇩🇪 Cesta ke sjednocení Německa (1815–1871)
Na Vídeňském kongresu v roce 1815 získalo Prusko významná území na západě, včetně Porýní a Vestfálska, což z něj učinilo strážce proti Francii a posílilo jeho pozici v rámci Německého spolku.
V polovině 19. století sílil spor o dominanci v německy mluvících zemích mezi Pruskem a Rakouským císařstvím. V roce 1862 se pruským ministerským předsedou stal Otto von Bismarck, který se rozhodl sjednotit Německo "krví a železem". Pod jeho vedením Prusko zvítězilo ve třech klíčových válkách:
- **Dánsko-německá válka** (1864): Společně s Rakouskem proti
Dánsku o Šlesvicko-Holštýnsko. - **Prusko-rakouská válka** (1866): Drtivé vítězství v bitvě u Hradce Králové znamenalo konec rakouského vlivu v Německu a vznik Severoněmeckého spolku pod pruskou hegemonií.
- **Prusko-francouzská válka** (1870–1871): Vítězství nad
Francií vedlo k připojení jihoněmeckých států a 18. ledna 1871 byl pruský král Vilém I. ve Versailleském zrcadlovém sále prohlášen německým císařem.
👑 Prusko v Německém císařství (1871–1918)
Po sjednocení se Pruské království stalo největším a nejvlivnějším státem nově vzniklého Německého císařství. Pruský král byl zároveň německým císařem a pruský ministerský předseda obvykle i německým kancléřem. Prusko tvořilo zhruba dvě třetiny území i populace říše a jeho elity dominovaly v armádě i administrativě.
📉 Zánik (1918–1947)
Porážka v první světové válce vedla k Listopadové revoluci v roce 1918, abdikaci císaře Viléma II. a konci monarchie. Prusko se stalo Svobodným státem Prusko v rámci Výmarské republiky. V roce 1932 byla jeho autonomie fakticky zrušena (tzv. Preußenschlag) a po nástupu nacistů k moci bylo plně začleněno do centralizovaného státu.
Po druhé světové válce rozhodla Spojenecká kontrolní rada zákonem č. 46 z 25. února 1947 o definitivním zrušení státu Prusko, který byl považován za "nositel militarismu a reakce v Německu". Jeho území bylo rozděleno mezi okupační zóny a později mezi spolkové země Německa a další státy (Polsko, Sovětský svaz).
🌍 Geografie a územní vývoj
Jádrem Pruska byly Braniborsko s hlavním městem Berlínem a Východní Prusko s hlavním městem Königsberg (dnešní Kaliningrad). Během své existence se království masivně rozrostlo. Mezi nejdůležitější územní zisky patřily:
- **Slezsko**: Získáno od Rakouska ve válkách o rakouské dědictví (1740–1748).
- **Území z dělení Polska**: Západní Prusko, Pomořansko, Varšava a další oblasti (1772, 1793, 1795).
- **Porýní a Vestfálsko**: Získáno na Vídeňském kongresu (1815).
- **Šlesvicko-Holštýnsko**, **Hannoverské království**, **Hesenské kurfiřtství** a **Nasavské vévodství**: Anektováno po prusko-rakouské válce (1866).
V době svého největšího rozmachu v rámci Německého císařství sahalo Prusko od hranic s Francií a 
Belgií na západě až po hranice s Ruskem na východě.
🏛️ Státní zřízení a politika
Prusko bylo zpočátku absolutní monarchie, kde měl král neomezenou moc. Po revoluci v roce 1848 byla přijata ústava a stát se formálně stal konstituční monarchií. Moc krále však zůstala velmi silná, zejména v oblasti armády a zahraniční politiky.
Administrativa
Pruská byrokracie byla proslulá svou efektivitou, disciplínou a hierarchií. Byla založena na principu služby státu a byla klíčovým nástrojem pro správu rozsáhlého a různorodého území.
Armáda
Armáda hrála v pruském státě ústřední roli. Důstojnický sbor byl tvořen převážně šlechtou (tzv. Junkers) a armáda měla obrovský vliv na politiku i společnost. Pruský generální štáb, systém velení a vojenská doktrína se staly vzorem pro mnoho armád po celém světě.
💡 Věda, kultura a společnost
Ačkoliv je Prusko spojováno především s vojenstvím, bylo také významným centrem vědy a kultury.
- **Vzdělání**: Pruský vzdělávací systém, zejména po reformách Wilhelma von Humboldta, byl jedním z nejlepších na světě. Univerzity v Berlíně, Königsbergu či Halle patřily ke světové špičce.
- **Filozofie**: V Königsbergu působil jeden z největších filozofů novověku, Immanuel Kant. Prusko bylo také kolébkou německého idealismu (Hegel, Fichte).
- **Pruské ctnosti**: Společnost kladla důraz na hodnoty jako disciplína, pracovitost, poslušnost, skromnost a smysl pro povinnost.
legado a odkaz
Odkaz Pruského království je komplexní a kontroverzní. Na jedné straně je vnímáno jako stát, který sjednotil Německo, modernizoval jeho správu a armádu a přispěl k rozvoji vědy a vzdělání. Na druhé straně je jeho dědictví spojováno s agresivním militarismem a autoritářstvím, které podle některých historiků přispělo k tragédiím 20. století.
🤔 Pro laiky
Představte si Prusko jako velmi ambiciózního a disciplinovaného studenta ve třídě plné menších německých států. Zpočátku nebylo největší ani nejbohatší, ale díky obrovské píli, skvělé organizaci a velmi silné armádě (kterou neváhalo použít) postupně všechny ostatní předčilo. Jeho "ředitel", kancléř Bismarck, nakonec donutil všechny ostatní státy, aby se spojily pod jeho vedením do jedné velké školy – Německého císařství. Prusko tak bylo motorem, který vytvořil moderní Německo, ale jeho přísné a vojenské metody zanechaly v historii složitý a často kritizovaný odkaz.