Fridrich II. Veliký

Rozbalit box

Obsah boxu

Fridrich II. Veliký (německy Friedrich II. der Große; 24. ledna 1712, Berlín – 17. srpna 1786, Postupim), známý také pod přezdívkou Starý Fritz (Alter Fritz), byl třetí pruský král z rodu Hohenzollernové, vládnoucí v letech 1740 až 1786. Během své 46leté vlády proměnil Prusko z druhořadého německého státu na evropskou velmoc. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojevůdců 18. století a klíčového představitele osvícenského absolutismu.

Proslul svými vojenskými úspěchy, zejména ve válkách o rakouské dědictví a v sedmileté válce, kde se mu podařilo navzdory obrovské přesile udržet pro Prusko bohaté Slezsko, které získal na úkor Marie Terezie. Kromě vojenských schopností byl také významným reformátorem, mecenášem umění, filozofem a hudebním skladatelem. Jeho dvůr v Postupimi, zejména na zámku Sanssouci, se stal centrem kultury a vzdělanosti, kde hostil osobnosti jako Voltaire.

👑 Mládí a vztah s otcem

Fridrich se narodil jako nejstarší přeživší syn pruského krále Fridricha Viléma I., známého jako "král voják", a jeho manželky Žofie Dorotey Hannoverské. Jeho otec byl přísný, autoritativní a hluboce militaristicky založený muž, který pohrdal uměním a kulturou. Mladý Fridrich byl naopak citlivý, zajímal se o francouzskou literaturu, poezii, filozofii a hru na příčnou flétnu.

Tento střet povah vedl k neustálým a brutálním konfliktům mezi otcem a synem. Král Fridricha často fyzicky trestal a veřejně ponižoval ve snaze "převychovat" ho v drsného vojáka. Napětí vyvrcholilo v roce 1730, kdy se osmnáctiletý Fridrich pokusil spolu se svým přítelem Hansem Hermannem von Katte uprchnout do Anglie. Pokus byl odhalen a oba byli zajati. Král Fridrich Vilém I. nechal von Katteho popravit stětím před očima svého syna, kterého donutil popravu sledovat z okna své cely. Fridrich byl následně uvězněn v pevnosti Kostřín. Tato traumatická zkušenost ho hluboce poznamenala, ale zároveň zocelila. Po propuštění se podvolil otcově vůli, vstoupil do armády a v roce 1733 se na jeho příkaz oženil s Alžbětou Kristýnou Brunšvicko-Bevernskou. Manželství bylo čistě politické a bezdětné; Fridrich svou ženu po celý život ignoroval a po nástupu na trůn jí vykázal na samostatný zámek.

⚔️ Nástup na trůn a války o Slezsko

Fridrich II. nastoupil na trůn 31. května 1740 po smrti svého otce. Evropa očekávala, že mladý král-filozof bude vládnout mírumilovně. Fridrich však všechny překvapil. Jen o několik měsíců později, v říjnu 1740, zemřel císař Svaté říše římské Karel VI. Habsburský, otec Marie Terezie. Fridrich využil zpochybnění Pragmatické sankce a s odkazem na staré dynastické nároky vpadl v prosinci 1740 do bohatého rakouského Slezska. Tím rozpoutal války o rakouské dědictví.

📜 První slezská válka (1740–1742)

Pruská armáda, skvěle vycvičená Fridrichovým otcem, rychle obsadila většinu Slezska. V bitvě u Mollwitz (10. dubna 1741) sice Fridrich z bojiště předčasně uprchl v domnění, že je bitva prohraná, ale jeho generál Kurt Christoph von Schwerin nakonec dosáhl vítězství. Tento úspěch posílil pruskou pozici. Po dalším vítězství v bitvě u Chotusic v Čechách (17. května 1742) donutila Marie Terezie k uzavření separátního míru. Vratislavským mírem získalo Prusko téměř celé Slezsko a Kladské hrabství.

📜 Druhá slezská válka (1744–1745)

Když se vojenské štěstí začalo obracet ve prospěch Rakouska proti Francii a Bavorsku, Fridrich se obával, že se Marie Terezie pokusí získat Slezsko zpět. V srpnu 1744 proto znovu vpadl do Čech a obsadil Prahu. Tentokrát však byla rakouská armáda připravenější a Fridrich byl vytlačen zpět. V roce 1745 však dosáhl rozhodujících vítězství v bitvě u Hohenfriedbergu a bitvě u Sooru. Drážďanský mír (25. prosince 1745) potvrdil pruskou nadvládu nad Slezskem. Fridrich se vrátil do Berlína jako "Veliký".

🌍 Sedmiletá válka (1756–1763)

Ztráta Slezska byla pro Marii Terezii obrovskou potupou a její diplomacie v čele s kancléřem Kounicem pracovala na vytvoření protipruské koalice. Došlo k tzv. diplomatické revoluci, kdy se tradiční nepřátelé, habsburská monarchie a Francie, spojili proti Prusku. K nim se připojilo i Rusko, Švédsko a většina států Svaté říše římské. Jediným významným spojencem Pruska se stala Velká Británie.

Fridrich se rozhodl nečekat na útok a v srpnu 1756 provedl preventivní invazi do Saska, čímž rozpoutal sedmiletou válku. Prusko čelilo obrovské přesile na několika frontách. Fridrich však prokázal geniální vojenské schopnosti:

Bitva u Rossbachu (5. listopadu 1757): S 22 000 muži drtivě porazil spojenou francouzsko-říšskou armádu o síle 41 000 mužů.
Bitva u Leuthenu (5. prosince 1757): S 36 000 muži porazil dvojnásobně silnou rakouskou armádu. Tato bitva je považována za mistrovské dílo taktiky.

Navzdory těmto úspěchům se válka pro Prusko vyvíjela katastrofálně. V bitvě u Kunersdorfu (1759) byla jeho armáda téměř zničena rusko-rakouskými silami a v roce 1760 Rusové dokonce dočasně obsadili Berlín. Prusko bylo na pokraji zhroucení. Záchrana přišla v lednu 1762, kdy zemřela ruská carevna Alžběta I. Petrovna, která Fridricha nenáviděla. Její nástupce, car Petr III., který byl Fridrichovým obdivovatelem, okamžitě uzavřel s Pruskem mír a stáhl ruská vojska. Tento obrat je znám jako "zázrak domu Braniborského". Mír v Hubertusburgu (1763) nakonec potvrdil status quo ante bellum – Slezsko zůstalo pruské. Válka však zemi zanechala zpustošenou a vylidněnou.

🏛️ Osvícenský absolutismus a vnitřní reformy

Fridrich se považoval za "prvního služebníka státu" (premier domestique de l'État). Jeho vláda byla inspirována myšlenkami Osvícenství, i když je uplatňoval v rámci absolutistické monarchie.

Právní systém: Krátce po nástupu na trůn zrušil mučení (s výjimkou velezrady). Zahájil práce na kodifikaci pruského práva, které vyvrcholily po jeho smrti vydáním všeobecného zákoníku Allgemeines Landrecht für die Preußischen Staaten, který zaručoval rovnost před zákonem.
Náboženská tolerance: Proslul svým výrokem: "V mém státě si může každý dojít spásy podle své víry." Umožnil usazení hugenotů i jezuitů (po zrušení jejich řádu) a byl relativně tolerantní i vůči katolíkům. Jeho tolerance se však nevztahovala na Židy, které zatížil zvláštními daněmi a omezeními.
Hospodářství a zemědělství: Podporoval merkantilismus, zakládal nové manufaktury a chránil domácí trh cly. Proslul zejména podporou pěstování brambor, které se staly klíčovou potravinou pro chudé vrstvy. Nechal vysoušet bažiny a zakládat nové vesnice pro kolonisty.
Státní správa: Vybudoval vysoce centralizovanou a efektivní byrokracii, která byla založena na zásluhách a loajalitě ke státu.

Jeho reformy však měly své meze. Nikdy nezrušil nevolnictví na soukromých statcích, protože se obával konfliktu se šlechtou (junkery), která tvořila páteř jeho důstojnického sboru.

🎨 Kultura, umění a filozofie

Fridrich byl v ostrém kontrastu ke svému otci velkým milovníkem umění. Mluvil a psal převážně francouzsky, německý jazyk považoval za barbarský.

Zámek Sanssouci: V Postupimi si nechal postavit rokokový letní zámek Sanssouci ("bez starostí"), který se stal jeho útočištěm před vládními povinnostmi. Zde pořádal koncerty, večeře a filozofické debaty.
Hudba: Byl nadaným hráčem na příčnou flétnu a také hudebním skladatelem. Složil přes 100 sonát a 4 symfonie. Na jeho dvoře působili významní hudebníci, jako Carl Philipp Emanuel Bach. V roce 1747 jej navštívil i Johann Sebastian Bach, pro kterého Fridrich připravil hudební téma, jež se stalo základem Bachova slavného díla Hudební obětina.
Filozofie a literatura: Vedl rozsáhlou korespondenci s předními osvícenskými mysliteli, především s Voltairem. Jejich vztah byl složitý – od vzájemného obdivu až po ostré spory, které vedly k Voltairovu odchodu z Postupimi v roce 1753. Sám Fridrich napsal několik politicko-filozofických spisů, z nichž nejznámější je Anti-Machiavel, kde polemizuje s myšlenkami Niccola Machiavelliho a obhajuje ideál spravedlivého a osvíceného panovníka.

👴 Pozdní léta a dědictví

V pozdějších letech své vlády se Fridrich stal spíše cynickým a osamělým. Soustředil se na obnovu země zničené sedmiletou válkou. V zahraniční politice se podílel na prvním dělení Polska v roce 1772, při kterém Prusko získalo Západní Prusko, a propojilo tak své braniborské a východopruské državy. V letech 1778–1779 vedl válku o bavorské dědictví proti Rakousku, známou také jako "bramborová válka", která zabránila Habsburkům v anexi Bavorska.

Fridrich II. Veliký zemřel 17. srpna 1786 ve svém křesle na zámku Sanssouci. Přál si být pohřben prostě na terase zámku vedle svých oblíbených psů. Jeho nástupce, synovec Fridrich Vilém II., však jeho přání nerespektoval a nechal ho pohřbít v posádkovém kostele v Postupimi vedle jeho otce. Jeho přání bylo splněno až v roce 1991, kdy byly jeho ostatky přeneseny na terasu Sanssouci.

Jeho dědictví je komplexní. Na jedné straně byl osvíceným reformátorem, který modernizoval pruský stát. Na druhé straně byl agresivním militaristou, který neváhal rozpoutat války pro mocenské zisky a který upevnil dominantní postavení armády a šlechty v pruské společnosti. Svou vládou položil základy pro vzestup Pruska a pozdější sjednocení Německa.

💡 Pro laiky

Osvícenský absolutismus: Jedná se o způsob vlády, kdy panovník (král, císař) má veškerou moc, ale snaží se vládnout ve prospěch svého lidu a státu podle moderních a "osvícených" myšlenek. Fridrich se viděl jako "první služebník státu", což znamená, že jeho úkolem bylo pracovat pro blaho země, ne jen pro své vlastní potěšení. Zavedl reformy v zákonech, podporoval vědu a umění, ale stále si držel absolutní kontrolu.
Pragmatická sankce: Byl to důležitý dokument vydaný císařem Karlem VI. Zaručoval, že po jeho smrti může na trůn v habsburských zemích (včetně Čech a Uher) nastoupit i jeho dcera Marie Terezie, protože neměl mužského dědice. Mnoho evropských států s tím sice souhlasilo, ale po Karlově smrti svůj slib porušily. Fridrich II. toho využil jako záminky k útoku na Slezsko.
Sedmiletá válka: Lze si ji představit jako první "světovou válku", protože se bojovalo nejen v Evropě, ale i v Severní Americe a Indii. Pro Prusko to byl boj o přežití. Fridrich stál téměř sám proti koalici tří největších evropských mocností: Rakouska, Francie a Ruska. To, že dokázal válku ustát a udržet si Slezsko, je považováno za jeho největší vojenský úspěch.

Šablona:Aktualizováno