Prusko

Rozbalit box

Obsah boxu

Prusko (německy Preußen, latinsky Borussia) byl historický státní útvar, který existoval od středověku až do roku 1947 a sehrál klíčovou roli v evropských dějinách. Z původně malého vévodství na pobřeží Baltského moře se vyvinulo v mocné Pruské království, které se stalo dominantní silou v Německu. Pod vedením Pruska došlo v 19. století ke sjednocení Německa a vzniku Německého císařství. Prusko bylo proslulé svou vojenskou silou, efektivní byrokracií a tzv. pruskými ctnostmi, jako jsou disciplína, řád a smysl pro povinnost. Jeho agresivní militarismus byl však později Spojenci označen za jeden z kořenů obou světových válek.

Prusko (Pruské království)
Vlajka Pruského království (1892–1918)
Soubor:Wappen Preussens.svg
Motto	Gott mit uns (Bůh s námi)
Hymna	Preußenlied, Heil dir im Siegerkranz
Jazyky	Němčina, polština, dolnoněmčina, litevština a další menšinové jazyky
Náboženství	Protestantství (luteránství, kalvinismus), katolicismus
Státní zřízení	Vévodství, později absolutní a konstituční monarchie
Dynastie	Hohenzollernové
Hlavní město	Königsberg (Královec) Berlín (od 1701)
Vznik	1525 (Pruské vévodství) 1701 (Pruské království)
Zánik	1947 (formální zrušení Spojeneckou kontrolní radou)

🌍 Území a geografie

Území Pruska se v průběhu staletí dramaticky měnilo. Původní Prusko leželo mimo Svatou říši římskou na pobřeží Baltského moře (území pozdějších Východních a Západních Prus). Klíčovým momentem bylo spojení s Braniborským markrabstvím (jehož centrem byl Berlín), které bylo součástí Svaté říše římské.

V době své největší rozlohy v 19. století sahalo Prusko od Porýní na západě až po hranice s Ruskem na východě. Zahrnovalo velkou část dnešního severního Německa a Polska a jeho území se skládalo z mnoha historických regionů, jako jsou Braniborsko, Pomořansko, Slezsko (získané na úkor Habsburské monarchie), Porýní, Vestfálsko a samotné Prusko. Charakteristická byla absence přirozených hranic, což byl jeden z důvodů, proč pruský stát kladl tak velký důraz na armádu jako prostředek k zajištění své existence.

⏳ Historie

Počátky – Řád německých rytířů a Braniborsko

Historie Pruska má dva hlavní kořeny: 1. Prusko: Původní území obývaly pohanské baltské kmeny Prusů. Ve 13. století tuto oblast dobyl a kolonizoval Řád německých rytířů, který zde vytvořil silný křižácký stát. V roce 1525 velmistr řádu Albrecht Braniborský přijal luteránství, řádový stát sekularizoval a přeměnil ho na dědičné Pruské vévodství pod polskou lenní svrchovaností. 2. Braniborsko: Braniborské markrabství ve středu severního Německa bylo od roku 1415 ovládáno rodem Hohenzollernů.

V roce 1618 zdědili braniborští Hohenzollernové Pruské vévodství a spojili obě území v personální unii známé jako Braniborsko-Prusko.

Vznik Pruského království

Významný vládce Fridrich Vilém I. Braniborský, "Velký kurfiřt", dokázal v 17. století zemi zdevastovanou třicetiletou válkou postavit na nohy, centralizovat moc a vybudovat silnou armádu. Jeho syn, kurfiřt Fridrich III., využil příznivé politické situace a v roce 1701 získal od císaře Svaté říše římské svolení ke korunovaci. Protože Pruské vévodství leželo mimo hranice říše, mohl se v Königsbergu (Královci) korunovat králem. Přijal jméno Fridrich I. Pruský a stal se tak prvním pruským králem. Jeho titul zněl "král v Prusku", nikoli "král Pruska", aby nepopudil Polsko, které stále ovládalo část pruského území.

Éra Fridricha Velikého – vzestup velmoci

Skutečnou evropskou velmocí se Prusko stalo za vlády Fridricha II. Velikého (1740–1786). Tento osvícenský panovník byl zároveň geniálním vojenským stratégem. Hned po svém nástupu na trůn napadl Rakousko a v slezských válkách se mu podařilo na úkor Marie Terezie získat bohaté a průmyslově vyspělé Slezsko. Během sedmileté války dokázalo Prusko zázrakem odolat koalici Rakouska, Francie a Ruska a potvrdilo svůj status páté evropské velmoci. Fridrich II. také zavedl řadu reforem v duchu osvícenství, podporoval umění a vědu a položil základy pruského právního státu.

Napoleonské války a reformy

Na počátku 19. století utrpělo Prusko drtivou porážku od Napoleonovy Francie v bitvě u Jeny (1806). Tato potupa vedla k hluboké krizi, ale zároveň odstartovala období zásadních reforem. Pod vedením státníků jako Karl August von Hardenberg a Heinrich Friedrich Karl vom und zum Stein proběhly reformy armády, státní správy, vzdělávání (např. založení Humboldtovy univerzity v Berlíně) a došlo i ke zrušení nevolnictví. Reformovaná pruská armáda pod velením maršála Blüchera pak sehrála klíčovou roli v porážce Napoleona v bitvě u Waterloo v roce 1815.

Bismarck a sjednocení Německa

V druhé polovině 19. století se Prusko pod vedením krále Viléma I. a jeho geniálního ministra a kancléře Otta von Bismarcka stalo hybatelem sjednocení Německa. Bismarck, mistr reálpolitiky, sjednotil Německo "krví a železem" prostřednictvím tří vítězných válek: 1. Dánsko-německá válka (1864): Prusko spolu s Rakouskem porazilo Dánsko a získalo Šlesvicko a Holštýnsko. 2. Prusko-rakouská válka (1866): V rozhodující bitvě u Hradce Králové Prusko drtivě porazilo Rakousko. Tím bylo Rakousko definitivně vyloučeno z německých záležitostí a vznikl Severoněmecký spolek pod pruskou hegemonií. 3. Prusko-francouzská válka (1870–1871): Bismarck vyprovokoval válku s Francií, aby sjednotil i jihoněmecké státy. Po drtivém vítězství a zajetí císaře Napoleona III. v bitvě u Sedanu bylo v Zrcadlovém sále ve Versailles dne 18. ledna 1871 vyhlášeno Německé císařství. Pruský král Vilém I. se stal prvním německým císařem.

Prusko se tak stalo dominantním státem nového Německého císařství, tvořilo zhruba dvě třetiny jeho území i populace.

🏛️ Charakter státu a pruské ctnosti

Prusko bylo v mnoha ohledech unikátním státem. Francouzský osvícenec Mirabeau kdysi prohlásil: "Prusko není stát, který má armádu, ale armáda, která má stát." Tento výrok vystihuje ústřední roli, kterou hrála armáda v pruské společnosti a politice.

Klíčem k úspěchu Pruska byla jeho mimořádně efektivní a centralizovaná byrokracie a soubor společenských hodnot, známých jako pruské ctnosti (Preußische Tugenden). Mezi ně patřily:

• Disciplína (Disziplin)
• Smysl pro povinnost (Pflichtbewusstsein)
• Pořádek (Ordnung)
• Loajalita (Treue)
• Píle (Fleiß)
• Skromnost (Bescheidenheit)
• Upřímnost (Aufrichtigkeit)

Tyto hodnoty, vštěpované ve školách i v armádě, formovaly charakter pruského úředníka i vojáka a přispěly k hospodářskému i vojenskému vzestupu země. Na druhou stranu byl pruský systém kritizován pro svou rigiditu, autoritářství a potlačování individualismu.

📉 Prusko v Německém císařství a jeho zánik

Dominance a první světová válka

Po sjednocení Německa v roce 1871 se Prusko stalo největším a nejvlivnějším spolkovým státem nového císařství. Pruský král byl zároveň německým císařem a pruský ministerský předseda byl obvykle i říšským kancléřem. Berlín, hlavní město Pruska, se stal i hlavním městem Německa. Pruský militarismus a autoritářství silně ovlivnily charakter celého Německého císařství. Agresivní zahraniční politika císaře Viléma II. a pruské vojenské elity byla jedním z klíčových faktorů, které vedly k vypuknutí první světové války.

Svobodný stát Prusko ve Výmarské republice

Po porážce v první světové válce a pádu monarchie v roce 1918 bylo Prusko přeměněno na Svobodný stát Prusko (Freistaat Preußen) v rámci Výmarské republiky. Přišlo o některá území, ale stále zůstávalo největším a nejlidnatějším německým státem. Během 20. let bylo Prusko překvapivě baštou demokracie a politické stability v jinak chaotické Výmarské republice.

Ztráta autonomie a nacistické Německo

Konec pruské autonomie přišel v roce 1932, kdy říšský kancléř Franz von Papen provedl tzv. Preußenschlag (Pruský úder) a nezákonně sesadil demokratickou pruskou vládu. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 bylo Prusko plně začleněno do centralizovaného nacistického státu a ztratilo veškerou autonomii.

Formální zrušení (1947)

Po porážce nacistického Německa ve druhé světové válce se vítězní Spojenci rozhodli, že Prusko jako stát musí být z mapy Evropy vymazáno. Považovali ho za "nosný pilíř militarismu a reakce v Německu" a za jeden z hlavních zdrojů německé agrese. Spojenecká kontrolní rada zákonem č. 46 ze dne 25. února 1947 pruský stát formálně a s konečnou platností zrušila.

Jeho území bylo rozděleno mezi sovětskou a polskou sféru vlivu (historické jádro Pruska) a několik nově vytvořených spolkových zemí v rámci Německa. Samotné jméno Prusko zmizelo z politické mapy.

🏛️ Odkaz Pruska

Historický odkaz Pruska je komplexní a rozporuplný.

• Pozitivní odkaz: Prusko je spojováno s efektivní a neúplatnou státní správou, právním státem, náboženskou tolerancí (zejména za Fridricha Velikého), podporou vědy a vzdělání a zavedením mnoha sociálních reforem.
• Negativní odkaz: Na druhé straně je Prusko vnímáno jako ztělesnění militarismu, autoritářství, slepé poslušnosti a agresivního nacionalismu, který nakonec přispěl ke dvěma nejničivějším konfliktům v lidských dějinách.

Dnes je odkaz Pruska v Německu předmětem diskusí. Některé "pruské ctnosti" jako píle a smysl pro pořádek jsou stále považovány za součást německé národní identity. Historické památky, jako je Braniborská brána v Berlíně nebo zámek Sanssouci v Postupimi, připomínají slavnou i problematickou minulost tohoto zaniklého státu.

🤔 Pro laiky

Představte si Prusko jako malého, ale mimořádně ambiciózního a disciplinovaného kluka na školním dvoře, který se rozhodl, že se stane předsedou celé školy.

• Zatímco ostatní si hráli, on neustále cvičil a posiloval (budoval armádu) a měl perfektně srovnané všechny sešity (efektivní státní správa). Byl tak disciplinovaný, že ho všichni respektovali, ale zároveň se ho trochu báli.
• Díky své síle a chytrosti postupně porazil všechny své rivaly (Rakousko, Francii) a donutil ostatní třídy, aby se k němu přidaly. Nakonec se mu podařilo sjednotit celou školu a stal se jejím předsedou (vznik Německého císařství).
• Jeho metody však byly velmi drsné a agresivní. Jeho posedlost silou a disciplínou se nakonec zvrhla a vedla k obrovským rvačkám (světovým válkám), které zničily celou školu.

Po těchto katastrofách se ředitelé (Spojenci) rozhodli, že tento kluk je takový potížista, že ho ze školy úplně vyloučí. Jeho jméno bylo vymazáno ze seznamu žáků a jeho třída byla rozdělena mezi ostatní. A tak Prusko, kdysi nejmocnější kluk na dvoře, přestalo existovat.