Sjednocení Německa

Rozbalit box

Obsah boxu

Sjednocení Německa je označení pro historický proces v 19. století, který vyvrcholil 18. ledna 1871 vyhlášením Německého císařství v Zrcadlovém sále zámku ve Versailles. Tento akt formálně spojil desítky do té doby suverénních německy mluvících států do jednoho národního státu pod hegemonií Pruska. Klíčovou postavou sjednocení byl pruský ministerský předseda a pozdější první německý kancléř Otto von Bismarck, který proces řídil prostřednictvím diplomacie a série cílených válečných konfliktů. Sjednocení zásadně změnilo politickou mapu a mocenskou rovnováhu v Evropě.

Termín se někdy používá i pro Znovusjednocení Německa v roce 1990, kdy se Německá demokratická republika (Východní Německo) připojila ke Spolkové republice Německo (Západní Německo).

📜 Historické pozadí

🌍 Svatá říše římská a napoleonské války

Po staletí byly německy mluvící země roztříštěny do stovek malých států, státečků a svobodných měst, které formálně spadaly pod Svatou říši římskou. Tato říše však byla spíše volným svazkem než centralizovaným státem a postrádala efektivní ústřední moc. Události Velké francouzské revoluce a následné Napoleonské války na počátku 19. století tento stav dramaticky změnily.

Napoleon Bonaparte během svých tažení říši v roce 1806 zrušil a mnoho německých států reorganizoval do Rýnského spolku, který byl fakticky francouzským protektorátem. Francouzská nadvláda a zavádění moderních reforem paradoxně probudily v německých zemích silné národní cítění. Společný nepřítel a sdílený jazyk a kultura se staly základem pro myšlenku jednotného německého národa.

🏛️ Vídeňský kongres a Německý spolek

Po Napoleonově porážce se v roce 1815 sešel Vídeňský kongres, aby uspořádal poválečnou Evropu. Místo obnovení Svaté říše římské byl vytvořen Německý spolek, volná konfederace 39 německých států. V jeho čele stálo Rakouské císařství, které soupeřilo o vliv s rostoucím Pruskem. Tento dualismus mezi Vídní a Berlínem se stal určujícím prvkem německé politiky na dalších padesát let. Německý spolek byl slabý, jeho sněm ve Frankfurtu nad Mohanem neměl reálnou moc a nedokázal uspokojit touhu po národním sjednocení.

⚙️ Průmyslová revoluce a Zollverein

Zatímco politické sjednocení vázlo, ekonomická integrace postupovala rychleji. V roce 1834 vznikl z pruské iniciativy Německý celní spolek (Zollverein), který odstranil celní bariéry mezi většinou německých států. Rakousko bylo z tohoto spolku záměrně vyloučeno. Zollverein vytvořil jednotný trh, podpořil průmyslovou revoluci, výstavbu železnic a posílil ekonomickou dominanci Pruska. To vytvořilo pevný základ pro budoucí politické sjednocení pod pruským vedením.

🕊️ Revoluce 1848 a Frankfurtský parlament

Vlna revolucí v roce 1848 zasáhla i německé státy. Liberálové a nacionalisté požadovali občanské svobody a vytvoření jednotného německého státu. Ve Frankfurtu se sešel celoněmecký parlament (Frankfurtský parlament), jehož cílem bylo vypracovat ústavu pro sjednocené Německo.

Poslanci se rozdělili na dva hlavní tábory: zastánce velkoněmecké koncepce (sjednocení včetně německy mluvících částí Rakouska) a zastánce maloněmecké koncepce (sjednocení bez Rakouska pod vedením Pruska). Nakonec zvítězila maloněmecká varianta a parlament nabídl císařskou korunu pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV. Ten ji však v roce 1849 odmítl jako "korunu z bláta a špíny", protože nechtěl přijmout moc od revolucionářů. Tím pokus o sjednocení "zdola", liberální a demokratickou cestou, ztroskotal.

👑 Cesta ke sjednocení pod Pruskem

Bismarckův nástup

V roce 1861 nastoupil na pruský trůn Vilém I. Pruský, který usiloval o reformu a posílení armády. Dostal se však do sporu s pruským parlamentem, který mu odmítal schválit potřebné finance. V bezvýchodné situaci jmenoval v roce 1862 ministerským předsedou Otta von Bismarcka. Bismarck, konzervativní a pragmatický politik, byl odhodlán sjednotit Německo "shora", prostřednictvím moci pruského státu. Proslul svým projevem, v němž prohlásil, že velké otázky doby se nerozhodují řečmi a většinovými usneseními, nýbrž železem a krví. Jeho politika, známá jako Realpolitik, byla založena na pragmatickém sledování státních zájmů bez ohledu na ideologii.

⚔️ Sjednocovací války

Bismarck si uvědomoval, že sjednocení Německa bude vyžadovat eliminaci rakouského vlivu a překonání odporu Francie. K dosažení tohoto cíle strategicky využil tři války.

Dánsko-německá válka (1864)

První konflikt, známý jako válka o Šlesvicko-Holštýnsko, byl veden proti Dánsku. Prusko a Rakousko společně bojovaly proti snaze Dánska připojit vévodství Šlesvicko. Po rychlém vítězství se obě mocnosti dostaly do sporu o správu dobytých území, což Bismarckovi poskytlo záminku pro budoucí konflikt s Rakouskem.

Prusko-rakouská válka (1866)

Bismarck systematicky izoloval Rakousko na mezinárodní scéně a v roce 1866 vyprovokoval válku. Pruská armáda, lépe organizovaná, vyzbrojená moderními puškami zadovkami a využívající železnici pro rychlé přesuny, drtivě porazila Rakušany v bitvě u Hradce Králové 3. července 1866. Vítězství bylo rychlé a rozhodující. Mírové podmínky byly pro Rakousko mírné – nemuselo postoupit žádné území kromě Benátska Itálii, ale muselo souhlasit s rozpuštěním Německého spolku. Prusko anektovalo několik severoněmeckých států a vytvořilo Severoněmecký spolek, federaci států severně od řeky Mohan, kterému jasně dominovalo.

Francouzsko-pruská válka (1870–1871)

Poslední překážkou sjednocení byla Francie císaře Napoleona III., která se obávala vzniku silného souseda. Bismarck využil sporu o nástupnictví na španělský trůn k vyprovokování Francie. Zmanipulováním a zveřejněním tzv. Emžské depeše vytvořil dojem, že pruský král urazil francouzského velvyslance. Pobouřená francouzská veřejnost donutila Napoleona III. vyhlásit 19. července 1870 Prusku válku.

Tento krok sjednotil Němce. Jihoněmecké státy (Bavorsko, Württembersko, Bádensko), které se obávaly francouzské agrese, se na základě obranných aliancí připojily k Prusku. Německé armády pod velením Helmutha von Moltkeho byly opět lépe připravené a rychle postupovaly. Rozhodující bitva u Sedanu 2. září 1870 skončila katastrofální porážkou Francie a zajetím samotného císaře Napoleona III.

🇩🇪 Prohlášení Německého císařství

Po vítězství u Sedanu a pádu Druhého francouzského císařství pokračovaly německé armády v postupu na Paříž. V atmosféře národní euforie Bismarck vyjednával s jihoněmeckými panovníky o jejich vstupu do jednotného státu. Po jistých ústupcích (zejména vůči Bavorsku) souhlasili.

Jako symbolické završení vítězství nad odvěkým rivalem a jako ponížení Francie bylo Německé císařství slavnostně vyhlášeno 18. ledna 1871 v Zrcadlovém sále zámku ve Versailles, tedy na místě, které bylo symbolem francouzské slávy a moci. Pruský král Vilém I. byl prohlášen německým císařem (Deutscher Kaiser).

⚖️ Důsledky sjednocení

• **Vznik nové velmoci:** V centru Evropy vznikl silný, průmyslově vyspělý a militarizovaný stát, který zásadně změnil mocenskou rovnováhu na kontinentu.
• **Francouzský revanšismus:** Anexe Alsaska-Lotrinska Německem hluboce ponížila Francii a stala se zdrojem trvalého napětí a touhy po odvetě, což významně přispělo k vypuknutí první světové války.
• **Ekonomický rozmach:** Po sjednocení zažilo Německo období bouřlivého hospodářského růstu (tzv. Gründerzeit), stalo se průmyslovým gigantem a konkurentem Velké Británie.
• **Vnitřní politika:** Bismarck jako kancléř čelil vnitřním pnutím. Vedl politiku Kulturkampf proti vlivu katolické církve a později se zaměřil na potlačování rostoucího socialistického hnutí.

🔄 Znovusjednocení v roce 1990

Po porážce v druhé světové válce bylo Německo rozděleno mezi vítězné mocnosti. Vznikly dva státy: demokratická Spolková republika Německo (Západní Německo) a komunistická Německá demokratická republika (Východní Německo). Během studené války byly oba státy součástí soupeřících bloků.

S pádem komunistických režimů ve východní Evropě v roce 1989 a po pádu Berlínské zdi 9. listopadu 1989 se cesta ke sjednocení otevřela. Na rozdíl od sjednocení v 19. století, které bylo dílem vojenské a politické elity, bylo toto sjednocení výsledkem masových demonstrací a vůle obyvatel Východního Německa. Proces byl formálně završen 3. října 1990, kdy se pět východoněmeckých zemí připojilo ke Spolkové republice Německo. Tento den je dnes v Německu státním svátkem jako Den německé jednoty.

🤓 Pro laiky

Představte si, že Evropa v 19. století byla jako velká školní třída plná dětí. Německy mluvící děti seděly v mnoha malých, samostatných lavicích (německé státy) a často se hádaly. Dvě nejsilnější děti, Rakousko a Prusko, se přetahovaly o to, kdo bude třídě velet.

Pak přišel velmi chytrý a drsný kluk jménem Otto von Bismarck z Pruska. Nechtěl se s ostatními donekonečna dohadovat. Měl plán:

1. Nejdříve se domluvil s ostatními, aby si mezi sebou neplatili za svačiny (celní spolek Zollverein), což všechny kromě Rakouska ekonomicky spojilo.
2. Potom vyprovokoval rvačku s Dánskem, aby si vyzkoušel sílu a získal spojence.
3. Následně se v krátké, ale tvrdé rvačce (prusko-rakouská válka) zbavil svého hlavního rivala, Rakouska, a řekl mu, ať se do německých věcí neplete.
4. Nakonec lstí vyprovokoval největšího siláka ze sousední třídy, Francii, aby na něj zaútočila. To všechny německé děti tak vyděsilo, že se semkly za Pruskem. Společně Francii porazily.

Po tomto velkém vítězství se všechny německé děti rozhodly, že si dají lavice dohromady a vytvoří jednu obrovskou lavici – Německé císařství. A Bismarck se stal jejich hlavním "dozorcem" (kancléřem). Sjednocení v roce 1990 bylo naopak jako když se rodina, která byla rozdělena zdí uprostřed domu, konečně mohla sejít poté, co zeď sama zbourala.

Šablona:Aktualizováno