Přeskočit na obsah

Vídeňský kongres

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox událost

Vídeňský kongres (německy Wiener Kongress) byl klíčový mezinárodní diplomatický summit, který se konal od září 1814 do června 1815 ve Vídni. Jeho hlavním cílem bylo nové uspořádání politických a teritoriálních poměrů v Evropě po porážce Napoleona Bonaparta a ukončení téměř čtvrtstoletí trvajících válek. Kongres položil základy nového mezinárodního řádu, známého jako Koncert velmocí (nebo také Metternichův systém), který měl zajistit dlouhodobý mír a stabilitu na kontinentu na principech rovnováhy sil a restaurace legitimních monarchií.

Přestože byl kongres dočasně přerušen Napoleonovým útěkem z Elby a následným stodenním císařstvím, jeho závěrečná akta byla podepsána devět dní před Napoleonovou definitivní porážkou v bitvě u Waterloo. Výsledky kongresu zásadně ovlivnily evropskou politiku na téměř sto let, až do vypuknutí první světové války v roce 1914.

📜 Historický kontext

Evropa na konci 18. a na začátku 19. století prošla dramatickými změnami. Velká francouzská revoluce v roce 1789 svrhla starý monarchistický řád (Ancien régime) a zavedla nové myšlenky liberalismu, nacionalismu a občanských práv. Následné revoluční a především napoleonské války pod vedením Napoleona Bonaparta zcela překreslily politickou mapu kontinentu.

Napoleonova Grande Armée dobyla velkou část Evropy, zrušila staleté státy jako Svatá říše římská a na jejich místě vytvořila nové, často závislé na Francii. Koalice evropských mocností, především Spojené království, Rakouské císařství, Pruské království a Ruské impérium, se proti Napoleonovi opakovaně spojovaly. Po katastrofálním Napoleonově tažení do Ruska v roce 1812 a rozhodující porážce v bitvě u Lipska v roce 1813 byla jeho moc zlomena. V dubnu 1814 byl Napoleon donucen abdikovat a byl poslán do exilu na ostrov Elba. Vítězné mocnosti se následně dohodly na svolání velkého kongresu do Vídně, aby rozhodly o budoucnosti Evropy.

🏛️ Průběh kongresu

Kongres oficiálně nikdy neměl formální zahajovací ceremoniál; jednání probíhala v neformálních schůzkách a na společenských událostech. Vídeň se na několik měsíců stala politickým i společenským centrem Evropy, plným panovníků, diplomatů, šlechty a umělců.

👥 Účastníci a hlavní postavy

Ačkoliv se kongresu účastnily delegace téměř všech evropských států, klíčová rozhodnutí byla přijímána na schůzkách zástupců čtyř hlavních vítězných mocností (tzv. "Velká čtyřka"). Později byla mezi ně přizvána i poražená, ale již bourbonská Francie.

💃 "Tančící kongres"

Kongres proslul nejen politickými jednáními, ale i bohatým společenským životem. Kníže Charles Joseph de Ligne pronesl slavný výrok: "Le congrès ne marche pas, il danse." (Kongres nekráčí, on tančí.). Ve Vídni se konaly nesčetné plesy, recepce, divadelní představení a koncerty, které sloužily jako neformální platforma pro diplomatická jednání a sbližování delegátů. Tato okázalá společenská stránka měla také praktický účel – udržet menší delegáty zaneprázdněné, zatímco klíčová rozhodnutí probíhala v úzkém kruhu velmocí.

🗣️ Jednání a hlavní spory

Jednání byla často napjatá a hrozila rozpadem koalice. Největší krizi představovala tzv. polsko-saská otázka.

  • Car Alexandr I. požadoval vytvoření polského království (Kongresové Polsko) pod svou nadvládou, které by vzniklo z většiny Napoleonova Varšavského knížectví.
  • Prusko s tím souhlasilo pod podmínkou, že jako kompenzaci anektuje celé Sasko, jehož král byl věrným Napoleonovým spojencem.
  • Proti tomuto plánu se ostře postavilo Rakousko a Velká Británie, které se obávaly přílišného posílení Ruska a Pruska. Metternich a Castlereagh viděli v ruské expanzi do střední Evropy a pruské dominanci v severním Německu hrozbu pro rovnováhu sil.
  • Talleyrand situace mistrně využil a v lednu 1815 uzavřel tajnou obrannou alianci mezi Francií, Rakouskem a Velkou Británií proti Rusku a Prusku. Hrozba nové války donutila cara a pruského krále k ústupkům a kompromisu.

⚡ Napoleonův návrat a Sto dní

V březnu 1815 přišla zpráva, která šokovala celou Evropu: Napoleon uprchl z Elby a vylodil se ve Francii. Jeho triumfální pochod na Paříž a obnovení císařství (Sto dní) dočasně přerušily spory na kongresu. Tváří v tvář společnému nepříteli velmoci okamžitě obnovily svou jednotu, prohlásily Napoleona za psance a zformovaly sedmou koalici. Paradoxně tak Napoleonův návrat urychlil finální dohodu, protože delegáti museli rychle vyřešit zbývající otázky. Závěrečný akt kongresu byl podepsán 9. června 1815, těsně před bitvou u Waterloo.

🗺️ Teritoriální změny a politické uspořádání

Závěrečný akt Vídeňského kongresu (Acte final) obsahoval 121 článků, které překreslily mapu Evropy.

Kongres také přijal rezoluce o svobodné plavbě na mezinárodních řekách (např. Rýn, Dunaj) a odsoudil obchod s otroky.

⚖️ Principy a odkaz

Rozhodnutí kongresu byla vedena několika klíčovými principy:

1. Princip legitimity: Prosazovaný především Talleyrandem, znamenal obnovu vlády "legitimních" dynastií, které byly svrženy revolucí nebo Napoleonem. Na trůny ve Francii, Španělsku, Neapolsku a dalších státech se vrátili Bourboni a další tradiční panovnické rody. 2. Princip rovnováhy sil (Balance of Power): Hlavní cíl Británie a Rakouska. Uspořádání Evropy mělo zabránit tomu, aby jakákoliv mocnost (především Francie, ale i Rusko) získala hegemonii a mohla ohrozit ostatní. Hranice byly překreslovány tak, aby se hlavní mocnosti vzájemně vyvažovaly. 3. Princip restaurace a solidarity monarchů: Cílem bylo obnovit předrevoluční politický a společenský řád a vytvořit systém spolupráce mezi panovníky proti revolučním, liberálním a nacionalistickým hnutím.

🤝 Svatá aliance a koncert velmocí

Jako nástroj pro udržení nového pořádku vznikly dva systémy:

  • Svatá aliance: Iniciativa ruského cara Alexandra I., uzavřená v září 1815 mezi panovníky Ruska, Rakouska a Pruska. Měla být založena na křesťanských principech a vzájemné pomoci monarchů. Ačkoliv byla spíše symbolickou deklarací, stala se v očích veřejnosti synonymem pro potlačování svobody a reakční politiku.
  • Koncert velmocí: Mnohem praktičtější systém, založený na Čtyřaliance (později Pětialiance po přijetí Francie) mezi Velkou Británií, Ruskem, Rakouskem a Pruskem. Velmoci se zavázaly pravidelně se scházet na kongresech a konzultovat řešení mezinárodních krizí diplomatickou cestou, aby se předešlo válkám. Tento systém fungoval s různou mírou úspěšnosti několik desetiletí.

📈 Důsledky a hodnocení

Vídeňský kongres je hodnocen nejednoznačně.

Pozitivní aspekty:

  • Zajistil Evropě téměř sto let relativního míru bez celokontinentálního konfliktu (až do roku 1914). Lokální války (např. Krymská válka, války za sjednocení Itálie a Německa) sice probíhaly, ale nezapojila se do nich celá Evropa.
  • Vytvořil fungující systém mezinárodní diplomacie a spolupráce (Koncert velmocí), který byl předchůdcem pozdějších mezinárodních organizací.
  • Podařilo se mu integrovat poraženou Francii zpět do evropského systému, aniž by byla ponížena, což zabránilo revanšismu.

Negativní aspekty:

  • Kongres zcela ignoroval sílící myšlenky nacionalismu a liberalismu. Přání národů (Poláků, Němců, Italů, Belgů) na sebeurčení a sjednocení byla potlačena ve jménu stability a legitimity monarchů.
  • Restaurace absolutistických režimů vedla k potlačování občanských svobod a politické opozice.
  • Uspořádání vytvořené ve Vídni bylo vnitřně nestabilní, protože nerespektovalo vůli obyvatel. To vedlo k řadě revolucí v letech 1830 a především 1848.

Přes všechny své nedostatky představoval Vídeňský kongres přelomový pokus o vytvoření trvalého a spravovaného mezinárodního řádu založeného na dohodě, nikoliv pouze na síle.

🧑‍🏫 Pro laiky: O co šlo?

Představte si, že Evropa byla obrovská skládačka, kterou jeden velmi ambiciózní muž, Napoleon, úplně rozházel a některé dílky dokonce předělal. Když byl konečně poražen, sešli se ve Vídni "velcí hráči" – králové a ministři z Ruska, Británie, Rakouska a Pruska – aby tuto skládačku znovu složili.

Jejich cílem nebylo jen vrátit všechno přesně tam, kde to bylo předtím. Měli dva hlavní plány: 1. **Rovnováha moci:** Chtěli dílky poskládat tak, aby žádný stát nebyl o tolik silnější než ostatní, že by si mohl dovolit znovu všechno rozházet jako Napoleon. Proto například posílili Prusko u hranic s Francií a vytvořili Spojené Nizozemsko. Bylo to jako když na houpačce sedí stejně těžké děti – nikdo nepřepadne. 2. **Návrat starých pořádků:** Vládci se báli myšlenek revoluce (svoboda, rovnost, vláda lidu). Chtěli zpátky na trůny dosadit staré královské rody, které Napoleon vyhnal. Tomu se říká "princip legitimity".

Výsledkem byla nová mapa Evropy, která sice na dlouhou dobu zabránila velké válce, ale zároveň naštvala spoustu lidí. Národy jako Poláci nebo Italové chtěly vlastní stát, ale místo toho byly rozděleny mezi velké říše. Kongres tak vlastně zasel semínka budoucích revolucí a konfliktů.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Vídeňský_kongres&oldid=15139“