Klemens von Metternich
Obsah boxu
| Klemens von Metternich | |
|---|---|
| Soubor:Klemens von Metternich by Thomas Lawrence.jpg | |
| Klemens von Metternich na portrétu od Sira Thomase Lawrence, cca 1815 | |
| Datum narození | 15. května 1773 |
| Místo narození | Koblenz, Svatá říše římská |
| Národnost | rakouská |
| Povolání | státník, diplomat |
Klemens Wenzel Nepomuk Lothar, kníže z Metternich-Winneburgu na Kynžvartu (německy Clemens Wenzel Nepomuk Lothar Fürst von Metternich-Winneburg zu Beilstein; * 15. května 1773 Koblenz – 11. června 1859 Vídeň) byl rakouský šlechtic, politik a diplomat, který po tři desetiletí patřil k nejvlivnějším postavám evropské politiky. Jako ministr zahraničí (1809–1848) a později státní kancléř (1821–1848) Rakouského císařství byl hlavním architektem ponapoleonského uspořádání Evropy, známého jako Koncert velmocí nebo Metternichův systém. Jeho éra, charakterizovaná potlačováním liberalismu a nacionalismu, je často označována jako Metternichovský absolutismus.
📜 Život a kariéra
👶 Mládí a diplomatické začátky
Klemens von Metternich se narodil do staré aristokratické rodiny v Koblenzi. Jeho otec, Franz Georg Karl von Metternich, byl diplomatem ve službách Trevírského kurfiřtství a později habsburského dvora. Díky postavení své rodiny získal Klemens vynikající vzdělání na univerzitách ve Štrasburku a Mohuči, kde studoval právo, politologii a jazyky. Velká francouzská revoluce a následné války hluboce ovlivnily jeho myšlení a utvrdily ho v celoživotním konzervativním přesvědčení a odporu k revolučním změnám.
Jeho diplomatická kariéra začala v roce 1801, kdy byl jmenován vyslancem v Drážďanech u saského dvora. V roce 1803 byl přesunut na klíčový post v Berlíně, kde se snažil přesvědčit Prusko ke spojenectví proti Napoleonovi. Jeho nejvýznamnější ranou misí bylo působení ve funkci velvyslance v Paříži od roku 1806. Zde měl možnost zblízka studovat Napoleonovu osobnost a politické metody, což se mu později mnohokrát hodilo.
🤵 Ministrem zahraničí a kancléřem
Po drtivé porážce Rakouska v bitvě u Wagramu v roce 1809 byl Metternich jmenován ministrem zahraničí. V této téměř beznadějné situaci zvolil pragmatickou politiku. Uvědomoval si, že Rakousko není schopno Napoleonovi vojensky čelit, a proto se snažil získat čas a prostor pro obnovu sil. Vrcholem této politiky bylo zprostředkování sňatku Napoleona s rakouskou arcivévodkyní Marií Louisou, dcerou císaře Františka I., v roce 1810.
Během Napoleonova katastrofálního tažení do Ruska v roce 1812 Metternich udržoval Rakousko ve stavu ozbrojené neutrality. Teprve když byla Napoleonova armáda zničena, přidal se na stranu protifrancouzské koalice. Hrál klíčovou roli při jednáních, která vedla k bitvě u Lipska v roce 1813, a stal se ústřední postavou aliance, která nakonec Napoleona porazila.
🏛️ Vídeňský kongres a Svatá aliance
Metternichovým životním dílem byl Vídeňský kongres (1814–1815), který předsedal a jehož cílem bylo obnovit pořádek v Evropě po desetiletích válek. Jeho hlavním cílem bylo vytvořit systém rovnováhy sil mezi velmocemi (Velká Británie, Rusko, Prusko, Rakousko a poražená Francie), který by zabránil budoucím konfliktům a hegemonii jediného státu. Prosazoval princip legitimity, tedy návrat starých dynastií na trůny, a odmítal národní sebeurčení a liberální reformy.
Výsledkem kongresu byl vznik tzv. Koncert velmocí (nebo také Vídeňský systém), který zajišťoval relativní mír v Evropě po téměř sto let. Pro posílení konzervativního řádu inicioval spolu s ruským carem Alexandrem I. a pruským králem Fridrichem Vilémem III. vznik Svaté aliance, společenství monarchů zavázaných k potlačování revolučních hnutí a udržování křesťanských hodnot v politice.
👑 Éra Metternichova absolutismu
V domácí politice Rakouského císařství se Metternich stal symbolem reakce a absolutismu. V roce 1821 byl jmenován státním kancléřem a získal obrovský vliv na vnitřní záležitosti monarchie. Jeho systém byl založen na přísné cenzuře tisku, rozsáhlé síti policejních špehů a potlačování jakýchkoli projevů liberalismu, nacionalismu a demokratických snah. Obával se, že tyto myšlenky by mohly rozložit mnohonárodnostní habsburskou říši.
Tato politika sice na čas zajistila stabilitu, ale zároveň brzdila politický a společenský vývoj. Metternichův systém byl stále více vnímán jako rigidní a neschopný reagovat na nové výzvy doby, jako byla průmyslová revoluce a sílící národní hnutí Maďarů, Čechů, Poláků a dalších národů monarchie.
📉 Pád a exil
Metternichův systém se zhroutil během revolučního roku 1848. Když ve Vídeňi vypuklo povstání, stal se Metternich, nenáviděný symbol starého režimu, prvním terčem hněvu davů. Císař Ferdinand I. Dobrotivý ho 13. března 1848 odvolal z funkce. Metternich byl nucen uprchnout z Vídně a strávil několik let v exilu, nejprve v Londýně a později v Bruseli.
Do Vídně se vrátil v roce 1851, ale do politiky se již aktivně nezapojil. Působil jako neformální poradce mladého císaře Františka Josefa I., ale jeho vliv byl již minimální. Zemřel ve Vídni v roce 1859 ve věku 86 let, právě v době, kdy Rakousko utrpělo porážku v bitvě u Solferina, která symbolizovala konec jeho snu o rakouské hegemonii v Itálii.
🧠 Politické myšlení a odkaz
⚖️ Princip rovnováhy sil
Metternich byl především pragmatik a mistr diplomacie. Jeho hlavním cílem nebylo prosazování ideologie, ale zajištění stability a míru. Věřil, že nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je udržování rovnováhy moci mezi evropskými velmocemi. Žádný stát se neměl stát natolik silným, aby mohl ohrozit ostatní. Tento systém, známý jako Koncert velmocí, fungoval prostřednictvím pravidelných kongresů a konzultací, kde se řešily mezinárodní spory diplomatickou cestou.
🛡️ Konzervatismus a odpor ke změnám
Metternich byl přesvědčený konzervativec. Věřil v přirozený řád společnosti založený na monarchii, aristokracii a církvi. Francouzskou revoluci považoval za katastrofu, která uvolnila destruktivní síly chaosu. Liberalismus a nacionalismus pro něj byly nebezpečné ideologie, které vedly k válkám a rozvratu. Jeho politika byla proto zaměřena na obranu stávajícího pořádku (status quo) a potlačování jakýchkoli snah o změnu.
🌍 Mezinárodní politika
V mezinárodních vztazích prosazoval právo velmocí intervenovat v jiných státech, pokud v nich hrozila revoluce, která by mohla ohrozit stabilitu celého kontinentu. Na tomto principu byly založeny intervence v Neapoli (1821) a ve Španělsku (1823). Jeho politika byla často kritizována jako "četník Evropy", ale on sám ji vnímal jako nezbytnou obranu civilizace před anarchií.
🏰 Vztah k českým zemím
Metternich měl k českým zemím blízký vztah, neboť zde vlastnil rozsáhlá panství. V roce 1826 koupil od své tchyně panství Plasy a v roce 1828 se stal majitelem panství Kynžvart. Právě Zámek Kynžvart nechal nákladně přestavět v klasicistním stylu a učinil z něj své hlavní letní sídlo. Shromáždil zde rozsáhlé sbírky umění, mincí, knih a různých kuriozit.
V českém národním povědomí 19. století byl však vnímán především negativně jako symbol útlaku a germanizace, jako představitel režimu, který potlačoval české národní obrození. Jeho jméno se stalo synonymem pro policejní stát a cenzuru.
💬 Citáty
- "Itálie je pouze zeměpisný pojem." – Tímto výrokem vyjádřil svůj odpor k myšlence sjednocené Itálie.
- "Když Paříž kýchne, celá Evropa dostane rýmu." – Popisuje vliv revolučních událostí ve Francii na zbytek kontinentu.
- "Balkán začíná na Rennwegu." – Rennweg je ulice ve Vídni; citát vyjadřuje jeho pohled na východní části monarchie jako na méně civilizované.
- "Chybovat je lidské, ale trvat na chybě je ďábelské."
- "Slovo 'svoboda' pro mě neznamená výchozí bod, ale skutečný cíl. Výchozím bodem je 'řád'."
🎬 Zajímavosti
- Byl třikrát ženatý a měl celkem 14 dětí, z nichž mnohé zemřely v dětství.
- Byl známý jako elegantní a okouzlující společník, milovník žen a společenského života. Mezi jeho milenky patřily významné ženy té doby, například vévodkyně Zaháňská nebo kněžna Bagrationová.
- Byl mimořádně pracovitý a pedantický. Jeho deníky a korespondence představují jeden z nejdůležitějších pramenů pro studium diplomacie 19. století.
- Jeho hlavním politickým rivalem v rámci Rakouského císařství byl hrabě František Antonín Kolovrat-Libštejnský, který reprezentoval liberálnější a reformní křídlo u dvora.
- Je pohřben v rodinné hrobce v kostele svatého Václava v Plasích.