1848

Rozbalit box

Obsah boxu

Jaro národů
Soubor:Aufbahrung der Märzgefallenen.jpg
Pohřeb obětí březnových bojů v Berlíně, symbol revolučního roku 1848.
Datum	1848–1849
Místo	Evropa (Francie, Německo, Rakouské císařství, Itálie, a další)
Výsledek	Ve většině zemí krátkodobě neúspěšné; revoluce byly vojensky potlačeny. Dlouhodobě však vedly k zásadním společenským změnám.
Hlavní cíle	* Liberální: Vytvoření ústav, občanských svobod, zrušení cenzury, zrušení privilegií šlechty. * Národní: Sjednocení (Německo, Itálie) nebo získání autonomie/nezávislosti (Maďaři, Češi, Poláci). * Sociální: Zrušení roboty, zlepšení podmínek dělnictva.

Revoluce roku 1848, často souhrnně označovaná jako Jaro národů, byla série vzájemně propojených revolucí, povstání a nepokojů, která v letech 1848–1849 zasáhla téměř celou Evropu s výjimkou Velké Británie a Ruska. Jednalo se o nejrozsáhlejší revoluční vlnu v evropských dějinách a klíčový moment, který, ač ve svých původních cílech většinou selhal, nenávratně změnil politickou a společenskou mapu kontinentu.

Tato vlna byla poháněna třemi hlavními idejemi: liberalismem (požadavek ústav a občanských práv), nacionalismem (touha národů po sebeurčení a vlastním státě) a sociálními požadavky (zlepšení podmínek rolníků a dělníků). Ačkoliv byla většina revolucí potlačena, jejich myšlenky a cíle definovaly evropskou politiku na následující desetiletí.

📜 Evropa před bouří – Co vedlo k výbuchu?

Evropa po napoleonských válkách byla jako papiňák, ve kterém se neustále zvyšoval tlak. Vídeňský kongres v roce 1815 sice nastolil mír, ale zároveň se pokusil vrátit čas a obnovit staré monarchistické pořádky. Tento systém, známý jako Metternichovský absolutismus, však ignoroval nové, silné myšlenky, které se šířily společností.

• Politická stagnace: Konzervativní monarchie v čele s rakouským kancléřem Metternichem potlačovaly jakékoliv liberální a národní snahy pomocí cenzury, tajné policie a armády. Rostoucí střední třída (buržoazie) však stále hlasitěji požadovala podíl na politické moci, ústavy a svobodu slova.
• Ekonomická krize a hlad: Čtyřicátá léta 19. století byla obdobím velké bídy. Neúroda, způsobená zejména plísní bramborovou, vedla k hladomoru (nejhoršímu v Irsku, ale zasáhl celou Evropu), prudkému růstu cen potravin a masové nespokojenosti. Průmyslová revoluce navíc vytvořila novou, chudou vrstvu městského dělnictva (proletariátu), která žila v otřesných podmínkách.
• Probuzení národů: Myšlenka, že lidé mluvící stejným jazykem a sdílející stejnou kulturu tvoří národ, který má právo na vlastní stát nebo alespoň autonomii, sílila po celé Evropě. Němci a Italové toužili po sjednocení svých roztříštěných států, zatímco Maďaři, Češi, Poláci a další národy v rámci mnohonárodnostních říší (především Rakouského císařství) usilovali o větší samostatnost.

🔥 Jiskra a požár – Hlavní ohniska revoluce

Revoluční vlna se šířila Evropou jako lavina, od jihu k severu.

Itálie (Leden 1848)

První jiskra přeskočila na Sicílii, kde v lednu 1848 vypuklo povstání proti bourbonské nadvládě. Revoluce se rychle rozšířila po celém Apeninském poloostrově s cílem vyhnat Rakušany ze severu a sjednotit Itálii pod liberální ústavou.

Francie (Únor 1848)

Rozbuškou pro celou Evropu se stala únorová revoluce v Paříži. Nespokojenost s vládou krále Ludvíka Filipa vedla k masovým demonstracím, stavbě barikád a útěku krále. Byla vyhlášena druhá Francouzská republika a zavedeno všeobecné volební právo pro muže. Zpráva o pádu monarchie ve Francii elektrizovala celou Evropu a byla signálem k povstání v dalších zemích.

Rakouské císařství (Březen 1848)

Zprávy z Paříže způsobily kolaps Metternichovského systému. Mnohonárodnostní říše se otřásla v základech.

• Vídeň: Dne 13. března vypuklo povstání ve Vídni. Nenáviděný kancléř Metternich byl donucen k rezignaci a útěku, což byla pro revolucionáře obrovská symbolická výhra. Císař Ferdinand I. slíbil vydání ústavy a zrušení cenzury.
• Uhry (Maďarsko): Pod vedením charismatického Lajose Kossutha maďarská revoluce požadovala vlastní vládu, ústavu a širokou autonomii. Tyto požadavky, známé jako březnové zákony, císař zpočátku schválil.
• České země (Praha): Dne 11. března se v Praze ve Svatováclavských lázních konala schůze, která zformulovala petici císaři. Hlavními požadavky bylo zrušení roboty, rovnoprávnost češtiny s němčinou v úřadech a školách, a větší autonomie pro České království. To vedlo k uspořádání Slovanského sjezdu a následnému červnovému povstání, které však bylo vojensky potlačeno.

Německo (Březen 1848)

I v roztříštěných německých státech vypukly nepokoje. Hlavním cílem bylo sjednocení Německa a vytvoření celoněmecké ústavy. Ve Frankfurtu nad Mohanem se sešel celoněmecký parlament (Frankfurtský sněm), který po dlouhých debatách nabídl císařskou korunu sjednoceného Německa pruskému králi.

🤔 Pro laiky (Část 1)

Představte si Evropu v roce 1848 jako starý, přetopený papiňák.

• Hrncem je starý systém, kde vládnou králové a šlechta a nikdo jiný nemá do ničeho co mluvit.
• Pokličku drží pevně přišroubovanou rakouský kancléř Metternich, který nedovolí žádné změny.
• Uvnitř se ale vaří tři věci najednou:

   *   1. Hlad a bída: Lidé nemají co jíst a žijí v hrozných podmínkách.
   *   2. Touha po svobodě: Lidé už nechtějí, aby jim král poroučel. Chtějí si vládnout sami prostřednictvím parlamentu a ústavy.
   *   3. Národní hrdost: Maďaři chtějí vlastní maďarský stát, Češi chtějí více práv pro Čechy, Němci chtějí sjednotit všechny Němce do jednoho státu.

V únoru 1848 ve Francii tento papiňák vybouchne. Francouzi vyženou svého krále. Zvuk té exploze se rozlehne po celé Evropě a je to signál pro všechny ostatní. Lidé ve Vídni, v Praze, v Budapešti i v Berlíně si řeknou: "Když mohli oni, můžeme i my!" a začnou cloumat svými vlastními hrnci. Poklička odletí, Metternich uteče a na chvíli to vypadá, že se celá Evropa změní a uvaří se úplně nové, svobodné a spravedlivé jídlo.

🍂 Podzim národů – Ústup a porážka revolucí

Po prvotním euforickém úspěchu revolucí se situace začala komplikovat. Ukázalo se, že revolucionáři jsou nejednotní ve svých cílech a že staré monarchistické síly (tzv. kontrarevoluce nebo také reakce) se zdaleka nevzdaly.

Nejednotnost revolucionářů

• Liberálové vs. radikálové: Liberální buržoazie se spokojila s vydáním ústavy a rozšířením volebního práva pro majetné. Radikální demokraté a socialisté však požadovali všeobecné volební právo a sociální reformy, což vedlo ke vzájemným střetům (např. krvavé potlačení dělnického povstání v Paříži v červnu 1848).
• Střet nacionalismů: Nejslabším místem revoluce, zejména v Rakouském císařství, byl konflikt mezi národními hnutími.

   *   **Maďaři vs. ostatní národy:** Maďarská revoluce sice bojovala za nezávislost na Vídni, ale zároveň odmítala přiznat jakákoliv práva nemaďarským národům v Uhrách (Slovákům, Chorvatům, Srbům, Rumunům). Tyto nemajdarské menšiny, které se cítily ohroženy maďarizací, se proto často přidaly na stranu císaře proti Maďarům.
   *   **Němci vs. ostatní národy:** Podobně Frankfurtský sněm, snažící se sjednotit Německo, počítal s tím, že součástí tohoto nového státu budou i území obývaná jinými národy, jako například České země nebo Poznaňsko, což bylo nepřijatelné pro Čechy a Poláky.

Vzestup kontrarevoluce

Konzervativní síly (armáda, šlechta, dvůr) se postupně zorganizovaly a začaly přecházet do protiútoku, využívajíce přitom nejednotnosti revolucionářů.

• Praha (červen 1848): První porážkou bylo potlačení svatodušního povstání v Praze generálem Alfredem Windischgrätzem.
• Vídeň (říjen 1848): Po dalším povstání byla Vídeň dobyta císařskou armádou a revoluce v rakouské části monarchie byla definitivně poražena. Byla zrušena slíbená ústava a nastoupila nová vláda v čele s knížetem Felixem Schwarzenbergem. Slabý císař Ferdinand I. byl donucen abdikovat ve prospěch svého synovce, osmnáctiletého Františka Josefa I.
• Německo (1849): Pruský král Fridrich Vilém IV. s opovržením odmítl císařskou korunu, kterou mu nabídl Frankfurtský sněm, se slovy, že nepřijme "korunu z bláta a hlíny" z rukou revolucionářů. Sněm byl následně vojensky rozehnán a sen o sjednoceném Německu se rozplynul.
• Maďarsko (1849): Maďarská revoluce se ukázala být nejhouževnatější. V dubnu 1849 Uhry dokonce vyhlásily úplnou nezávislost na Habsburcích. Mladý císař František Josef I. byl proto nucen požádat o pomoc ruského cara Mikuláše I.. Masivní ruská intervence v létě 1849 nakonec maďarskou armádu porazila. Vůdci revoluce byli popraveni a v Uhrách byla nastolena tvrdá vojenská diktatura.

Do konce roku 1849 byly všechny revoluce, s výjimkou Francie, potlačeny.

✨ Dědictví a výsledky

Ačkoliv se na první pohled zdálo, že "Jaro národů" skončilo naprostým fiaskem, jeho dlouhodobý dopad byl obrovský a trvalý.

• Konec feudalismu: Největším a nejtrvalejším úspěchem revolucí ve střední Evropě bylo zrušení roboty a poddanství. Rolníci se stali svobodnými občany, což odstartovalo modernizaci venkova a celé společnosti.
• Nástup občanské společnosti: I přes porážku se myšlenky ústavnosti a občanských svobod hluboce zakořenily. Během revoluce vznikaly první politické spolky, noviny a veřejné debaty. Absolutismus v jeho staré podobě již nebyl udržitelný (např. v Rakousku byl nahrazen neoabsolutismem, který však musel provádět reformy).
• Zrychlení národních hnutí: Rok 1848 byl "školou národů". Ačkoliv Němci a Italové neuspěli ve sjednocení a Maďaři či Češi nezískali autonomii, tato hnutí získala masovou podporu a jejich cíle se staly hlavním tématem politiky v následujících dekádách. Sjednocení Itálie a Německa bylo dosaženo o dvacet let později, Maďaři dosáhli autonomie v rámci rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867.
• Konec "Svaté aliance": Spolupráce konzervativních mocností, která měla bránit revolucím, se rozpadla, což otevřelo cestu k novým konfliktům a přeskládání mocenských poměrů v Evropě.

🤔 Pro laiky (Část 2)

Pokračujeme s naší analogií s papiňákem. Po prvotním výbuchu a euforii nastal chaos.

• Šéfkuchaři se hádají: Najednou se ukázalo, že každý z "revolučních šéfkuchařů" chce uvařit úplně jiné jídlo.

   *   Jedni chtěli jen lehce vylepšenou polévku (trochu svobody, ale vládu nechat bohatým).
   *   Druzí chtěli pořádný guláš pro všechny (všeobecné volební právo, práva pro dělníky).
   *   A navíc se začali hádat o "národní koření": Maďaři chtěli uvařit čistě maďarské jídlo a odmítali do něj přidat slovenskou nebo chorvatskou příchuť. To se samozřejmě Slovákům a Chorvatům nelíbilo.

• Starý kuchař se vrací do kuchyně: Zatímco se revolucionáři hádali, staré síly (armáda a císařský dvůr), které se schovaly ve spíži, sebraly odvahu a vrátily se do kuchyně s velkou vařečkou.
• Výsledek: Jeden po druhém všechny ty nové, nedovařené pokrmy smetly ze stolu a pokusily se vrátit na jídelníček staré pořádky. Maďarskou revoluci, která byla nejhouževnatější, musela pomoci potlačit až armáda pozvaná ze sousední "ruské kuchyně".

• • Co tedy po revoluci zbylo?**

Na první pohled to vypadalo jako obrovský nepořádek a návrat ke starému. Ale něco zásadního se přece jen změnilo.

• Největší výhra: Rolníci už nemuseli zadarmo pracovat na panském (robota byla zrušena). To byl obrovský krok vpřed.
• Nezapomenutelná chuť svobody: Lidé si na chvíli "ochutnali" svobodu – svobodné noviny, politické debaty, pocit, že mohou změnit svět. A i když jim to sebrali, na tu chuť už nikdy nezapomněli a bojovali za ni dál.

Rok 1848 byl tedy jako velký, neúspěšný kuchařský experiment. Ale i z nepovedeného jídla se můžete poučit a příště to zkusit lépe.