1848

Rozbalit box

Obsah boxu

Jaro národů
Soubor:Aufbahrung der Märzgefallenen.jpg
Pohřeb obětí březnových bojů v Berlíně, symbol revolučního roku 1848.
Datum	1848–1849
Místo	Evropa (Francie, Německo, Rakouské císařství, Itálie, a další)
Výsledek	Ve většině zemí krátkodobě neúspěšné; revoluce byly vojensky potlačeny. Dlouhodobě však vedly k zásadním společenským změnám.
Hlavní cíle	* Liberální: Vytvoření ústav, občanských svobod, zrušení cenzury, zrušení privilegií šlechty. * Národní: Sjednocení (Německo, Itálie) nebo získání autonomie/nezávislosti (Maďaři, Češi, Poláci). * Sociální: Zrušení roboty, zlepšení podmínek dělnictva.

Revoluce roku 1848, často souhrnně označovaná jako Jaro národů, byla série vzájemně propojených revolucí, povstání a nepokojů, která v letech 1848–1849 zasáhla téměř celou Evropu s výjimkou Velké Británie a Ruska. Jednalo se o nejrozsáhlejší revoluční vlnu v evropských dějinách a klíčový moment, který, ač ve svých původních cílech většinou selhal, nenávratně změnil politickou a společenskou mapu kontinentu.

Tato vlna byla poháněna třemi hlavními idejemi: liberalismem (požadavek ústav a občanských práv), nacionalismem (touha národů po sebeurčení a vlastním státě) a sociálními požadavky (zlepšení podmínek rolníků a dělníků). Ačkoliv byla většina revolucí potlačena, jejich myšlenky a cíle definovaly evropskou politiku na následující desetiletí.

📜 Evropa před bouří – Co vedlo k výbuchu?

Evropa po napoleonských válkách byla jako papiňák, ve kterém se neustále zvyšoval tlak. Vídeňský kongres v roce 1815 sice nastolil mír, ale zároveň se pokusil vrátit čas a obnovit staré monarchistické pořádky. Tento systém, známý jako Metternichovský absolutismus, však ignoroval nové, silné myšlenky, které se šířily společností.

• Politická stagnace: Konzervativní monarchie v čele s rakouským kancléřem Metternichem potlačovaly jakékoliv liberální a národní snahy pomocí cenzury, tajné policie a armády. Rostoucí střední třída (buržoazie) však stále hlasitěji požadovala podíl na politické moci, ústavy a svobodu slova.
• Ekonomická krize a hlad: Čtyřicátá léta 19. století byla obdobím velké bídy. Neúroda, způsobená zejména plísní bramborovou, vedla k hladomoru (nejhoršímu v Irsku, ale zasáhl celou Evropu), prudkému růstu cen potravin a masové nespokojenosti. Průmyslová revoluce navíc vytvořila novou, chudou vrstvu městského dělnictva (proletariátu), která žila v otřesných podmínkách.
• Probuzení národů: Myšlenka, že lidé mluvící stejným jazykem a sdílející stejnou kulturu tvoří národ, který má právo na vlastní stát nebo alespoň autonomii, sílila po celé Evropě. Němci a Italové toužili po sjednocení svých roztříštěných států, zatímco Maďaři, Češi, Poláci a další národy v rámci mnohonárodnostních říší (především Rakouského císařství) usilovali o větší samostatnost.

🔥 Jiskra a požár – Hlavní ohniska revoluce

Revoluční vlna se šířila Evropou jako lavina, od jihu k severu.

Itálie (Leden 1848)

První jiskra přeskočila na Sicílii, kde v lednu 1848 vypuklo povstání proti bourbonské nadvládě. Revoluce se rychle rozšířila po celém Apeninském poloostrově s cílem vyhnat Rakušany ze severu a sjednotit Itálii pod liberální ústavou.

Francie (Únor 1848)

Rozbuškou pro celou Evropu se stala únorová revoluce v Paříži. Nespokojenost s vládou krále Ludvíka Filipa vedla k masovým demonstracím, stavbě barikád a útěku krále. Byla vyhlášena druhá Francouzská republika a zavedeno všeobecné volební právo pro muže. Zpráva o pádu monarchie ve Francii elektrizovala celou Evropu a byla signálem k povstání v dalších zemích.

Rakouské císařství (Březen 1848)

Zprávy z Paříže způsobily kolaps Metternichovského systému. Mnohonárodnostní říše se otřásla v základech.

• Vídeň: Dne 13. března vypuklo povstání ve Vídni. Nenáviděný kancléř Metternich byl donucen k rezignaci a útěku, což byla pro revolucionáře obrovská symbolická výhra. Císař Ferdinand I. slíbil vydání ústavy a zrušení cenzury.
• Uhry (Maďarsko): Pod vedením charismatického Lajose Kossutha maďarská revoluce požadovala vlastní vládu, ústavu a širokou autonomii. Tyto požadavky, známé jako březnové zákony, císař zpočátku schválil.
• České země (Praha): Dne 11. března se v Praze ve Svatováclavských lázních konala schůze, která zformulovala petici císaři. Hlavními požadavky bylo zrušení roboty, rovnoprávnost češtiny s němčinou v úřadech a školách, a větší autonomie pro České království. To vedlo k uspořádání Slovanského sjezdu a následnému červnovému povstání, které však bylo vojensky potlačeno.

Německo (Březen 1848)

I v roztříštěných německých státech vypukly nepokoje. Hlavním cílem bylo sjednocení Německa a vytvoření celoněmecké ústavy. Ve Frankfurtu nad Mohanem se sešel celoněmecký parlament (Frankfurtský sněm), který po dlouhých debatách nabídl císařskou korunu sjednoceného Německa pruskému králi.

🤔 Pro laiky (Část 1)

Představte si Evropu v roce 1848 jako starý, přetopený papiňák.

• Hrncem je starý systém, kde vládnou králové a šlechta a nikdo jiný nemá do ničeho co mluvit.
• Pokličku drží pevně přišroubovanou rakouský kancléř Metternich, který nedovolí žádné změny.
• Uvnitř se ale vaří tři věci najednou:

   *   1. Hlad a bída: Lidé nemají co jíst a žijí v hrozných podmínkách.
   *   2. Touha po svobodě: Lidé už nechtějí, aby jim král poroučel. Chtějí si vládnout sami prostřednictvím parlamentu a ústavy.
   *   3. Národní hrdost: Maďaři chtějí vlastní maďarský stát, Češi chtějí více práv pro Čechy, Němci chtějí sjednotit všechny Němce do jednoho státu.

V únoru 1848 ve Francii tento papiňák vybouchne. Francouzi vyženou svého krále. Zvuk té exploze se rozlehne po celé Evropě a je to signál pro všechny ostatní. Lidé ve Vídni, v Praze, v Budapešti i v Berlíně si řeknou: "Když mohli oni, můžeme i my!" a začnou cloumat svými vlastními hrnci. Poklička odletí, Metternich uteče a na chvíli to vypadá, že se celá Evropa změní a uvaří se úplně nové, svobodné a spravedlivé jídlo.

🍂 Podzim národů – Ústup a porážka revolucí

Po prvotním euforickém úspěchu revolucí se situace začala komplikovat. Ukázalo se, že revolucionáři jsou nejednotní ve svých cílech a že staré monarchistické síly (tzv. kontrarevoluce nebo také reakce) se zdaleka nevzdaly.

Nejednotnost revolucionářů

• Liberálové vs. radikálové: Liberální buržoazie se spokojila s vydáním ústavy a rozšířením volebního práva pro majetné. Radikální demokraté a socialisté však požadovali všeobecné volební právo a sociální reformy, což vedlo ke vzájemným střetům (např. krvavé potlačení dělnického povstání v Paříži v červnu 1848).
• Střet nacionalismů: Nejslabším místem revoluce, zejména v Rakouském císařství, byl konflikt mezi národními hnutími.

   *   Maďaři vs. ostatní národy: Maďarská revoluce sice bojovala za nezávislost na Vídni, ale zároveň odmítala přiznat jakákoliv práva nemaďarským národům v Uhrách (Slovákům, Chorvatům, Srbům, Rumunům). Tyto nemajdarské menšiny, které se cítily ohroženy maďarizací, se proto často přidaly na stranu císaře proti Maďarům.
   *   Němci vs. ostatní národy: Podobně Frankfurtský sněm, snažící se sjednotit Německo, počítal s tím, že součástí tohoto nového státu budou i území obývaná jinými národy, jako například České země nebo Poznaňsko, což bylo nepřijatelné pro Čechy a Poláky.

Vzestup kontrarevoluce

Konzervativní síly (armáda, šlechta, dvůr) se postupně zorganizovaly a začaly přecházet do protiútoku, využívajíce přitom nejednotnosti revolucionářů.

• Praha (červen 1848): První porážkou bylo potlačení svatodušního povstání v Praze generálem Alfredem Windischgrätzem.
• Vídeň (říjen 1848): Po dalším povstání byla Vídeň dobyta císařskou armádou a revoluce v rakouské části monarchie byla definitivně poražena. Byla zrušena slíbená ústava a nastoupila nová vláda v čele s knížetem Felixem Schwarzenbergem. Slabý císař Ferdinand I. byl donucen abdikovat ve prospěch svého synovce, osmnáctiletého Františka Josefa I.
• Německo (1849): Pruský král Fridrich Vilém IV. s opovržením odmítl císařskou korunu, kterou mu nabídl Frankfurtský sněm, se slovy, že nepřijme "korunu z bláta a hlíny" z rukou revolucionářů. Sněm byl následně vojensky rozehnán a sen o sjednoceném Německu se rozplynul.
• Maďarsko (1849): Maďarská revoluce se ukázala být nejhouževnatější. V dubnu 1849 Uhry dokonce vyhlásily úplnou nezávislost na Habsburcích. Mladý císař František Josef I. byl proto nucen požádat o pomoc ruského cara Mikuláše I.. Masivní ruská intervence v létě 1849 nakonec maďarskou armádu porazila. Vůdci revoluce byli popraveni a v Uhrách byla nastolena tvrdá vojenská diktatura.

Do konce roku 1849 byly všechny revoluce, s výjimkou Francie, potlačeny.

✨ Dědictví a výsledky

Ačkoliv se na první pohled zdálo, že "Jaro národů" skončilo naprostým fiaskem, jeho dlouhodobý dopad byl obrovský a trvalý.

• Konec feudalismu: Největším a nejtrvalejším úspěchem revolucí ve střední Evropě bylo zrušení roboty a poddanství. Rolníci se stali svobodnými občany, což odstartovalo modernizaci venkova a celé společnosti.
• Nástup občanské společnosti: I přes porážku se myšlenky ústavnosti a občanských svobod hluboce zakořenily. Během revoluce vznikaly první politické spolky, noviny a veřejné debaty. Absolutismus v jeho staré podobě již nebyl udržitelný (např. v Rakousku byl nahrazen neoabsolutismem, který však musel provádět reformy).
• Zrychlení národních hnutí: Rok 1848 byl "školou národů". Ačkoliv Němci a Italové neuspěli ve sjednocení a Maďaři či Češi nezískali autonomii, tato hnutí získala masovou podporu a jejich cíle se staly hlavním tématem politiky v následujících dekádách. Sjednocení Itálie a Německa bylo dosaženo o dvacet let později, Maďaři dosáhli autonomie v rámci rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867.
• Konec "Svaté aliance": Spolupráce konzervativních mocností, která měla bránit revolucím, se rozpadla, což otevřelo cestu k novým konfliktům a přeskládání mocenských poměrů v Evropě.

🤔 Pro laiky (Část 2)

Pokračujeme s naší analogií s papiňákem. Po prvotním výbuchu a euforii nastal chaos.

• Šéfkuchaři se hádají: Najednou se ukázalo, že každý z "revolučních šéfkuchařů" chce uvařit úplně jiné jídlo.

   *   Jedni chtěli jen lehce vylepšenou polévku (trochu svobody, ale vládu nechat bohatým).
   *   Druzí chtěli pořádný guláš pro všechny (všeobecné volební právo, práva pro dělníky).
   *   A navíc se začali hádat o "národní koření": Maďaři chtěli uvařit čistě maďarské jídlo a odmítali do něj přidat slovenskou nebo chorvatskou příchuť. To se samozřejmě Slovákům a Chorvatům nelíbilo.

• Starý kuchař se vrací do kuchyně: Zatímco se revolucionáři hádali, staré síly (armáda a císařský dvůr), které se schovaly ve spíži, sebraly odvahu a vrátily se do kuchyně s velkou vařečkou.
• Výsledek: Jeden po druhém všechny ty nové, nedovařené pokrmy smetly ze stolu a pokusily se vrátit na jídelníček staré pořádky. Maďarskou revoluci, která byla nejhouževnatější, musela pomoci potlačit až armáda pozvaná ze sousední "ruské kuchyně".

Co tedy po revoluci zbylo? Na první pohled to vypadalo jako obrovský nepořádek a návrat ke starému. Ale něco zásadního se přece jen změnilo.

• Největší výhra: Rolníci už nemuseli zadarmo pracovat na panském (robota byla zrušena). To byl obrovský krok vpřed.
• Nezapomenutelná chuť svobody: Lidé si na chvíli "ochutnali" svobodu – svobodné noviny, politické debaty, pocit, že mohou změnit svět. A i když jim to sebrali, na tu chuť už nikdy nezapomněli a bojovali za ni dál.

Rok 1848 byl tedy jako velký, neúspěšný kuchařský experiment. Ale i z nepovedeného jídla se můžete poučit a příště to zkusit lépe.