Přeskočit na obsah

První Francouzské císařství

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - stát

První Francouzské císařství (francouzsky Empire Français), známé také jako Napoleonské císařství, bylo období hegemonie Francie nad velkou částí kontinentální Evropy na počátku 19. století. Formálně existovalo od 18. května 1804, kdy byl Napoleon Bonaparte prohlášen francouzským Senátem císařem Francouzů, až do jeho první abdikace 11. dubna 1814. Jeho krátké obnovení během Stodenního císařství v roce 1815 skončilo definitivně po porážce v bitvě u Waterloo.

Císařství bylo charakterizováno téměř nepřetržitým stavem války, známým jako Napoleonské války, během nichž Napoleonova Grande Armée dosáhla řady drtivých vítězství a podmanila si většinu evropského kontinentu. Na vrcholu své moci v roce 1812 se francouzská říše skládala ze 130 departementů, rozkládala se na ploše přes 2 miliony čtverečních kilometrů a vládla více než 44 milionům poddaných. Kromě přímo anektovaných území ovládala Francie řadu satelitních států, v jejichž čele stáli Napoleonovi příbuzní a maršálové. Císařství zanechalo hluboký odkaz v podobě zavedení občanského zákoníku, modernizace státní správy, šíření myšlenek Francouzské revoluce a zároveň probuzení nacionalismu v porobených národech.

📜 Historie

👑 Vzestup Napoleona a vyhlášení císařství

Cesta k císařství začala 9. listopadu 1799 (18. brumairu podle revolučního kalendáře), kdy generál Napoleon Bonaparte provedl státní převrat, kterým svrhl Direktorium a nastolil Konzulát. Jako první konzul postupně soustředil veškerou moc do svých rukou. Jeho popularita rostla díky vojenským úspěchům, ukončení vnitřního chaosu a stabilizaci ekonomiky. V roce 1802 se nechal v plebiscitu jmenovat doživotním konzulem.

Dne 18. května 1804 francouzský Senát schválil zákon, který svěřil vládu nad republikou dědičnému císaři. Tento krok byl následně drtivou většinou potvrzen v dalším referendu. Korunovace Napoleona I. se konala 2. prosince 1804 v pařížské katedrále Notre-Dame za přítomnosti papeže Pia VII., který však císaři korunu na hlavu nevložil – Napoleon se korunoval sám, aby demonstroval, že svou moc neodvozuje od církve, ale od sebe samého a vůle francouzského lidu. Tímto aktem formálně skončila První Francouzská republika a zrodilo se První císařství.

⚔️ Napoleonské války a vrchol moci (1805–1812)

Období císařství je neoddělitelně spjato s napoleonskými válkami. V roce 1805 se zformovala Třetí koalice (, , ). Ačkoliv francouzsko-španělské loďstvo utrpělo drtivou porážku v bitvě u Trafalgaru, na souši Napoleon dominoval. Jeho mistrovským kouskem bylo vítězství v bitvě u Slavkova 2. prosince 1805, která vedla k rozpadu koalice a zániku Svaté říše římské.

Válka čtvrté koalice (1806–1807) proti a přinesla další triumfy v bitvách u Jeny a Auerstedtu (1806). Po porážce Rusů u Friedlandu (1807) byl uzavřen Tylžský mír, který rozdělil Evropu na francouzskou a ruskou sféru vlivu a zavedl Kontinentální blokádu proti Velké Británii.

V roce 1808 Napoleon intervenoval ve Španělsku, což vyvolalo vleklou a krvavou guerillovou válku, která vázala obrovské množství francouzských vojáků. Válka páté koalice v roce 1809 proti vyvrcholila bitvou u Wagramu a dalším ponížením Habsburků. Kolem roku 1811 dosáhlo císařství svého maximálního územního rozsahu.

📉 Pád impéria (1812–1814)

Zlomovým bodem se stalo ruské tažení v roce 1812. Napoleon shromáždil největší evropskou armádu v historii (přes 600 000 mužů), aby potrestal cara Alexandra I. za porušování Kontinentální blokády. Ačkoliv dobyl Moskvu, ruská armáda pod velením Kutuzova se vyhýbala rozhodující bitvě a použila taktiku spálené země. Následný ústup z Ruska během kruté zimy se změnil v katastrofu, z níž se vrátila jen desetina původní armády.

Tato porážka povzbudila Napoleonovy nepřátele k vytvoření Šesté koalice. V "bitvě národů" u Lipska v říjnu 1813 byla Napoleonova nově zformovaná armáda drtivě poražena spojenými silami , , a . Spojenci poté vtrhli do Francie a 31. března 1814 obsadili Paříž. Napoleon byl donucen abdikovat a byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba. Na francouzský trůn se vrátila dynastie Bourbonů v osobě Ludvíka XVIII..

💯 Sto dnů a definitivní konec

Napoleonův exil netrval dlouho. V březnu 1815 uprchl z Elby, vylodil se ve Francii a za nadšené podpory armády i lidu triumfálně dorazil do Paříže, zatímco král Ludvík XVIII. uprchl. Toto období, známé jako Sto dnů, vedlo k obnovení císařství. Evropské mocnosti okamžitě vytvořily Sedmou koalici. K rozhodujícímu střetnutí došlo 18. června 1815 v bitvě u Waterloo na území dnešní . Napoleonova armáda byla poražena spojenými britsko-nizozemskými silami pod velením vévody z Wellingtonu a pruskými vojsky maršála Blüchera.

Po této porážce Napoleon 22. června 1815 podruhé a definitivně abdikoval. Byl zajat Brity a deportován na odlehlý ostrov Svatá Helena v Atlantiku, kde v roce 1821 zemřel. Tím První Francouzské císařství definitivně zaniklo.

🏛️ Státní zřízení a správa

Císařství bylo centralizovanou autokracií s císařem jako absolutním vládcem. Napoleon si však zachoval některé instituce z revolučního období, i když jejich pravomoci byly značně omezeny.

⚖️ Code civil

Nejtrvalejším odkazem napoleonské éry je Code civil (Občanský zákoník) z roku 1804, později přejmenovaný na Code Napoléon. Tento zákoník sjednotil a kodifikoval francouzské právo a zaručoval klíčové principy revoluce:

  • Rovnost všech občanů před zákonem.
  • Osobní svoboda a svoboda svědomí.
  • Ochrana soukromého vlastnictví.
  • Zrušení feudálních privilegií.
  • Laický (sekulární) charakter státu.

Tento zákoník byl zaveden na všech územích pod francouzskou nadvládou a stal se vzorem pro právní systémy mnoha zemí po celém světě.

⚙️ Centralizovaná administrativa

Napoleon zdokonalil centralizovaný administrativní systém zavedený během revoluce. Základní správní jednotkou zůstal departement, v jehož čele stál prefekt, jmenovaný přímo císařem a odpovědný pouze jemu. Tento systém zajišťoval efektivní výběr daní, odvody do armády a prosazování vládní politiky v celé zemi. Byly založeny klíčové instituce jako Banque de France (1800) pro stabilizaci měny a Cour des comptes (Účetní dvůr, 1807) pro kontrolu státních financí.

🌍 Územní rozsah a vliv

Na vrcholu moci se císařství skládalo z Francie rozšířené o anektovaná území, jako byla , , části podél Rýna a velká část italského poloostrova včetně Říma. Kolem tohoto jádra existovala síť satelitních států a spojenců:

🎖️ Armáda (Grande Armée)

Úspěch císařství byl postaven na síle jeho armády, známé jako Grande Armée (Velká armáda). Byla to masová armáda založená na branné povinnosti, která dokázala mobilizovat statisíce mužů. Její síla spočívala v:

  • **Sborový systém:** Armáda byla rozdělena na samostatné, flexibilní armádní sbory, které mohly operovat nezávisle, ale zároveň se rychle spojit k rozhodující bitvě.
  • **Kvalitní velení:** Napoleon se obklopil talentovanými maršály, jako byli Davout, Lannes, Ney nebo André Masséna.
  • **Císařská garda:** Elitní jednotka složená z veteránů, která sloužila jako taktická rezerva v bitvách.
  • **Napoleonova strategie:** Důraz na rychlost, manévr, obchvat a zasazení rozhodujícího úderu v klíčovém bodě (attaque brusque).

🎭 Společnost a kultura

Napoleonská éra dala vzniknout specifickému uměleckému stylu, empíru. Tento styl se inspiroval uměním římského císařství a Egypta a měl oslavovat velikost a slávu Napoleona a jeho říše. Projevoval se v architektuře (Arc de Triomphe du Carrousel, Vítězný oblouk), malířství (Jacques-Louis David), sochařství i v módě a designu nábytku.

Zároveň byl režim charakterizován přísnou cenzurou tisku a divadla a všudypřítomnou propagandou, která Napoleona líčila jako hrdinu a spasitele Francie.

💡 Odkaz a význam

První Francouzské císařství, ač krátkodobé, zanechalo v Evropě nesmazatelnou stopu. Jeho hlavní odkaz spočívá v:

  • **Šíření revolučních myšlenek:** Napoleonské armády s sebou přinášely principy rovnosti před zákonem, zrušení nevolnictví a feudálních privilegií.
  • **Modernizace Evropy:** Zavedení Code civil a centralizované správy v mnoha částech Evropy urychlilo modernizaci států.
  • **Vzestup nacionalismu:** Francouzská nadvláda paradoxně probudila národní cítění v Německu, Španělsku, Itálii a dalších zemích, což se stalo klíčovou silou v politice 19. století.
  • **Překreslení mapy Evropy:** Zánik Svaté říše římské a vznik nových státních útvarů připravil půdu pro budoucí sjednocení Německa a Itálie.

🤓 Pro laiky

Představte si, že po velké revoluci, která ve Francii svrhla krále, nastal chaos. Z tohoto chaosu povstal neuvěřitelně schopný generál jménem Napoleon Bonaparte. Byl tak úspěšný a populární, že se nakonec prohlásil císařem a vytvořil si vlastní říši, podobně jako římští císaři. Jeho armáda byla po mnoho let neporazitelná a dobyl téměř celou Evropu. V dobytých zemích zavedl moderní zákony (slavný Code civil), které zaručovaly lidem stejná práva a chránily jejich majetek. Mnoho z těchto zákonů ovlivňuje právo dodnes. Jeho touha po moci ho ale nakonec zavedla do obrovské války v Rusku, kde jeho armáda zmrzla a byla zničena. To byl začátek jeho konce. Ostatní evropské státy se proti němu spojily, porazily ho a poslaly do vyhnanství. I když se na chvíli vrátil, byl definitivně poražen v slavné bitvě u Waterloo. Jeho císařství sice zaniklo, ale jeho reformy a války navždy změnily tvář Evropy.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=První_Francouzské_císařství&oldid=16209“