Přeskočit na obsah

Starověký Řím

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Historický stát

Starověký Řím je název pro starověký státní útvar a civilizaci, která se vyvinula z malého města Říma na Apeninském poloostrově a postupně ovládla obrovské území zahrnující velkou část Evropy, severní Afrika a Blízký východ. Jeho dějiny se tradičně datují od založení města Říma v roce 753 př. n. l. až do pádu Západořímské říše v roce 476 n. l.. Římská civilizace zásadně ovlivnila západní civilizaci v oblastech práva, architektury, inženýrství, jazyka, literatury, filozofie a státní správy.

---

Periodizace dějin Starověkého Říma

Dějiny Starověkého Říma se tradičně dělí na tři hlavní období:

1. Římské království (cca 753 př. n. l. – 509 př. n. l.)

Nejstarší období římských dějin, o kterém máme jen omezené písemné záznamy, většinou legendárního charakteru. Podle tradice bylo Řím založen Romulem a Remem a vládlo mu sedm králů, z nichž poslední, Tarquinius Superbus, byl vyhnán. Tato éra položila základy pro pozdější republikánský systém.

2. Římská republika (509 př. n. l. – 27 př. n. l.)

Období, kdy Řím ovládal Senát a volení konzulové. Republika byla charakterizována demokratickými prvky (např. lidová shromáždění), ale zároveň silnou rolí aristokracie (patricijů). Během této doby Řím postupně rozšiřoval své území prostřednictvím válek (např. Punské války proti Kartágu) a stal se dominantní mocností ve Středomoří. Vnitřně byla republika poznamenána sociálními boji mezi patriciji a plebeji, které vedly k postupnému vyrovnávání práv. Koncem republiky došlo k sérii občanských válek, které nakonec vedly k jejímu pádu a nástupu Julia Caesara a později Octaviana Augusta.

3. Římské císařství (27 př. n. l. – 476 n. l. / 1453 n. l.)

Nejdelší a nejrozsáhlejší období římských dějin, kdy se Řím stal monarchií v čele s císařem. Prvním císařem byl Augustus (27 př. n. l.). V době císařství dosáhla říše svého největšího územního rozmachu a zažila období Pax Romana (římského míru), kdy došlo k obrovskému rozvoji infrastruktury, kultury a obchodu. Mezi nejvýznamnější císaře patřili Traján, Hadrián a Marcus Aurelius. Od 3. století n. l. se říše potýkala s vnitřními krizemi (politická nestabilita, ekonomické problémy) a vnějšími tlaky (stěhování národů). V roce 395 n. l. se říše definitivně rozdělila na Západořímskou a Východořímskou říši. Západořímská říše zanikla v roce 476 n. l. sesazením posledního císaře Romula Augustula. Východořímská říše, známá jako Byzantská říše, přežila až do roku 1453, kdy padl Konstantinopol do rukou Osmanů.

---

Společnost a kultura

Římská společnost byla hierarchicky uspořádána. Na vrcholu stáli patricijové (stará římská aristokracie), následovali plebejové (svobodní občané, původně bez plných práv) a na nejnižší příčce otroci. Klíčovým prvkem římské společnosti byla rodina (familia) a silné pouto k náboženství a tradicím.

Římané byli mistři v právu a organizaci státu. Jejich právní systém se stal základem moderního kontinentálního práva. Významné byly i jejich technické dovednosti – stavěli akvadukty, silnice, mosty, kolosea a lázně.

Římská kultura byla silně ovlivněna řeckou kulturou, nicméně Římané ji obohatili o vlastní prvky, zejména v oblasti architektury, sochařství a literatury (např. díla Vergilia, Ovidia, Livia). Od 4. století n. l. se postupně dominantním náboženstvím stalo křesťanství, které se z okrajové sekty stalo státní náboženství Římské říše.

---

Armáda a expanze

Základem římské moci byla římská armáda, proslulá svou disciplínou, organizací a taktikou. Páteří armády byla legie, vysoce efektivní vojenská jednotka. Díky své vojenské převaze Řím postupně dobýval okolní kmeny a státy na Apeninském poloostrově, později vedl Punské války proti Kartágu o nadvládu nad západním Středomořím. Následovala expanze do helénistického východu a do Galie (dnešní Francie), kterou dobyl Julius Caesar. Největšího rozmachu říše dosáhla za císaře Trajána na počátku 2. století n. l.

---

Dědictví Starověkého Říma

Vliv Starověkého Říma na západní civilizaci je obrovský a dodnes patrný:

  • Právo: Římské právo je základem mnoha moderních právních systémů.
  • Jazyk: Latina se stala základem románských jazyků (italština, francouzština, španělština, portugalština, rumunština) a ovlivnila i mnoho dalších jazyků, včetně češtiny.
  • Architektura a inženýrství: Římské stavby (kolosea, akvadukty, silnice, mosty) svědčí o jejich pokročilých technických znalostech a dodnes inspirují.
  • Politika a státní správa: Pojmy jako „republika“, „senát“, „císař“ mají původ v římských institucích.
  • Kultura: Římská literatura, filozofie a umění ovlivnily pozdější evropské umění a myšlení.
  • Křesťanství: Rozšíření křesťanství po římské říši mělo zásadní význam pro jeho pozdější globální rozšíření.

---

Pro laiky

Představte si, že před více než 2000 lety existovalo jedno malé město v Itálii jménem Řím. Toto město bylo tak silné a dobře organizované, že postupně dobylo obrovské území – od Anglie až po Blízký východ a severní Afrika. Celé tohle impérium se nazývalo Starověký Řím.

Mělo to několik fází: nejdřív to bylo jako malé království, pak republika (kde vládli volení zástupci, podobně jako dnes v mnoha zemích) a nakonec se z toho stalo obrovské císařství s císařem v čele. Římané byli skvělí stavitelé – postavili silnice, mosty, obrovské kolosea a vodovody, které fungovaly na kilometry daleko. Také vymysleli spoustu zákonů, které používáme dodnes. I když jejich říše nakonec zanikla, jejich odkaz – v tom, jak stavěli, jak přemýšleli o zákonech, a dokonce i v tom, jaké používáme slova – ovlivnil celý náš svět.

---

Galerie

---

Externí odkazy

---

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Starověký_Řím&oldid=3498“