Augustus
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Augustus (narozen jako Gaius Octavius; 23. září 63 př. n. l. – 19. srpna 14 n. l.) byl zakladatel Římské říše a její první císař, který vládl od roku 27 př. n. l. až do své smrti v roce 14 n. l. Jeho vláda, známá jako principát, ukončila století krvavých občanských válek a zahájila období relativního míru a prosperity, známé jako Pax Romana (Římský mír).
Původně se jmenoval Gaius Octavius a pocházel z bohaté plebejské rodiny. Jeho prastrýcem byl Julius Caesar, který ho v závěti adoptoval a ustanovil svým hlavním dědicem. Po Caesarově zavraždění v roce 44 př. n. l. se Octavius, tehdy známý jako Octavianus, spojil s Markem Antoniem a Markem Aemiliem Lepidem a vytvořil Druhý triumvirát, aby porazil Caesarovy vrahy. Po vítězství v bitvě u Filipp se triumvirové rozdělili o vládu nad republikou, ale jejich spojenectví se brzy rozpadlo. Po odstranění Lepida a porážce Antonia a jeho spojenkyně, egyptské královny Kleopatry, v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. se Octavianus stal jediným vládcem římského světa.
V roce 27 př. n. l. formálně obnovil Republiku a předal své pravomoci římskému senátu, který mu na oplátku udělil titul Augustus („Vznešený“) a Princeps („První občan“). Tímto aktem rafinovaně transformoval republiku v monarchii, přičemž si zachoval její vnější formy. Jeho dlouhá a úspěšná vláda položila základy římského císařství, které přetrvalo téměř 1500 let.
📜 Život před principátem
👶 Původ a mládí
Gaius Octavius se narodil v Římě do bohaté a respektované, avšak nikoli senátorské rodiny z města Velitrae. Jeho otec, rovněž Gaius Octavius, byl prvním z rodu, kdo dosáhl hodnosti senátora, ale zemřel, když byl mladý Octavius pouhé čtyři roky. Jeho matka, Atia, byla neteří Julia Caesara, což mladému Octaviovi zajistilo spojení s jednou z nejmocnějších rodin v Římě.
Caesar si svého prasynovce oblíbil a podporoval jeho kariéru. V roce 45 př. n. l. ho vzal s sebou na vojenské tažení do Hispánie. Následujícího roku, když byl Caesar zavražděn, se Octavius nacházel v Apollonii (dnešní Albánie), kde se připravoval na vojenskou výpravu. Po otevření Caesarovy závěti se dozvěděl, že byl adoptován a stal se jeho hlavním dědicem. Přijal jméno Gaius Julius Caesar Octavianus a navzdory radám svých velitelů se okamžitě vydal do Itálie, aby si nárokoval své dědictví.
🏛️ Vzestup k moci a Druhý triumvirát
Po příjezdu do Říma se osmnáctiletý Octavianus ocitl v nebezpečném politickém prostředí. Caesarův spojenec Marcus Antonius ho zpočátku podceňoval a odmítal mu vydat Caesarův majetek. Octavianus však prokázal mimořádný politický talent. Získal si podporu Caesarových veteránů a části senátu, vedené Ciceronem, který v něm viděl nástroj proti Antoniovi.
Po krátkém vojenském střetu s Antoniem u Mutiny (dnešní Modena) si Octavianus vynutil na senátu konzulát. Následně se pragmaticky spojil se svým rivalem Antoniem a dalším mocným caesariánem, Lepidem. V roce 43 př. n. l. společně vytvořili Druhý triumvirát, oficiální tříčlennou diktaturu s pětiletým mandátem k obnovení pořádku ve státě. Jedním z prvních činů triumvirátu byly proskripce, masové popravy politických oponentů, jejichž obětí se stal i Cicero.
⚔️ Občanské války a konec triumvirátu
Hlavním cílem triumvirů bylo porazit Caesarovy vrahy, Bruta a Cassia, kteří shromáždili armádu na východě. V roce 42 př. n. l. je triumvirové drtivě porazili ve dvou bitvách u Filipp v Makedonii. Po vítězství si rozdělili sféry vlivu: Antonius získal bohatý Východ, Octavianus Itálii a západní provincie a Lepidus Afriku.
Vztahy mezi Octavianem a Antoniem byly neustále napjaté. Octavianus musel čelit povstání v Itálii a válce se Sextem Pompeiem, synem Pompeia Velikého, který ovládal Sicílii a ohrožoval dodávky obilí do Říma. Po porážce Sexta Pompeia v roce 36 př. n. l. Octavianus také odstavil od moci Lepida a stal se pánem celého Západu.
Mezitím se Antonius na Východě sblížil s egyptskou královnou Kleopatrou VII. a vedl neúspěšné tažení proti Parthům. Jeho chování, včetně darování římských území Kleopatře a jejím dětem, poskytlo Octavianovi v Římě mocnou propagandistickou zbraň. Octavianus ho obvinil ze zrady římských zájmů a v roce 32 př. n. l. donutil senát vyhlásit válku Kleopatře.
Rozhodující střetnutí se odehrálo 2. září 31 př. n. l. v námořní bitvě u Actia u pobřeží Řecka. Octavianovo loďstvo, vedené jeho geniálním admirálem Marcem Vipsaniem Agrippou, drtivě zvítězilo. Antonius a Kleopatra uprchli do Egypta, kde následujícího roku spáchali sebevraždu. Octavianus anektoval Egypt jako římskou provincii a stal se nezpochybnitelným vládcem celého římského světa.
👑 Principát a Pax Romana
🏛️ Nové uspořádání státu
Po návratu do Říma v roce 29 př. n. l. čelil Octavianus zásadnímu úkolu: jak legitimizovat svou absolutní moc v rámci republikánských tradic. Věděl, že otevřená monarchie by byla nepřijatelná. Proto v roce 27 př. n. l. provedl mistrovský politický tah. V senátu slavnostně oznámil, že obnovuje republiku a vrací veškeré pravomoci senátu a lidu.
Vděčný senát mu na oplátku udělil čestný titul Augustus a řadu klíčových pravomocí, které se staly základem jeho vlády. Získal imperium proconsulare maius (vrchní velení nad všemi armádami a provinciemi) a tribunicia potestas (pravomoci tribuna lidu, včetně práva veta a osobní nedotknutelnosti). Formálně byl jen Princeps Senatus (první muž senátu), ale ve skutečnosti držel veškerou moc. Tento systém vlády, monarchie zahalená do republikánského hávu, se nazývá principát.
🛡️ Vojenské a zahraniční reformy
Augustus provedl zásadní reformu římské armády. Snížil počet legií z více než 60 na 28 a vytvořil stálou profesionální armádu. Veteránům zajistil penzi a půdu po skončení služby. Založil také praetoriánskou gardu, elitní jednotku určenou k ochraně císaře a Říma.
V zahraniční politice se soustředil na konsolidaci a zabezpečení hranic říše. Dokončil dobývání Hispánie, anektoval oblasti v Alpách a posunul hranici na severu až k řece Dunaj. Jeho pokus posunout hranici v Germánii z Rýna na Labe skončil katastrofou v roce 9 n. l., kdy germánské kmeny vedené Arminiem zničily tři římské legie v bitvě v Teutoburském lese. Po této porážce Augustus rezignoval na další expanzi do Germánie a doporučil svým nástupcům udržovat stávající hranice.
🏗️ Stavební činnost a kultura
Augustova vláda byla obdobím velkého kulturního rozkvětu a stavebního boomu v Římě. Sám se chlubil, že „převzal město z cihel a zanechal ho z mramoru“. Nechal postavit nebo zrekonstruovat desítky chrámů, veřejných budov a monumentů. Mezi nejvýznamnější patří:
- Augustovo forum: Nové náměstí s chrámem Marta mstitele.
- Ara Pacis: Oltář míru, oslavující mír a prosperitu, které přinesla jeho vláda.
- Augustovo mauzoleum: Monumentální hrobka pro něj a jeho rodinu.
- Divadlo Marcellovo: Velké divadlo zasvěcené památce jeho synovce Marcella.
Augustus byl také štědrým patronem umění a literatury. Podporoval básníky jako Vergilius (autor eposu Aeneis), Horatius a Ovidius, kteří oslavovali jeho vládu a římské hodnoty. Toto období je často označováno jako zlatý věk latinské literatury.
👨👩👧👦 Osobní život a nástupnictví
Augustův osobní život byl poznamenán snahou zajistit dynastické nástupnictví. Jeho jediné vlastní dítě byla dcera Julia starší, kterou měl se svou druhou ženou Scribonií. Jeho třetí a poslední manželství s Livií Drusillou bylo bezdětné, ale trvalo 51 let a Livia se stala jeho nejbližší rádkyní.
Augustus postupně adoptoval a připravoval na vládu několik potenciálních nástupců, ale všichni předčasně zemřeli: 1. Marcellus, jeho synovec a zeť, zemřel v roce 23 př. n. l. 2. Marcus Vipsanius Agrippa, jeho nejlepší přítel a generál, kterého oženil se svou dcerou Julií, zemřel v roce 12 př. n. l. 3. Gaius a Lucius Caesarové, synové Agrippy a Julie, které adoptoval jako vlastní, zemřeli v letech 4 a 2 n. l.
Po těchto tragédiích Augustovi nezbylo než adoptovat svého nevlastního syna (syna Livie z prvního manželství) Tiberia, schopného, ale neoblíbeného generála, a ustanovit ho svým nástupcem.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Augustus zemřel v roce 14 n. l. ve věku 75 let po téměř 41 letech vlády. Jeho poslední slova prý byla: „Hra skončila, tleskejte.“ Po smrti byl senátem prohlášen za boha (Divus Augustus).
Jeho odkaz je monumentální. Ukončil století občanských válek, které zničily republiku, a nastolil trvalý mír a stabilitu. Vytvořil politický systém – principát – který umožnil Římské říši existovat a prosperovat po další staletí. Jeho reformy v armádě, administrativě a financích položily základy říše na vrcholu její moci. Ačkoli zničil republikánskou svobodu, většina Římanů jeho vládu vítala jako úlevu od chaosu a násilí. Je právem považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších vůdců v dějinách.
🤓 Pro laiky
- Principát: Byl to chytrý systém vlády, který Augustus vymyslel. Vypadalo to, že stará Římská republika stále funguje (existoval senát, konzulové), ale ve skutečnosti měl veškerou moc v rukou jeden muž – císař, který měl titul Princeps (první občan). Byla to v podstatě monarchie převlečená za republiku.
- Druhý triumvirát: Oficiální spojenectví tří mužů (Octaviana, Antonia a Lepida), kteří si legálně rozdělili moc nad Římem. Na rozdíl od prvního triumvirátu (Caesar, Pompeius, Crassus), který byl jen neformální dohodou, tento byl uzákoněn. Jejich hlavním cílem bylo pomstít Caesarovu smrt a zlikvidovat své nepřátele.
- Pax Romana (Římský mír): Dlouhé období (přibližně 200 let), které začalo Augustovou vládou. Většina území obrovské Římské říše zažívala mír, stabilitu a prosperitu. Nebyly žádné velké občanské války a lidé mohli bezpečněji cestovat a obchodovat.