Augustus

Rozbalit box

Obsah boxu

Augustus
Gaius Octavius (narození) Gaius Julius Caesar Octavianus (po adopci) Imperator Caesar Divi Filius Augustus (císařské jméno)
Soubor:Augustus of Prima Porta (Vatican Museums).jpg
Socha Augusta z Primaporty, dnes ve Vatikánských muzeích
Titul	První římský císař (Princeps)
Období vlády	16. ledna 27 př. n. l. – 19. srpna 14 n. l.
Předchůdce	Římská republika (de facto)
Nástupce	Tiberius
Datum narození	23. září 63 př. n. l.
Místo narození	Řím, Římská republika
Datum úmrtí	19. srpna 14 n. l.
Místo úmrtí	Nola, Římská říše
Místo pohřbení	Augustovo mauzoleum, Řím
Dynastie	Julsko-klaudijská dynastie
Otec	Gaius Octavius
Matka	Atia Balba Caesonia
Manželka/y	1. Clodia Pulchra 2. Scribonia 3. Livia Drusilla
Děti	Julia starší (se Scribonií)

Augustus (narozen jako Gaius Octavius; 23. září 63 př. n. l. – 19. srpna 14 n. l.) byl zakladatel Římské říše a její první císař, který vládl od roku 27 př. n. l. až do své smrti v roce 14 n. l. Jeho vláda, známá jako principát, ukončila století krvavých občanských válek a zahájila období relativního míru a prosperity, známé jako Pax Romana (Římský mír).

Původně se jmenoval Gaius Octavius a pocházel z bohaté plebejské rodiny. Jeho prastrýcem byl Julius Caesar, který ho v závěti adoptoval a ustanovil svým hlavním dědicem. Po Caesarově zavraždění v roce 44 př. n. l. se Octavius, tehdy známý jako Octavianus, spojil s Markem Antoniem a Markem Aemiliem Lepidem a vytvořil Druhý triumvirát, aby porazil Caesarovy vrahy. Po vítězství v bitvě u Filipp se triumvirové rozdělili o vládu nad republikou, ale jejich spojenectví se brzy rozpadlo. Po odstranění Lepida a porážce Antonia a jeho spojenkyně, egyptské královny Kleopatry, v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. se Octavianus stal jediným vládcem římského světa.

V roce 27 př. n. l. formálně obnovil Republiku a předal své pravomoci římskému senátu, který mu na oplátku udělil titul Augustus („Vznešený“) a Princeps („První občan“). Tímto aktem rafinovaně transformoval republiku v monarchii, přičemž si zachoval její vnější formy. Jeho dlouhá a úspěšná vláda položila základy římského císařství, které přetrvalo téměř 1500 let.

📜 Život před principátem

👶 Původ a mládí

Gaius Octavius se narodil v Římě do bohaté a respektované, avšak nikoli senátorské rodiny z města Velitrae. Jeho otec, rovněž Gaius Octavius, byl prvním z rodu, kdo dosáhl hodnosti senátora, ale zemřel, když byl mladý Octavius pouhé čtyři roky. Jeho matka, Atia, byla neteří Julia Caesara, což mladému Octaviovi zajistilo spojení s jednou z nejmocnějších rodin v Římě.

Caesar si svého prasynovce oblíbil a podporoval jeho kariéru. V roce 45 př. n. l. ho vzal s sebou na vojenské tažení do Hispánie. Následujícího roku, když byl Caesar zavražděn, se Octavius nacházel v Apollonii (dnešní Albánie), kde se připravoval na vojenskou výpravu. Po otevření Caesarovy závěti se dozvěděl, že byl adoptován a stal se jeho hlavním dědicem. Přijal jméno Gaius Julius Caesar Octavianus a navzdory radám svých velitelů se okamžitě vydal do Itálie, aby si nárokoval své dědictví.

🏛️ Vzestup k moci a Druhý triumvirát

Po příjezdu do Říma se osmnáctiletý Octavianus ocitl v nebezpečném politickém prostředí. Caesarův spojenec Marcus Antonius ho zpočátku podceňoval a odmítal mu vydat Caesarův majetek. Octavianus však prokázal mimořádný politický talent. Získal si podporu Caesarových veteránů a části senátu, vedené Ciceronem, který v něm viděl nástroj proti Antoniovi.

Po krátkém vojenském střetu s Antoniem u Mutiny (dnešní Modena) si Octavianus vynutil na senátu konzulát. Následně se pragmaticky spojil se svým rivalem Antoniem a dalším mocným caesariánem, Lepidem. V roce 43 př. n. l. společně vytvořili Druhý triumvirát, oficiální tříčlennou diktaturu s pětiletým mandátem k obnovení pořádku ve státě. Jedním z prvních činů triumvirátu byly proskripce, masové popravy politických oponentů, jejichž obětí se stal i Cicero.

⚔️ Občanské války a konec triumvirátu

Hlavním cílem triumvirů bylo porazit Caesarovy vrahy, Bruta a Cassia, kteří shromáždili armádu na východě. V roce 42 př. n. l. je triumvirové drtivě porazili ve dvou bitvách u Filipp v Makedonii. Po vítězství si rozdělili sféry vlivu: Antonius získal bohatý Východ, Octavianus Itálii a západní provincie a Lepidus Afriku.

Vztahy mezi Octavianem a Antoniem byly neustále napjaté. Octavianus musel čelit povstání v Itálii a válce se Sextem Pompeiem, synem Pompeia Velikého, který ovládal Sicílii a ohrožoval dodávky obilí do Říma. Po porážce Sexta Pompeia v roce 36 př. n. l. Octavianus také odstavil od moci Lepida a stal se pánem celého Západu.

Mezitím se Antonius na Východě sblížil s egyptskou královnou Kleopatrou VII. a vedl neúspěšné tažení proti Parthům. Jeho chování, včetně darování římských území Kleopatře a jejím dětem, poskytlo Octavianovi v Římě mocnou propagandistickou zbraň. Octavianus ho obvinil ze zrady římských zájmů a v roce 32 př. n. l. donutil senát vyhlásit válku Kleopatře.

Rozhodující střetnutí se odehrálo 2. září 31 př. n. l. v námořní bitvě u Actia u pobřeží Řecka. Octavianovo loďstvo, vedené jeho geniálním admirálem Marcem Vipsaniem Agrippou, drtivě zvítězilo. Antonius a Kleopatra uprchli do Egypta, kde následujícího roku spáchali sebevraždu. Octavianus anektoval Egypt jako římskou provincii a stal se nezpochybnitelným vládcem celého římského světa.

👑 Principát a Pax Romana

🏛️ Nové uspořádání státu

Po návratu do Říma v roce 29 př. n. l. čelil Octavianus zásadnímu úkolu: jak legitimizovat svou absolutní moc v rámci republikánských tradic. Věděl, že otevřená monarchie by byla nepřijatelná. Proto v roce 27 př. n. l. provedl mistrovský politický tah. V senátu slavnostně oznámil, že obnovuje republiku a vrací veškeré pravomoci senátu a lidu.

Vděčný senát mu na oplátku udělil čestný titul Augustus a řadu klíčových pravomocí, které se staly základem jeho vlády. Získal imperium proconsulare maius (vrchní velení nad všemi armádami a provinciemi) a tribunicia potestas (pravomoci tribuna lidu, včetně práva veta a osobní nedotknutelnosti). Formálně byl jen Princeps Senatus (první muž senátu), ale ve skutečnosti držel veškerou moc. Tento systém vlády, monarchie zahalená do republikánského hávu, se nazývá principát.

🛡️ Vojenské a zahraniční reformy

Augustus provedl zásadní reformu římské armády. Snížil počet legií z více než 60 na 28 a vytvořil stálou profesionální armádu. Veteránům zajistil penzi a půdu po skončení služby. Založil také praetoriánskou gardu, elitní jednotku určenou k ochraně císaře a Říma.

V zahraniční politice se soustředil na konsolidaci a zabezpečení hranic říše. Dokončil dobývání Hispánie, anektoval oblasti v Alpách a posunul hranici na severu až k řece Dunaj. Jeho pokus posunout hranici v Germánii z Rýna na Labe skončil katastrofou v roce 9 n. l., kdy germánské kmeny vedené Arminiem zničily tři římské legie v bitvě v Teutoburském lese. Po této porážce Augustus rezignoval na další expanzi do Germánie a doporučil svým nástupcům udržovat stávající hranice.

🏗️ Stavební činnost a kultura

Augustova vláda byla obdobím velkého kulturního rozkvětu a stavebního boomu v Římě. Sám se chlubil, že „převzal město z cihel a zanechal ho z mramoru“. Nechal postavit nebo zrekonstruovat desítky chrámů, veřejných budov a monumentů. Mezi nejvýznamnější patří:

• Augustovo forum: Nové náměstí s chrámem Marta mstitele.
• Ara Pacis: Oltář míru, oslavující mír a prosperitu, které přinesla jeho vláda.
• Augustovo mauzoleum: Monumentální hrobka pro něj a jeho rodinu.
• Divadlo Marcellovo: Velké divadlo zasvěcené památce jeho synovce Marcella.

Augustus byl také štědrým patronem umění a literatury. Podporoval básníky jako Vergilius (autor eposu Aeneis), Horatius a Ovidius, kteří oslavovali jeho vládu a římské hodnoty. Toto období je často označováno jako zlatý věk latinské literatury.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život a nástupnictví

Augustův osobní život byl poznamenán snahou zajistit dynastické nástupnictví. Jeho jediné vlastní dítě byla dcera Julia starší, kterou měl se svou druhou ženou Scribonií. Jeho třetí a poslední manželství s Livií Drusillou bylo bezdětné, ale trvalo 51 let a Livia se stala jeho nejbližší rádkyní.

Augustus postupně adoptoval a připravoval na vládu několik potenciálních nástupců, ale všichni předčasně zemřeli: 1. Marcellus, jeho synovec a zeť, zemřel v roce 23 př. n. l. 2. Marcus Vipsanius Agrippa, jeho nejlepší přítel a generál, kterého oženil se svou dcerou Julií, zemřel v roce 12 př. n. l. 3. Gaius a Lucius Caesarové, synové Agrippy a Julie, které adoptoval jako vlastní, zemřeli v letech 4 a 2 n. l.

Po těchto tragédiích Augustovi nezbylo než adoptovat svého nevlastního syna (syna Livie z prvního manželství) Tiberia, schopného, ale neoblíbeného generála, a ustanovit ho svým nástupcem.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Augustus zemřel v roce 14 n. l. ve věku 75 let po téměř 41 letech vlády. Jeho poslední slova prý byla: „Hra skončila, tleskejte.“ Po smrti byl senátem prohlášen za boha (Divus Augustus).

Jeho odkaz je monumentální. Ukončil století občanských válek, které zničily republiku, a nastolil trvalý mír a stabilitu. Vytvořil politický systém – principát – který umožnil Římské říši existovat a prosperovat po další staletí. Jeho reformy v armádě, administrativě a financích položily základy říše na vrcholu její moci. Ačkoli zničil republikánskou svobodu, většina Římanů jeho vládu vítala jako úlevu od chaosu a násilí. Je právem považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších vůdců v dějinách.

🤓 Pro laiky

• Principát: Byl to chytrý systém vlády, který Augustus vymyslel. Vypadalo to, že stará Římská republika stále funguje (existoval senát, konzulové), ale ve skutečnosti měl veškerou moc v rukou jeden muž – císař, který měl titul Princeps (první občan). Byla to v podstatě monarchie převlečená za republiku.
• Druhý triumvirát: Oficiální spojenectví tří mužů (Octaviana, Antonia a Lepida), kteří si legálně rozdělili moc nad Římem. Na rozdíl od prvního triumvirátu (Caesar, Pompeius, Crassus), který byl jen neformální dohodou, tento byl uzákoněn. Jejich hlavním cílem bylo pomstít Caesarovu smrt a zlikvidovat své nepřátele.
• Pax Romana (Římský mír): Dlouhé období (přibližně 200 let), které začalo Augustovou vládou. Většina území obrovské Římské říše zažívala mír, stabilitu a prosperitu. Nebyly žádné velké občanské války a lidé mohli bezpečněji cestovat a obchodovat.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 15.12.2025