Byzantská říše

Rozbalit box

Obsah boxu

Byzantská říše (též Východořímská říše, řecky Βασιλεία Ῥωμαίων, Basileia Rhomaion – „Říše Římanů“) byl historický státní útvar, který se rozvíjel z východní části Římské říše a existoval po více než tisíc let. Ačkoli se její počátky často datují k založení Konstantinopole (původně Byzance) císařem Konstantinem I. Velikým v roce 330 n. l. nebo k rozdělení Římské říše v roce 395 n. l. na západní a východní část, Byzanc se postupně vyvinula v jedinečnou civilizaci s vlastní kulturou, náboženstvím a politickým systémem, silně ovlivněnou řeckým jazykem a pravoslavným křesťanstvím. Zanikla v roce 1453 n. l. dobytím svého hlavního města Konstantinopole Osmanskými Turky.

---

Dějiny

Dějiny Byzantské říše jsou dlouhé a složité, plné vzestupů a pádů, válek, náboženských sporů a kulturního rozkvětu.

Počátky a formování (4.–6. století)

Původ Byzantské říše je úzce spjat s Římskou říší. Císař Konstantin I. Veliký založil v roce 330 n. l. na místě starověké řecké osady Byzance nové hlavní město – Konstantinopol (latinsky Constantinopolis), nazývanou též „Nový Řím“. Po rozdělení Římské říše na západní a východní část v roce 395 n. l. se Východořímská říše začala vyvíjet samostatně. Zatímco Západořímská říše se potýkala s invazemi barbarských kmenů a v roce 476 n. l. zanikla, Byzanc odolávala a udržela si svou stabilitu a vyspělost. Úředním jazykem se postupně místo latiny stala řečtina a pravoslavné křesťanství získalo dominantní postavení.

Zlatý věk Justiniána I. (6. století)

Největší rozmach Byzantská říše zažila za vlády císaře Justiniána I. (vládl 527–565). Jeho cílem bylo obnovit slávu celé někdejší Římské říše. Provedl rozsáhlé vojenské kampaně, které mu umožnily dobýt zpět velkou část bývalých západních provincií, včetně Itálie, severní Afriky a části Španělska. Za jeho vlády dosáhla Byzantská říše své největší územní rozlohy (až 4,5 milionu km²). Justinián je znám také pro:

Kodifikaci římského práva: Tato monumentální sbírka římského práva, známá jako Corpus iuris civilis, měla obrovský vliv na vývoj práva v celé Evropě.
Stavební činnost: Nechal postavit mnoho významných staveb, z nichž nejznámější je chrám Hagia Sofia v Konstantinopoli, mistrovské dílo byzantské architektury.
Náboženská politika: Snažil se posílit jednotu křesťanství a potlačovat hereze.

Období krizí a proměn (7.–11. století)

Po Justiniánově smrti začala říše čelit novým výzvám. Ztrácela území na východě kvůli expanzi islámu (zejména na Levantě a v severní Africe) a na Balkáně kvůli invazím Slovanů a Bulharů.

Ikonoklasmus (8.–9. století): Toto období bylo poznamenáno vleklými spory o uctívání ikon. Ikonoklastické hnutí, podporované některými císaři (např. Konstantinem V.), vedlo ke ničení náboženských obrazů a perzekuci jejich zastánců. Tyto spory měly hluboký dopad na byzantskou společnost i kulturu a ovlivnily vztahy s římskokatolickou církví.
Makedonská renesance (9.–11. století): Navzdory územním ztrátám zažila říše pod vládou Makedonské dynastie (867–1057) období politické stabilizace a kulturního a uměleckého rozkvětu. Bylo to období vojenských úspěchů proti Arabům a Bulharům, vzkvétala literatura, věda a umění.

Pád a zmenšování území (11.–15. století)

Od 11. století začala říše opět slábnout.

Bitva u Mantzikertu (1071): Katastrofální porážka byzantské armády seldžuckými Turky v roce 1071 n. l. u Mantzikertu vedla ke ztrátě většiny Malé Asie, klíčového zdroje vojáků a příjmů. Tato událost je často považována za počátek úpadku říše.
Čtvrtá křížová výprava (1204): Další osudovou ranou bylo dobytí a vyplenění Konstantinopole západními křižáky v roce 1204 n. l. Město bylo vydrancováno, Byzantská říše se rozpadla na několik menších nástupnických států (např. Níkejské císařství, Epirský despotát). Ačkoliv byla říše obnovena v roce 1261, nikdy již nezískala svou dřívější sílu a rozlohu.
Osmanská expanze: V průběhu 14. a 15. století Byzanc neustále ztrácela území ve prospěch sílící Osmanské říše. Poslední byzantský císař Konstantin XI. Palaiologos ovládal již jen Konstantinopol a několik ostrůvků.

Pád Konstantinopole (1453)

Dne 29. května 1453 n. l. padla Konstantinopol do rukou Osmanských Turků vedených sultánem Mehmedem II.. Císař Konstantin XI. padl v boji při obraně města. Pád Konstantinopole znamenal definitivní konec Byzantské říše, která byla posledním přímým dědicem Římské říše. Chrám Hagia Sofia byl přeměněn na mešitu a Konstantinopol se stala hlavním městem Osmanské říše pod jménem Istanbul.

---

Kultura a společnost

Byzantská říše byla jedinečnou směsicí římského dědictví, řecké kultury a křesťanské víry.

Náboženství

Státním náboženstvím bylo pravoslavné křesťanství. Císař hrál v církevních záležitostech významnou roli (tzv. caesaropapismus). Byzantská církev byla centrem duchovního života a měla obrovský vliv na umění, literaturu a vzdělávání. Z Byzance se křesťanství šířilo do východní Evropy, zejména mezi Slovany (např. Bulharsko, Srbsko, Kyjevská Rus). V roce 1054 n. l. došlo k Velkému schizmatu, rozkolu mezi východní (pravoslavnou) a západní (římskokatolickou) církví, což dále prohloubilo kulturní rozdíly mezi Byzancí a západní Evropou.

Jazyk

Zatímco na počátku byla úředním jazykem latina, v průběhu 6. století se postupně stala dominantní a úřední řečí řečtina. Latina si však zachovala jistý význam v armádě a v právu, zejména díky Justiniánovým kodifikacím.

Právo

Byzantské právo bylo pokračováním a rozvinutím římského práva. Nejdůležitějším počinem byla již zmíněná Justiniánova kodifikace Corpus iuris civilis, která se stala základem pro moderní kontinentální evropské právo. Dřívější a také významnou kodifikací byl Theodosiův kodex z roku 438 n. l.

Umění a architektura

Byzantské umění a architektura jsou charakteristické svou monumentalitou, bohatou výzdobou a náboženskými náměty.

Architektura: Dominantním prvkem je kupolová bazilika a chrámy s půdorysem vepsaného nebo volného řeckého kříže. Klíčovými stavebními materiály byly cihly a kámen. Interiéry byly bohatě zdobeny mozaikami a freskami.
- Nejznámější stavby: Hagia Sofia v Konstantinopoli (dnes Istanbul), San Vitale v Raveně 🇮🇹, klášter Hosios Loukas v Řecku 🇬🇷.
Mozaiky: Byzantské mozaiky, často s zlatým pozadím, jsou považovány za vrchol byzantského umění. Zobrazovaly Krista (často jako Pantokratora – Vševládce), Pannu Marii, svaté a biblické scény.
Ikony: Malba na dřevěných deskách – ikony – hrála ústřední roli v náboženském životě a umění. Zobrazovaly svaté postavy a sloužily jako prostředek pro uctívání a meditaci. Charakteristické jsou strnulé, plošné postavy a živé barvy na zlaceném podkladu.

Věda a vzdělanost

Byzanc udržovala a rozvíjela vědecké a filozofické tradice starověkého Řecka. Konstantinopol se stala významným centrem vzdělanosti s univerzitami a klášterními školami, které uchovávaly a kopírovaly klasické texty.

---

Populace a národnostní složení

Byzantská říše byla etnicky rozmanitá. Mezi hlavní národnostní skupiny patřili:

Řekové (původní obyvatelé Malé Asie a Balkánu, dominující jazykově a kulturně)
Arméni
Syřané a Aramejci
Koptové v Egyptě
Židé
Různé slovanské skupiny (např. Bulhaři, Srbové) na Balkáně
V raných fázích také původní Římané a latinsky mluvící populace.

Počet obyvatel Byzantské říše se v průběhu staletí značně měnil v závislosti na územní rozloze, válkách, epidemiích a ekonomickém stavu. Ve 4. století se odhaduje na přibližně 34 milionů obyvatel. Konstantinopol byla po staletí jedním z největších a nejlidnatějších měst na světě, s populací dosahující až 600 000 obyvatel v 6. století.

---

Pro laiky

Představte si, že starověká Římská říše byla tak obrovská, že se nakonec rozdělila na dvě části: západní a východní. Ta západní část, s hlavním městem Řím, brzy zanikla. Ale ta východní, s novým, nádherným hlavním městem Konstantinopolí (dnes Istanbul v Turecku 🇹🇷), vydržela fungovat neuvěřitelných tisíc let! Tomuto státu říkáme Byzantská říše.

Byla to taková supervelmoc středověku. Měli skvělou armádu, chytré zákony (díky císaři Justiniánovi), bohaté města a nádherné umění, hlavně mozaiky a ikony (náboženské obrazy). Jejich náboženstvím bylo pravoslaví, které je podobné křesťanství, ale s některými rozdíly oproti tomu, co známe ze západu.

Byzanc byla jako takový most mezi starověkem a středověkem, mezi východem a západem. Chránila Evropu před vpády z východu a uchovala spoustu znalostí a kultury ze starověkého Řecka a Říma. Ale nakonec, po mnoha válkách a útocích, hlavně od Turků, v roce 1453 dobyli Osmané Konstantinopol, a tím Byzantská říše definitivně skončila. Byla to ale úžasná a dlouhá cesta plná slávy!

---

Externí odkazy

---