Přeskočit na obsah

Kyjevská Rus

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Kyjevská Rus (staroslověnsky Рѹ́сь, Rusĭ, nebo Рѹ́сьскаѧ землѧ, Ruskaja zemľa; ukrajinsky Київська Русь, Kyjivska Rus; rusky Киевская Русь, Kijevskaja Rus; bělorusky Кіеўская Русь, Kijeuskaja Rus) byl první státní útvar východních Slovanů, který existoval od konce 9. do poloviny 13. století.[1] Rozkládal se na území dnešní Ukrajiny, Běloruska a části evropského Ruska. Jeho politickým, kulturním a náboženským centrem byl Kyjev.[2] Kyjevská Rus je považována za kolébku všech tří moderních východoslovanských národů a její odkaz je zásadní pro jejich národní identitu, kulturu a náboženství.

Šablona:Infobox Zaniklý stát

⏳ Vznik a počátky

Původ a role Varjagů

Počátky Kyjevské Rusi jsou popsány v nejstarší východoslovanské kronice, Pověst dávných let (Povest vremennych let). Podle ní byly slovanské a finské kmeny v polovině 9. století sužovány vnitřními spory a rozhodly se pozvat si vládce ze zámoří, od Varjagů (skandinávských Vikingů, ve slovanském prostředí označovaných jako Rusové).[3] V roce 862 tak údajně přišli tři bratři – Rurik, Sineus a Truvor. Rurik se usadil v Novgorodě a založil dynastii Rurikovců, která na Rusi vládla po více než 700 let.[4]

Tento příběh je základem tzv. normanské teorie o vzniku ruského státu, která přisuzuje klíčovou roli skandinávským válečníkům. Proti ní stojí antinormanská teorie, která zdůrazňuje spíše domácí, slovanský původ státnosti. Moderní historici se shodují, že Varjagové skutečně hráli zásadní roli jako vojenská a vládnoucí elita, ale stát vznikl na již existujícím slovanském společenském a hospodářském základě.[5]

Sjednocení pod Kyjevem

V roce 882 Rurikův nástupce (a zřejmě příbuzný) Oleg (staroslověnsky Helgu) táhl s vojskem z Novgorodu na jih. Lstí se zmocnil města Kyjev, které bylo do té doby pod vládou jiných Varjagů, Askolda a Dira. Oleg prohlásil Kyjev za "matku ruských měst" a učinil z něj centrum nového, sjednoceného státu.[6] Tímto aktem byla fakticky založena Kyjevská Rus. Oleg také podnikl úspěšné vojenské tažení proti Byzantské říši a v roce 911 s ní uzavřel první významnou obchodní smlouvu.[7]

Jeho nástupci, Igor a jeho žena Olga (která vládla jako regentka za jejich syna Svjatoslava), dále upevňovali moc Kyjeva a vybírali daně (poljudije) od podrobených kmenů. Kněžna Olga jako první z Rurikovců přijala v Konstantinopoli křesťanství (kolem roku 957), ale její čin měl pouze osobní charakter. Její syn Svjatoslav I. zůstal přesvědčeným pohanem a proslul jako válečník, který zničil Chazarskou říši a vedl války na Balkáně proti Bulharsku a Byzanci.[8]

✨ Zlatý věk Kyjevské Rusi

Vrcholu své moci a kulturního rozkvětu dosáhla Kyjevská Rus na přelomu 10. a 11. století za vlády Vladimíra Velikého a jeho syna Jaroslava Moudrého.

Vladimír Veliký a přijetí křesťanství (988)

Nejvýznamnějším činem Svjatoslavova syna, knížete Vladimíra I. Velikého (ukrajinsky Volodymyr Velykyj), bylo přijetí křesťanství jako státního náboženství. Podle kronik se Vladimír rozhodoval mezi islámem, judaismem a západním a východním křesťanstvím. Nakonec si zvolil východní (byzantské) křesťanství.[9]

V roce 988 přijal křest, oženil se se sestrou byzantského císaře Annou Porfyrogennétou a nařídil hromadný křest obyvatel Kyjeva v řece Dněpr.[10] Tento krok měl dalekosáhlé důsledky:

  • Politické: Posílil mezinárodní postavení Kyjevské Rusi a její spojenectví s mocnou Byzantskou říší.
  • Kulturní: Rus se otevřela byzantské kultuře, vzdělanosti a umění. Byla přijata cyrilice a začala se rozvíjet literatura ve staroslověnštině.
  • Společenské: Křesťanství se stalo jednotícím ideologickým prvkem, který pomohl stmelit různorodé kmeny v jeden národ.

Jaroslav Moudrý

Za vlády Vladimírova syna, Jaroslava I. Moudrého (1019–1054), dosáhla Kyjevská Rus svého zenitu.[11]

  • Kulturní rozkvět: V Kyjevě nechal postavit monumentální chrám sv. Žofie po vzoru Hagia Sofie v Konstantinopoli, a také slavnou Zlatou bránu.[12] Zakládal kláštery (včetně Kyjevskopečerské lávry) a školy.
  • Právní kodifikace: Vydal první psaný zákoník na Rusi, Ruská pravda (Pravda Jaroslava), který kodifikoval zvykové právo a stanovil tresty za zločiny.[13]
  • Diplomacie: Jaroslav Moudrý byl významným evropským diplomatem a díky sňatkové politice svých dětí si zajistil spojenectví s mnoha evropskými dvory. Jeho dcery se provdaly za krále Francie, Norska a Uher. Bývá proto nazýván "tchánem Evropy".[14]

V této době byl Kyjev jedním z největších a nejbohatších měst v Evropě, srovnatelný s Paříží nebo Římem.

🏛️ Společnost a politika

Kyjevská Rus byla komplexním středověkým státem s hierarchickou společenskou strukturou a specifickým systémem vlády.

Politické uspořádání

  • Veliký kníže kyjevský: Na vrcholu politického systému stál veliký kníže kyjevský z dynastie Rurikovců. Byl nejvyšším vojenským velitelem, zákonodárcem a soudcem.[15] Jeho moc však nebyla absolutní a byl často závislý na podpoře své vojenské družiny a městských shromáždění.
  • Družina: Elitní vojenská družina, složená z profesionálních bojovníků (bojarů a Varjagů), tvořila jádro knížecí moci. Bojaři byli knížecími rádci, veliteli a správci a postupně se z nich stala mocná pozemková šlechta.[16]
  • Věče: V mnoha městech, zejména v Novgorodu, existovalo lidové shromáždění svobodných mužů zvané věče.[17] Věče mělo právo volit a odvolávat knížata, rozhodovat o válce a míru a o dalších klíčových záležitostech. Představovalo důležitý prvek participace a omezovalo knížecí moc.
  • Údělný systém: Po smrti Jaroslava Moudrého se prosadil tzv. údělný systém následnictví. Říše byla rozdělena na dílčí knížectví (úděly), která byla přidělována jednotlivým členům rurikovské dynastie. Nejstarší a nejvýznamnější člen rodu měl nárok na kyjevský trůn. Tento systém, původně zamýšlený k udržení jednoty, se však stal zdrojem neustálých bratrovražedných válek a přispěl k postupnému rozpadu říše.[18]

Společenská struktura

Společnost Kyjevské Rusi byla silně stratifikovaná.[19]

  • Knížata a bojaři: Vládnoucí elita, která vlastnila většinu půdy a měla politickou i vojenskou moc.
  • Duchovenstvo: Po přijetí křesťanství se zformovala vlivná vrstva duchovních v čele s kyjevským metropolitou, který byl podřízen konstantinopolskému patriarchovi. Kláštery se staly centry vzdělanosti a bohatství.
  • Svobodní lidé: Většinu populace tvořili svobodní rolníci (smerdi), řemeslníci a obchodníci žijící ve městech.
  • Závislí a otroci: Na nejnižší příčce společnosti stáli různé kategorie závislých lidí a otroků (cholopi).

Právo: Ruská pravda

Hlavním pramenem práva byl soubor zákonů známý jako Ruská pravda (Pravda Rus'skaja). Jeho nejstarší část, Pravda Jaroslava, byla sepsána za vlády Jaroslava Moudrého a později byla rozšířena jeho syny.[20] Tento zákoník se zaměřoval především na trestní právo. Místo krevní msty zavedl systém peněžitých pokut (vira) za zabití a ublížení na zdraví. Výše pokuty se lišila podle společenského postavení oběti. Ruská pravda poskytuje unikátní vhled do sociální struktury a zvyklostí Kyjevské Rusi.

📈 Ekonomika

Ekonomika Kyjevské Rusi byla založena na zemědělství a dálkovém obchodu. 

   *   Export: Rusové vyváželi především suroviny: kožešiny (bobr, sobol, liška), vosk, med a otroky.
   *   Import: Z Byzance dováželi luxusní zboží: hedvábí, víno, koření, sklo, šperky a stříbrné mince (dirhamy z Abbásovského chalífátu byly také důležitým platidlem).[22]

Důležitými obchodními partnery byli kromě Byzance také Chazaři, Volžští Bulhaři a země západní Evropy.

📉 Úpadek a rozpad

Po smrti Jaroslava Moudrého v roce 1054 začala Kyjevská Rus postupně ztrácet svou politickou jednotu a moc. Tento proces trval téměř dvě století a byl způsoben kombinací vnitřních a vnějších faktorů.

Vnitřní příčiny úpadku

  • Neustálé knížecí spory: Údělný systém následnictví se ukázal jako fatální. Místo aby zajistil stabilitu, vedl k nekončícím válkám mezi členy rurikovské dynastie o kyjevský trůn a o nejlepší úděly.[23] Tyto vnitřní konflikty vyčerpávaly zemi vojensky i ekonomicky.
  • Úpadek Kyjeva: Postavení Kyjeva jako politického a ekonomického centra postupně sláblo. Ostatní knížectví, jako Vladimir-Suzdalské knížectví na severovýchodě (s centry Vladimir a Suzdal) a Haličsko-volyňské knížectví na jihozápadě, získávala na moci a nezávislosti.[24] V roce 1169 byl Kyjev vypleněn a zdevastován vojsky vladimirského knížete Andreje Bogoljubského, což byl symbolický konec jeho dominance.[25]

Vnější příčiny úpadku

  • Tlak kočovných kmenů: Z jihu neustále útočily kočovné kmeny z eurasijských stepí. Zatímco v 10. a 11. století to byli Pečeněhové, od poloviny 11. století je nahradili ještě nebezpečnější Kumáni (Polovci). Jejich nájezdy ničily obchodní cesty, braly lidi do otroctví a nutily slovanské obyvatelstvo k migraci na bezpečnější severovýchod.[26]
  • Změna obchodních tras: Úpadek Byzantské říše, zejména po čtvrté křížové výpravě a dobytí Konstantinopole v roce 1204, vedl k narušení klíčové obchodní cesty "od Varjagů k Řekům". Význam obchodu se přesunul na Volhu a do italských obchodních měst ve Středomoří, což podkopalo ekonomickou základnu Kyjeva a jižních knížectví.[27]

Mongolská invaze: Definitivní konec

Poslední a smrtelnou ránu rozdrobené a oslabené Rusi zasadila mongolská invaze ve 13. století.

  • V letech 1237–1238 vojska vedená Bátúem, vnukem Čingischána, zničila severovýchodní knížectví.
  • V zimě 1240 Mongolové (v Evropě označovaní jako Tataři) oblehli a dobyli Kyjev. Město bylo srovnáno se zemí a jeho obyvatelstvo zmasakrováno. Pád Kyjeva je považován za definitivní konec éry Kyjevské Rusi.[28]

Po invazi se většina ruských knížectví stala na téměř 250 let vazaly mongolské Zlaté hordy.[29]

✨ Historický odkaz

Kyjevská Rus zanechala trvalý a zásadní odkaz, o který se hlásí všechny tři moderní východoslovanské národy.

  • Společný původ: Je považována za kolébku a společný historický základ pro Ukrajince, Bělorusy a Rusy.
  • Náboženství a kultura: Přijetí východního křesťanství z Byzance definovalo kulturní a náboženskou identitu východních Slovanů na tisíc let dopředu a odlišilo je od katolického západu. Cyrilice, literatura a umění Kyjevské Rusi položily základy pro další kulturní vývoj.
  • Státní symbolika: Trojzubec (tryzub), znak rurikovské dynastie za vlády Vladimíra Velikého, je dnes státním znakem moderní Ukrajiny.[30]
  • Politický odkaz a spory: Odkaz Kyjevské Rusi se v 21. století stal předmětem politických a historických sporů, zejména mezi Ukrajinou a Ruskem. Zatímco ukrajinská historiografie zdůrazňuje Kyjev jako centrum a přímého předchůdce ukrajinské státnosti, ruská historiografie vnímá Kyjevskou Rus jako první fázi vývoje jednotného "ruského" národa, jehož politické centrum se později přesunulo do Moskvy.[31]

👶 Pro laiky

Představte si Kyjevskou Rus jako první velký stát východních Slovanů, takového společného "prarodiče" dnešní Ukrajiny, Ruska a Běloruska. Vznikl zhruba v 9. století, když se slovanské kmeny spojily pod vedením vikingských válečníků zvaných Varjagové.

Hlavním městem a srdcem celé říše se stal Kyjev. Za vlády knížat Vladimíra Velikého a Jaroslava Moudrého (kolem roku 1000) zažila Kyjevská Rus svůj zlatý věk. Vladimír zavedl křesťanství (v jeho pravoslavné podobě), což celou zemi kulturně a politicky propojilo s mocnou Byzantskou říší. Jaroslav Moudrý pak nechal postavit nádherné chrámy, sepsal první zákoník a jeho děti se provdaly do královských rodin po celé Evropě. Kyjev byl tehdy jedním z největších a nejbohatších měst na světě.

Po tomto zlatém věku se ale říše začala rozpadat. Knížata z vládnoucího rodu se neustále hádala a bojovala mezi sebou o moc. Říši také oslabovaly útoky kočovníků z jihu a úpadek obchodu. Definitivní konec přišel ve 13. století, když na Rus vtrhla obrovská a krutá armáda Mongolů. Ti v roce 1240 dobyli a zničili Kyjev, čímž slavná éra Kyjevské Rusi skončila. Její odkaz – náboženství, písmo a pocit společné historie – ale žije v národech východní Evropy dodnes.

Reference

  1. ↑ https://www.britannica.com/place/Kievan-Rus
  2. ↑ https://www.worldhistory.org/Kievan_Rus/
  3. ↑ https://www.worldhistory.org/Rurik_Dynasty/
  4. ↑ https://www.britannica.com/biography/Rurik
  5. ↑ https://www.britannica.com/topic/Rus/The-emergence-of-Rus
  6. ↑ https://www.worldhistory.org/Oleg_of_Novgorod/
  7. ↑ https://www.britannica.com/biography/Oleg
  8. ↑ https://www.worldhistory.org/Sviatoslav_I_of_Kyiv/
  9. ↑ https://www.britannica.com/biography/Vladimir-I
  10. ↑ https://www.worldhistory.org/article/1149/the-christianization-of-kievan-rus/
  11. ↑ https://www.britannica.com/biography/Yaroslav-the-Wise
  12. ↑ https://www.worldhistory.org/Saint_Sophia_Cathedral_Kyiv/
  13. ↑ https://www.britannica.com/topic/Russkaya-Pravda
  14. ↑ https://www.worldhistory.org/Yaroslav_the_Wise/
  15. ↑ https://www.britannica.com/place/Kievan-Rus/Political-organization
  16. ↑ https://www.britannica.com/topic/druzhina
  17. ↑ https://www.britannica.com/topic/veche
  18. ↑ https://www.worldhistory.org/Kievan_Rus/
  19. ↑ https://www.britannica.com/place/Kievan-Rus/Society
  20. ↑ https://www.britannica.com/topic/Russkaya-Pravda
  21. ↑ https://www.worldhistory.org/Trade_Route_from_the_Varangians_to_the_Greeks/
  22. ↑ https://www.britannica.com/place/Kievan-Rus/Economy
  23. ↑ https://www.britannica.com/place/Kievan-Rus/Decline
  24. ↑ https://www.worldhistory.org/Kievan_Rus/
  25. ↑ https://www.britannica.com/biography/Andrey-I-Bogolyubsky
  26. ↑ https://www.britannica.com/topic/Cuman
  27. ↑ https://www.britannica.com/place/Kievan-Rus/Decline
  28. ↑ https://www.worldhistory.org/article/1473/the-mongol-invasion-of-kievan-rus/
  29. ↑ https://www.britannica.com/place/Golden-Horde
  30. ↑ https://www.worldhistory.org/article/2056/the-tryzub-ukraines-trident/
  31. ↑ https://www.chathamhouse.org/2022/02/historical-disputes-behind-russias-war-ukraine
Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Kyjevská_Rus&oldid=9920“