Latina
Obsah boxu
Latina (latinsky lingua Latina) je starověký italský jazyk, kterým se původně mluvilo v oblasti Latium (dnešní Lazium) kolem Říma. Stala se úředním jazykem Římské republiky a později Římského impéria, čímž se rozšířila po velké části Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. I po pádu západořímské říše zůstala latina po staletí dominantním jazykem vzdělání, vědy, literatury, církve a diplomacie v západní a střední Evropě. Je předchůdcem všech románských jazyků a významně ovlivnila mnoho dalších evropských jazyků, včetně češtiny, angličtiny a němčiny.
Historie
Historie latiny se dělí do několika období:
Archaická latina (do 1. století př. n. l.)
Nejstarší dochované nápisy v latině pocházejí ze 7. století př. n. l. V tomto období se jazyk vyvíjel z původního indoevropského základu. K nejvýznamnějším dílům této éry patří rané římské drama a fragmenty epických básní.
Klasická latina (1. století př. n. l. – 1. století n. l.)
Období klasické latiny je považováno za zlatý věk latinské literatury. Jazyk byl standardizován a dosáhl své nejvyšší elegance a propracovanosti. Mezi nejvýznamnější autory patří:
- Gaius Julius Caesar (Commentarii de Bello Gallico – Zápisky o válce galské)
- Marcus Tullius Cicero (řeči, dopisy, filozofické spisy)
- Vergilius (Aeneis)
- Horatius (ódy, satiry)
- Ovidius (Proměny)
- Livius (Ab Urbe Condita – Od založení Města)
Tato forma latiny sloužila jako základ pro výuku a budoucí vývoj jazyka.
Postklasická latina (2.–6. století n. l.)
Po období klasické latiny dochází k postupnému odklonu od přísných gramatických pravidel a objevují se regionální rozdíly v mluvené podobě (tzv. vulgární latina). Významnými autory jsou například Tacitus, Plinius mladší a raní křesťanští autoři jako Tertullianus a svatý Augustin. Z vulgární latiny se postupně vyvinuly dnešní románské jazyky.
Středověká latina (7.–15. století n. l.)
Ve středověku byla latina hlavním jazykem vzdělání, teologie, filozofie a práva v západní Evropě. I když se odchýlila od klasických standardů (např. zjednodušením syntaxe), zůstala jazykem učenosti. Vznikla rozsáhlá středověká latinská literatura, včetně teologických spisů (Tomáš Akvinský), kronik a liturgických textů.
Humanistická latina a novolatina (15. století n. l. – současnost)
Humanisté v renesanci se snažili oživit klasickou latinu v její původní čistotě. Od 16. století se hovoří o tzv. novolatině, která se používala v vědě (např. Carl Linné pro binominální názvosloví), filozofii (René Descartes, Baruch Spinoza, Isaac Newton) a diplomacie až do 18. století. Postupně však byla vytlačována národními jazyky.
Gramatika a slovní zásoba
Latina je flektivní jazyk, což znamená, že vztahy mezi slovy ve větě se vyjadřují především pomocí koncovek (deklinace pro podstatná jména, přídavná jména a zájmena; konjugace pro slovesa).
Pádový systém
Latinská podstatná jména a přídavná jména mají šest pádů:
- Nominativ (kdo, co – podmět)
- Genitiv (koho, čeho – přivlastňovací)
- Dativ (komu, čemu – nepřímý předmět)
- Akuzativ (koho, co – přímý předmět)
- Vokativ (oslovení)
- Ablativ (různé významy, např. nástroj, místo, čas)
Časování sloves
Slovesa se časují podle osoby, čísla, času, způsobu a rodu. Latina má aktivní a pasivní rod, indikativ (oznamovací), konjunktiv (spojovací) a imperativ (rozkazovací) způsob a časy jako prézens (přítomný), imperfektum (minulý nedokonavý), perfektum (minulý dokonavý), plusquamperfektum (předminulý) a futurum (budoucí).
Slovní zásoba
Latinská slovní zásoba je bohatá a mnoho latinských slov tvoří základ moderních vědeckých a odborných termínů. Odhaduje se, že více než polovina slov v angličtině má latinský původ.
Vliv latiny na moderní jazyky
--- Latina měla zásadní vliv na vývoj mnoha světových jazyků.
Románské jazyky
Latina je přímým předkem všech románských jazyků, mezi které patří:
Tyto jazyky se vyvinuly z vulgární latiny, kterou mluvili římští vojáci, obchodníci a osadníci v různých částech římské říše.
Ostatní evropské jazyky
Latina výrazně ovlivnila i další evropské jazyky, jako jsou angličtina, němčina a čeština, a to především prostřednictvím:
- Přímých výpůjček (akademie, argument, kultura, škola, univerza)
- Vědecké a odborné terminologie (většina termínů v medicíně, právu, botanice, zoologii, filozofii má latinský původ)
- Latinských předpon a přípon (např. ex-, in-, sub-, -ace, -ita)
Současný stav
Latina je dnes převážně mrtvým jazykem v tom smyslu, že nemá rodilé mluvčí v běžné komunikaci. Nicméně, je stále:
- Úředním jazykem Vatikánu: Ve Vatikánu se dodnes používá pro oficiální dokumenty římskokatolické církve a pro liturgické účely.
- Jazykem vzdělání: Studuje se na mnoha univerzitách po celém světě, zejména v oborech klasické filologie, historie, teologie a práva.
- Základem vědeckého názvosloví: Používá se v binominálním názvosloví (Carl Linné) a v lékařství pro názvy nemocí, léků a anatomických struktur.
- Zdrojem pro tvorbu nových slov: Mnohá moderní slova a termíny jsou tvořena z latinských kořenů.
Slavné latinské fráze a citáty
Latina je zdrojem mnoha známých frází a citátů, které se používají dodnes:
- Carpe diem – Užívej dne! (doslova "utrhni den")
- Veni, vidi, vici – Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. (Julius Caesar)
- Cogito ergo sum – Myslím, tedy jsem. (René Descartes)
- E pluribus unum – Z mnohých jedno (motto USA)
- Et cetera (atd.) – A tak dále
- Status quo – Současný stav věcí
- Alma mater – Živící matka (používá se pro univerzitu)
- Curriculum vitae (CV) – Běh života
- Alea iacta est – Kostky jsou vrženy. (Julius Caesar)
- Ad hoc – K tomuto (účelu)
- Requiescat in pace (R.I.P.) – Ať odpočívá v pokoji.
Pro laiky
Představte si latinskou jako takovou pra-pra-pra-babičku jazyků. Z ní se narodily děti, které se staly španělštinou, francouzštinou, italštinou a dalšími jazyky. To je jako když babička má několik dětí a každé z nich mluví trochu jinak, ale pořád mají něco společného.
Latina byla kdysi jazykem, kterým mluvili všichni důležití lidé v Římské říši – císaři, vojáci, vědci a spisovatelé. Dnes už jí nikdo běžně nemluví doma s rodinou, ale je to pořád hodně důležitý jazyk. Proč? Protože z ní máme spoustu slov v češtině (třeba "doktor", "student", "republika"), a je to takový "tajný kód" pro doktory a vědce, kteří ji používají pro názvy nemocí nebo rostlin. Takže i když se s ní nesetkáte každý den, je kolem nás mnohem víc, než si myslíte!