Gaius Iulius Caesar

Gaius Iulius Caesar
	Soubor:Julius Caesar (1).jpg
	Mramorová busta Gaia Iulia Caesara (Národní archeologické muzeum, Neapol)
Celé jméno	Gaius Iulius Caesar
Titul	Diktátor, Pontifex maximus
Předchůdce	Sulla (jako diktátor)
Nástupce	Augustus (jako první římský císař, fakticky)
Dynastie	Iuliové
Otec	Gaius Iulius Caesar Starší
Matka	Aurelia Cotta
Manželka	Cornelia Cinnilla, Pompeia Sulla, Calpurnia Pisonis
Děti	Iulia (s Cornelií), Caesarion (s Kleopatrou, uznán až posmrtně), Augustus (adoptivní syn)
Narození	13. července 100 př. n. l. (nebo 102 př. n. l.)
Místo narození	Řím, Římská republika
Úmrtí	15. března 44 př. n. l. (Idy březnové)
Místo úmrtí	Řím, Římská republika
Pohřeb	Forum Romanum
Vyznání	Starořímské náboženství

Rozbalit box

Obsah boxu

Gaius Iulius Caesar (latinsky Gaius Iulius Caesar, 13. července 100 př. n. l. nebo 102 př. n. l., Řím – 15. března 44 př. n. l., Řím) byl římský vojevůdce, státník, politik a spisovatel. Jeho vojenská tažení významně rozšířila území Římské republiky, zejména do Galie. Během svého života získal obrovskou moc a stal se jednou z nejvlivnějších postav antického Říma. Je považován za jednoho z největších vojevůdců a politiků v historii. Jeho život a činy měly zásadní dopad na transformaci Římské republiky v Římské císařství.

---

Životopis

Mládí a raná kariéra (100–60 př. n. l.)

Caesar se narodil do starobylého a patricijského rodu Iuliů, ačkoli jeho větev nebyla v té době příliš bohatá ani vlivná. Jeho rodokmen sahal až k bohyni Venuši a hrdinovi Aineiovi, což Caesar později s oblibou zdůrazňoval. Již v mládí se oženil s Cornelií Cinnillou, dcerou Cornelia Cinny, odpůrce Sullových reforem, což ho postavilo do opozice vůči tehdejšímu mocnému diktátorovi Sullovi. Sulla nařídil Caesarovi, aby se s Cornelií rozvedl, ale Caesar odmítl a raději uprchl z Říma. Po Sullově smrti se vrátil a zahájil svou politickou kariéru.

Zastával různé úřady v rámci cursus honorum (žebříčku veřejných funkcí):

Vojenský tribun (asi 72 př. n. l.)
Quaestor (69 př. n. l.) – poprvé zastával volenou funkci a působil v Hispánii
Aedil (65 př. n. l.) – proslavil se pořádáním velkolepých her a veřejných staveb, čímž si získal oblibu lidu, ale také se zadlužil.
Pontifex maximus (63 př. n. l.) – nejvyšší kněz, prestižní a vlivná pozice.
Praetor (62 př. n. l.)
Propraetor v Hispánii (61 př. n. l.) – získal zde první významné vojenské zkušenosti a bohatství.

První triumvirát (60–53 př. n. l.)

Po návratu z Hispánie v roce 60 př. n. l. utvořil Caesar neformální politickou alianci, známou jako První triumvirát, s nejmocnějšími muži Říma: bohatým Marcem Liciniem Crassem a slavným vojevůdcem Gnaeem Pompeiem Magnem (Velikým). Tato aliance jim umožnila ovládat římskou politiku a prosazovat své zájmy. Caesar se v roce 59 př. n. l. stal konzulem. Během svého konzulátu prosadil pozemkové reformy a další zákony, které byly v zájmu lidu, což mu zajistilo ještě větší popularitu.

Galské války (58–50 př. n. l.)

Po konzulátu si Caesar zajistil správu provincií Předalpská Galie, Zaalpská Galie a Ilýrie na neobvykle dlouhé pětileté období, které bylo později prodlouženo. V letech 58 př. n. l. až 50 př. n. l. vedl Caesar Galské války, ve kterých dobyl celou Galii (dnešní Francie a část Belgie a Švýcarska). Tato tažení byla mimořádně úspěšná, přinesla mu obrovskou vojenskou slávu, nesmírné bohatství a loajalitu jeho legií. Provedl také dvě výpravy do Británie (v letech 55 př. n. l. a 54 př. n. l.), ačkoli si Británii nepodrobil trvale. Své vojenské úspěchy popsal v díle Zápisky o válce galské (Commentarii de Bello Gallico), které je dodnes cenným pramenem o tehdejší Galii.

Občanská válka (49–45 př. n. l.)

Rostoucí Caesarova moc a popularita vedly k napětí mezi ním a Pompeiem, který se obával jeho vlivu. V roce 53 př. n. l. zemřel Crassus, čímž se triumvirát rozpadl a rivalita mezi Caesarem a Pompeiem eskalovala. Senát, pod vlivem Pompeia, nařídil Caesarovi rozpustit jeho armádu a vrátit se do Říma jako soukromá osoba. Caesar však 10. ledna 49 př. n. l. překročil řeku Rubikon (hranici mezi jeho provincií a Itálií), čímž vyhlásil občanskou válku proti Senátu a Pompeiovým silám. Slavná fráze „Alea iacta est“ (Kostky jsou vrženy) je mu připisována právě při tomto historickém okamžiku.

Občanská válka trvala čtyři roky. Caesar rychle ovládl Itálii a pronásledoval Pompeia, který uprchl na východ. Klíčovou bitvou byla bitva u Farsálu v Řecku v roce 48 př. n. l., kde Caesar drtivě porazil Pompeiovu početnější armádu. Pompeius uprchl do Egypta, kde byl zákeřně zavražděn. Caesar pak strávil nějaký čas v Egyptě, kde se zapletl do nástupnického sporu a navázal vztah s královnou Kleopatrou VII., s níž měl syna Caesariona. Následovaly další vojenské kampaně proti zbytkům Pompeiových stoupenců v Africe (bitva u Thapsu, 46 př. n. l.) a v Hispánii (bitva u Mundy, 45 př. n. l.). Po těchto vítězstvích se stal nezpochybnitelným pánem Říma.

Diktatura a reformy (45–44 př. n. l.)

Po vítězství v občanské válce se Caesar stal diktátorem a postupně kumuloval další úřady, čímž efektivně soustředil veškerou moc do svých rukou. Byl jmenován diktátorem na deset let, a poté dokonce diktátorem na doživotí (dictator perpetuo). Během své vlády zavedl řadu významných reforem:

Reformy kalendáře: Zavedl nový kalendář, známý jako juliánský kalendář, který s drobnými úpravami sloužil v Evropě až do 16. století.
Pozemkové reformy: Rozdával půdu chudým občanům a vysloužilým vojákům.
Veřejné práce: Zahájil ambiciózní stavební projekty v Římě, jako bylo Forum Iulium.
Reformy správy: Rozšířil počet senátorů a udělil římské občanství některým obyvatelům provincií.
Regulace obilí: Zavedl stabilní systém distribuce obilí pro chudé.

Jeho rostoucí autoritářství a ignorování republikánských tradic však vyvolaly nelibost mezi mnoha senátory, kteří se obávali, že chce obnovit monarchii.

Atentát (44 př. n. l.)

15. března 44 př. n. l., v den známý jako Idy březnové, byl Caesar zavražděn skupinou senátorů, mezi nimiž byli i jeho blízcí přátelé Marcus Iunius Brutus a Gaius Cassius Longinus. Atentát se odehrál v divadle Pompeia Magna, kde se scházel Senát. Caesar byl probodnut celkem 23 dýkami. Jeho poslední slova, pokud vůbec nějaká řekl, jsou legendární: „Et tu, Brute?“ (I ty, Brute?), ačkoliv historická přesnost této fráze je sporná. Vražda Caesara však nevedla k obnovení republiky, jak si vrazi představovali, ale naopak k další občanské válce a nakonec k vzestupu jeho adoptivního syna Octaviana (budoucího císaře Augusta) a transformaci Říma v císařství.

---

Dílo

Caesar byl nejen vojevůdce a státník, ale také nadaný spisovatel. Jeho díla jsou cenným pramenem pro studium římských dějin a latinského prozaického stylu:

Zápisky o válce galské (Commentarii de Bello Gallico): Sedm knih popisujících jeho galská tažení. Jsou psány ve třetí osobě a sloužily jako propaganda pro jeho vojenské úspěchy.
Zápisky o válce občanské (Commentarii de Bello Civili): Tři knihy popisující události občanské války proti Pompeiovým silám.

---

Pro laiky

Představte si Gaia Iulia Caesara jako takového superhrdinu starověkého Říma. Byl to člověk, který uměl všechno – byl skvělý generál, který dobyl obrovské území (například celou Galii, což je dnešní Francie), byl chytrý politik, který se stal jedním z nejmocnějších mužů v Římě, a dokonce i dobrý spisovatel, který psal knihy o svých dobrodružstvích.

Jeho život byl plný vzrušení a dramatu. Měl velký vliv na to, jak se Řím vyvíjel – pomohl ho změnit z republiky (kde vládli volení zástupci) na říši (kde vládl jeden císař). Byl tak mocný, že si ho někteří lidé obávali a mysleli si, že chce být králem. Proto ho někteří jeho přátelé (kteří se ho báli) zavraždili přímo v Senátu. Bylo to jako velký šok pro celý Řím! I když zemřel, jeho odkaz a jméno žijí dál a ovlivnily mnoho věcí, od kalendáře, který dodnes používáme (i když trochu upravený), po spoustu slov v různých jazycích.

---

Odkazy

---

Kategorie