Přeskočit na obsah

Freska

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox umělecká technika

Freska (z italského (al) fresco, "na čerstvo") je technika nástěnné malby, při které se pigmenty rozmíchané ve vodě nanášejí na čerstvou, ještě vlhkou vápennou omítku. Během schnutí omítky dochází k chemické reakci zvané karbonatace, při níž se hašené vápno (hydroxid vápenatý) působením vzdušného oxidu uhličitého mění na uhličitan vápenatý. Pigmenty se tak stávají pevnou a nerozpustnou součástí omítky, což zajišťuje mimořádnou trvanlivost a barevnou stálost malby.

Tato technika je jednou z nejstarších a nejodolnějších malířských metod. Její vrcholné období nastalo v italské renesanci, kdy ji k dokonalosti přivedli mistři jako Giotto, Masaccio, Piero della Francesca, Raffael a Michelangelo. Pro svou monumentalitu a propojení s architekturou byla freska ideálním prostředkem pro výzdobu kostelů, paláců a veřejných budov.

Rozlišují se dva základní typy:

  • Buon fresco (pravá freska): Malba do vlhké omítky, jak je popsáno výše. Je velmi trvanlivá, ale technicky náročná.
  • Fresco-secco (nepravá freska): Malba na již suchou omítku. Barvy se mísí s pojivem (např. vaječný žloutek, kasein, klih) a malba je méně odolná. Často se používala pro detaily a opravy na pravé fresce.

📜 Historie

Historie freskové malby sahá hluboko do starověku a je svědectvím o uměleckém a technickém vývoji mnoha civilizací.

🏛️ Starověk

Nejstarší známé příklady nástěnných maleb, které se technice fresky podobají, pocházejí z mínojské civilizace na Krétě (cca 2000–1500 př. n. l.). Palác v Knóssu je zdoben živými a barevnými malbami, jako je slavný "Skok přes býka". Ačkoliv se vedou debaty, zda se jedná o čisté buon fresco, trvanlivost těchto děl naznačuje použití podobné techniky.

Techniku znali a hojně využívali také staří Řekové a především Římané. Vynikající ukázky římské freskové malby se dochovaly ve městech zasypaných výbuchem Vesuvu v roce 79 n. l., zejména v Pompejích a Herculaneu. Vily a veřejné budovy byly zdobeny složitými scénami z mytologie, krajinomalbami a portréty, které dokládají vysokou úroveň tehdejšího malířství.

✝️ Středověk a Byzanc

V Byzantské říši se freska stala dominantní technikou pro výzdobu pravoslavných kostelů, často v kombinaci s mozaikami. Byzantský styl, charakteristický strnulými postavami a zlatým pozadím, ovlivnil umění v celé východní Evropě, na Balkáně a v Rusku.

V západní Evropě byla freska v období romaniky a rané gotiky také rozšířená, i když se dochovalo méně příkladů. Sloužila především k didaktickým účelům – zobrazení biblických příběhů pro negramotné věřící. Příkladem z českých zemí je výzdoba rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě.

✨ Renesanční vrchol

Zlatý věk fresky nastal v Itálii během renesance. Giotto di Bondone je považován za revolucionáře této techniky. Jeho cyklus v kapli Scrovegniů v Padově (cca 1305) opustil byzantskou strnulost a vnesl do malby plasticitu, emoce a prostorovou hloubku.

V 15. století (quattrocento) techniku dále zdokonalili umělci jako Masaccio (freska Svatá Trojice v kostele Santa Maria Novella ve Florencii), Fra Angelico nebo Piero della Francesca. Vrcholu dosáhla freska na přelomu 15. a 16. století (cinquecento) v dílech tří největších mistrů:

📉 Úpadek a moderní oživení

S nástupem baroka začala popularita fresky klesat ve prospěch olejomalby na plátně, která umožňovala pomalejší práci a snazší opravy. Přesto vznikala významná barokní fresková díla, například iluzivní stropní malby Andrey Pozza. V českých zemích byli významnými barokními freskaři Václav Vavřinec Reiner nebo Karel Škréta.

Ve 20. století zažila freska renesanci díky mexickým muralistům, zejména Diegovi Riverovi, Josému Clementemu Orozcovi a Davidu Alfaru Siqueirosovi. Ti ji využívali jako mocný nástroj pro politická a sociální poselství na velkých veřejných plochách.

⚙️ Technika provedení

Proces tvorby pravé fresky (buon fresco) je složitý a vyžaduje pečlivou přípravu, rychlost a přesnost, protože chyby lze jen těžko opravit.

🧱 Příprava podkladu

Zeď musela být dokonale připravena. Na hrubé zdivo se naneslo několik vrstev omítky: 1. Trullisatio: První, velmi hrubá vrstva omítky, která sloužila k vyrovnání zdi. 2. Arriccio: Druhá, hrubší vrstva, na kterou umělec načrtl přípravnou kresbu, tzv. sinopii. Sinopie se kreslila červenohnědým pigmentem a umožňovala umělci a zadavateli vidět kompozici před finálním provedením. 3. Intonaco: Poslední, velmi jemná a hladká vrstva omítky z hašeného vápna a jemného písku nebo mramorové moučky. Nanášela se jen na takovou plochu, kterou byl malíř schopen pomalovat za jeden den, než omítka zaschla. Tato plocha se nazývá giornata (denní dílo).

🎨 Proces malby

Na čerstvé intonaco se přenesl detailní nákres, často pomocí techniky propichování kartonu s kresbou a protlačováním uhelného prachu (tzv. spolvero). Poté umělec začal malovat pigmenty rozmíchanými pouze v čisté vodě. Voda sloužila jako nosič, který zanesl pigmenty do pórů vlhké omítky.

Během schnutí (karbonatace) se hydroxid vápenatý z omítky slučoval se vzdušným oxidem uhličitým a vytvářel na povrchu tenkou, průsvitnou a velmi tvrdou vrstvu krystalického uhličitanu vápenatého, která pigmenty trvale "uzamkla" uvnitř omítky.

Malíř musel pracovat velmi rychle a bez chyb. Jakmile omítka zaschla, nebylo možné malbu opravit jinak než osekáním celé vrstvy a jejím opětovným nanesením. Drobné detaily nebo použití pigmentů, které nesnášejí vápno (např. azuritová modř), se často domalovávaly technikou a secco na již suchou fresku.

✨ Výhody a nevýhody

Srovnání vlastností freskové malby
Vlastnost Výhoda Nevýhoda
Trvanlivost Extrémně odolná vůči stárnutí, barvy neblednou. Stává se součástí architektury. Náchylná na vlhkost a poškození zdi (praskliny, soli).
Barevnost Zářivé, matné a světlé barvy, které se časem nemění. Paleta použitelných pigmentů je omezená jen na ty, které jsou odolné vůči alkalickému prostředí vápna.
Technická náročnost Propojení umění a řemesla. Vyžaduje velkou zručnost, rychlost a plánování. Opravy jsou velmi obtížné.
Cena a čas Relativně levné materiály (vápno, písek, pigmenty). Proces je velmi pomalý a pracný, vyžaduje tým asistentů.

🌍 Významná díla a umělci

💡 Pro laiky

Představte si, že chcete namalovat obrázek, který vydrží stovky let a nikdy nevybledne. Freska je přesně taková technika. Místo na papír nebo plátno se maluje na čerstvě nahozenou, ještě mokrou zeď.

Funguje to jako kouzlo: barvy (smíchané jen s vodou) se vpijí do mokré omítky. Jak zeď schne, probíhá v ní chemická reakce, která barvy "uzamkne" a promění je v barevný kámen. Obrázek se tak stane přímo součástí zdi.

Protože omítka schne rychle, musel malíř pracovat velmi rychle a přesně. Každý den si připravil jen takový kousek zdi, který stihl za den pomalovat. Proto jsou staré fresky vlastně takovou skládačkou z "denních dílů práce". Díky této technice můžeme dodnes obdivovat nádherné a zářivé malby staré více než 500 let, jako je strop Sixtinské kaple.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Freska&oldid=14930“