Pompeje

Rozbalit box

Obsah boxu

Pompeje (latinsky Pompeii, italsky Pompei) byly starověké římské město v italské oblasti Kampánie, které bylo zničeno a pohřbeno při katastrofální erupci sopky Vesuv v roce 79 n. l. Město leželo na pobřeží Neapolského zálivu, poblíž dnešní Neapole.

Díky tomu, že bylo město pohřbeno pod několikametrovou vrstvou sopečného popela a pemzy (lapilli), bylo mimořádně dobře zakonzervováno. Archeologické vykopávky, které probíhají od 18. století, odhalily neuvěřitelně zachovalé budovy, ulice, umělecká díla a předměty denní potřeby, které poskytují unikátní pohled do života v Římské říši v 1. století n. l. Spolu s nedalekým městem Herculaneum jsou Pompeje zapsány na seznamu Světového dědictví UNESCO.

📜 Historie

🏛️ Rané dějiny

Oblast Pompejí byla osídlena již v 7. století př. n. l. původními italskými kmeny, pravděpodobně Osky. Díky své strategické poloze na obchodní cestě se město brzy dostalo pod vliv Řeků, kteří měli kolonie v nedaleké Cumae. Později oblast ovládli Etruskové a po nich Samnité. Během samnitských válek na konci 4. století př. n. l. se Pompeje dostaly pod nadvládu Říma a postupně byly romanizovány.

V roce 80 př. n. l. se Pompeje staly římskou kolonií pod názvem Colonia Cornelia Veneria Pompeianorum. Město vzkvétalo jako obchodní centrum a oblíbené letovisko pro bohaté Římany, kteří si zde stavěli luxusní vily. V době své zkázy měly Pompeje odhadem 11 000 až 20 000 obyvatel.

🌋 Erupce Vesuvu v roce 79 n. l.

Osud Pompejí se naplnil v roce 79 n. l. Již v roce 62 n. l. postihlo město a okolí silné zemětřesení, které způsobilo značné škody. Mnoho budov bylo v době erupce stále v rekonstrukci.

Samotná erupce Vesuvu začala pravděpodobně 24. října (starší prameny uváděly 24. srpna, ale archeologické nálezy, jako jsou zbytky podzimního ovoce a teplejší oblečení obětí, naznačují pozdější datum). Jediným dochovaným očitým svědectvím jsou dopisy Plinia mladšího historikovi Tacitovi, v nichž popisuje smrt svého strýce, Plinia staršího, který se pokoušel zachránit obyvatele lodí.

Erupce probíhala ve dvou hlavních fázích:

Déšť pemzy (lapilli): Zpočátku sopka vychrlila do atmosféry obrovský sloup popela a pemzy, který začal padat na Pompeje. Během několika hodin město pokryla vrstva lehkých kamínků silná několik metrů. Tato vrstva způsobila zřícení střech, ale někteří obyvatelé měli stále čas na útěk.
Pyroklastické proudy: V druhé, smrtelnější fázi, se ze svahů sopky začaly valit pyroklastické proudy – extrémně horké a rychlé laviny plynů, popela a hornin. Tyto proudy měly teplotu několika set stupňů Celsia a usmrtily okamžitě všechny, kteří ve městě zůstali.

Město bylo kompletně pohřbeno pod 4 až 6 metry sopečného materiálu a na téměř 1700 let zmizelo z mapy.

⛏️ Znovuobjevení a vykopávky

Ačkoliv byly náhodné objevy učiněny již dříve, systematický archeologický výzkum začal až v roce 1748 pod patronátem bourbonského krále Karla III. První vykopávky pod vedením Rocquea Joaquina de Alcubierre měly spíše charakter hledání pokladů než vědeckého výzkumu.

Zásadní změnu přinesl v 19. století archeolog Giuseppe Fiorelli. Zavedl systematický přístup, rozdělil město na regiony a bloky a především vynalezl metodu výroby sádrových odlitků těl obětí. Vykopávky pokračují s přestávkami dodnes a odhaduje se, že přibližně třetina města je stále pohřbena pod sopečným materiálem.

🏙️ Město a jeho struktura

Pompeje měly pravidelný plán ulic, které se křížily v pravém úhlu. Byly obehnány hradbami s několika branami. Centrum společenského, náboženského a obchodního života tvořilo fórum.

🏛️ Veřejné budovy

Fórum: Rozlehlé náměstí obklopené nejdůležitějšími budovami, jako byl Jupiterův chrám, Apollónův chrám, bazilika (soudní a obchodní budova) a macellum (tržnice s masem a rybami).
Amfiteátr: Postaven kolem roku 70 př. n. l., je jedním z nejstarších dochovaných římských amfiteátrů. Mohl pojmout až 20 000 diváků, kteří zde sledovali gladiátorské zápasy a další hry.
Divadla: Pompeje měly dvě divadla. Větší divadlo pro přibližně 5 000 diváků sloužilo k uvádění dramat a menší, krytý Odeon, pro hudební a recitační představení.
Lázně (Thermae): Ve městě bylo několik veřejných lázní (Stabijské, Fórové, Centrální), které sloužily nejen k hygieně, ale i jako společenská centra.
Lupanar: Nejznámější z pompejských nevěstinců, známý svými explicitními erotickými freskami.

🏠 Soukromé domy

Domy bohatých obyvatel (domus) byly často honosné, s vnitřními zahradami (peristyl), fontánami a bohatou výzdobou. Mezi nejznámější patří:

Faunův dům: Jeden z největších a nejluxusnějších domů, proslulý nádhernou mozaikou zobrazující bitvu Alexandra Velikého s perským králem Dareiem III.
Dům Vettiů: Dům dvou bohatých propuštěnců, výjimečně zachovalý s nádhernými freskami mytologických scén.
Vila mystérií: Příměstská vila proslulá velkým cyklem fresek, které pravděpodobně zobrazují zasvěcení do Dionýsova kultu.

Kromě velkých domů existovaly i menší obydlí a činžovní domy (insulae) pro chudší vrstvy. Po celém městě se nacházely také pekárny, obchody a tzv. thermopolia – antické bary s rychlým občerstvením.

🎨 Umění a kultura

🖼️ Nástěnné malby

Pompeje jsou hlavním zdrojem poznání římského malířství. Stěny domů byly zdobeny propracovanými freskami, které jsou historiky umění děleny do čtyř tzv. pompejských stylů. Tyto malby zobrazují mytologické výjevy, krajiny, portréty i scény z každodenního života.

🏺 Mozaiky

Podlahy mnoha domů byly zdobeny složitými mozaikami. Kromě slavné Alexandrovy mozaiky je známá například mozaika Cave Canem ("Pozor, pes") u vchodu do Domu tragického básníka.

✍️ Graffiti a nápisy

Na zdech domů se dochovalo obrovské množství nápisů a graffiti. Jde o volební hesla, vzkazy, karikatury, milostné básně i prosté pozdravy. Tyto nápisy jsou neocenitelným zdrojem informací o běžném životě, jazyce a názorech obyčejných lidí.

👥 Oběti erupce

Jedním z nejmrazivějších a zároveň nejcennějších objevů v Pompejích jsou sádrové odlitky obětí. Když těla pohřbená v popelu zetlela, zanechala po sobě v utuhlé vrstvě dokonalé dutiny. Archeologové v 19. století začali tyto dutiny vyplňovat sádrou, čímž vytvořili přesné odlitky lidí a zvířat v jejich posledních okamžicích. Tyto odlitky zachycují gesta hrůzy, bolesti i marné snahy o ochranu a jsou silným svědectvím lidské tragédie. Odhaduje se, že v Pompejích zahynulo přibližně 2 000 lidí.

🌍 Pompeje dnes

Archeologický park Pompeje je jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Itálii. Každoročně přiláká miliony návštěvníků z celého světa. Lokalita však čelí vážným problémům spojeným s ochranou a konzervací. Povětrnostní vlivy, masová turistika a nedostatek financí ohrožují křehké stavby a umělecká díla. V posledních letech probíhají rozsáhlé konzervační projekty, včetně "Great Pompeii Project" financovaného Evropskou unií, které se snaží tento unikátní odkaz zachovat pro budoucí generace. Nové archeologické práce stále odhalují další fascinující objevy, jako jsou nové fresky, domy či kostry obětí.

🧑‍🏫 Pro laiky

Pyroklastický proud: Představte si extrémně horký (až 1000 °C) a rychlý (i stovky km/h) mrak sopečného popela, plynů a kamení, který se valí ze svahu sopky. Je to něco jako ohnivá lavina, která spálí a zničí vše, co jí stojí v cestě. Právě to zabilo většinu lidí v Pompejích.
Lapilli: Jsou to malé, lehké kamínky sopečného původu, velké asi jako hrášek nebo ořech. Při erupci jich na Pompeje napadalo několik metrů, což způsobilo, že se pod jejich vahou propadaly střechy domů.
Freska: Je to technika malby na čerstvou, ještě vlhkou omítku. Barvy se tak vsáknou přímo do zdi a stanou se její součástí. Proto jsou malby v Pompejích tak trvanlivé.
Domus: Typický dům pro bohatou římskou rodinu. Často měl v centru otevřený prostor zvaný atrium, kde se shromažďovala dešťová voda, a za ním zahradu obklopenou sloupořadím (peristyl).
Fórum: Hlavní náměstí města. Bylo to srdce Pompejí, kde se odehrával politický, náboženský i obchodní život. Něco jako kombinace dnešního náměstí, obchodního centra a vládní čtvrti.
Sádrové odlitky (Calchi): Když lidé zemřeli, jejich těla byla pokryta sopečným popelem, který časem ztvrdl. Těla se uvnitř rozložila a zanechala po sobě dutinu. Archeologové do této dutiny nalili sádru a vytvořili tak přesnou sochu člověka v okamžiku jeho smrti.

Šablona:Aktualizováno