Románský sloh
Obsah boxu
Šablona:Infobox - umělecký směr Románský sloh (také románské umění) je umělecký a architektonický styl, který se rozšířil v západní, jižní a střední Evropě přibližně mezi lety 1000 a 1250. Termín "románský" byl zaveden v 19. století a odkazuje na návaznost na umění starověkého Říma, zejména v použití půlkruhového oblouku, masivního zdiva a klenebních technik. Jedná se o první univerzální, celoevropský umělecký sloh od pádu Západořímské říše.
Sloh se projevil nejvýrazněji v architektuře, především v sakrálních stavbách jako jsou katedrály, kostely, kláštery a rotundy, ale také v hradní architektuře. Charakterizuje ho mohutnost, horizontalita, silné zdi a pocit stability a bezpečí, což odpovídalo neklidné době raného středověku. Románské umění v sochařství a malířství bylo pevně spjato s architekturou a sloužilo především náboženským a didaktickým účelům.
📜 Historie a vývoj
Vznik románského slohu byl podmíněn relativní stabilizací Evropy po období stěhování národů a nájezdů Vikingů, Maďarů a Saracénů. Kolem roku 1000 došlo k hospodářskému a demografickému oživení, což spolu s posílením moci církve a šlechty vytvořilo podmínky pro rozsáhlou stavební činnost.
Klíčovou roli v šíření slohu hrály mnišské řády, zejména benediktini a jejich reformní hnutí vycházející z kláštera v Cluny. Dalšími šiřiteli byli cisterciáci a premonstráti. Architektonické inovace a umělecké motivy se šířily podél poutních cest, jako byla například cesta do Santiago de Compostela ve Španělsku.
📖 Fáze vývoje
- Raný románský sloh (cca 1000–1080): Navazuje na otonské umění a karolinskou renesanci. Stavby jsou jednodušší, často ještě s plochými dřevěnými stropy. Příkladem je Katedrála ve Špýru (první fáze stavby).
- Vrcholný románský sloh (cca 1080–1150): Plné rozvinutí všech charakteristických prvků. Dochází k masivnímu zaklenování prostor pomocí valených a křížových kleneb. Architektura je monumentální a sochařská výzdoba portálů a hlavic dosahuje svého vrcholu. Příkladem jsou kostely v Cluny, Toulouse nebo Moissac.
- Pozdní románský sloh (cca 1150–1250): Sloh se dostává do okrajových oblastí Evropy a zároveň se v centrech (především ve Francii) začíná prolínat s nastupující gotikou. Objevují se první lomené oblouky a žebrové klenby, ale stavby si stále zachovávají románskou masivnost. Tento styl se někdy označuje jako přechodný sloh románsko-gotický.
🏛️ Charakteristické znaky architektury
Románská architektura je především funkční a symbolická. Kostel byl chápán jako "Boží pevnost" (castellum Dei), která poskytovala duchovní i fyzické útočiště.
🗺️ Půdorys a dispozice
- Bazilika: Nejčastějším typem půdorysu pro větší kostely byla bazilika, obvykle trojlodní stavba s vyšší hlavní lodí a nižšími bočními loděmi.
- Latinský kříž: Půdorys byl často ve tvaru latinského kříže, který vznikl vložením příčné lodi (transept) mezi hlavní loď a apsidu.
- Chór a krypta: Východní část kostela byla vyhrazena kněžím (chór) a často byla vyvýšena nad kryptou, podzemní prostorou pro uložení ostatků svatých.
- Rotunda: Pro menší kostely, zejména ve střední Evropě, byl typický centrální půdorys rotundy – válcové stavby s jednou či více apsidami. Příkladem je rotunda na hoře Říp.
- Westwerk: Zejména v německé oblasti se uplatňoval tzv. westwerk, mohutný, věžovitý vstupní masiv na západní straně kostela, který sloužil i světským účelům (např. jako sídlo panovníka při bohoslužbě).
🧱 Stavební prvky
- Půlkruhový oblouk: Nejzákladnější a nejtypičtější prvek, používaný pro okna, portály, arkády i klenební pasy.
- Klenba: Místo dřevěných stropů se začaly masivně používat kamenné klenby. Nejprve jednoduchá valená klenba (tvar půlválce), později zdokonalená křížová klenba, která vznikla pronikem dvou valených kleneb a umožnila lépe rozložit tlaky.
- Vázaný systém: Rytmické střídání pilířů a sloupů v hlavní lodi, kde jednomu poli křížové klenby hlavní lodi odpovídala dvě pole v bočních lodích.
- Zdivo: Masivní, kamenné zdi, často z pečlivě opracovaných kvádrů (kvádříkové zdivo). Tloušťka zdí dosahovala i několika metrů, což zajišťovalo stabilitu, ale omezovalo velikost oken.
- Okna: Okna byla malá, úzká a vysoko umístěná, aby neoslabovala nosnou zeď. Často byla sdružená (dvě či tři okna spojená v jeden celek sloupkem).
- Portál: Vstupní portál byl jedním z nejzdobnějších prvků. Byl ústupkový (stěna se směrem dovnitř trychtýřovitě zužovala), což vytvářelo prostor pro bohatou sochařskou výzdobu tympanonu (půlkruhové pole nad dveřmi), ostění a archivolt.
🌍 Regionální varianty
Ačkoliv byl románský sloh mezinárodní, v jednotlivých regionech získal specifické rysy.
Francie je kolébkou románského slohu. V Burgundsku vznikly monumentální klášterní kostely (Cluny, Vézelay) s propracovanou architekturou a sochařstvím. V Normandii se vyvinul styl charakteristický výškou a použitím empor (tribun) nad bočními loděmi, který silně ovlivnil anglickou architekturu.
Německá románská architektura (často navazující na otonskou) je typická svou monumentalitou a geometrickou přísností. Vznikly zde obrovské císařské dómy (Špýr, Mohuč, Worms) s dvěma chóry (na východě i na západě) a několika věžemi.
V Itálii přetrvával silný vliv antiky. Stavby byly často obkládány mramorem a měly bohatou barevnou výzdobu. Typické jsou samostatně stojící zvonice (kampanila). Příkladem je komplex staveb v Pise (katedrála, baptisterium a Šikmá věž).
Po dobytí Anglie Normany v roce 1066 se zde rozšířila varianta románského slohu zvaná normanský sloh. Je charakteristický extrémní masivností a délkou staveb. Klíčovými památkami jsou Katedrála v Durhamu, kde byla poprvé v Evropě použita žebrová klenba v tak velkém měřítku, a Tower of London.
Na území českých zemí se románský sloh objevuje od 11. století. Nejstaršími dochovanými stavbami jsou rotundy (např. na Řípu, ve Znojmě s unikátními přemyslovskými freskami, ve Starém Plzenci). Významnými bazilikami jsou bazilika sv. Jiří na Pražském hradě nebo bazilika v Třebíči. Dochovaly se i románské paláce (např. Chebský hrad) a měšťanské domy.
🎨 Ostatní druhy umění
Sochařství
Románské sochařství bylo neoddělitelně spjato s architekturou (tzv. zákon rámce). Zdobilo především portály, hlavice sloupů a chórové lavice.
- Charakteristika: Postavy jsou stylizované, plošné a expresivní. Důraz není kladen na realistické zobrazení, ale na duchovní obsah a srozumitelnost příběhu. Častá je hieratická perspektiva (nejdůležitější postava je největší).
- Náměty: Nejčastějším námětem na tympanonech byl Poslední soud nebo Kristus v mandorle obklopený symboly evangelistů.
Malířství
Románské malířství se dochovalo především ve formě:
- Nástěnné malby (fresky): Pokrývaly stěny a stropy kostelů a sloužily jako "bible chudých". Příkladem jsou malby v znojemské rotundě nebo v kostele Sant'Angelo in Formis v Itálii.
- Knižní malba (iluminace): Klášterní skriptoria produkovala bohatě zdobené rukopisy. Významným příkladem je Kodex vyšehradský.
- Malba na sklo: Začíná se rozvíjet technika vitráže, která dosáhne vrcholu v gotice.
💡 Pro laiky: Románský sloh jednoduše
Představte si, že stavíte hrad z velkých, těžkých a jednoduchých kostek. Vaším hlavním stavebním prvkem je oblouk ve tvaru dokonalého půlkruhu.
- Stěny: Jsou neuvěřitelně tlusté, aby vše udržely. Protože nechcete, aby se vám hrad zbořil, děláte do nich jen malá, úzká okénka. Uvnitř je proto trochu tma a pocit bezpečí jako v jeskyni.
- Střecha: Místo rovného stropu z prken postavíte kamenný tunel (to je valená klenba). Je to pevné, ale velmi těžké.
- Vzhled: Celá stavba působí přísně, pevně a trochu neohrabaně, ale zároveň velmi důstojně a věčně. Je to "pevnost pro Boha".
- Výzdoba: Když chcete ozdobit vchod, vytesáte do kamene nad dveřmi (do tympanonu) náboženské postavy. Nevypadají jako živí lidé, jsou spíše jako symboly, které mají vyprávět příběh.
Stručně řečeno: tlusté zdi + malá okna + půlkruhový oblouk = románský sloh.
➡️ Přechod ke gotice
Ve 12. století se ve Francii začaly objevovat nové stavební prvky, které postupně nahradily románské principy. Klíčovými inovacemi byly:
- Lomený oblouk: Umožnil stavět do větší výšky a lépe rozvádět tlaky.
- Žebrová klenba: Koncentrovala váhu klenby do kamenných žeber, která ji sváděla na pilíře.
- Opěrný systém: Vnější opěrné pilíře a oblouky umožnily odlehčit zdi a prolomit je velkými okny.
Tyto změny vedly ke vzniku gotického slohu, který byl pravým opakem románského: vertikální, odhmotněný, prosvětlený a elegantní.