Raffael Santi
Obsah boxu
Raffaello Sanzio da Urbino (známější jako Raffael Santi nebo jen Raffael; * 6. dubna 1483, Urbino – 6. dubna 1520, Řím) byl italský malíř a architekt v období vrcholné renesance. Spolu s Leonardem da Vinci a Michelangelem tvoří trojici nejvýznamnějších umělců této éry. Jeho dílo je obdivováno pro svou formální čistotu, kompoziční lehkost a vizuální ztvárnění neoplatonického ideálu lidské velikosti.
Proslul především svými obrazy madon, velkoformátovými freskami v Apoštolském paláci ve Vatikánu a četnými portréty. Jeho nejznámějšími díly jsou Athénská škola a Sixtinská madona. Po smrti architekta Donata Bramanta se stal hlavním architektem baziliky sv. Petra v Římě. Přestože zemřel v pouhých 37 letech, zanechal po sobě rozsáhlé dílo, které zásadně ovlivnilo další vývoj evropského umění.
📜 Život
Raffaelův život, ač krátký, byl mimořádně produktivní a lze jej rozdělit do tří hlavních fází podle měst, kde působil: Urbino, Florencie a Řím.
👶 Raná léta v Urbinu
Raffael se narodil v malém, ale kulturně významném městě Urbino ve střední Itálii. Jeho otec, Giovanni Santi, byl dvorním malířem urbinského vévody Federica da Montefeltro. Díky tomu Raffael vyrůstal v umělecky podnětném prostředí a získal základní vzdělání v humanistických ideálech renesančního dvora. Otec ho také zasvětil do základů malířské techniky. V roce 1491 mu zemřela matka Magia di Battista Ciarla a o tři roky později i otec. V jedenácti letech se tak stal sirotkem, ale otcova dílna mu poskytla zázemí pro další rozvoj.
🎨 Učení u Perugina
Kolem roku 1500 se Raffael přesunul do Perugie, kde vstoupil do dílny tehdy slavného malíře Pietra Perugina. Peruginův vliv je patrný v Raffaelových raných dílech, která se vyznačují lyrickou sladkostí a harmonickou kompozicí. Raffael dokázal styl svého mistra napodobit tak dokonale, že je někdy obtížné odlišit jejich práce. Postupně však Peruginův styl překonal a obohatil ho o větší dynamiku a živost. Z tohoto období pochází například oltářní obraz Korunovace Panny Marie nebo slavný Sňatek Panny Marie (1504), kde již mladý umělec prokazuje mistrovské zvládnutí perspektivy a kompozice.
⚜️ Florentské období (1504–1508)
V roce 1504 se Raffael přestěhoval do Florencie, která byla v té době uměleckým centrem Itálie. Zde se setkal s díly dvou velikánů – Leonarda da Vinci a Michelangela. Leonardova technika sfumato (jemné stínování přechodů mezi světlem a stínem) a jeho pyramidální kompozice hluboce ovlivnily Raffaelovu tvorbu, zejména jeho slavnou sérii obrazů madon. Příkladem jsou díla jako Madona v zeleni nebo Krásná zahradnice. Od Michelangela zase přejal dynamičtější a monumentálnější pojetí lidské postavy. Během svého florentského pobytu si Raffael vybudoval pověst vynikajícího malíře madon a portrétů.
🏛️ Římské období (1508–1520)
Na doporučení architekta Donata Bramanta, který byl rovněž z Urbina, povolal papež Julius II. v roce 1508 Raffaela do Říma. Toto období představuje vrchol jeho kariéry. Papež mu svěřil výzdobu svých soukromých komnat v Apoštolském paláci, dnes známých jako Raffaelovy síně (Stanze della Segnatura). Zde Raffael vytvořil své nejslavnější fresky, včetně monumentální Athénské školy, která je oslavou filozofie a vědy a zobrazuje největší myslitele antiky. Dalšími freskami v této místnosti jsou Disputace o Nejsvětější svátosti (teologie), Parnas (poezie) a Ctnosti (právo).
Po smrti Julia II. v roce 1513 pokračoval Raffael v práci pro jeho nástupce, papeže Lva X.. Jeho sláva rostla a jeho dílna se stala největší v Římě. Zaměstnával desítky pomocníků, včetně talentovaných umělců jako Giulio Romano, kteří mu pomáhali realizovat rozsáhlé zakázky. Kromě fresek se věnoval také portrétní malbě (např. Portrét Baldassara Castiglioneho), navrhoval gobelíny pro Sixtinskou kapli a působil jako architekt.
Po Bramantově smrti v roce 1514 byl jmenován hlavním architektem stavby nové baziliky sv. Petra. Věnoval se také archeologickému průzkumu antického Říma a byl jmenován prefektem všech římských starožitností.
⚰️ Předčasná smrt
Raffael zemřel v Římě na Velký pátek, 6. dubna 1520, v den svých 37. narozenin. Příčinou byla pravděpodobně náhlá horečka, podle životopisce Giorgia Vasariho způsobená nadměrným milostným životem a následným nesprávným lékařským zákrokem (pouštění žilou). Jeho smrt byla vnímána jako obrovská ztráta pro svět umění. Byl pohřben s velkými poctami v římském Pantheonu, což byla v té době nejvyšší možná pocta pro umělce. U jeho katafalku byl vystaven jeho poslední, nedokončený obraz Proměnění Páně.
🖼️ Dílo a styl
Raffaelův styl je synonymem pro harmonii, rovnováhu a dokonalou krásu vrcholné renesance. Na rozdíl od intelektuální hloubky Leonarda a dramatické síly Michelangela se Raffael soustředil na klidnou a vyrovnanou eleganci.
🎨 Malba
Jeho malířské dílo zahrnuje olejomalby na dřevě i plátně a rozsáhlé freskové cykly.
- Madony: Raffael je často nazýván "malířem madon". Během své kariéry vytvořil desítky obrazů Panny Marie s dítětem, v nichž dokázal mistrně skloubit lidskou něhu s božskou vznešeností. Mezi nejznámější patří Madona del Granduca, Madona se stehlíkem a především Sixtinská madona (1513–1514), proslulá dvěma andílky ve spodní části obrazu.
- Fresky: Jeho fresky ve Vatikánu patří k vrcholům monumentální malby. Athénská škola je dokonalou ukázkou jeho schopnosti organizovat velké množství postav v přehledném a architektonicky propracovaném prostoru. Fresky se vyznačují jasnými barvami, srozumitelnou kompozicí a idealizovanými postavami.
- Portréty: Raffael byl také mistrem portrétu. Dokázal zachytit nejen fyzickou podobu, ale i psychologii a společenské postavení portrétovaných. Mezi jeho nejlepší portréty patří Portrét papeže Julia II., který ukazuje unaveného, ale odhodlaného pontifika, a Portrét Baldassara Castiglioneho, který se stal vzorem pro evropské portrétní umění.
🏛️ Architektura
Ačkoliv je Raffael znám především jako malíř, jeho přínos architektuře je také významný. Po Bramantovi převzal vedení stavby chrámu sv. Petra, kde opustil Bramantův centralizovaný půdorys řeckého kříže a navrhl baziliku s prodlouženou hlavní lodí. Navrhl také několik paláců (např. Palazzo Branconio dell'Aquila, který byl později zbořen) a kaplí, z nichž nejznámější je kaple Chigi v kostele Santa Maria del Popolo v Římě.
✍️ Kresby a grafika
Raffael byl mimořádně plodný kreslíř. Dochovalo se přes 400 jeho kreseb, které sloužily jako studie pro obrazy a fresky. Používal různé techniky, včetně stříbrné tužky, křídy a pera. Jeho kresby jsou ceněny pro svou lehkost a preciznost. Významné jsou také jeho návrhy (tzv. kartony) pro sérii deseti gobelínů s výjevy ze života svatých Petra a Pavla, které byly utkány v Bruseli pro Sixtinskou kapli.
✨ Odkaz a vliv
Raffaelův vliv na západní umění byl obrovský a trval po staletí. Po jeho smrti se jeho styl stal akademickým ideálem, který napodobovaly generace umělců. Jeho dílna, vedená po jeho smrti Giuliem Romanem, přispěla k rozšíření jeho stylu a ke vzniku manýrismu.
V 17. století ho obdivovali klasičtí malíři jako Nicolas Poussin. V 19. století se stal vzorem pro umělce jako Jean-Auguste-Dominique Ingres a zároveň terčem kritiky prerafaelitů, kteří odmítali jeho idealizovanou krásu a chtěli se vrátit k umění před Raffaelem. Přesto zůstává jeho dílo jedním z pilířů evropské umělecké tradice a jeho jméno je trvale spojeno s ideálem dokonalé harmonie a krásy.
🧑🏫 Pro laiky
- Vrcholná renesance: Krátké období (zhruba 1490–1520), kdy renesanční umění v Itálii dosáhlo svého vrcholu. Umělci jako Leonardo, Michelangelo a Raffael usilovali o dokonalou harmonii, rovnováhu a realistické zobrazení lidské postavy a emocí.
- Freska: Technika nástěnné malby, při které se maluje barvami rozmíchanými ve vodě na čerstvou, ještě vlhkou omítku. Barvy se tak vsáknou do omítky a po zaschnutí se stanou její trvalou součástí. Tuto techniku Raffael použil ve Vatikánu.
- Sfumato: Malířská technika, kterou proslavil Leonardo da Vinci. Jde o velmi jemné, až kouřové stínování přechodů mezi barvami a světlem a stínem. Hrany předmětů a postav nejsou ostré, ale jakoby se ztrácejí v atmosféře. Raffael tuto techniku převzal a používal ji ve svých olejomalbách.
- Kartony: Velkoformátové přípravné kresby v měřítku 1:1, které sloužily jako předloha pro fresku nebo gobelín. Obrysy kresby se na stěnu nebo osnovu gobelínu přenášely proděravěním čar a "proprašováním" uhelným prachem.