Donato Bramante
Obsah boxu
Donato Bramante (* 1444, Monte Asdrualdo, dnešní Fermignano – † 11. dubna 1514, Řím), původním jménem Donato di Pascuccio d'Antonio, byl italský architekt a malíř, který je považován za zakladatele a klíčového představitele architektury vysoké renesance. Jeho dílo, charakteristické monumentalitou, harmonickými proporcemi a hlubokým studiem antických vzorů, zásadně ovlivnilo vývoj evropské architektury na staletí dopředu. Jeho nejambicióznějším projektem byl původní návrh na přestavbu Baziliky svatého Petra ve Vatikánu.
📜 Život a kariéra
Bramanteho život lze rozdělit do dvou hlavních období: rané působení v Urbinu a Lombardii a vrcholné období v Římě, kde se stal hlavním papežským architektem.
🎨 Raná léta v Urbino a Lombardii
Narodil se v Monte Asdrualdo poblíž Urbina, které bylo za vlády vévody Federica da Montefeltro jedním z nejvýznamnějších center italské renesanční kultury. Vyučil se pravděpodobně jako malíř, možná u Piera della Francescy nebo Melozza da Forlì, kteří na urbinském dvoře působili. Zde se seznámil s principy perspektivy a klasické architektury, které propagoval Leon Battista Alberti.
Kolem roku 1474 se Bramante přesunul do Milána, hlavního města Milánského vévodství ovládaného rodem Sforzů. Zde se zpočátku věnoval malbě, jak dokládají fresky s iluzivními architektonickými prvky. Postupně se však stále více zaměřoval na architekturu. Jeho první velkou architektonickou zakázkou byla přestavba kostela Santa Maria presso San Satiro (cca 1482–1486). Kvůli nedostatku prostoru pro presbytář zde vytvořil mistrovskou iluzi hlubokého chóru pomocí malované a štukové perspektivní reliéfní výzdoby na mělké stěně. Tato technika, známá jako trompe-l'œil, ukázala jeho geniální schopnost pracovat s prostorem a optickými klamy.
V Miláně se také podílel na přestavbě kláštera Santa Maria delle Grazie, kde navrhl monumentální tribunu a kupoli. Během svého milánského pobytu se setkal a spolupracoval s Leonardem da Vincim, s nímž sdílel zájem o studium centrálně plánovaných staveb a antické architektury. Jejich vzájemné ovlivňování je patrné v jejich architektonických skicách z tohoto období.
🏛️ Římské období
Po pádu Ludovica Sforzy a francouzské invazi do Milána v roce 1499 odešel Bramante do Říma. Zde rychle získal přízeň vlivných kardinálů a především papeže Julius II., který se stal jeho nejvýznamnějším patronem. Julius II. měl ambiciózní plán na obnovu Říma jako centra křesťanského světa (Renovatio Romae) a Bramante se stal hlavním realizátorem jeho architektonických vizí.
Jeho prvním mistrovským dílem v Římě byl Tempietto di San Pietro in Montorio (cca 1502), malý kruhový chrám postavený na místě, kde byl podle tradice ukřižován Svatý Petr. Tato stavba je považována za manifest architektury vysoké renesance. Dokonale kombinuje antické prvky (dórský řád, kruhový půdorys odkazující na tholos) s křesťanskou symbolikou a vytváří dojem dokonalé harmonie, monumentality a sochařské kvality.
Největším projektem, který mu Julius II. svěřil, byla kompletní přestavba staré konstantinovské baziliky svatého Petra. Bramante navrhl gigantickou stavbu na půdorysu řeckého kříže s obrovskou centrální kupolí inspirovanou římským Pantheonem. Jeho plán symbolizoval dokonalost a univerzalitu církve. V roce 1506 byl položen základní kámen, ale Bramante stihl za svého života realizovat pouze čtyři masivní pilíře, které měly nést kupoli. Jeho původní vize byla později mnohokrát upravena jeho nástupci, včetně Raffaela, Antonia da Sangalla mladšího a především Michelangela, který navrhl finální podobu kupole, ale respektoval Bramanteho centrální koncepci a monumentální měřítko.
Dalším významným římským projektem bylo spojení Vatikánského paláce s nedalekou vilou Belvedere. Bramante navrhl monumentální komplex nádvoří (Cortile del Belvedere), který pomocí teras a ramp překonával výškový rozdíl a vytvářel velkolepý prostor pro papežské sbírky a slavnosti.
✝️ Poslední léta a smrt
Bramante pracoval neúnavně až do své smrti. Zemřel 11. dubna 1514 v Římě a byl pohřben ve Svatopetrské bazilice, jejíž základy sám položil. Jeho nástupcem ve funkci hlavního architekta svatopetrské stavby se stal jeho chráněnec Raffael Santi.
⚙️ Architektonický styl a vliv
Bramanteho styl představuje vrchol renesančního hledání ideální formy založené na klasických principech. Jeho klíčové charakteristiky jsou:
- Monumentalita a plasticita: Jeho stavby působí majestátně a sochařsky. Pracoval s hmotou zdi, kterou modeloval pomocí nik, pilastrů a sloupů, čímž dosahoval silného světelného a stínového efektu (šerosvit).
- Centrální plán: Byl fascinován centrálně řešenými stavbami (kruh, řecký kříž), které považoval za symbol božské dokonalosti a harmonie. Tento princip uplatnil v Tempiettu i v původním plánu sv. Petra.
- Studium antiky: Důkladně studoval pozůstatky antických římských staveb. Nešlo mu o pouhé kopírování, ale o pochopení a tvůrčí reinterpretaci jejich principů, proporcí a tektoniky.
- Gravitas (Vážnost): Jeho architektura je oproštěna od dekorativních detailů rané renesance. Působí vážně, vznešeně a intelektuálně.
Bramanteho vliv byl obrovský. Položil základy, na kterých stavěli všichni velcí architekti pozdní renesance a baroka, jako byli Michelangelo, Jacopo Sansovino, Andrea Palladio nebo Gian Lorenzo Bernini. Jeho vize pro baziliku sv. Petra se stala vzorem pro nespočet pozdějších kupolových staveb po celém světě.
🏛️ Významná díla
Santa Maria presso San Satiro (Milán)
Tento kostel je proslulý svým falešným chórem. Kvůli přilehlé ulici nebylo možné postavit skutečný presbytář, a tak Bramante na zadní stěně vytvořil v nízkém reliéfu (hloubka pouhých 97 cm) iluzi klenutého prostoru pokračujícího do hloubky. Jde o jeden z nejranějších a nejúspěšnějších příkladů renesančního trompe-l'œil v architektuře.
Santa Maria delle Grazie (chór a kupole, Milán)
Pro dominikánský klášter, kde Leonardo da Vinci maloval svou Poslední večeři, navrhl Bramante novou monumentální tribunu na centrálním půdorysu, zakončenou mohutnou kupolí. Stavba kombinuje tradiční lombardské cihlové zdivo s klasickými kamennými detaily.
Tempietto di San Pietro in Montorio (Řím)
Malá kruhová kaple (martyrium) je považována za dokonalou ukázku vysokorenesanční architektury. Stojí na třístupňovém pódiu, je obklopena kolonádou šestnácti dórských sloupů z žuly, které nesou vlys s liturgickými symboly. Celek je korunován elegantní kupolí. Stavba je dokonalou syntézou antických forem a křesťanského významu.
Bazilika svatého Petra (původní plán)
Bramanteho návrh z roku 1506 počítal se symetrickou stavbou na půdorysu řeckého kříže vepsaného do čtverce, s hlavní kupolí nad křížením a čtyřmi menšími kupolemi v rozích. Tento plán, známý z dobových medailí a kreseb, představoval radikální odklon od tradičního bazilikálního uspořádání a stal se jedním z nejdiskutovanějších architektonických projektů v historii.
🎨 Malířská tvorba
Ačkoliv je Bramante znám především jako architekt, jeho kariéra začala malířstvím. Jeho rané práce, jako například fresky v Palazzo della Ragione v Bergamu, ukazují silný vliv Andrey Mantegny a Melozza da Forlì, zejména v používání dramatické perspektivní zkratky a plastického ztvárnění postav. Jeho nejslavnějším dochovaným deskovým obrazem je Kristus u sloupu (cca 1490), který se vyznačuje intenzivním emocionálním výrazem a detailním, téměř vlámským realismem.
🧠 Pro laiky
- Vysoká renesance: Je to období zhruba mezi lety 1495 a 1520, kdy renesanční umění v Itálii dosáhlo svého vrcholu. Umělci jako Leonardo da Vinci, Michelangelo, Raffael a právě Bramante tvořili díla, která byla považována za dokonalá, harmonická a monumentální. V architektuře to znamenalo návrat k velkoleposti a ideálům starověkého Říma.
- Centrální plán: Místo tradičního podlouhlého půdorysu kostela (latinský kříž) používali renesanční architekti často symetrické tvary jako kruh, čtverec nebo řecký kříž (kříž se stejně dlouhými rameny). Tyto tvary považovali za dokonalejší a symbolizující Boha a vesmírnou harmonii. Bramanteho Tempietto je toho nejlepším příkladem.
- Trompe-l'œil: Francouzský výraz znamenající "oklamat oko". Je to umělecká technika, která pomocí realistické malby a perspektivy vytváří iluzi trojrozměrného prostoru nebo objektů na plochém povrchu. Bramante ji geniálně použil v kostele San Satiro, kde namaloval a vymodeloval chór, který ve skutečnosti neexistuje.