Gian Lorenzo Bernini
Obsah boxu
Gian Lorenzo Bernini, také Giovanni Lorenzo Bernini (* 7. prosince 1598, Neapol – 28. listopadu 1680, Řím), byl italský sochař, architekt, malíř a scénograf, který je považován za klíčovou a nejvýraznější osobnost italského a římského baroka. Jeho tvorba, vyznačující se dramatickou dynamikou, silnými emocemi a technickou virtuozitou, zásadně ovlivnila podobu Říma a stala se vzorem pro umělce po celé Evropě. Působil především ve službách papežů, zejména Urbana VIII. a Alexandra VII., a jeho díla definovala umělecký styl své doby.
📜 Život a kariéra
Berniniho život byl téměř nepřetržitou sérií velkolepých uměleckých zakázek, které ho katapultovaly na pozici nejvyhledávanějšího umělce v Římě. Jeho kariéra je neoddělitelně spjata s mocí a ambicemi papežského státu v 17. století.
👶 Raná léta a vliv otce
Gian Lorenzo se narodil v Neapoli jako syn Pietra Berniniho, uznávaného manýristického sochaře z Florencie, a Angelicy Galante. Již v raném dětství se projevil jeho mimořádný talent. Kolem roku 1606 se rodina přestěhovala do Říma, kde otec Pietro pracoval na zakázkách pro papeže Pavla V. a rodinu Borghese. Mladý Gian Lorenzo se učil v otcově dílně a rychle si osvojil techniku práce s mramorem. Jeho dětská genialita neunikla pozornosti vlivných mecenášů, včetně malíře Annibale Carracciho a kardinála Maffea Barberiniho (budoucího papeže Urbana VIII.).
🌟 Vzestup pod patronátem Borghese
Skutečný průlom v Berniniho kariéře nastal díky patronátu kardinála Scipione Borghese, synovce papeže Pavla V. a vášnivého sběratele umění. Pro jeho vilu (dnešní Galleria Borghese) vytvořil Bernini mezi lety 1619 a 1625 sérii čtyř mistrovských sochařských skupin, které ho etablovaly jako vůdčího sochaře své generace:
- Aeneas, Anchises a Ascanius (1619) – Stále ještě pod vlivem manýrismu svého otce, ale již s patrným důrazem na dramatický okamžik.
- Únos Proserpiny (1621–1622) – Mistrovské dílo iluze, kde Bernini zobrazil, jak se prsty Pluta boří do měkké kůže Proserpiny, čímž demonstroval neuvěřitelnou schopnost přeměnit tvrdý mramor v živou tkáň.
- David (1623–1624) – Na rozdíl od klidných renesančních zobrazení Davida od Donatella a Michelangela zachytil Bernini biblického hrdinu v okamžiku maximálního soustředění a napětí těsně před hodem kamenem. Tvář sochy je údajně Berniniho autoportrétem.
- Apollo a Dafné (1622–1625) – Zobrazuje vrcholný moment Ovidiovy proměny, kdy se nymfa Dafné na útěku před bohem Apollónem mění ve vavřínový strom. Bernini zde geniálně zachytil přechod mezi lidským tělem a rostlinou.
🇻🇦 Papežský umělec: Urban VIII. a zlatý věk
Po zvolení jeho přítele Maffea Barberiniho papežem Urban VIII. v roce 1623 začala pro Berniniho zlatá éra. Urban VIII. ho jmenoval hlavním architektem Svatopetrské baziliky a zahrnul ho obrovským množstvím zakázek. Bernini se stal prakticky uměleckým diktátorem Říma. Mezi jeho nejvýznamnější díla z tohoto období patří:
- Baldachýn svatého Petra (1624–1633) – Monumentální bronzový baldachýn nad hlavním oltářem a hrobem svatého Petra. Dílo, které kombinuje prvky sochařství a architektury, se stalo symbolem barokní velkoleposti a moci církve.
- Fontána Triton (Fontana del Tritone, 1642–1643) na Piazza Barberini.
- Náhrobky Urbana VIII. a Alexandra VII. v bazilice svatého Petra.
📉 Úpadek a rivalita za Inocence X.
Po smrti Urbana VIII. v roce 1644 se papežem stal Inocenc X. z rodu Pamphili, který dával přednost Berniniho největšímu rivalovi, architektu Francescu Borrominimu. Bernini upadl v nemilost, což bylo umocněno skandálem kolem praskajících zvonic, které navrhl pro průčelí Svatopetrské baziliky a které musely být strženy. Přesto se mu podařil velkolepý návrat. Podle legendy umístil model své fontány na Piazza Navona tak, aby ho papež uviděl při procházce. Inocenc X. byl návrhem tak ohromen, že zakázku okamžitě udělil Berninimu. Tak vznikla Fontána čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi, 1648–1651), jedno z nejikoničtějších děl barokního Říma, symbolizující čtyři tehdy známé velké řeky čtyř kontinentů: Dunaj, Ganga, Nil a Río de la Plata.
Během pontifikátu Inocence X. vytvořil Bernini také jedno ze svých nejintimnějších a nejintenzivnějších děl, sousoší Extáze svaté Terezy (1647–1652) v kapli Cornaro v kostele Santa Maria della Vittoria.
👑 Cesta do Francie
V roce 1665 byl Bernini na vrcholu slávy pozván "králem Slunce" Ludvíkem XIV. do Paříže, aby navrhl přestavbu východního křídla paláce Louvre. Jeho cesta byla triumfální, byl vítán jako největší umělec Evropy. Jeho barokní návrhy však byly pro francouzský vkus příliš extravagantní a nakonec byly zamítnuty ve prospěch klasičtějšího designu od Clauda Perraulta. Z jeho pobytu ve Francii se dochovala pouze majestátní mramorová busta Ludvíka XIV.
⛪ Pozdní dílo a odkaz
Po návratu do Říma pokračoval v práci pod patronátem papeže Alexandra VII., který byl jeho velkým obdivovatelem. Z tohoto období pochází jeho největší architektonický počin: velkolepá Kolonáda Svatopetrského náměstí (1656–1667), která symbolizuje otevřenou náruč církve vítající věřící. Navrhl také malý, ale dokonalý oválný kostel Sant'Andrea al Quirinale (1658–1670), který považoval za své nejzdařilejší architektonické dílo.
Gian Lorenzo Bernini zemřel 28. listopada 1680 v Římě ve věku 81 let a je pohřben v rodinné hrobce v bazilice Santa Maria Maggiore.
🎨 Umělecký styl a technika
Berniniho umění je synonymem pro vrcholné baroko. Jeho styl se vyznačuje několika klíčovými prvky, kterými se odlišil od svých renesančních a manýristických předchůdců.
🎭 Dynamika a emoce
Bernini byl mistrem v zachycení "rozhodujícího okamžiku" (il momento pregnante). Jeho sochy nejsou statické, ale plné pohybu, energie a vnitřního napětí. Postavy jsou často zobrazeny uprostřed akce, s dramatickými gesty a intenzivními výrazy ve tvářích, které odrážejí jejich duševní stav – ať už je to bolest, extáze, hněv nebo úžas.
✨ Práce se světlem a stínem
Stejně jako malíř Caravaggio v malbě, i Bernini v sochařství mistrovsky využíval kontrast světla a stínu (šerosvit). Různou povrchovou úpravou mramoru – od vysoce leštěných ploch po hrubě opracované části – dosahoval různých optických efektů, které dodávaly jeho sochám životnost a hloubku.
🏛️ Bel Composto: Syntéza umění
Bernini prosazoval koncept bel composto (krásný celek), což byla myšlenka sjednocení architektury, sochařství a malířství do jednoho harmonického a teatrálního celku. Cílem bylo vytvořit pro diváka komplexní, pohlcující zážitek, který by působil na všechny smysly a emoce. Dokonalým příkladem je kaple Cornaro s Extází svaté Terezy, kde sochařská skupina, architektonický rámec, skryté okno pro osvětlení a malovaná klenba tvoří jedinou, dokonale zinscenovanou vizi.
🏛️ Hlavní díla
Berniniho dílo je obrovské a zahrnuje sochy, fontány, architektonické návrhy, náhrobky, portrétní busty i malby.
Sochařství
- Aeneas, Anchises a Ascanius (1619) – Galleria Borghese, Řím
- Únos Proserpiny (1621–1622) – Galleria Borghese, Řím
- David (1623–1624) – Galleria Borghese, Řím
- Apollo a Dafné (1622–1625) – Galleria Borghese, Řím
- Busta Scipiona Borghese (1632) – Galleria Borghese, Řím
- Extáze svaté Terezy (1647–1652) – Kaple Cornaro, Santa Maria della Vittoria, Řím
- Vidění Konstantina (1670) – Scala Regia, Vatikán
- Náhrobek papeže Urbana VIII. (1627–1647) – Bazilika svatého Petra, Vatikán
- Náhrobek papeže Alexandra VII. (1671–1678) – Bazilika svatého Petra, Vatikán
Architektura
- Baldachýn svatého Petra (1624–1633) – Bazilika svatého Petra, Vatikán
- Kolonáda Svatopetrského náměstí (1656–1667) – Vatikán
- Scala Regia (Královské schodiště, 1663–1666) – Vatikán
- Sant'Andrea al Quirinale (1658–1670) – Řím
- Palazzo Montecitorio (začátek stavby 1653) – Řím
- Palazzo Chigi-Odescalchi (přestavba fasády 1664) – Řím
Fontány
- Fontana del Tritone (Tritonova fontána, 1642–1643) – Piazza Barberini, Řím
- Fontana delle Api (Fontána včel, 1644) – Piazza Barberini, Řím
- Fontána čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi, 1648–1651) – Piazza Navona, Řím
- Fontana del Moro (dokončení a přidání centrální sochy, 1653) – Piazza Navona, Řím
🧑🏫 Pro laiky: Bernini v kostce
Představte si, že socha je jako fotografie. Renesanční umělci jako Michelangelo by "vyfotili" postavu v klidné, důstojné póze, jako na portrét. Bernini by naopak zmáčkl spoušť v tom nejdramatičtějším okamžiku akčního filmu. Jeho David není klidný hrdina po bitvě, ale sportovec v plném výkonu, napjatý k prasknutí. Jeho sochy jsou "zmrazené scény" plné pohybu a emocí. Kromě toho byl Bernini jako filmový režisér, který nejen režíruje herce (sochy), ale navrhuje i celou scénu (architekturu) a osvětlení, aby vytvořil co nejsilnější zážitek. Když vstoupíte do jím navržené kaple, nemáte pocit, že se díváte na sochu, ale že jste svědky skutečného zázraku, který se odehrává přímo před vámi. Právě tato schopnost proměnit kámen v živé drama a spojit všechna umění dohromady z něj dělá génia baroka.
🌍 Odkaz a vliv
Gian Lorenzo Bernini zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách umění. Prakticky sám definoval sochařský a architektonický styl vrcholného baroka. Jeho vliv se rychle rozšířil z Říma do celé katolické Evropy, od Španělska a Francie až po Rakousko, Německo a české země (např. dílo Matyáše Bernarda Brauna). Jeho pojetí města jako divadelní scény a jeho schopnost integrovat umělecká díla do veřejného prostoru formovaly podobu Říma tak, jak ji známe dnes. Jeho díla jsou dodnes studována pro svou technickou dokonalost, emocionální sílu a inovativní kompozici. Spolu se svým rivalem Borrominim a malířem Caravaggiem tvoří trojici velkých římských barokních mistrů.