Scénografie

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Umělecký obor Scénografie (z řeckého skēnē, scéna, a graphō, píši/kreslím) je umělecký obor zabývající se komplexním návrhem a realizací vizuální stránky jevištního díla, jako je činohra, opera, balet, tanec, ale i film, televize, výstava nebo jiná veřejná událost. Cílem scénografie je vytvořit prostor a atmosféru, které podporují a rozvíjejí téma, děj a myšlenku díla a zároveň definují vztah mezi účinkujícími a diváky.

Moderní pojetí scénografie přesahuje pouhou dekoraci. Scénograf je považován za plnohodnotného spolutvůrce inscenace, který úzce spolupracuje s režisérem a dalšími členy tvůrčího týmu. Jeho práce zahrnuje návrh scény (jevištní stavby), kostýmů, rekvizit, osvětlení a v současnosti stále častěji i videoprojekce a dalších multimediálních prvků.

📜 Historie

Kořeny scénografie sahají až do antického Řecka, kde se pro divadelní představení používala budova zvaná skene jako pozadí. Řekové také vynalezli otočné trojboké hranoly, tzv. periaktoi, které umožňovaly rychlou změnu scény. Římské divadlo navázalo na řecké tradice, ale scény byly často propracovanější a monumentálnější.

⛪ Středověk a renesance

Ve středověku se divadlo hrálo především na improvizovaných jevištích, jako byly vozy při náboženských procesích (tzv. pageant wagons) nebo v kostelích, kde se využívaly tzv. mansióny – malé domečky představující různá místa děje.

Zásadní zlom přinesla renesance v Itálii. Objev lineární perspektivy v malířství umožnil vytvářet iluzi hloubky na jevišti. Architekti jako Sebastiano Serlio a Andrea Palladio (autor Teatro Olimpico) navrhovali komplexní scény s malovanými kulisami. Vznikl také kukátkový prostor s proscéniovým obloukem, který dodnes definuje většinu divadelních budov.

👑 Baroko a 19. století

Baroko dovedlo iluzivní scénu k dokonalosti. Používala se složitá jevištní mašinérie pro rychlé proměny, létací stroje (deus ex machina) a propracované světelné efekty s pomocí svíček a olejových lamp.

V 19. století, s nástupem realismu a naturalismu, se objevila snaha o co nejvěrnější zobrazení reality. Vznikl tzv. krabicový set (box set), který představoval pokoj se třemi stěnami a čtvrtou, pomyslnou, tvořilo hlediště. Důraz byl kladen na detailní a historicky přesné kostýmy a rekvizity.

💡 Moderní scénografie 20. století

Na přelomu 19. a 20. století se proti iluzivnímu realismu postavili reformátoři jako Švýcar Adolphe Appia a Angličan Edward Gordon Craig. Odmítli malované kulisy a zdůrazňovali význam světla, prostoru a pohybu. Appia pracoval s trojrozměrnými objekty (schody, plošiny) a světlem, které modelovalo prostor a vytvářelo atmosféru. Craig prosazoval symbolickou a stylizovanou scénu, která by působila na emoce diváka.

Jejich myšlenky ovlivnily celé 20. století, včetně směrů jako expresionismus, konstruktivismus (Vsevolod Mejerchold) nebo Bauhaus. V Česku se významnými osobnostmi meziválečné avantgardy stali Vlastislav Hofman a František Tröster.

Po druhé světové válce se světovou ikonou stal český scénograf Josef Svoboda. Proslul svým experimentálním přístupem, používáním nových materiálů (plasty, zrcadla) a technologií, zejména projekcí. Jeho projekty jako Laterna magika nebo Polyekran, vytvořené pro Expo 58 v Bruseli, spojovaly živé herce s filmovým obrazem a definovaly nový směr, tzv. kinetickou scénu.

⚙️ Složky scénografie

Scénografie je komplexní obor, který se skládá z několika klíčových prvků, jež společně tvoří vizuální svět inscenace.

🏗️ Scéna (Jeviště)

Jeviště je základním prostorem, kde se odehrává děj. Scénograf navrhuje jeho fyzickou podobu:

Jevištní stavby: Architektonické prvky, zdi, schodiště, plošiny, které definují prostor.
Kulisy: Malované nebo trojrozměrné prvky v pozadí, které dotvářejí prostředí.
Nábytek a zařízení: Stoly, židle a další předměty, které charakterizují místo děje.
Podlaha jeviště: Její barva, textura a sklon mohou dramaticky ovlivnit pohyb herců a celkovou atmosféru.

👕 Kostýmy

Kostým je klíčovým prvkem pro charakterizaci postavy. Informuje diváka o:

Době a místě: Historické zařazení děje.
Sociálním statusu: Bohatství, chudoba, povolání postavy.
Charakteru: Osobnost, nálada, psychologický stav.
Symbolice: Barvy a střihy mohou mít symbolický význam a vyjadřovat vztahy mezi postavami.

🗡️ Rekvizity

Rekvizity jsou předměty, se kterými herci na jevišti manipulují (např. dopis, zbraň, sklenice). Dělí se na osobní (patřící konkrétní postavě) a scénické (součást scény). Jsou důležité pro rozvoj děje a jednání postav.

💡 Světelný design

Světelný design (lighting design) je umění práce se světlem na jevišti. Světlo dokáže:

Zviditelnit: Osvětlit herce a scénu.
Zaměřit pozornost: Vést oko diváka na důležité místo.
Vytvořit atmosféru: Radost, smutek, napětí, tajemno.
Definovat čas a místo: Denní doba, roční období, interiér/exteriér.
Modelovat prostor: Zvýraznit tvary a textury, vytvořit iluzi hloubky.

🎥 Projekce a multimédia

V současné scénografii hrají stále větší roli videoprojekce, LED obrazovky a mapping. Mohou sloužit jako dynamické kulisy, zobrazovat myšlenky postav nebo doplňovat děj o další vizuální vrstvu. Průkopníkem v této oblasti byl již zmíněný Josef Svoboda.

🧑‍🎨 Scénograf a tvůrčí proces

Práce scénografa začíná důkladným studiem textu (scénáře, libreta) a diskusemi s režisérem o celkové koncepci inscenace. Následuje tvůrčí proces, který obvykle zahrnuje několik fází: 1. Výzkum: Studium historického kontextu, dobových materiálů, inspirativních obrazů a děl. 2. Skici a návrhy: První vizuální nápady, kresby, moodboardy. 3. Pracovní model: Vytvoření zmenšeného trojrozměrného modelu scény, který pomáhá ověřit prostorové vztahy a funkčnost návrhu. 4. Technické výkresy: Detailní plány pro dílny (truhlářskou, zámečnickou, malířskou, krejčovskou), podle kterých se scéna a kostýmy vyrábějí. 5. Realizace a dozor: Scénograf dohlíží na výrobu v dílnách a na stavbu scény v divadle. Účastní se světelných a technických zkoušek, kde se jeho návrh finálně slaďuje s ostatními složkami inscenace.

🌍 Scénografie ve světě a v Česku

Česká scénografie má ve světě vynikající pověst, a to především díky avantgardním tvůrcům v první polovině 20. století a osobnosti Josefa Svobody po druhé světové válce. V Praze se každé čtyři roky koná Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru, největší světová přehlídka v tomto oboru, která představuje nejnovější trendy a nejvýznamnější umělce z desítek zemí světa.

Mezi další významné světové scénografy patří například Robert Wilson, známý svým minimalistickým a silně vizuálním stylem, nebo Němec Caspar Neher, spolupracovník Bertolta Brechta.

🤔 Pro laiky

Představte si, že jdete do divadla na pohádku o princezně. Všechno, co na jevišti vidíte, je práce scénografa a jeho týmu. Scénograf navrhl, jak bude vypadat zámek v pozadí, jaký tvar bude mít královský trůn a jaké stromy porostou v začarovaném lese. Také navrhl nádherné šaty pro princeznu, uniformu pro prince a ošuntělý plášť pro čarodějnici. Společně se specialistou na světla pak vymysleli, že když se objeví drak, scéna zčervená a zablikají světla. A meč, kterým princ draka porazí, je také rekvizita, kterou scénograf vybral nebo nechal vyrobit. Scénografie je tedy umění vytvořit celý viditelný svět příběhu tak, aby mu diváci uvěřili a byli jím pohlceni.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025