Michelangelo Buonarroti

Rozbalit box

Obsah boxu

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni (6. března 1475, Caprese – 18. února 1564, Řím) byl italský sochař, malíř, architekt a básník, jeden z nejvýznamnějších představitelů vrcholné renesance a manýrismu. Jeho dílo zásadně ovlivnilo západní umění a je dodnes považováno za vrchol lidské kreativity a technické zručnosti. Michelangelo je známý svými monumentálními sochami, jako jsou David a Pieta, a především malířskou výzdobou Sixtinské kaple ve Vatikánu, včetně slavného stropu a fresky Poslední soud.

⏳ Historie

Michelangelo Buonarroti se narodil 6. března 1475 v malém městě Caprese v Toskánsku, které je dnes známo jako Caprese Michelangelo. Jeho otec, Lodovico di Leonardo Buonarroti Simoni, byl krátce starostou obcí Chiusi a Caprese a pocházel z florentské šlechtické rodiny. Matka Francesca di Neri del Miniato Siena zemřela, když bylo Michelangelovi pouhých šest let. V dětství byl svěřen dojce, manželce kameníka ze Settignana, což mohlo ovlivnit jeho ranou lásku k práci s kamenem.

V roce 1488, ve svých třinácti letech, vstoupil Michelangelo do umělecké dílny Domenica Ghirlandaia ve Florencii, kde se učil technice malování fresek. Jeho otec původně nesouhlasil s uměleckou kariérou syna, přál si, aby se stal obchodníkem, ale Ghirlandaio ho nakonec přesvědčil. Michelangelo však brzy překonal svého učitele a již po roce se neměl co učit. Talentovaného mladíka si všiml Lorenzo Nádherný, vládce Florencie a významný mecenáš umění, který ho přivedl do Medicejského paláce. Zde žil Michelangelo prakticky jako člen rodiny Medicejských a měl přístup k rozsáhlé sbírce antických soch a k intelektuálnímu prostředí, kde se setkávali přední florentští umělci a učenci. V této době vytvořil svá první známá sochařská díla, reliéfy Madona na schodech a Bitva Kentaurů.

Po Lorenzově smrti v roce 1492 se politická situace ve Florencii stala nestabilní, a Michelangelo proto opustil město a hledal útočiště v Benátkách a Bologni. V roce 1496 se přestěhoval do Říma, kde působil s přestávkami po zbytek svého života, s návraty do Florencie.

🎨 Dílo a styl

Michelangelo byl proslulý svou posedlostí dokonalostí a neúnavnou pracovitostí. Disponoval bohatou představivostí a podobu svých děl měl promyšlenou dříve, než na nich začal pracovat. Velkou péči věnoval také výběru mramoru, často si osobně jezdil vybírat bloky do lomů v Carraře. I přes svou všestrannost se Michelangelo považoval především za sochaře, malířství vnímal jako méněcennou disciplínu, někdy dokonce jako "práci pro ženy". Paradoxně mu však právě malba poskytla prostor pro realizaci uměleckých představ, které nemohl vyjádřit v sochařství.

Jeho umění je založeno na vzorech z římské antiky a na hlubokém studiu anatomie člověka, včetně provádění pitev. V celé Michelangelově tvorbě je centrem pozornosti postava člověka s jeho utrpením i silou. Jeho styl se vyznačuje dramatičností, dynamikou a emocionální intenzitou.

Sochařství

Michelangelo vytvořil některé z nejikoničtějších soch v dějinách umění.

Pieta (1498–1500): Toto dílo, vytvořené pro baziliku svatého Petra ve Vatikánu, zobrazuje Pannu Marii držící tělo mrtvého Ježíše. Michelangelovi bylo v době dokončení Piety méně než třicet let.
David (1501–1504): Pětimetrová mramorová socha biblického hrdiny Davida, která se stala symbolem Florentské republiky. Michelangelo ji vytesal z jediného, původně poškozeného bloku mramoru, na kterém se již neúspěšně pokusili pracovat dva jiní sochaři. Dílo je dnes vystaveno v Galleria dell'Accademia ve Florencii.
Mojžíš (1513–1516): Součást nedokončeného náhrobku papeže Julia II. v kostele San Pietro in Vincoli v Římě.
Bakchus (1496–1497): Socha římského boha vína, vytvořená pro kardinála Riaria.
Umírající otrok a Hrdinský otrok (1513–1516): Dvě sochy určené pro náhrobek Julia II., dnes v Louvru v Paříži.
Pietà Rondanini (1552–1564): Poslední a nedokončené Michelangelovo dílo, dnes v Castello Sforzesco v Miláně.

Malířství

Přestože se Michelangelo nepovažoval za malíře, jeho fresky patří k vrcholům západního malířství.

Strop Sixtinské kaple (1508–1512): Monumentální fresková výzdoba stropu v Apoštolském paláci ve Vatikánu, zobrazující scény z Knihy Genesis, včetně ikonického Stvoření Adama. Michelangelo pracoval na tomto díle sám, ve vyčerpávajících podmínkách, více než čtyři a půl roku. Výsledná výzdoba je syntézou architektury, sochařství a malby.
Poslední soud (1536–1541): Obrovská freska na oltářní stěně Sixtinské kaple, zobrazující Druhý příchod Krista. Dílo se vyznačuje ohromující dramatičností a emocionální intenzitou, odrážející bouřlivější duchovní klima doby.
Doni Tondo (Svatá rodina) (1504–1506): Jediný dochovaný tabulový obraz od Michelangela, dnes v Gallerie degli Uffizi ve Florencii.

🏛️ Architektura

Michelangelo se prosadil také jako významný architekt, zejména v pozdějším období svého života.

Bibliotheca Medicea Laurenziana (Florencie): Návrh a realizace knihovny, která je považována za klíčové dílo manýristické architektury.
Nová sakristie kostela San Lorenzo (Florencie): Architektonický návrh a sochařská výzdoba.
Kapitolské náměstí (Piazza del Campidoglio, Řím): Jeho návrh přeměnil náměstí na jeden z nejvýznamnějších urbanistických celků v Římě.
Palác Farnese (Řím): Dokončení druhého patra paláce.
Bazilika svatého Petra (Vatikán): Od roku 1547 řídil stavbu chrámu a navrhl ústřední prostor a monumentální kopuli, která je jeho nejvýznamnějším architektonickým počinem.

✍️ Poezie a dopisy

Michelangelo byl také plodným básníkem, autorem stovek sonetů a madrigalů. Jeho poezie, často zastíněná jeho vizuálním uměním, dosáhla vrcholu v pozdním období jeho života, zejména mezi lety 1532 a 1548. Tematicky se zabývala láskou, vírou, marností života a hledáním útěchy v Bohu. Mnoho jeho básní bylo věnováno jeho platonické lásce, markýze Vittorii Colonně, s níž udržoval dlouholeté přátelství. Psal také o kráse a ideálu, které se často zaměňovaly s ideálem lásky.

🌟 Odkaz a vliv

Michelangelo je považován za jednoho z největších umělců všech dob, jehož dílo mělo nesmírný vliv na vývoj západního umění. Jeho tvůrčí schopnosti a mistrovství v mnoha uměleckých oblastech ho definují jako archetypálního „renesančního člověka“, po boku jeho soka a staršího současníka, Leonarda da Vinciho.

Jeho dílo vyvrcholilo renesanci a zároveň položilo základy pro manýrismus a barokní umění. Manýristé přejímali jeho dynamické kompozice, anatomickou přesnost a emocionální intenzitu, často s prodloužením lidských těl a intenzivnějšími barvami pro zvýraznění emocionálního účinku. Michelangelo byl jedním z prvních umělců, kteří si byli vědomi své tvůrčí svobody a vyžadovali naprostou nezávislost v uměleckých záležitostech. Jeho odkaz je svědectvím o trvalé síle kreativity, oddanosti a neúnavné snaze o dokonalost.

🤔 Pro laiky

Představte si, že žijete v době, kdy ještě neexistovaly televize, mobily ani počítače. Lidé se obklopovali krásnými věcmi, aby si zpříjemnili život a uctívali bohy. A pak se narodil jeden muž jménem Michelangelo. Byl to takový superhrdina umění! Nejenže uměl úžasně vyřezávat sochy z kamene, že vypadaly jako živé – například obrovského Davida nebo smutnou Pietu, kde drží Marie mrtvého Ježíše. Ale také dokázal malovat obrovské obrazy na stropy kostelů, jako je slavná Sixtinská kaple, kde jsou vidět příběhy ze Bible, třeba jak Bůh tvoří Adama. A k tomu všemu ještě navrhoval krásné budovy, jako třeba obrovskou baziliku svatého Petra v Římě.

Michelangelo byl jako kouzelník s kamenem a barvami. Lidé si ho vážili, protože dokázal vytvořit věci, které nikdo jiný nedokázal. Pracoval strašně moc a neustále se snažil, aby každé jeho dílo bylo co nejdokonalejší. Přestože žil před mnoha a mnoha lety, jeho díla jsou dodnes tak krásná a silná, že se na ně jezdí dívat lidé z celého světa. Ukázal nám, co všechno dokáže člověk, když má talent a obrovskou píli.

Zdroje