Přeskočit na obsah

Luteránství

Z Infopedia

Šablona:Infobox Křesťanský směr

Luteránství (někdy také luterství nebo luterská reformace) je jedním z největších a nejstarších směrů protestantství, které vzešlo z reformace v 16. století. Jeho teologické základy položil německý mnich, teolog a reformátor Martin Luther. Luteránství klade důraz na ospravedlnění člověka pouhou vírou z milosti Boží, přičemž za jediný zdroj víry a autoritu považuje Písmo svaté.

Luterské církve jsou rozšířeny po celém světě a sdružují více než 77 milionů věřících. Jejich teologickým základem je soubor věroučných spisů známý jako Kniha svornosti (Liber Concordiae), jejímž nejdůležitějším textem je Augsburské vyznání. ```

```

⏳ Historie

Počátky reformace

Počátek luteránství je tradičně datován na 31. října 1517, kdy Martin Luther údajně přibil svých 95 tezí (Disputace o moci odpustků) na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu. V tomto dokumentu kritizoval praxi prodávání odpustků, což byla finanční operace, která měla zkrátit pobyt duší v očistci. Luther tvrdil, že odpuštění hříchů je darem od Boha, který nelze koupit.

Jeho myšlenky se díky nedávno vynalezenému knihtisku rychle rozšířily po celé Svaté říši římské i mimo ni. To vedlo k ostrému konfliktu s papežem Lvem X. a císařem Karlem V. V roce 1521 byl Luther na sněmu ve Wormsu vyzván, aby své učení odvolal. Když to odmítl slavnými slovy "Zde stojím a nemohu jinak", byl dán do klatby a císař nad ním vynesl říšskou klatbu, čímž se stal psancem. Ochrany se mu dostalo od saského kurfiřta Fridricha Moudrého, který ho nechal unést na hrad Wartburg. Během svého pobytu zde Luther přeložil Nový zákon do němčiny, což mělo zásadní vliv na standardizaci německého jazyka a zpřístupnění Bible široké veřejnosti.

Formování církve a vyznání

V následujících letech se Lutherovo učení dále formovalo a získávalo stoupence mezi knížaty i městy. Klíčovou postavou vedle Luthera byl jeho spolupracovník, humanista a teolog Philipp Melanchthon. Ten v roce 1530 sepsal Augsburské vyznání (Confessio Augustana), které bylo předloženo císaři Karlu V. na sněmu v Augsburgu. Tento dokument systematicky shrnul luterskou víru a stal se základním věroučným textem luteránství. Císař jej však odmítl.

Politické napětí mezi katolickými a protestantskými (luterskými) stavy v říši vyústilo v Šmalkaldskou válku (1546–1547). Ačkoliv protestanti byli vojensky poraženi, jejich myšlenky se již natolik rozšířily, že je nebylo možné potlačit. Nakonec byl v roce 1555 uzavřen Augsburský mír, který v říši zavedl princip Cuius regio, eius religio (Čí vláda, toho náboženství). To znamenalo, že panovník daného území určoval náboženství svých poddaných, a luteránství tak bylo oficiálně zrovnoprávněno s katolicismem.

Rozšíření a další vývoj

Luteránství se rychle rozšířilo především v severním Německu a ve Skandinávii. Státním náboženstvím se stalo v Dánsku, Norsku, Švédsku, Finsku a na Islandu. V 17. století se v rámci luteránství rozvinul směr zvaný luterská ortodoxie, který se soustředil na dogmatickou přesnost. Jako reakce na něj vznikl v 18. století pietismus, který kladl důraz na osobní zbožnost, prožitek víry a praktickou křesťanskou lásku.

V 19. a 20. století se luteránství s vlnami emigrantů rozšířilo do celého světa, zejména do Severní Ameriky. Dnes existují velké a rostoucí luterské církve také v Africe (např. v Etiopii a Tanzanii) a v Asii (např. v Indonésii). ```

```

📜 Věrouka a teologie

Základní teologické principy luteránství jsou shrnuty v tzv. "čtyřech sola", latinských frázích, které definují klíčové body reformace v opozici vůči tehdejší katolické teologii.

  • Sola Scriptura (Pouze Písmo)
   *   Bible je jediným a nejvyšším zdrojem zjevené pravdy a jedinou autoritou ve věcech víry a života křesťana. Tradice církve, koncily nebo papežské dekrety jsou podřízeny Písmu a musí být s ním v souladu.
  • Sola Fide (Pouze vírou)
   *   Člověk je ospravedlněn (prohlášen za spravedlivého před Bohem) nikoli svými skutky, zásluhami nebo snahou, ale pouze a jedině skrze víru v Ježíše Krista a jeho vykupitelské dílo na kříži. Dobré skutky jsou chápány jako ovoce a důsledek víry, nikoli jako prostředek k dosažení spásy.
  • Sola Gratia (Pouze milostí)
   *   Spása je nezasloužený dar od Boha, daný z jeho milosti. Člověk si ji nemůže nijak zasloužit ani se na ní podílet. Je to Bůh, kdo iniciuje a dokonává spásu.
  • Solus Christus (Pouze Kristus)
   *   Ježíš Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Spása je možná pouze skrze jeho oběť. Tento princip odmítá uctívání svatých nebo Marie jako prostředníků spásy.

Zákon a evangelium

Dalším klíčovým prvkem luterské teologie je rozlišování mezi Zákonem a Evangeliem.

  • Zákon představuje Boží přikázání a požadavky. Jeho funkcí je ukázat člověku jeho hřích a neschopnost dostát Božím nárokům, a tím ho přivést k pokání.
  • Evangelium je radostná zpráva o odpuštění hříchů a spáse darované v Ježíši Kristu. Evangelium člověka osvobozuje a dává mu sílu k novému životu. Správné rozlišování mezi těmito dvěma aspekty Božího slova je podle luterské teologie klíčem ke správnému pochopení Bible.

Kniha svornosti

Věroučné spisy luteránství jsou shromážděny v Knize svornosti (Liber Concordiae), vydané v roce 1580. Obsahuje:

```

```

💧 Svátosti

Luteránství uznává dvě hlavní svátosti, které byly podle Nového zákona ustanoveny samotným Kristem a jsou spojeny s viditelným znamením a zaslíbením milosti.

Křest

Křest je chápán jako prostředek milosti, skrze který Bůh působí odpuštění hříchů, osvobozuje od smrti a ďábla a dává věčnou spásu všem, kdo věří. Luterské církve praktikují křest dětí (pedobaptismus), protože věří, že i děti jsou součástí Boží smlouvy a mohou přijímat Boží milost. Křest je považován za platný a neopakovatelný.

Večeře Páně (Eucharistie)

Luteráni věří v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii. Učí, že v, s a pod způsobami chleba a vína jsou věřícím podávány pravé tělo a pravá krev Ježíše Krista. Tento pohled, známý jako svátostná unie (unio sacramentalis), se liší jak od katolického učení o transsubstanciaci (přepodstatnění), tak od symbolického pojetí Zwingliho a většiny reformovaných církví. Večeře Páně je pro luterány posilou víry a ujištěním o odpuštění hříchů.

Někteří luteráni považují za třetí svátost i zpověď a rozhřešení, protože je spojena s Kristovým zaslíbením odpuštění. ```

```

⛪ Liturgie a bohoslužba

Luterská bohoslužba je ve srovnání s některými jinými protestantskými směry často více liturgická a formální. Martin Luther nechtěl zrušit tradiční mši, ale očistit ji od prvků, které odporovaly evangeliu (např. myšlenka mše jako oběti).

Typická luterská bohoslužba zahrnuje:

  • Zpěv hymnů (duchovních písní). Luther sám složil mnoho písní, např. slavný chorál Hrad přepevný jest Pán Bůh náš.
  • Čtení z Bible (ze Starého i Nového zákona).
  • Kázání, které je centrálním bodem bohoslužby a má vykládat biblický text v duchu Zákona a evangelia.
  • Společné vyznání víry.
  • Modlitby a přímluvy.
  • Slavení Večeře Páně.

Bohoslužby se konají v národních jazycích. Duchovní (kněží, pastoři) nosí často liturgická roucha, jako je alba a štóla. Luterské církve také zachovávají liturgický rok s jeho svátky (Vánoce, Velikonoce, Letnice atd.). ```

```

🏛️ Organizace církve

Organizační struktura luterských církví se ve světě liší. Existují tři hlavní modely církevního zřízení:

  • Episkopální (vláda biskupů): Tento model je typický pro skandinávské země (Církev švédská, Církev norská atd.), kde je zachována apoštolská posloupnost biskupů.
  • Synodní nebo presbyterní (vláda staršovstva): Církev je spravována na různých úrovních (sbor, seniorát, synod) volenými zástupci laiků i duchovních. Tento model je běžný v Německu a USA.
  • Kongregační (vláda sboru): Důraz je kladen na autonomii a rozhodovací pravomoc místního sboru.

Většina luterských církví na světě je sdružena v mezinárodních organizacích. Největší z nich jsou:

  • Světový luterský svaz (Lutheran World Federation, LWF): Sdružuje většinu luterských církví, je teologicky spíše liberální a otevřená ekumenickému dialogu.
  • Mezinárodní luterská rada (International Lutheran Council, ILC): Sdružuje konzervativnější, konfesijní luterské církve.
  • Konfesijní evangelická luterská konference (Confessional Evangelical Lutheran Conference, CELC): Sdružuje nejkonzervativnější luterské církve.

```

```

🌍 Rozšíření ve světě

Luteránství je globální křesťanskou denominací. Historicky nejsilnější pozici má v Evropě, ale v posledních desetiletích zaznamenává největší růst v zemích globálního Jihu.

  • Německo: Země původu reformace, kde se k luterským (evangelickým) církvím hlásí přibližně 20 milionů lidí.
  • Skandinávie: V zemích jako Švédsko, Dánsko, Norsko, Finsko a Island je luteránství tradičně státním nebo národním náboženstvím s vysokým procentem formálních členů.
  • Spojené státy americké: Luteránství sem přinesli přistěhovalci z Německa a Skandinávie. Největšími církvemi jsou Evangelická luterská církev v Americe (ELCA) a Luterská církev – Missourská synoda (LCMS).
  • Etiopie: Zde se nachází největší luterská církev na světě, Mekane Yesus, s více než 10 miliony členů.
  • Tanzanie: Evangelická luterská církev v Tanzanii je druhou největší luterskou církví na světě.
  • Indonésie: Zde působí několik luterských církví, zejména mezi etnickou skupinou Bataků na ostrově Sumatra.

```

```

🇨🇿 Luteránství v českých zemích

Vliv Lutherových myšlenek zasáhl České země velmi brzy, a to díky úzkým kulturním a politickým vazbám na sousední Sasko. Luterské myšlenky rezonovaly s dědictvím husitství a Jednoty bratrské.

V 16. století se luteránství rozšířilo především v německy mluvících oblastech (pohraničí, velká města) a mezi německy mluvící šlechtou. V roce 1575 se čeští nekatolíci (luteráni i novoutrakvisté) dohodli na společném vyznání, tzv. České konfesi, která byla silně ovlivněna Augsburským vyznáním.

Po bitvě na Bílé hoře (1620) bylo evangelické náboženství v českých zemích potlačeno v rámci rekatolizace. K obnově došlo až po vydání Tolerančního patentu císařem Josefem II. v roce 1781, který povolil luterské (augsburské) a kalvínské (helvetské) vyznání.

V současnosti se k luteránství v Česku hlásí především:

```

```

👤 Klíčové postavy

  • Martin Luther (1483–1546) – Německý teolog, kněz a mnich, jehož spisy a činy odstartovaly protestantskou reformaci.
  • Philipp Melanchthon (1497–1560) – Humanistický učenec, teolog a Lutherův nejbližší spolupracovník. Autor Augsburského vyznání.
  • Johannes Bugenhagen (1485–1558) – Organizátor luterských církví v severním Německu a Dánsku.
  • Johann Sebastian Bach (1685–1750) – Geniální německý hudební skladatel, jehož dílo je hluboce zakořeněno v luterské teologii a liturgii.
  • Dietrich Bonhoeffer (1906–1945) – Německý luterský pastor, teolog a odpůrce nacismu, popravený za účast na spiknutí proti Hitlerovi. Jeho spisy o "levné milosti" a následování Krista mají velký vliv.

```

```

💡 Pro laiky: Co je luteránství jednoduše?

Představte si, že váš vztah s Bohem je jako snaha dostat se na exkluzivní koncert.

  • Před reformací se často zdálo, že si vstupenku musíte zasloužit složitými pravidly, dobrými skutky, nebo si ji dokonce koupit (jako odpustky). Bylo to komplikované a nejisté.
  • Martin Luther přišel a řekl: "Stop! Vstupenka (spása) je úplně zdarma. Pořadatel (Bůh) ji dává každému jako dar (z milosti), protože vás má rád."
  • Jak ji získat? "Stačí tomu daru uvěřit (víra). Nemusíte si nic odpracovat, stačí s důvěrou přijmout, že vstupenka je vaše díky tomu, co pro vás udělal Ježíš Kristus."
  • A co pravidla? "Vše, co potřebujete vědět, je napsáno v oficiálním programu (v Bibli). Žádné jiné tajné instrukce nebo dodatečná pravidla nejsou potřeba."

Luteránství tedy zjednodušilo cestu k Bohu na tři základní pilíře: spása je darem (milost), přijímá se důvěrou (víra) a vše je popsáno v jediné knize (Písmo). ```

```

Šablona:Aktualizováno ```

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Luteránství&oldid=14038“