Karel V. (císař)
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Karel V. (* 24. února 1500, Gent – 21. září 1558, klášter Yuste) byl jeden z nejmocnějších panovníků evropské historie, který z habsburského rodu nashromáždil obrovské dědictví. Vládl jako císař Svaté říše římské (1519–1556), král španělský (jako Karel I., 1516–1556), arcivévoda rakouský, vévoda burgundský a pán Nizozemí. Jeho panství bylo tak rozsáhlé, že se o něm říkalo, že je to „říše, nad kterou slunce nezapadá“.
Jeho vláda byla poznamenána neustálými válkami a třemi hlavními konflikty: bojem proti Francii o nadvládu v Itálii a Evropě, střetem s Osmanskou říší ve Středomoří a na Balkáně a snahou zastavit šíření protestantské reformace v Německu. Po desetiletích vyčerpávajících bojů se rozhodl abdikovat a rozdělit svou říši mezi svého syna Filipa II. a bratra Ferdinanda I., čímž založil španělskou a rakouskou větev Habsburků.
📜 Život a vláda
Karel se narodil v Gentu ve Flandrech jako nejstarší syn Filipa Sličného, vévody burgundského, a Jany Kastilské, dědičky španělských království. Díky promyšlené sňatkové politice svých prarodičů, císaře Maxmiliána I. a Marie Burgundské na jedné straně a katolických Veličenstev Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské na straně druhé, se stal dědicem obrovského území.
👑 Mládí a ohromné dědictví
Karlova výchova probíhala v Mechelenu pod dohledem jeho tety Markéty Rakouské, která působila jako regentka v Nizozemí. Jeho hlavním vychovatelem byl Adrian z Utrechtu, pozdější papež. Karel vyrůstal ve frankofonním prostředí burgundského dvora a zpočátku neuměl ani španělsky, ani německy.
Jeho dědictví se skládalo ze čtyř hlavních částí:
- Burgundské dědictví (po otci Filipovi, zděděno 1506): Zahrnovalo bohaté Nizozemí (dnešní Belgie, Nizozemsko, Lucembursko) a Franche-Comté.
- Kastilské dědictví (po matce Janě, zděděno 1516): Zahrnovalo Kastilské království a rozsáhlé a stále se rozšiřující kolonie v Americe.
- Aragonské dědictví (po dědovi Ferdinandovi, zděděno 1516): Zahrnovalo Aragonské království, Katalánsko, Valencie, Baleáry, Sardinie, Sicílie a Neapolské království.
- Habsburské dědictví (po dědovi Maxmiliánovi, zděděno 1519): Zahrnovalo Rakouské arcivévodství a další rodové země v srdci Evropy.
V roce 1519, po smrti císaře Maxmiliána I., byl Karel zvolen císařem Svaté říše římské. V této volbě porazil svého hlavního rivala, francouzského krále Františka I., a to i díky masivním úplatkům financovaným bankéřským rodem Fuggerů.
⚔️ Války a konflikty
Karlova vláda byla téměř nepřetržitým řetězcem válečných konfliktů, které ho nutily neustále cestovat po celé Evropě.
Italské války proti Francii
Hlavním Karlovým protivníkem byl francouzský král František I. Francouzský. Jejich rivalita definovala evropskou politiku po několik desetiletí. Bojovalo se především o kontrolu nad Itálií, zejména nad Milánským vévodstvím.
- Bitva u Pavie (1525): Zásadní vítězství císařských vojsk, při kterém byl samotný František I. zajat a převezen do Madridu. Byl donucen podepsat Madridskou smlouvu, kterou se vzdal nároků na Itálii.
- Sacco di Roma (1527): Poté, co František I. smlouvu porušil, vtrhla Karlova armáda, složená převážně z německých landsknechtů, znovu do Itálie. Vojáci, kteří nedostali žold, se vzbouřili a vyplenili Řím. Tato událost šokovala celou křesťanskou Evropu.
- Korunovace v Boloni (1530): Papež Klement VII. korunoval Karla V. císařem a králem Itálie. Byla to poslední císařská korunovace provedená papežem.
Konflikt s Osmanskou říší
Na východě a ve Středomoří čelil Karel V. expanzi Osmanské říše pod vedením sultána Sulejmana I. Nádherného.
- Obléhání Vídně (1529): Po porážce uherských vojsk v bitvě u Moháče v roce 1526 postoupili Turci až k Vídni. Město se však za pomoci císařských vojsk ubránilo, což zastavilo osmanský postup do střední Evropy.
- Války ve Středomoří: Karel vedl námořní válku proti osmanským silám a jejich spojencům, berberským pirátům. V roce 1535 osobně vedl úspěšnou expedici a dobyl Tunis.
Reformace a náboženské války v Říši
Jako oddaný katolík viděl Karel V. v reformaci Martina Luthera hrozbu pro jednotu své říše i celého křesťanstva.
- Říšský sněm ve Wormsu (1521): Karel předsedal sněmu, kde Martin Luther odmítl odvolat své učení. Císař na něj uvalil říšskou klatbu Wormským ediktem.
- Šmalkaldská válka (1546–1547): Po neúspěšných pokusech o kompromis se Karel rozhodl zakročit proti Šmalkaldskému spolku protestantských knížat vojensky. V bitvě u Mühlberka v roce 1547 dosáhl drtivého vítězství.
- Augsburský mír (1555): Navzdory vojenskému úspěchu se Karlovi nepodařilo protestantství vymýtit. Unavený neustálými boji nakonec jeho bratr Ferdinand jeho jménem sjednal Augsburský mír, který uznal existenci luteránství v říši na principu Cuius regio, eius religio (Čí vláda, toho náboženství). To pro Karla znamenalo osobní porážku jeho snu o jednotné katolické říši.
🌎 Správa rozsáhlé říše
Vládnout tak obrovské a různorodé říši byl nesmírně složitý úkol. Karel byl neustále na cestách a snažil se osobně řešit problémy v jednotlivých částech svého panství. Ve Španělsku zpočátku čelil povstání měst (tzv. comuneros), která se bránila jeho cizímu dvoru a daňovým požadavkům. Po potlačení povstání se však Španělsko stalo jádrem jeho moci a hlavním zdrojem financí, zejména díky drahým kovům proudícím z Nového Španělska a Peru. Během jeho vlády Hernán Cortés dobyl říši Aztéků a Francisco Pizarro říši Inků.
⛪ Abdikace a smrt
Fyzicky i psychicky vyčerpaný desetiletími válek, trpící dnou a zklamaný z náboženského rozkolu v říši, se Karel v polovině 50. let 16. století rozhodl abdikovat. Svou říši rozdělil:
- Španělskou říši (Španělsko, Nizozemí, italské državy, americké kolonie) předal svému synovi Filipovi II..
- Svatou říši římskou a rodové rakouské země přenechal svému mladšímu bratrovi Ferdinandovi I., který již v těchto zemích dlouho působil jako jeho zástupce.
Tímto aktem se habsburský rod rozdělil na španělskou a rakouskou větev. Po abdikaci se Karel uchýlil do kláštera San Jerónimo de Yuste ve španělské Extremaduře, kde v roce 1558 zemřel, pravděpodobně na následky malárie.
🧬 Osobnost a odkaz
Karel V. byl popisován jako vážný, mlčenlivý a hluboce zbožný muž. Jeho nejvýraznějším fyzickým rysem byla silně vystupující dolní čelist, tzv. habsburská čelist, která mu ztěžovala mluvení i stravování. Byl polyglotem; je mu připisován slavný výrok: „Španělsky mluvím k Bohu, italsky k ženám, francouzsky k mužům a německy ke svému koni.“
Jeho historický odkaz je obrovský. Byl posledním císařem korunovaným papežem a ztělesňoval středověkou myšlenku univerzální křesťanské monarchie. Jeho neschopnost potlačit reformaci však vedla k trvalému náboženskému rozdělení Německa a oslabení císařské moci. Rozdělením svého impéria položil základy politické mapy Evropy na další staletí, s mocenským soupeřením mezi Francií a dvěma habsburskými mocnostmi, Španělskem a Rakouskem.
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
V roce 1526 se Karel oženil se svou sestřenicí, Isabelou Portugalskou. Jejich manželství bylo politicky motivované, ale podle svědectví bylo velmi šťastné a láskyplné. Po Isabelině předčasné smrti v roce 1539 se Karel již nikdy neoženil a do konce života nosil černou.
Spolu měli několik dětí, z nichž se dospělosti dožily tři:
- Filip II. Španělský (1527–1598), král španělský, neapolský a sicilský, pán Nizozemí.
- Marie Španělská (1528–1603), manželka císaře Maxmiliána II..
- Jana Španělská (1535–1573), manželka portugalského prince Jana Manuela.
Karel měl také několik nemanželských dětí, z nichž nejznámější jsou:
- Markéta Parmská (1522–1586), místodržící v Nizozemí.
- Juan de Austria (1547–1578), vojevůdce a vítěz v bitvě u Lepanta.