Klement VII.
Obsah boxu
Klement VII. (latinsky Clemens VII.), vlastním jménem Giulio di Giuliano de' Medici (* 26. května 1478, Florencie – 25. září 1534, Řím), byl 219. papež katolické církve. Jeho pontifikát, trvající od 19. listopadu 1523 do jeho smrti, je považován za jeden z nejbouřlivějších a nejtragičtějších v dějinách papežství. Byl poznamenán pokračující protestantskou reformací, katastrofálním vypleněním Říma známým jako Sacco di Roma a odtržením anglikánské církve od Říma za vlády Jindřicha VIII. Jako člen mocného florentského rodu Medicejů byl významným mecenášem umění, avšak jeho politická nerozhodnost a nešťastná diplomacie vedly k oslabení papežské moci a prestiže.
📜 Život před pontifikátem
👶 Původ a mládí
Giulio de' Medici se narodil ve Florencii přesně měsíc po zavraždění svého otce, Giuliana de' Medici, během spiknutí Pazziů. Jeho otec byl bratrem Lorenza I. Medicejského, zvaného Nádherný, tehdejšího vládce Florencie. Jeho matkou byla Fioretta Gorini. Jelikož se narodil jako nemanželské dítě, jeho cesta k vysokým církevním úřadům byla zpočátku komplikovaná.
Výchovy se ujal jeho strýc Lorenzo Nádherný, který mu zajistil prvotřídní humanistické vzdělání po boku svých vlastních synů, včetně budoucího papeže Lva X. (Giovanni de' Medici). Giulio byl inteligentní a schopný, ale od mládí se projevovala jeho váhavost a nerozhodnost, která se mu později stala osudnou.
⛪ Církevní kariéra
Jeho církevní kariéra začala strmě stoupat poté, co byl jeho bratranec Giovanni v roce 1513 zvolen papežem jako Lev X.. Lev X. udělil Giuliovi dispens od jeho nemanželského původu, když formálně prohlásil, že jeho rodiče byli tajně oddáni, a jmenoval ho arcibiskupem ve Florencii. Krátce nato, 23. září 1513, byl jmenován kardinálem.
Jako kardinál a papežův bratranec se Giulio stal jedním z nejvlivnějších mužů v Římské kurii. Působil jako hlavní poradce Lva X., spravoval papežské finance a vedl florentskou politiku. Proslul jako schopný administrátor a diplomat, ačkoliv jeho úspěchy byly často zastíněny extravagantním životním stylem papežského dvora za Lva X. Po smrti Lva X. v roce 1521 byl považován za jednoho z hlavních kandidátů na papežský stolec, ale konkláve nakonec zvolilo kompromisního kandidáta, Holanďana Hadriána VI.. Hadriánův krátký a reformně zaměřený pontifikát však nebyl v Římě populární a po jeho smrti v roce 1523 se Giuliovy šance opět zvýšily.
👑 Pontifikát (1523–1534)
🗳️ Volba papežem
Konkláve po smrti Hadriána VI. trvalo padesát dní a bylo poznamenáno ostrým střetem mezi frakcemi podporujícími francouzského krále Františka I. a císaře Svaté říše římské Karla V.. Giulio de' Medici byl nakonec zvolen jako kompromisní kandidát 19. listopadu 1523 a přijal jméno Klement VII. Jeho zvolení bylo v Římě přijato s nadšením, neboť se očekávalo, že naváže na velkolepý, i když finančně náročný, pontifikát svého bratrance Lva X.
🌍 Politická situace a diplomacie
Klement VII. zdědil politicky mimořádně složitou situaci. Itálie byla hlavním bojištěm mezi dvěma nejmocnějšími vládci Evropy: císařem Karlem V., který ovládal Španělsko, Svatou říši římskou, Nizozemí a jižní Itálii, a francouzským králem Františkem I.. Klementova politika byla od počátku charakterizována snahou udržet rovnováhu sil a zabránit tomu, aby jedna mocnost získala v Itálii naprostou nadvládu.
Tato strategie se však ukázala jako katastrofální. Klement neustále váhal a měnil strany. Nejprve se přiklonil k císaři, ale po jeho drtivém vítězství nad Francouzi v bitvě u Pavie v roce 1525, kde byl zajat i sám král František I., se Klement začal obávat rostoucí moci Habsburků. V roce 1526 proto zorganizoval proti císaři tzv. Liga z Cognacu, spojenectví Papežského státu, Francie, Milána, Benátek a Florencie. Tento krok se stal přímou příčinou nadcházející tragédie.
🔥 Sacco di Roma (1527)
Císař Karel V. reagoval na vytvoření ligy vysláním své armády do Itálie. Císařské vojsko, složené převážně z německých landsknechtů (mnozí z nich byli luteráni) a španělských žoldnéřů, bylo špatně placené a nedisciplinované. Poté, co jejich velitel, Karel III. Bourbonský, padl při obléhání Říma, vtrhla vyhladovělá a rozzuřená armáda 6. května 1527 do města.
Následovalo osmidenní brutální plenění, známé jako Sacco di Roma. Vojáci vraždili, znásilňovali a rabovali bez rozdílu. Byly zničeny paláce, kostely a umělecká díla. Počet obětí se odhaduje na desítky tisíc. Papež Klement VII. se jen stěží zachránil útěkem tajnou chodbou (Passetto di Borgo) z Vatikánu do Andělského hradu, kde byl několik měsíců obléhán. Nakonec se musel vzdát, zaplatit obrovské výkupné a přistoupit na potupné podmínky, čímž se fakticky stal císařovým zajatcem. Sacco di Roma bylo vnímáno jako symbolický konec vrcholné renesance v Římě a jako boží trest za morální úpadek církve. Pro papežství to byla obrovská politická i morální rána.
🏴 Anglická reformace a Jindřich VIII.
Zatímco byl Klement VII. politicky podřízen císaři Karlu V., obrátil se na něj anglický král Jindřich VIII. se žádostí o anulování svého manželství s Kateřinou Aragonskou. Kateřina byla tetou císaře Karla V. a nedala Jindřichovi mužského dědice. Jindřich se chtěl oženit s Annou Boleynovou.
Za normálních okolností by papež pravděpodobně našel způsob, jak králi vyhovět. V dané situaci si však Klement, stále pod tlakem císaře, nemohl dovolit urazit Karla V. tím, že by zapudil jeho tetu. Jeho nerozhodnost a odkládání řešení vedly k tomu, že Jindřich VIII. ztratil trpělivost. V roce 1534 vydal Zákon o svrchovanosti (Act of Supremacy), kterým se prohlásil za nejvyšší hlavu církve v Anglii. Tím došlo k definitivnímu odtržení anglikánské církve od Říma a vzniku anglikánství.
✝️ Šíření protestantismu
Klementův pontifikát byl zcela pohlcen politickými intrikami v Itálii, a proto mu nezbýval čas ani prostředky na efektivní řešení protestantské reformace, která se šířila v Německu a dalších částech Evropy. Ačkoliv se snažil o svolání ekumenického koncilu, který by řešil věroučné spory, jeho snahy byly neúspěšné kvůli politickým překážkám a vzájemné nedůvěře mezi ním, císařem a francouzským králem. Neschopnost razantně a jednotně reagovat na Lutherovy myšlenky přispěla k dalšímu upevnění protestantismu v Evropě.
🎨 Mecenáš umění
Navzdory politickým katastrofám byl Klement VII., jako pravý Medicejský, velkým milovníkem a patronem umění. Pokračoval v projektech započatých jeho předchůdci a zadával nové zakázky největším umělcům své doby.
- Michelangelo: Pověřil ho prací na Kaple Medicejských ve Florencii a krátce před svou smrtí mu zadal vytvoření fresky Poslední soud na oltářní stěně Sixtinské kaple.
- Raffael: Dokončil práce na Raffaelových sálech ve Vatikánu.
- Benvenuto Cellini: Slavný zlatník a sochař pracoval ve službách Klementa VII. a ve svém životopise barvitě popsal události Sacco di Roma, kterých se osobně účastnil jako obránce Andělského hradu.
Jeho podpora umění však nemohla vyvážit politické neúspěchy, které poznamenaly jeho vládu.
⚜️ Odkaz a hodnocení
Klement VII. zemřel 25. září 1534, údajně po požití muchomůrky zelené. Jeho pontifikát je historiky hodnocen převážně negativně. Je vnímán jako inteligentní a kultivovaný muž, kterému však chyběla rozhodnost, politická prozíravost a odvaha potřebná k vedení církve v tak kritické době. Jeho váhavá diplomacie, která se snažila lavírovat mezi Francií a Habsburky, vedla přímo ke katastrofě Sacco di Roma a k faktickému podřízení papežství císařské moci. Jeho neschopnost vyřešit žádost Jindřicha VIII. o anulaci manželství způsobila ztrátu Anglie pro katolickou církev.
Zanechal po sobě církev oslabenou, poníženou a rozdělenou. Jeho nástupce, Pavel III., již musel přistoupit k zásadním reformám, které vyústily v Tridentský koncil a zahájily období protireformace.
🤔 Pro laiky
- Proč byl tak nerozhodný? Klement VII. vládl v době, kdy si Evropu rozdělovali dva supermocní vládci – francouzský král a císař Svaté říše římské. Snažil se mezi nimi kličkovat, aby si Papežský stát udržel nezávislost. Místo toho, aby si vybral jednu stranu, neustále měnil spojence, čímž si znepřátelil oba. Tato politika se mu nakonec vymstila.
- Co bylo "Sacco di Roma"? Představte si, že armáda, které císař dlužil žold, vtrhne do Říma a začne ho naprosto bezohledně ničit a rabovat. Vojáci vraždili obyvatele, pálili domy a kradli vše cenné z kostelů a paláců. Byla to obrovská katastrofa, která zničila Řím na desítky let. Papež se musel schovat v Andělském hradě a nakonec se vzdát.
- Proč se Anglie odtrhla od katolické církve? Anglický král Jindřich VIII. chtěl "rozvod" se svou ženou, protože mu nedala syna. Papež mu to ale nemohl povolit, protože manželka krále byla teta císaře Karla V., který v té době fakticky ovládal papeže po vyplenění Říma. Když papež odmítl, Jindřich se naštval, prohlásil se hlavou církve v Anglii a od Říma se odtrhl.