Pavel III.
Obsah boxu
Pavel III. (latinsky Paulus III.), vlastním jménem Alessandro Farnese (* 29. února 1468, Canino – † 10. listopadu 1549, Řím), byl 220. papež katolické církve. Jeho pontifikát, trvající od 13. října 1534 do jeho smrti, je považován za klíčové období přechodu od renesance k protireformaci. Pavel III. svolal Tridentský koncil, schválil Tovaryšstvo Ježíšovo a byl významným mecenášem umění, který zaměstnával umělce jako Michelangelo Buonarroti. Jeho vláda byla zároveň poznamenána silným nepotismem a složitou evropskou politikou, v níž se snažil manévrovat mezi císařem Karlem V. a francouzským králem Františkem I.
📜 Život před pontifikátem
Alessandro Farnese se narodil ve vlivné šlechtické rodině Farnese v Caninu, na území tehdejšího Papežského státu. Jeho dědeček, Ranuccio Farnese starší, byl slavným kondotiérem a generálem papežské armády. Humanistické vzdělání získal v Římě u Pomponia Leta a na univerzitě ve Florencii na dvoře Lorenza I. Medicejského, kde se seznámil s budoucím papežem Lvem X. (Giovanni de' Medici).
Jeho církevní kariéra začala strmě stoupat poté, co se jeho sestra Giulia Farnese stala milenkou papeže Alexandra VI. Borgii. Díky tomuto spojení byl Alessandro v roce 1493 ve věku pouhých 25 let jmenován kardinálem-jáhnem, což mu vyneslo přezdívku cardinale della gonnella (kardinál sukničky). Přestože byl kardinálem, přijal kněžské svěcení až v roce 1519. Během svého kardinalátu vedl světský život, zplodil se svou milenkou Silvií Ruffini čtyři nemanželské děti:
- Pier Luigi Farnese, později vévoda z Parmy a Piacenzy
- Paolo Farnese
- Ranuccio Farnese
- Costanza Farnese
Postupně se však jeho životní styl měnil a začal se více věnovat církevním reformám. Sloužil jako biskup v Parmě a Ostii a získal si pověst schopného diplomata a administrátora. Během Sacco di Roma v roce 1527 projevil velkou odvahu. Díky svým zkušenostem a neutrálnímu postoji byl po smrti Klementa VII. v roce 1534 jednomyslně zvolen papežem a přijal jméno Pavel III.
🇻🇦 Pontifikát (1534–1549)
Nástup Pavla III. na papežský trůn znamenal zásadní obrat v politice Svatého stolce. Zatímco jeho předchůdci se zdráhali řešit volání po reformě církve, Pavel III. si uvědomoval její naléhavost tváří v tvář sílící protestantské reformaci.
⛪ Církevní reformy a Tridentský koncil
Jedním z prvních a nejdůležitějších kroků Pavla III. bylo jmenování nových, reformně smýšlejících kardinálů, mezi nimiž byli například Gasparo Contarini, Reginald Pole nebo Giovanni Pietro Carafa (budoucí papež Pavel IV.). V roce 1536 ustanovil reformní komisi, která v následujícím roce vydala zprávu Consilium de emendanda Ecclesia, jež ostře kritizovala nešvary v církvi, včetně simonie, absence biskupů v jejich diecézích a morálního úpadku kléru.
Nejvýznamnějším počinem jeho pontifikátu bylo svolání všeobecného koncilu. Po mnoha odkladech způsobených válkami mezi Francií a Svatou říší římskou a politickými intrikami se mu konečně podařilo zahájit Tridentský koncil dne 13. prosince 1545 v Trentu (Tridentu). Ačkoliv byl koncil několikrát přerušen a jeho jednání se protáhla až do roku 1563, položil základy katolické reformy, definoval klíčové body katolické doktríny v reakci na protestantismus a stal se symbolem protireformace.
📜 Schválení nových řádů
Pavel III. pochopil význam nových řeholních řádů pro obnovu církve. V roce 1540 vydal bulu Regimini militantis Ecclesiae, kterou oficiálně schválil Tovaryšstvo Ježíšovo (Jezuity), založené Ignácem z Loyoly. Jezuité se brzy stali elitní silou protireformace, zaměřenou na misie, vzdělávání a obranu katolické víry. Kromě jezuitů podpořil i další nové řády, jako byli barnabité, somaskové a voršilky. V roce 1542 bulou Licet ab initio reorganizoval a centralizoval římskou inkvizici (dnes Kongregace pro nauku víry) jako hlavní nástroj pro boj s herezí.
🌍 Zahraniční politika a diplomacie
Na poli mezinárodní politiky se Pavel III. snažil udržet neutralitu mezi dvěma nejmocnějšími evropskými panovníky, císařem Karlem V. a francouzským králem Františkem I., jejichž neustálé války oslabovaly křesťanský svět tváří v tvář hrozbě Osmanské říše. V roce 1538 zprostředkoval mír v Nice, který dočasně ukončil boje mezi oběma rivaly. Podporoval Karla V. v jeho boji proti Šmalkaldskému spolku protestantských knížat v Německu, ale zároveň se obával přílišného nárůstu císařské moci v Itálii.
🏴 Vztahy s Anglií
Po marných pokusech o smír s anglickým králem Jindřichem VIII., který se odtrhl od Říma a založil anglikánskou církev, Pavel III. v roce 1538 obnovil a potvrdil exkomunikaci, kterou nad králem vynesl již Klement VII.. Tímto krokem definitivně stvrdil rozkol mezi Anglií a katolickou církví.
🎨 Patron umění a stavebník
Pavel III. byl typickým renesančním papežem s velkým zájmem o umění a architekturu. Jeho nejvýznamnějším počinem bylo pověření Michelangela dokončením výzdoby Sixtinské kaple. Michelangelo pro něj v letech 1536–1541 namaloval monumentální fresku Poslední soud na oltářní stěně. V roce 1546 ho také jmenoval hlavním architektem baziliky svatého Petra, kde Michelangelo navrhl její slavnou kupoli.
Papež také pokračoval ve stavbě a výzdobě rodinného paláce, známého jako Palazzo Farnese, jednoho z nejkrásnějších renesančních paláců v Římě. Zahájil také urbanistické úpravy města, například přestavbu Kapitolského náměstí, kterou rovněž navrhl Michelangelo.
👨👩👧👦 Rodina a nepotismus
Navzdory svému reformnímu úsilí se Pavel III. nikdy zcela nevymanil z praktik nepotismu, které byly v té době běžné. Intenzivně pracoval na posílení moci a majetku rodu Farnese.
- Svého syna Piera Luigiho, muže kruté a bezohledné povahy, jmenoval generálním kapitánem církve a v roce 1545 mu udělil v léno vévodství Parma a Piacenza, čímž založil vládnoucí dynastii Farnese v těchto městech.
- Své vnuky, Alessandra Farnese (tehdy čtrnáctiletého) a Guida Ascania Sforzu (šestnáctiletého), jmenoval v roce 1534 kardinály hned po svém nástupu na trůn. Později jmenoval kardinálem i svého dalšího vnuka, Ranuccia Farnese.
Tento nepotismus vyvolával silnou kritiku a byl v příkrém rozporu s jeho reformními snahami. Zajištění budoucnosti jeho rodiny pro něj však zůstalo prioritou až do konce života. Jeho poslední léta byla zkalena zavražděním jeho syna Piera Luigiho v roce 1547 a následnými politickými spory o vévodství Parma a Piacenza.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Pavel III. zemřel 10. listopadu 1549 v Římě ve věku 81 let. Je pohřben v bazilice svatého Petra v nádherném náhrobku od Guglielma della Porty.
Jeho pontifikát je hodnocen jako jeden z nejdůležitějších v 16. století. Byl komplexní a rozporuplnou osobností: renesanční kníže, který si potrpěl na luxus, astrologii a podporoval svou rodinu, ale zároveň i prozíravý církevní vůdce, který pochopil nutnost hluboké reformy a učinil rozhodující kroky k jejímu uskutečnění. Svoláním Tridentského koncilu a podporou jezuitů nasměroval katolickou církev na cestu vnitřní obnovy a boje proti protestantismu, čímž zásadně ovlivnil její vývoj na několik následujících staletí.