Isabela I. Kastilská
Obsah boxu
Isabela I. Kastilská, zvaná též Isabela Katolická (španělsky Isabel I de Castilla, la Católica; * 22. dubna 1451, Madrigal de las Altas Torres – 26. listopadu 1504, Medina del Campo), byla královna Kastilie a Leónu od roku 1474. Její sňatek s Ferdinandem II. Aragonským vedl k personální unii kastilské a aragonské koruny, což položilo základy moderního Španělska. Společně s manželem je známá jako jedno z Katolických Veličenstev (los Reyes Católicos).
Její vláda je spojena s klíčovými událostmi španělských i světových dějin: dokončením Reconquisty dobytím Granady v roce 1492, podporou první plavby Kryštofa Kolumba do Nového světa v témže roce, zřízením španělské inkvizice a vyhnáním Židů a muslimů ze země. Je považována za jednu z nejvýznamnějších a nejvlivnějších panovnic v evropské historii.
📜 Život před nástupem na trůn
Isabela se narodila v Madrigal de las Altas Torres jako dcera kastilského krále Jana II. a jeho druhé manželky Isabely Portugalské. Jejím starším polovičním bratrem byl budoucí král Jindřich IV. Kastilský, přezdívaný Bezmocný (el Impotente). Po smrti otce v roce 1454 byla Isabela spolu se svou matkou a mladším bratrem Alfonsem poslána do ústraní na hrad v Arévalu, zatímco na trůn nastoupil Jindřich IV.
⚔️ Boj o následnictví
Vláda Jindřicha IV. byla poznamenána nestabilitou a konflikty s mocnou šlechtou. Králova pověst byla poškozena jeho neschopností zplodit dědice se svou první ženou a pochybnostmi o otcovství jeho jediné dcery Jany, kterou zplodil s druhou manželkou Janou Portugalskou. Šlechtická opozice tvrdila, že skutečným otcem Jany je králův oblíbenec Beltrán de la Cueva, a proto jí přezdívali la Beltraneja.
V roce 1464 část šlechty prohlásila Isabelina mladšího bratra Alfonse králem, což rozpoutalo občanskou válku. Po Alfonsově náhlé smrti v roce 1468 nabídli rebelové korunu Isabele. Ta však odmítla uzurpovat trůn za života svého bratra a místo toho s Jindřichem IV. vyjednala Pakt z Toros de Guisando. V této dohodě ji Jindřich uznal jako svou legitimní dědičku a udělil jí titul kněžny z Asturie, ovšem pod podmínkou, že se neprovdá bez jeho souhlasu.
💍 Sňatek s Ferdinandem Aragonským
Isabela se rozhodla ignorovat podmínku svého bratra a hledala strategického manžela, který by posílil její nárok na trůn. Navzdory tlaku Jindřicha IV., který ji chtěl provdat za portugalského nebo francouzského krále, si tajně vybrala Ferdinanda, dědice aragonského trůnu. Sňatek se uskutečnil 19. října 1469 ve Valladolidu. Tento čin rozzuřil Jindřicha IV., který Isabelu opět vydědil a znovu prohlásil svou dceru Janu za právoplatnou dědičku. Po Jindřichově smrti v roce 1474 se Isabela okamžitě prohlásila královnou Kastilie, což vedlo k válce o kastilské dědictví.
👑 Vláda a sjednocení Španělska
Válka o kastilské dědictví (1475–1479) postavila Isabelu a Ferdinanda proti Janě la Beltraneja a jejímu manželovi, portugalskému králi Alfonsi V.. Isabela projevila mimořádnou odvahu a odhodlání, osobně cestovala po království, sháněla podporu a organizovala vojsko. Válka skončila jejím vítězstvím, potvrzeným smlouvou z Alcáçovas v roce 1479. Téhož roku zemřel Ferdinandův otec Jan II. Aragonský a Ferdinand se stal králem Aragonie. Tím byla zpečetěna personální unie obou největších království na Pyrenejském poloostrově.
Ačkoliv Kastilie a Aragonie zůstaly po právní a administrativní stránce oddělené, s vlastními zákony a institucemi, Isabela a Ferdinand vládli společně pod heslem Tanto monta, monta tanto, Isabel como Fernando („Jakou váhu má jeden, takovou má i druhý“). Jejich vláda byla zaměřena na:
- Centralizaci moci: Omezili vliv vysoké šlechty a posílili královskou autoritu.
- Reformu správy: Zavedli systém královských rad (Consejos) pro efektivnější řízení státu.
- Zajištění pořádku: Založili Santa Hermandad (Svaté bratrstvo), ozbrojenou milici, která fungovala jako první celostátní policie a potlačovala banditismus.
V roce 1494 jim papež Alexandr VI. udělil titul Katolická Veličenstva jako ocenění jejich úsilí o obranu a šíření katolické víry.
✝️ Reconquista a náboženská politika
Jedním z hlavních cílů Isabely a Ferdinanda bylo dokončení Reconquisty, tedy znovudobytí území ovládaných muslimy.
Granada a konec Reconquisty
V roce 1482 zahájili válku proti Granadskému emirátu, poslednímu muslimskému státu na poloostrově. Desetileté tažení, financované převážně z kastilských zdrojů a podporované moderním dělostřelectvem, skončilo 2. ledna 1492 kapitulací posledního emíra Muhammada XII. (Boabdila) a slavnostním vstupem Katolických Veličenstev do Granady. Tím po téměř 800 letech skončila muslimská přítomnost na Pyrenejském poloostrově.
📜 Španělská inkvizice a náboženská jednota
Isabela byla hluboce věřící katolička a usilovala o náboženskou jednotu svých království. V roce 1478 získala od papeže Sixta IV. bulu, která jí umožnila zřídit španělskou inkvizici. Jejím hlavním úkolem bylo stíhat kacířství, zejména mezi tzv. conversos – Židy, kteří konvertovali ke křesťanství, ale byli podezříváni z tajného praktikování judaismu. Prvním velkým inkvizitorem se stal Tomás de Torquemada. Inkvizice se stala mocným nástrojem státní kontroly a byla známá svou krutostí a používáním mučení.
Krátce po pádu Granady, 31. března 1492, vydala Isabela s Ferdinandem Dekret z Alhambry, který nařizoval všem Židům buď konvertovat ke křesťanství, nebo opustit Španělsko. Odhaduje se, že ze země odešlo několik desítek tisíc sefardských Židů. Podobný osud později stihl i muslimy (mudéjares), kteří byli po potlačeném povstání v roce 1502 postaveni před stejnou volbu.
🌍 Objevitelské plavby a Nový svět
Isabelina vláda se časově shodovala s počátkem Věku objevů. Po letech odmítání se v roce 1492, povzbuzena vítězstvím v Granadě, rozhodla podpořit projekt janovského mořeplavce Kryštofa Kolumba na nalezení západní cesty do Indie.
Dne 17. dubna 1492 podepsala s Kolumbem Kapitulace ze Santa Fe, které mu zaručovaly titul admirála, místokrále a guvernéra nově objevených zemí a podíl na zisku. Ačkoliv financování expedice bylo relativně skromné, její důsledky byly epochální. Kolumbovo přistání v Americe 12. října 1492 otevřelo cestu ke španělské kolonizaci a vytvoření rozsáhlé koloniální říše, která v následujícím století učinila ze Španělska světovou velmoc.
Isabela se zajímala o osud domorodého obyvatelstva a vydala dekrety na jeho ochranu, které však byly v koloniích často ignorovány. Spor o nová území s Portugalskem byl vyřešen smlouvou z Tordesillas v roce 1494, která rozdělila sféry vlivu mezi obě mocnosti.
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
Isabela a Ferdinand měli pět dětí, které se dožily dospělosti. Jejich sňatková politika byla zaměřena na vytvoření aliancí proti hlavnímu rivalovi, Francii, a na zajištění stability na Pyrenejském poloostrově.
- Isabela (1470–1498) – provdána za portugalského prince a později krále Manuela I..
- Jan (1478–1497) – jediný syn a následník trůnu, oženěn s Markétou Habsburskou. Jeho předčasná smrt byla pro dynastii velkou ranou.
- Jana (1479–1555) – známá jako Jana Šílená, provdána za Filipa Sličného z rodu Habsburků. Stala se dědičkou Kastilie a Aragonie.
- Marie (1482–1517) – po smrti své sestry Isabely se provdala za jejího vdovce, portugalského krále Manuela I..
- Kateřina Aragonská (1485–1536) – první manželka anglického krále Jindřicha VIII..
Série rodinných tragédií, zejména smrt syna Jana a nejstarší dcery Isabely, a zjevná psychická nestabilita dcery Jany hluboce poznamenaly poslední léta Isabelina života.
✨ Odkaz a hodnocení
Isabela I. Kastilská zemřela 26. listopadu 1504 v Medině del Campo. Byla pohřbena v Královské kapli v Granadě, po boku svého manžela Ferdinanda.
Její odkaz je komplexní a kontroverzní. Je oslavována jako zakladatelka sjednoceného Španělska, patronka objevů a symbol silné a rozhodné vlády. Její osobní zbožnost a morální integrita byly obdivovány. Na druhé straně je kritizována za náboženskou netoleranci, zřízení inkvizice a vyhnání Židů, což mělo negativní dopad na španělskou společnost a ekonomiku.
Svou vládou položila základy pro zlatý věk Španělska (Siglo de Oro) a vzestup habsburské moci v Evropě prostřednictvím sňatku své dcery Jany. V katolické církvi probíhá proces jejího blahoslavení, který ji v roce 1974 uznal za Služebnici Boží.