Manuel I. Portugalský

Manuel I. Portugalský
	Soubor:King Manuel I of Portugal.jpg
	Manuel I. na dobovém portrétu (cca 1515–1517)
Titul	Král Portugalska a Algarve
Předchůdce	Jan II. Portugalský
Nástupce	Jan III. Portugalský
Dynastie	Avizové
Otec	Ferdinand z Viseu
Matka	Beatrix Portugalská
Manželka	1. Isabela Aragonská (sňatek 1497); 2. Marie Aragonská (sňatek 1500); 3. Eleonora Habsburská (sňatek 1518)
Děti	Michael da Paz, Jan III. Portugalský, Isabela Portugalská, Beatrix Portugalská, Ludvík z Beja, Ferdinand z Viseu, kardinál Alfons, Jindřich I. Portugalský, Eduard z Guimarães, Marie z Viseu
Místo narození	Alcochete, Portugalské království
Místo úmrtí	Lisabon, Portugalské království

Rozbalit box

Obsah boxu

Manuel I. Portugalský (portugalsky Manuel I de Portugal), zvaný Šťastný (O Venturoso) nebo Veliký (31. května 1469, Alcochete – 13. prosince 1521, Lisabon), byl čtrnáctý král Portugalska a pátý panovník z dynastie Avizové. Vládl v letech 1495 až 1521. Jeho panování je považováno za absolutní vrchol portugalské moci, éru největšího rozkvětu, bohatství a globálního vlivu, kterou dějepisectví označuje jako portugalský Zlatý věk.

Během jeho vlády se Portugalsko stalo první globální námořní říší v dějinách. Právě za Manuela I. obeplul Vasco da Gama Afriku a objevil námořní cestu do Indie (1498), Pedro Álvares Cabral objevil Brazílii (1500) a Afonso de Albuquerque vybudoval základy portugalské hegemonie v Indickém oceánu obsazením strategických bodů jako Goa, Malacca a Ormuz.

Manuel I. využil ohromného bohatství plynoucího z obchodu s kořením k rozsáhlé kulturní a stavební činnosti, která dala vzniknout unikátnímu uměleckému směru – manuelskému stylu (manuelino). Na druhou stranu je jeho odkaz zatížen rozhodnutím o nucené konverzi a vyhnání Židů a muslimů z Portugalska, což mělo z dlouhodobého hlediska devastující dopad na intelektuální a ekonomický potenciál země.

📜 Etymologie a přízvisko

Jméno Manuel je portugalskou formou hebrejského jména Immanuel (עִמָּנוּאֵל), což znamená „Bůh s námi“. Toto jméno mu bylo dáno údajně proto, že se narodil na svátek Božího těla.

Přízvisko Šťastný (O Venturoso) si vysloužil díky neuvěřitelné shodě náhod, která jej přivedla na trůn, a díky úspěchům, jichž Portugalsko za jeho vlády dosáhlo. Ačkoliv byl nejmladším synem vévody, série úmrtí v královské rodině z něj učinila dědice. Navíc nastoupil na trůn právě v okamžiku, kdy dlouholeté investice jeho předchůdců do námořních plaveb začaly přinášet astronomické zisky. Manuel tak „sklízel ovoce“, které zasadili jiní, což doboví kronikáři přičítali boží přízni a štěstí.

⏳ Cesta na trůn: Nepravděpodobný král

Manuel se narodil v roce 1469 v Alcochete jako deváté dítě Ferdinanda, vévody z Viseu, a Beatrix Portugalské. Z otcovy strany byl vnukem krále Eduarda I., z matčiny strany pravnukem krále Jana I.. Přestože měl královskou krev, jeho šance na trůn byly v mládí mizivé.

Klíčovým momentem byla smrt jeho bratrance a švagra, krále Jana II., který neměl legitimního mužského dědice. Syn Jana II., princ Alfons, zemřel při tragické nehodě na koni v roce 1491. Jan II. měl sice nemanželského syna Jorga de Lencastre, ale kvůli legitimitě a tlaku šlechty nakonec na smrtelné posteli v roce 1495 jmenoval svým nástupcem právě Manuela, bratra své manželky.

Manuel I. byl korunován 27. října 1495. Traduje se, že Jan II. o něm prohlásil: „Tohle je ten, který bude jíst vejce, jež já jsem snesl.“ Tato věta přesně vystihuje fakt, že Jan II. vybudoval základy impéria, ale Manuel z nich těžil.

🌍 Éra zámořských objevů (1495–1521)

Vláda Manuela I. se kryje s nejintenzivnější fází portugalské expanze. Král okamžitě po nástupu obnovil podporu námořních expedic s cílem obejít monopol Benátek a Osmanské říše na obchod s kořením.

Cesta do Indie (1497–1499)

Nejvýznamnějším počinem bylo vyslání flotily pod vedením Vasco da Gama. Ta vyplula z Lisabonu v červenci 1497, obeplula Mys Dobré naděje a v květnu 1498 dorazila do Kalkaty v Indii. Úspěšný návrat v roce 1499 znamenal zlom ve světových dějinách – byla otevřena přímá námořní trasa na trhy s pepřem, skořicí a drahokamy. Manuel I. si následně přivlastnil grandiózní titul „Pán Guineje a dobývání, plavby a obchodu v Etiopii, Arábii, Persii a Indii“.

Objevení Brazílie (1500)

V roce 1500 vyslal král masivní flotilu 13 lodí pod vedením Pedro Álvares Cabral, aby upevnila pozice v Indii. Flotila se však při plavbě Atlantikem odchýlila (nebo byla úmyslně navedena) západním směrem a 22. dubna 1500 přistála u břehů Jižní Ameriky. Nová země, původně nazvaná Ilha de Vera Cruz (Ostrov pravého kříže), se později stala Brazílií a největší portugalskou kolonií.

Budování „Estado da Índia“

Manuel I. nebyl jen objevitelem, ale i imperiálním stratégem. Pochopil, že k ovládnutí obchodu nestačí jen lodě, ale jsou potřeba pevnosti. Jmenoval první vicekrále Indie:

Francisco de Almeida (1505–1509): Zničil muslimské loďstvo v bitvě u Diu (1509), čímž učinil z Indického oceánu „portugalské jezero“.
Afonso de Albuquerque (1509–1515): Architekt impéria, který dobyl strategické uzly: Goa (1510), Malacca (1511) a Ormuz (1515). Tím Portugalci ovládli vstup do Perského zálivu i cestu do Číny.

⚔️ Vnitřní politika a „Židovská otázka“

Zatímco v zámoří Portugalsko zářilo, domácí politika byla poznamenána náboženskou nesnášenlivostí, která byla cenou za dynastické sblížení se Španělskem.

Vyhnání Židů (1496)

Když si chtěl Manuel vzít za ženu Isabelu Aragonskou, dceru Katolických veličenstev (Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská), Španělsko si kladlo podmínku: Portugalsko se musí „očistit“ od kacířů stejně jako Španělsko v roce 1492. Manuel, který si byl vědom ekonomického významu židovské komunity (lékaři, bankéři, kartografové), se ocitl v pasti. V prosinci 1496 vydal dekret nařizující všem Židům a muslimům buď konvertovat ke katolictví, nebo opustit zemi do října 1497.

Aby zabránil odlivu kapitálu a mozků, Manuel fakticky znemožnil Židům odjezd (uzavřel přístavy) a nařídil jejich nucené hromadné křty. Tím vznikla početná skupina tzv. „Nových křesťanů“ (cristãos-novos), kteří byli navenek katolíky, ale v soukromí často praktikovali judaismus (kryptojudaismus).

Lisabonský masakr (1506)

Napětí mezi starousedlíky a Novými křesťany vyvrcholilo v dubnu 1506 o Velikonocích. V kostele sv. Dominika v Lisabonu došlo k incidentu, který rozpoutal třídenní pogrom, známý jako Lisabonský masakr. Rozvášněný dav, podněcovaný dominikánskými mnichy, povraždil 2 000 až 4 000 Nových křesťanů. Král Manuel, který byl v té době mimo město v Abrantes (kvůli moru), byl událostí zděšen. Nechal vůdce nepokojů a podněcující mnichy popravit a Lisabonu odebral některá privilegia. Přesto tato událost navždy poznamenala jeho vládu a vedla k postupnému exodu židovské elity do Nizozemí a Osmanské říše.

Reformy a centralizace

Manuel I. byl absolutistickým panovníkem. Svolával kortes (sněm) jen výjimečně (pouze třikrát za 26 let). Centralizoval státní správu a v roce 1512 vydal nový zákoník, tzv. Manuelinská ordonance (Ordenações Manuelinas), který sjednotil právní systém v zemi. Zreformoval také daňový systém a zavedl instituci Casa da Índia (Dům Indie), která spravovala královský monopol na obchod s kořením.

🎨 Manuelský styl (Manuelino)

Obrovské zisky z obchodu (král si bral 30% podíl z dovozu pepře) umožnily masivní mecenášství umění. Vznikl specifický portugalský architektonický styl, pozdní gotika obohacená o renesanční prvky a námořní symboliku, dnes zvaná manuelský styl.

Charakteristické prvky:* Kamenná lana, uzly, kotvy, korály, mořské řasy.

Armilární sféra (navigační přístroj) – stala se osobním symbolem krále Manuela a dodnes je na portugalské vlajce.
Kříž Kristova řádu (templářský kříž).

Klíčové stavby:* Klášter jeronymitů (Mosteiro dos Jerónimos): Velkolepé pohřebiště dynastie Avizů v Belému, postavené z vápence v barvě zlata, financované z "pepřové daně".

Belémská věž (Torre de Belém): Pevnost střežící ústí řeky Tejo, symbol Manuelovy éry.
Klášter Kristova řádu v Tomaru: Slavné manuelinské okno v kapitulní síni je považováno za mistrovské dílo tohoto stylu.

💍 Dynastická politika: Sen o Iberské unii

Manuelovou celoživotní ambicí bylo sjednotit Portugalsko a Španělsko pod vládou jednoho panovníka – ideálně svého syna. Proto se třikrát oženil se španělskými princeznami:

Isabela Aragonská (1497): Dědička kastilského a aragonského trůnu. Zemřela při porodu syna Miguela da Paz v roce 1498. Pokud by Miguel přežil (zemřel ve 2 letech), zdědil by celý Pyrenejský poloostrov.
Marie Aragonská (1500): Sestra Isabely. S ní měl Manuel většinu svých dětí, včetně nástupce Jana III.
Eleonora Habsburská (1518): Sestra císaře Karla V..

Ironií osudu tato sňatková politika nakonec vedla ke ztrátě portugalské nezávislosti. Vzájemné propletení rodů způsobilo, že v roce 1580, po vymření dynastie Avizů, si španělský král Filip II. (Manuelův vnuk) nárokoval portugalský trůn, čímž vznikla Iberská unie pod nadvládou Španělska.

🗓 Současnost a odkaz (2026)

V roce 2026 je odkaz Manuela I. v Portugalsku vnímán s hrdostí i kritickou reflexí.

Památky UNESCO: Klášter jeronymitů a Belémská věž jsou nejnavštěvovanějšími památkami v zemi. V posledních letech (2024–2025) probíhaly rozsáhlé restaurátorské práce na fasádách kláštera v Tomaru a v Lisabonu, financované z fondů EU a turistického ruchu.
Reflexe roku 1506: Lisabon si pravidelně připomíná výročí masakru z roku 1506. Na náměstí Rossio stojí památník obětem a moderní historiografie klade velký důraz na studium osudů sefardských Židů, kteří byli nuceni odejít.
Globální dědictví: V Brazílii a Indii (Goa) je Manuel I. vnímán jako postava, která iniciovala kolonialismus, což vede k debatám o dekolonizaci historie. Přesto je jeho role v propojení světa (první globalizace) nezpochybnitelná.

🐘 Zajímavosti: Nosorožec pro papeže

Manuel I. chtěl ohromit Evropu a získat přízeň papeže Lva X.. V roce 1514 mu poslal vskutku královský dar – živého indického slona jménem Hanno a v roce 1515 indického nosorožce jménem Ganda**. Nosorožec bohužel cestou do Říma zahynul při ztroskotání lodi u břehů Itálie. Jeho vycpanina (nebo alespoň kůže) dorazila k papeži, ale co je důležitější – slavný německý malíř **Albrecht Dürer vytvořil podle popisu a náčrtku dřevořez tohoto nosorožce. Dürerův nosorožec se stal na staletí ikonickým vyobrazením tohoto zvířete v Evropě, ačkoliv ho Dürer nikdy na vlastní oči neviděl. Vše financoval a organizoval král Manuel.

📊 Statistika a data

Ekonomická síla

Odhaduje se, že v době Manuelovy smrti (1521) disponovala portugalská koruna jedním z největších zlatých rezerv v Evropě. Roční příjem z obchodu s kořením převyšoval příjmy z daní v samotném Portugalsku. Král byl přezdíván francouzským králem Františkem I. jako "le roi épicier" (král hokynář/kořenář), což byla závistivá narážka na jeho obchodní impérium.

💡 Pro laiky: Proč byl tak "Šťastný"?

Představte si, že jste ve frontě na trůn až na desátém místě. Šance, že budete králem, je nulová. A pak: 1. Zemře králův prvorozený syn (nehoda na koni). 2. Zemře králův bratr (zabit samotným králem). 3. Zemře další bratr. 4. Král nemá jiné legitimní děti. 5. Vy se stanete králem. 6. A přesně v ten moment se vrátí lodě naložené diamanty a kořením, které vaši předchůdci 50 let hledali a platili, ale vy sklidíte zisk. Proto byl Manuel I. zván "O Venturoso" – Šťastný.

Zdroje