Reconquista

Rozbalit box

Obsah boxu

Reconquista (ze španělského a portugalského výrazu pro „znovudobytí“) je termín označující období v dějinách Pyrenejského poloostrova, které trvalo přibližně 770 let a zahrnovalo vojenské a kulturní kampaně křesťanských států s cílem znovu získat území od muslimských vládců, kteří obsadili většinu poloostrova na počátku 8. století. Tradičně se datuje od invaze Umajjovců v roce 711, nebo častěji od bitvy u Covadongy kolem roku 718 nebo 722, a skončila 2. ledna 1492 pádem Granady do rukou Katolických Veličenstev Ferdinanda II. Aragonského a Isabely I. Kastilské. Tento proces vedl k postupnému vytlačení islámské nadvlády a k formování moderního Španělska a Portugalska.

⏳ Historie

Počátky Reconquisty sahají do roku 711, kdy berberská armáda pod velením Tárika ibn Zijáda překročila Gibraltarský průliv a porazila Vizigótské království v bitvě u Guadalete. Během několika let ovládli muslimové téměř celý Pyrenejský poloostrov, s výjimkou malých křesťanských oblastí na severu, jako byla Asturie, Kantábrie a Baskicko.

Za tradiční počátek Reconquisty je považována Bitva u Covadongy v Asturii kolem roku 718 nebo 722. V této bitvě dosáhla armáda Asturského království pod vedením vizigótského šlechtice Pelaya prvního křesťanského vítězství nad umaajjovskými silami, což symbolicky odstartovalo dlouhý proces znovudobytí. V 9. století se na severu poloostrova začala formovat další křesťanská království, jako León, Navarra, Aragon a Kastilie.

Během 11. století došlo k rozpadu Córdobského chalífátu na řadu menších států, známých jako taify, což křesťanským královstvím umožnilo další expanzi na jih. V této době se Reconquista začala stále více propojovat s ideou křížové výpravy, podporovanou papeži a lákající rytíře z celé Evropy.

Klíčovým zlomem byla bitva na Las Navas de Tolosa v roce 1212, kde spojená armáda křesťanských království drtivě porazila almohadské síly. Toto vítězství výrazně oslabilo muslimskou moc a otevřelo cestu k rychlému dobývání dalších území. Do roku 1250 byla většina Pyrenejského poloostrova pod křesťanskou kontrolou, s výjimkou Granadského emirátu na jihu. Granada si udržela nezávislost jako tributární stát až do konce 15. století.

Konec Reconquisty nastal 2. ledna 1492, kdy Ferdinand II. Aragonský a Isabela I. Kastilská, známí jako Katolická Veličenstva, dobyli Granadu, poslední muslimskou pevnost na poloostrově. Tato událost symbolicky ukončila staletí trvající konflikt a znamenala sjednocení Španělska pod křesťanskou vládou.

⚔️ Klíčové bitvy a události

711 – Muslimská invaze Pyrenejského poloostrova: Většina vizigótského království je dobyta Umajjovci.
718/722 – Bitva u Covadongy: První významné křesťanské vítězství pod vedením Pelaya, považované za počátek Reconquisty a založení Asturského království.
732 – Bitva u Poitiers (Tours): Karel Martel zastavuje muslimský postup do Franské říše.
1085 – Dobytí Toleda: Alfons VI. Kastilský získává Toledo, bývalé hlavní město Vizigótů, což je považováno za velký úspěch Reconquisty.
1086 – Bitva u Sagrajas: Almorávidé, pozvaní muslimskými taify, porážejí spojené síly Leónu, Aragonu a Kastilie.
1094 – El Cid dobývá Valencii: Legendární kastilský rytíř Rodrigo Díaz de Vivar zakládá krátkodobé království ve Valencii.
1147 – Dobytí Lisabonu: Alfons I. Portugalský s pomocí křižáků dobývá Lisabon a činí z něj hlavní město Portugalska.
1212 – Bitva na Las Navas de Tolosa: Drtivé vítězství spojených křesťanských armád proti Almohadům, které zásadně mění poměr sil na poloostrově.
1236 – Dobytí Córdoby: Ferdinand III. Kastilský získává Córdobu, bývalé centrum chalífátu.
1248 – Dobytí Sevilly: Ferdinand III. Kastilský dobývá Sevilly, čímž se většina Andalusie dostává pod křesťanskou kontrolu.
1340 – Bitva na Río Salado: Rozhodující vítězství kastilsko-portugalských sil nad Marínovci, které zmařilo poslední snahy o obnovu muslimské nadvlády.
1492 – Pád Granady: Katolická Veličenstva dobývají Granadu, čímž se Reconquista oficiálně uzavírá. V témže roce je vydán Dekret z Alhambry, který nařizuje vyhnání všech Židů ze Španělska.

👑 Významné postavy

Pelayo Asturský (asi 685–737): Vizigótský šlechtic a první král Asturie, jehož vítězství v bitvě u Covadongy je považováno za počátek Reconquisty.
Alfons I. Katolický (asi 693–757): Král Asturie, který rozšířil křesťanské území po Covadonze.
El Cid (asi 1040–1099): Legendární kastilský rytíř a vojenský vůdce, známý svými úspěchy proti Maurům, včetně dobytí Valencie.
Alfons VI. Leónský a Kastilský (1040–1109): Král, který dobyl Toledo v roce 1085 a významně posunul křesťanské hranice na jih.
Alfons VIII. Kastilský (1155–1214): Král Kastilie, který vedl křesťanskou koalici k vítězství v bitvě na Las Navas de Tolosa v roce 1212.
Ferdinand III. Kastilský (Svatý) (1199–1252): Král Kastilie a León, který dobyl města jako Córdoba (1236) a Sevilla (1248), čímž výrazně rozšířil křesťanskou kontrolu nad Andalusií.
Alfons I. Portugalský (1109–1185): První král Portugalska, který hrál klíčovou roli při formování portugalského státu a dobývání území od muslimů, včetně Lisabonu.
Ferdinand II. Aragonský (1452–1516) a Isabela I. Kastilská (1451–1504): Známí jako Katolická Veličenstva, jejich sňatek sjednotil Kastilii a Aragon a jejich vláda vyvrcholila dobytím Granady v roce 1492, čímž Reconquista skončila. Oni také financovali Kryštofa Kolumba.

🌍 Geopolitický a kulturní dopad

Reconquista měla hluboký a trvalý dopad na Pyrenejský poloostrov i na zbytek Evropy.

Vznik moderních států: Proces Reconquisty položil základy pro vznik sjednoceného Španělska a Portugalska jako silných národních států s výraznou katolickou identitou.
Náboženská homogenita: Po dokončení Reconquisty a zejména po pádu Granady v roce 1492 byla nastolena náboženská homogenita. Židé a muslimové byli postaveni před volbu konverze ke křesťanství nebo vyhnání. To vedlo k španělské inkvizici a k masovému exodu Židů a Morisků (konvertovaných muslimů), což mělo závažné kulturní a ekonomické důsledky.
Kulturní fúze: Navzdory konfliktům došlo během staletí soužití k významné kulturní výměně mezi křesťanskými, muslimskými a židovskými kulturami. To se projevilo v architektuře (mudéjarský styl), jazyce (mnoho arabských slov v španělštině), literatuře (např. Píseň o Cidovi) a hudbě (flamenco). Tato "convivencia" (soužití) vedla k pokrokům v matematice, astronomii a medicíně.
Ekonomické dopady: Reconquista otevřela nové obchodní cesty a příležitosti, přispěla k ekonomickému růstu a vzestupu Španělska jako evropské mocnosti. Nicméně vyhnání Židů a Morisků, kteří byli klíčovými hráči v ekonomice, vedlo také k ekonomickým otřesům a úpadku v některých sektorech. Rychlost a způsob znovudobývání území měly dlouhodobé důsledky pro regionální ekonomický rozvoj, ovlivňující koncentraci moci a přístup k ekonomickým příležitostem.
Vliv na kolonizaci Ameriky: Ideologie Reconquisty, silně ovlivněná náboženským zápalem a konceptem šíření křesťanství, se přenesla i do kolonizace Nového světa. Zkušenosti s dobýváním a osidlováním, stejně jako náboženská politika, formovaly přístup Španělů k domorodým obyvatelům Ameriky.

📚 Dědictví a moderní interpretace

Pojem Reconquista, ačkoli se v středověku nepoužíval k popisu bojů mezi křesťany a muslimy na Pyrenejském poloostrově, se upevnil v španělské historiografii v druhé polovině 19. století a byl spojován se španělským nacionalismem. Moderní bádání popisuje Reconquistu jako proces, který se odehrával v mnoha epizodách s regionálními rozdíly a nebyl vždy nepřetržitým a cílevědomým bojem. Křesťanské státy často bojovaly mezi sebou navzájem, a dokonce i s muslimskými vládci uzavíraly spojenectví.

Dědictví Reconquisty je dodnes patrné ve Španělsku a Portugalsku, ovlivňuje jejich historickou trajektorii, kulturu a interakce s různými kulturami. Je inspirací pro festivaly jako Moros y Cristianos a má také význam pro některé krajně pravicové evropské skupiny v 21. století.

💡 Pro laiky

Představte si, že máte dům, který vám někdo obsadí. Reconquista je jako dlouhý, dlouhý boj (trval skoro 800 let, což je jako celá historie České republiky několikrát za sebou!), kdy se původní obyvatelé (křesťané) snažili získat zpět svůj dům (Pyrenejský poloostrov, dnešní Španělsko a Portugalsko) od těch, kdo ho obsadili (muslimové z severní Afriky, kterým se říkalo Maurové).

Začalo to malou bitvou v horách v roce 722, kde křesťané poprvé zvítězili. A pak se po staletí střídaly bitvy, někdy se bojovalo, jindy se obchodovalo nebo se dokonce spojili křesťané s muslimy proti jiným křesťanům (nebo naopak!). Postupně křesťanská království sílila a získávala zpět jedno město za druhým.

Tento boj skončil v roce 1492, kdy poslední muslimské království Granada padlo. Díky tomu se ze všech těch křesťanských království stalo jedno velké Španělsko a také Portugalsko. Ale mělo to i smutné následky – Židé a muslimové, kteří tam žili po staletí, museli buď změnit víru na křesťanství, nebo odejít ze země.

Reconquista tak hodně ovlivnila, jaké je dnešní Španělsko – je hodně katolické, má bohatou kulturu, kde se mísí arabské i křesťanské vlivy (třeba v hudbě nebo architektuře), a také to ovlivnilo, jak Španělé později objevovali a osidlovali Ameriku.