Gibraltarský průliv
Obsah boxu
Gibraltarský průliv (arabsky مضيق جبل طارق, Madīq Jabal Tāriq; španělsky Estrecho de Gibraltar) je strategicky významná mořská úžina, která spojuje Atlantský oceán se Středozemním mořem a odděluje Pyrenejský poloostrov v Evropě od severozápadní Afriky. Jeho jméno je odvozeno od Gibraltaru, jehož název pochází z arabského Džebel al-Tárik (Tárikova hora).
Průliv je jednou z nejrušnějších námořních tras na světě. Jeho severní břeh tvoří Španělsko a britské zámořské území Gibraltar, jižní břeh pak Maroko a španělská exkláva Ceuta. Ve starověku byl průliv znám jako Heraklovy sloupy a pro mnoho středomořských civilizací představoval hranici známého světa.
🌍 Geografie a hydrografie
Gibraltarský průliv je v nejužším místě, mezi mysem Punta de Tarifa ve Španělsku a mysem Cires v Maroku, široký pouhých 14,3 kilometru. Jeho délka je přibližně 60 kilometrů a hloubka se pohybuje od 300 metrů u západního vjezdu až po více než 900 metrů v centrální části.
Hranice průlivu jsou definovány mysem Trafalgar na španělské straně a mysem Spartel na marocké straně na západě a Gibraltarskou skálou a horou Džebel Músá na východě. Tyto dva východní body jsou tradičně ztotožňovány se starověkými Heraklovými sloupci.
Vodní proudy
Průlivem proudí voda ve dvou odlišných vrstvách.
- Povrchový proud: Chladnější a méně slaná voda z Atlantského oceánu proudí na povrchu směrem na východ do Středozemního moře. Tento proud kompenzuje vysoké odpařování ve Středozemním moři, které by jinak vedlo k jeho postupnému vysychání. Rychlost tohoto proudu je přibližně 2 uzly (asi 3,7 km/h).
- Hlubinný proud: V hloubce proudí opačným směrem, tedy na západ, teplejší a výrazně slanější a hustší voda ze Středozemního moře do Atlantiku. Tento hlubinný proud je pomalejší, ale jeho objem je značný.
Tato výměna vody má zásadní vliv na ekologii obou moří. Místo, kde se tyto dvě vodní masy setkávají, vytváří unikátní podmínky pro mořský život.
🌋 Geologický vývoj
Současná podoba průlivu je výsledkem dramatických geologických událostí. Po miliony let byl Pyrenejský poloostrov spojen s Afrikou pevninským mostem, který odděloval Středozemní moře od Atlantiku.
Messinská krize salinity
Asi před 6 miliony let, v geologickém období zvaném messin, se tento pevninský most zcela uzavřel v důsledku tektonických pohybů africké a eurasijské desky. Středozemní moře bylo odříznuto od světového oceánu a kvůli vysokému výparu začalo rychle vysychat. Tento jev, známý jako messinská krize salinity, vedl k tomu, že se mořské dno proměnilo v obrovskou, hlubokou a horkou solnou pánev, místy až několik kilometrů pod úrovní světového oceánu. Na dně se usadily masivní vrstvy soli a sádrovce, které jsou dodnes patrné v geologických vrstvách.
Zancleánská potopa
Přibližně před 5,33 miliony let došlo k prolomení pevninského mostu. Voda z Atlantského oceánu se začala valit přes skalní práh do vyschlé středomořské pánve. Tato událost, známá jako zancleánská potopa, byla kataklyzmatických rozměrů. Odhaduje se, že průtok vody byl tisíckrát větší než dnešní průtok Amazonky a hladina Středozemního moře stoupala rychlostí až 10 metrů za den. Během několika měsíců až dvou let bylo celé Středomoří znovu naplněno, čímž vznikl Gibraltarský průliv v podobě, jakou známe dnes.
📜 Historie
Díky své strategické poloze hrál Gibraltarský průliv klíčovou roli v dějinách lidstva.
Starověk
Pro starověké Féničany, Kartagince, Řeky a Římany představoval průliv hranici známého světa, tzv. Heraklovy sloupy (latinsky Columnae Herculis). Nápis Non plus ultra ("Dál už nic") byl údajně vytesán na sloupech jako varování pro mořeplavce. Projít za ně znamenalo vstoupit do neznámého a nebezpečného Atlantiku.
Středověk a islámská expanze
V roce 711 překročil průliv berberský vojevůdce Tárik ibn Zijád se svou armádou, čímž zahájil muslimské dobývání Hispánie. Skála na evropské straně byla pojmenována na jeho počest Džebel al-Tárik (Tárikova hora), z čehož se postupem času vyvinul název Gibraltar. Po staletí byl průliv pod kontrolou různých muslimských dynastií, jako byli Almorávidé a Almohadové.
Novověk a britská nadvláda
Po pádu posledního muslimského emirátu v Granadě v roce 1492 získalo nad průlivem kontrolu Španělsko. Během války o španělské dědictví v roce 1704 dobyla anglo-nizozemská flotila Gibraltar. Utrechtský mír z roku 1713 pak trvale přiřkl Gibraltar Velké Británii. Od té doby je Gibraltar klíčovou britskou námořní a leteckou základnou, která kontroluje veškerý provoz průlivem.
Světové války a moderní doba
Během obou světových válek byla britská kontrola nad průlivem životně důležitá pro Spojence, protože jim umožňovala kontrolovat přístup do Středozemního moře a bránit ponorkám a lodím mocností Osy v pohybu mezi Atlantikem a Středomořím. I dnes si průliv zachovává obrovský strategický význam pro NATO.
⚓ Strategický a ekonomický význam
Gibraltarský průliv je jednou z nejdůležitějších námořních tepen světa.
- Námořní doprava: Každý den jím propluje přibližně 300 obchodních lodí, což představuje asi 10 % celosvětové námořní dopravy. Spojuje výrobní centra v Asii s trhy v Evropě a na východním pobřeží Ameriky přes Suezský průplav a Středozemní moře.
- Vojenský význam: Kontrola průlivu umožňuje kontrolovat veškerý námořní pohyb do a ze Středozemního moře. Pro NATO a zejména pro námořnictvo USA a britské královské námořnictvo je to klíčový strategický bod.
- Migrace: Průliv je také jednou z hlavních tras pro nelegální migraci z Afriky do Evropy. Krátká vzdálenost mezi kontinenty láká migranty k nebezpečné plavbě na malých a často přeplněných člunech.
- Rybolov: Oblast je bohatá na ryby, zejména na tuňáky, kteří tudy migrují. Rybolov je důležitým odvětvím pro místní ekonomiky.
🐠 Ekologie a fauna
Míchání vod z Atlantiku a Středozemního moře vytváří vysoce produktivní ekosystém. Průliv je domovem nebo migrační trasou pro mnoho druhů mořských živočichů. Pravidelně se zde vyskytují různé druhy delfínů (delfín obecný, delfín pruhovaný, plískavice šedá) a velryb, včetně kosatek dravých, plejtváků myšoků a vorvaňů obrovských. Díky tomu je oblast oblíbeným cílem pro pozorování velryb (tzv. whale watching).
🌉 Projekt pevného spojení
Již desítky let se diskutuje o projektu pevného spojení mezi Evropou a Afrikou přes Gibraltarský průliv. Zvažovány jsou dvě hlavní varianty:
- Most: Stavba mostu by byla extrémně náročná kvůli hloubce vody (až 900 m), silným proudům a seismické aktivitě v oblasti. Délka hlavního rozpětí by musela překonat všechny dosavadní rekordy.
- Podmořský tunel: Železniční tunel, podobný Eurotunelu pod Lamanšským průlivem, je považován za realističtější variantu. Studie proveditelnosti probíhají již od 80. let 20. století. Tunel by musel být ražen v obtížných geologických podmínkách.
Projekt by měl obrovský ekonomický a symbolický význam, propojil by dopravní sítě dvou kontinentů. Realizace je však stále v nedohlednu kvůli obrovským technickým i finančním nákladům.
💡 Pro laiky
- Co jsou Heraklovy sloupy? Je to starověký název pro dvě velké skály na obou stranách východního vjezdu do průlivu – Gibraltarská skála v Evropě a hora Džebel Músá v Africe. Pro lidi ve starověku to byla pomyslná brána na konec světa.
- Proč voda v průlivu proudí oběma směry najednou? Představte si to jako dvouproudou dálnici, kde jsou pruhy nad sebou. Nahoře teče méně slaná a lehčí voda z Atlantiku do Středozemního moře. Dole, u dna, teče naopak hustší a velmi slaná voda ze Středozemního moře ven do Atlantiku. Děje se to proto, že ve Středozemním moři se hodně vody odpaří, takže ta zbylá je slanější a těžší a klesá ke dnu.
- Bylo Středozemní moře někdy suché? Ano, asi před 6 miliony let se průliv uzavřel a celé Středozemní moře postupně vyschlo a změnilo se v obrovskou solnou poušť. Později se ale přírodní hráz prolomila a voda z Atlantiku se do něj zpět navalila obrovským vodopádem, což byla jedna z největších potop v historii Země.