Utrechtský mír

Rozbalit box

Obsah boxu

Utrechtský mír je souhrnný název pro sérii mírových smluv podepsaných v nizozemském městě Utrecht v letech 1713 a 1714. Tyto smlouvy formálně ukončily Válku o španělské dědictví, jeden z největších evropských konfliktů na počátku 18. století. Výsledkem bylo potvrzení Filipa V. z rodu Bourbonů na španělském trůně, avšak za cenu významných územních ústupků Španělska a Francie ve prospěch ostatních mocností, především Velké Británie. Mír z Utrechtu zásadně překreslil politickou mapu Evropy a položil základy principu rovnováha sil, který dominoval mezinárodním vztahům po zbytek století.

📜 Historický kontext

Na konci 17. století byla Evropa v napjatém očekávání smrti španělského krále Karla II., posledního mužského potomka španělské větve Habsburků. Karel byl celý život nemocný a neměl žádné potomky. Jeho obrovská říše, zahrnující kromě Španělska také državy v Itálii (Neapolské království, Sicilské království, Sardinské království, Milánské vévodství), Španělské Nizozemí a rozsáhlé kolonie v Americe, se měla stát předmětem sporu mezi dvěma nejmocnějšími rody Evropy.

Hlavními uchazeči o trůn byli:

• Filip, vévoda z Anjou: Vnuk francouzského krále Ludvíka XIV. z rodu Bourbonů.
• Arcivévoda Karel: Syn císaře Svaté říše římské Leopolda I. z rodu rakouských Habsburků.

Případné spojení španělské a francouzské koruny pod jedním bourbonským panovníkem, nebo naopak španělské a rakouské koruny pod Habsburkem, by dramaticky narušilo mocenskou rovnováhu v Evropě. Anglie (později Velká Británie) a Spojené provincie nizozemské se obávaly vzniku takové supervelmoci a snažily se jí diplomaticky i vojensky zabránit. Když Karel II. v roce 1700 zemřel a ve své závěti odkázal celou říši Filipovi z Anjou, Ludvík XIV. tento odkaz přijal. To vedlo k vytvoření tzv. Velké aliance (Anglie, Spojené provincie, Svatá říše římská a další státy) proti Francii a Španělsku, čímž v roce 1701 vypukla Válka o španělské dědictví.

⚔️ Válka o španělské dědictví

Konflikt trval více než deset let a bojovalo se na několika frontách v Evropě i v zámoří. Vojska Velké aliance, vedená skvělými vojevůdci jako byli vévoda z Marlborough a Evžen Savojský, dosáhla řady významných vítězství, například v bitvě u Höchstädtu (1704), u Ramillies (1706) nebo u Malplaquet (1709).

Navzdory vojenským úspěchům se alianci nepodařilo definitivně porazit Francii a vyhnat Filipa V. ze Madridu, kde se těšil podpoře většiny kastilského obyvatelstva. Válka byla pro všechny strany nesmírně vyčerpávající a nákladná. Zlom nastal po roce 1710, kdy ve Velké Británii padla vláda whigů, kteří válku podporovali, a k moci se dostali toryové, kteří usilovali o mír. Další klíčovou událostí byla nečekaná smrt císaře Josefa I. v roce 1711. Jeho nástupcem se stal jeho bratr, arcivévoda Karel (jako císař Karel VI.), který byl zároveň kandidátem aliance na španělský trůn. Tím vznikla hrozba spojení rakouských a španělských držav pod jedním Habsburkem, což bylo pro Brity a Nizozemce stejně nepřijatelné jako bourbonská unie. Tyto faktory otevřely cestu k mírovým jednáním.

🏛️ Jednání a podpisy smluv

Mírový kongres byl zahájen v Utrechtu v lednu 1712. Jednání byla složitá a zdlouhavá. Utrechtský mír nebyl jedinou všezahrnující smlouvou, ale spíše sérií dvoustranných dohod mezi jednotlivými válčícími stranami. Hlavní smlouvy byly podepsány 11. dubna 1713.

Signatáři těchto smluv byli na jedné straně Francie a Španělsko, na druhé straně Velká Británie, Portugalsko, Prusko, Savojské vévodství a Republika spojených nizozemských provincií. Císař Karel VI. odmítl podmínky přijmout a pokračoval ve válce proti Francii ještě další rok, než byl donucen podepsat separátní Rastattský mír (1714) a Bádenský mír (1714).

🗺️ Hlavní ustanovení a teritoriální změny

Utrechtský mír a navazující smlouvy zásadně změnily rozložení sil a teritorií v Evropě a v koloniích.

Španělsko

• Filip V. byl uznán králem Španělska a jeho zámořských kolonií.
• Filip V. se musel slavnostně a navždy zříci jakýchkoli nároků na francouzský trůn pro sebe i své potomky, čímž byla vyloučena personální unie Francie a Španělska.
• Španělsko ztratilo všechny své evropské državy mimo Pyrenejský poloostrov:
  • Španělské Nizozemí, Neapolské království, Sardinské království a Milánské vévodství připadly rakouským Habsburkům (císaři Karlu VI.).
  • Sicílie připadla vévodovi Savojskému.
  • Gibraltar a ostrov Menorca připadly Velké Británii.

Francie

• Francie uznala protestantskou následnickou linii Hannoverské dynastie na britském trůně a zavázala se přestat podporovat jakobitské uchazeče z rodu Stuartů.
• Musela se zříci významných území v Severní Americe ve prospěch Velké Británie: Newfoundland, Akádie (přejmenována na Nové Skotsko) a území kolem Hudsonova zálivu.
• Francie si udržela Alsasko a Štrasburk.
• Zavázala se zbourat opevnění v přístavu Dunkerque, který sloužil jako základna pro korzáry útočící na britské a nizozemské lodě.

Velká Británie

• Velká Británie se stala hlavním vítězem války.
• Získala strategické námořní základny ve Středomoří: Gibraltar a Menorca.
• Získala rozsáhlá území v Severní Americe od Francie (viz výše).
• Od Španělska získala tzv. Asiento de Negros, exkluzivní třicetiletý kontrakt na dodávku afrických otroků do španělských kolonií v Americe, a právo jednou ročně vyslat obchodní loď do španělských přístavů. To otevřelo britským obchodníkům cestu na dosud uzavřený španělsko-americký trh.

Habsburská monarchie

• Ačkoliv císař Karel VI. nezískal španělskou korunu, jeho monarchie byla výrazně posílena ziskem bývalých španělských držav v Itálii a Nizozemí (viz Španělsko). Zisk Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie) posunul hranice habsburské moci na západ.

Spojené provincie nizozemské

• Nizozemci dosáhli svého hlavního válečného cíle: získali právo udržovat posádky v řadě pevností (tzv. "bariérové pevnosti") v Rakouském Nizozemí, které měly sloužit jako ochrana před budoucí francouzskou agresí.
• Válka však republiku finančně vyčerpala a její postavení jako prvořadé námořní a obchodní velmoci začalo upadat ve prospěch Velké Británie.

Soubor:Flag of Savoy.svg Savojsko

• Vévoda Viktor Amadeus II. získal Sicílii a královský titul. V roce 1720 vyměnil Sicílii s Rakouskem za Sardinii a stal se králem Sardinsko-piemontského království, zárodku budoucí sjednocené Itálie.

Prusko

• Fridrich I. byl mezinárodně uznán jako "král v Prusku", což potvrdilo vzestup Pruska mezi významné evropské mocnosti.

🌍 Důsledky a význam

Utrechtský mír měl dalekosáhlé a dlouhodobé dopady na evropskou i světovou politiku:

• Princip rovnováhy sil: Mír byl vědomě postaven na myšlence, že žádná mocnost by neměla získat drtivou převahu nad ostatními. Tento princip se stal ústředním bodem evropské diplomacie na dalších 200 let.
• Vzestup Velké Británie: Ziskem klíčových námořních základen, koloniálních území a obchodních privilegií se Velká Británie etablovala jako dominantní námořní, obchodní a koloniální mocnost světa.
• Potvrzení Bourbonů ve Španělsku: Dynastie Bourbonů vládne ve Španělsku (s přestávkami) dodnes.
• Úpadek Španělska a Nizozemska: Španělsko ztratilo status prvořadé evropské mocnosti. Nizozemská republika byla finančně vyčerpána a její "zlatý věk" definitivně skončil.
• Posílení Rakouska a Pruska: Habsburská monarchie se stala dominantní silou v Itálii a střední Evropě. Prusko potvrdilo svůj status království a pokračovalo ve svém vzestupu.
• Nový řád v Americe: Francie ztratila klíčová území, což předznamenalo budoucí britskou dominanci v Severní Americe, potvrzenou v Sedmileté válce.

💡 Pro laiky

• Válka o španělské dědictví: Představte si, že velmi bohatý a mocný král, který vládne obrovské říši (Španělsko, části Itálie, Belgie, kolonie v Americe), zemře bez dětí. O jeho dědictví se přihlásí dva hlavní příbuzní: francouzský princ a rakouský arcivévoda. Ostatní země (hlavně Británie a Nizozemsko) se bojí, že pokud by jeden z nich získal všechno, stal by se příliš mocným a ohrozil by je. Proto se spojí a jdou do války, aby tomu zabránili.
• Rovnováha sil (Balance of Power): Je to jako přetahování lanem. Cílem diplomacie není, aby jedna strana úplně vyhrála, ale aby všechny hlavní mocnosti byly zhruba stejně silné. Když jedna země příliš zesílí, ostatní se spojí proti ní, aby ji "stáhly zpět" a udržely rovnováhu. Utrechtský mír byl prvním velkým pokusem tuto myšlenku uvést do praxe – Španělsko bylo rozděleno tak, aby ani Francie, ani Rakousko nezískaly příliš mnoho.
• Asiento de Negros: Jednalo se o velmi lukrativní, ale zároveň morálně otřesnou obchodní smlouvu. Španělsko udělilo Velké Británii monopol (výhradní právo) na dovoz otroků z Afriky do španělských kolonií v Americe. Pro Británii to byl obrovský zdroj příjmů a posílilo to její ekonomickou moc.

Šablona:Aktualizováno