Filip V. Španělský

Rozbalit box

Obsah boxu

Filip V. Španělský (španělsky Felipe V de Borbón; 19. prosince 1683, Versailles – 9. července 1746, Madrid) byl první španělský král z rodu Bourbonů. Jeho vláda, která trvala s krátkou přestávkou od roku 1700 až do jeho smrti, představuje nejdelší panování v moderních dějinách Španělska. Původně francouzský princ a vévoda z Anjou, vnuk francouzského krále Ludvíka XIV., byl jmenován následníkem bezdětného španělského krále Karla II.. Jeho nástup na trůn však vyvolal velký evropský konflikt známý jako Válka o španělské dědictví.

Během své vlády zavedl dalekosáhlé centralizační reformy, známé jako Dekrety z Nueva Planta, které zrušily tradiční autonomii a instituce jednotlivých království tvořících Aragonskou korunu a vytvořily jednotný, centralizovaný španělský stát po vzoru francouzského absolutismu. Jeho panování bylo také poznamenáno silným vlivem jeho dvou manželek, Marie Luisy Savojské a zejména ambiciózní Alžběty Farnese, a jeho celoživotním bojem s těžkými depresemi. V roce 1724 abdikoval ve prospěch svého syna Ludvíka I., ale po jeho předčasné smrti se ještě téhož roku vrátil na trůn.

📜 Život a vláda

👑 Narození a cesta na trůn

Filip se narodil ve Versailles jako Filip, vévoda z Anjou. Byl druhým synem Ludvíka, velkého dauphina, a jeho manželky Marie Anny Viktorie Bavorské. Jeho dědečkem z otcovy strany byl nejmocnější evropský monarcha té doby, francouzský král Ludvík XIV., známý jako "Král Slunce". Jako mladší syn nebyl v přímé linii následnictví francouzského trůnu a jeho budoucnost se zdála být spíše v rámci francouzské aristokracie.

Situace se dramaticky změnila na konci 17. století. Španělský král Karel II. z rodu Habsburků byl po celý život nemocný a neschopný zplodit potomka. Otázka jeho nástupnictví se stala klíčovým diplomatickým problémem celé Evropy. Hlavními uchazeči o trůn byli členové dvou nejmocnějších rodů: francouzských Bourbonů (příbuzní přes Karlovu nevlastní sestru) a rakouských Habsburků (příbuzní přes Karlovu tetu). Evropské mocnosti, zejména a , se obávaly, že spojení španělské a francouzské koruny nebo španělské a rakouské koruny by narušilo rovnováhu sil.

Po dlouhém váhání a pod tlakem profrancouzské frakce u dvora podepsal umírající Karel II. dne 2. října 1700 závěť, v níž za svého jediného dědice určil právě Filipa, vévodu z Anjou. Podmínkou bylo, že se Filip vzdá nároků na francouzský trůn, aby se obě říše nikdy nespojily. Po Karlově smrti 1. listopadu 1700 přijal Ludvík XIV. jménem svého vnuka španělskou korunu. Filip byl v Madridu prohlášen králem Filipem V. a jeho příchod do Španělska v roce 1701 znamenal konec habsburské a začátek bourbonské éry.

⚔️ Válka o španělské dědictví

Nástup Filipa V. na trůn okamžitě vyvolal mezinárodní krizi. Císař Svaté říše římské Leopold I. Habsburský odmítl uznat Karlovu závěť a prosazoval nároky svého syna, arcivévody Karla. Obavy z francouzské dominance vedly k vytvoření tzv. Velké aliance, kterou tvořila , (později ), , a Soubor:Flag of Savoy.svg. Tím začala Válka o španělské dědictví (1701–1714), celoevropský konflikt, který se odehrával na bojištích v Nizozemí, Itálii, Německu i na Pyrenejském poloostrově.

V samotném Španělsku se válka přeměnila v občanskou válku. Zatímco Kastilie zůstala věrná Filipovi V., většina území Aragonské koruny (zejména Katalánsko, Aragonie a Valencie) podpořila arcivévodu Karla, který se v roce 1705 nechal v Barceloně korunovat jako Karel III. Španělský. Důvodem byla obava, že Filip V. po vzoru svého dědečka zavede centralistický model vlády a zruší jejich historická práva a svobody (fueros).

Po letech krvavých bojů, v nichž se střídaly úspěchy obou stran, přinesl zvrat nečekaný vývoj. V roce 1711 zemřel císař Josef I. Habsburský a jeho nástupcem se stal jeho bratr, arcivévoda Karel. Tím vznikla nová hrozba – spojení španělské a rakouské monarchie pod jedním panovníkem, což bylo pro Velkou Británii a Nizozemsko stejně nepřijatelné jako francouzsko-španělská unie. To vedlo k mírovým jednáním.

Válka byla ukončena Utrechtským mírem (1713) a Rastattským mírem (1714). Filip V. byl uznán králem Španělska a jeho zámořských kolonií, ale musel se navždy vzdát nároků na francouzský trůn. Španělsko však zaplatilo vysokou cenu: ztratilo svá evropská území. Gibraltar a Menorca připadly Velké Británii, Španělské Nizozemí, Neapolské království, Sardinské království a Milánské vévodství získali rakouští Habsburkové a Sicílii Savojsko.

👑 První období vlády (1700–1724)

Po skončení války se Filip V. soustředil na vnitřní reformy. Jeho hlavním cílem bylo vytvořit ze Španělska centralizovaný a absolutistický stát. Klíčovým nástrojem se staly tzv. Dekrety z Nueva Planta (Decretos de Nueva Planta), vydávané postupně v letech 1707–1716. Těmito dekrety byly zrušeny všechny tradiční instituce, zákony a daňové systémy království, která se během války postavila proti němu (Aragonie, Valencie, Katalánsko a Mallorca). Na jejich území byl zaveden kastilský právní a správní systém. Tím byla de facto zlikvidována staletá struktura španělské monarchie jako unie různých království a položen základ moderního jednotného Španělska.

Filip V. se obklopil francouzskými a italskými poradci, kteří mu pomáhali modernizovat státní správu, armádu a finance. Založil několik významných kulturních a vědeckých institucí, včetně Královské španělské akademie (Real Academia Española, 1713) pro standardizaci španělského jazyka a Národní knihovny (Biblioteca Nacional de España, 1712).

V osobním životě byl silně ovlivněn svou první manželkou, Marií Luisou Savojskou. Po její smrti v roce 1714 se oženil s Alžbětou Farnese, energickou a politicky ambiciózní italskou princeznou. Ta spolu se svým poradcem, kardinálem Alberonim, začala prosazovat revizionistickou zahraniční politiku s cílem znovu získat ztracená italská území pro své syny.

💔 Abdikace a návrat

Dne 14. ledna 1724 Filip V. šokoval Evropu, když náhle abdikoval ve prospěch svého nejstaršího syna, sedmnáctiletého Ludvíka I.. Důvody tohoto kroku jsou předmětem debat. Nejpravděpodobněji souvisely s jeho zhoršujícím se duševním zdravím, zejména s hlubokými záchvaty melancholie a deprese. Spekuluje se také, že doufal, že by se po abdikaci mohl v případě smrti mladého francouzského krále Ludvíka XV. ucházet o francouzský trůn.

Vláda Ludvíka I. však byla tragicky krátká. Jen sedm měsíců po nástupu na trůn, 31. srpna 1724, zemřel na neštovice. Španělsko se ocitlo v nástupnické krizi. Pod obrovským tlakem své manželky Alžběty Farnese a státních radů Filip V. neochotně souhlasil s návratem na trůn a 6. září 1724 znovu převzal královskou moc.

👑 Druhé období vlády (1724–1746)

Během druhého období Filipovy vlády se dominantní postavou u dvora stala královna Alžběta Farnese. Zatímco král se stále více propadal do svých depresí a apatií, ona fakticky řídila španělskou politiku. Jejím hlavním cílem bylo zajistit italské trůny pro své syny, Karla (budoucího Karla III.) a Filipa.

Díky její obratné diplomacii a účasti Španělska ve Válce o polské následnictví (1733–1738) a Válce o rakouské dědictví (1740–1748) se jí podařilo dosáhnout svých cílů. V roce 1734 se její syn Karel stal králem Neapole a Sicílie a mladší syn Filip později získal vévodství Parma, Piacenza a Guastalla.

V tomto období pokračovala také stavební činnost. Po požáru starého královského paláce Alcázar v Madridu v roce 1734 nařídil Filip V. výstavbu nového Královského paláce v Madridu v barokním stylu. Jeho oblíbeným sídlem se však stal Královský palác La Granja de San Ildefonso, postavený ve stylu Versailles a obklopený velkolepými zahradami. Právě zde Filip V. 9. července 1746 zemřel. Byl pohřben v místní kolegiátní kapli, nikoliv v tradiční královské hrobce v Escorialu, což bylo jeho osobní přání.

👤 Osobnost a zdraví

Filip V. byl po celý život sužován vážnými psychickými problémy, které moderní historici a lékaři zpětně diagnostikují jako bipolární poruchu nebo těžkou klinickou depresi. Trpěl dlouhými obdobími hluboké melancholie, apatie a letargie, kdy odmítal opustit postel, mýt se nebo se převlékat. Tyto stavy se střídaly s fázemi mánie a záchvaty zuřivosti.

Byl plachý, nerozhodný a silně závislý na svých manželkách. Zejména Alžběta Farnese využívala jeho stavu k prosazování vlastních politických cílů a v dobách jeho nejhorších krizí prakticky vládla místo něj. Jeho nemoc měla zásadní vliv na fungování španělského dvora a politiky po celá desetiletí.

🏛️ Odkaz a reformy

Navzdory svým osobním problémům zanechal Filip V. ve Španělsku trvalý odkaz. Jeho vláda představuje zásadní zlom v dějinách země.

• Centralizace státu: Dekrety z Nueva Planta zrušily středověké uspořádání Španělska jako soustátí a vytvořily jednotný, centralizovaný stát řízený z Madridu. Tento model přetrval v podstatě až do současnosti.
• Modernizace správy: Zavedl systém ministerstev (Secretarías de Despacho) a rozdělil zemi na provincie řízené intendanty, což zefektivnilo státní správu a výběr daní.
• Kulturní rozvoj: Založil klíčové kulturní instituce, jako je Královská španělská akademie, Národní knihovna nebo Královská akademie historie.
• Upevnění dynastie: Pevně usadil dynastii Bourbonů na španělském trůně, která s přestávkami vládne dodnes.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo

Filip V. byl dvakrát ženatý a měl celkem jedenáct dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti.

S první manželkou, Marie Luisa Savojská (1688–1714), měl čtyři syny:

• Ludvík I. Španělský (1707–1724), španělský král, zemřel bezdětný.
• Filip (*/† 1709), zemřel jako kojenec.
• Filip Petr (1712–1719), zemřel v dětství.
• Ferdinand VI. Španělský (1713–1759), španělský král, zemřel bezdětný.

S druhou manželkou, Alžběta Farnese (1692–1766), měl sedm dětí:

• Karel III. Španělský (1716–1788), vévoda z Parmy, král neapolský a sicilský, později španělský král.
• František (*/† 1717), zemřel jako kojenec.
• Mariana Viktorie Španělská (1718–1781), manželka portugalského krále Josefa I..
• Filip (1720–1765), vévoda z Parmy, zakladatel vedlejší linie Bourbon-Parma.
• Marie Tereza Rafaela Španělská (1726–1746), manželka francouzského dauphina Ludvíka Ferdinanda.
• Ludvík Antonín (1727–1785), kardinál a arcibiskup toledský, později se vzdal církevních hodností.
• Marie Antonie Španělská (1729–1785), manželka sardinského krále Viktora Amadea III..

🔬 Pro laiky: Zjednodušené vysvětlení

• Kdo to byl? Filip V. byl francouzský princ, který se stal králem Španělska. Byl prvním králem z rodu Bourbonů, který ve Španělsku vládne (s přestávkami) dodnes.
• Proč byla kvůli němu válka? Když se stal králem, ostatní evropské země se bály, že se Španělsko a Francie spojí v jednu obrovskou supervelmoc. Proto proti němu začaly válčit ve Válce o španělské dědictví. Nakonec zůstal králem, ale Španělsko přišlo o svá území v Itálii a Nizozemí.
• Co udělal pro Španělsko? Představte si, že Španělsko bylo dříve jako několik menších království slepených dohromady, kde každé mělo svá vlastní pravidla. Filip to změnil. Zrušil staré zákony a zavedl pro všechny stejná pravidla řízená z hlavního města Madridu. Tím vytvořil jednotný španělský stát, jak ho známe dnes.
• Zvláštnost jeho vlády: Na chvíli přestal být králem a předal trůn svému synovi. Ten ale brzy zemřel, a tak se Filip musel na trůn vrátit. Také trpěl těžkými depresemi, takže za něj často vládla jeho velmi energická manželka Alžběta.

Šablona:Aktualizováno