Neštovice
Obsah boxu
Šablona:Různé významy Šablona:Infobox - nemoc
Pravé neštovice (latinsky variola) byly vysoce nakažlivé a často smrtelné virové onemocnění, které sužovalo lidstvo po tisíce let. Byly způsobeny virem varioly a projevovaly se vysokými horečkami a charakteristickou vyrážkou po celém těle, která zanechávala hluboké, trvalé jizvy. Díky celosvětovému očkovacímu programu vedenému Světovou zdravotnickou organizací (WHO) byly pravé neštovice v roce 1980 prohlášeny za zcela vymýcené (eradikované), což představuje jeden z největších úspěchů v historii medicíny.
📜 Historie
Pravé neštovice patří mezi nemoci s nejdelší a nejtragičtější historií. Důkazy o jejich existenci sahají až do starověkého Egypta, kde byly nalezeny jizvy typické pro neštovice na mumii faraona Ramesse V., který zemřel v roce 1157 př. n. l.
🌍 Šíření světem
Nemoc se postupně šířila obchodními cestami z Afriky a Asie do Evropy. V Evropě způsobovaly neštovice pravidelné epidemie, které zabíjely až 30 % nakažených, včetně pěti panovníků. Zvláště zranitelné byly děti, u kterých byla úmrtnost ještě vyšší.
Nejkatastrofálnější dopad měly neštovice po objevení Ameriky v 15. století. Evropští kolonizátoři zavlekli virus na kontinent, kde domorodé obyvatelstvo nemělo žádnou imunitu. Epidemie neštovic zdecimovaly původní civilizace, jako byli Aztékové a Inkové, a odhaduje se, že zahubily až 90 % domorodé populace, což výrazně usnadnilo evropskou kolonizaci.
💉 Cesta k prevenci
První formou ochrany byla tzv. variolace, metoda známá již ve staré Číně a Indii. Spočívající v úmyslném nakažení zdravého jedince materiálem (hnisem nebo usušenými strupy) z lehkého případu neštovic. Cílem bylo vyvolat mírnější formu nemoci a získat tak celoživotní imunitu. Variolace byla sice účinná, ale stále riskantní – přibližně 2–3 % takto "očkovaných" na nemoc zemřelo a mohli ji dále šířit.
Zásadní průlom přišel na konci 18. století. Anglický lékař Edward Jenner si všiml, že dojičky, které se nakazily mírným kravským virem (kravskými neštovicemi), neonemocněly pravými neštovicemi. V roce 1796 provedl slavný experiment, kdy naočkoval osmiletého chlapce Jamese Phippse hnisem z vřídku kravských neštovic. Chlapec prodělal jen mírnou reakci. Když ho Jenner o několik týdnů později úmyslně infikoval pravými neštovicemi, chlapec neonemocněl. Jenner nazval svou metodu vakcinace (z latinského vacca – kráva) a položil tak základy moderní imunologie.
🏆 Globální eradikace
I přes existenci účinné vakcíny zůstaly neštovice po dalších téměř 200 let hrozbou, zejména v rozvojových zemích. V roce 1967 zahájila Světová zdravotnická organizace (WHO) ambiciózní globální eradikační program. Program kombinoval masové očkování s taktikou "surveillance-containment" (dohledávání a izolace), kdy se po nahlášení případu rychle očkovali všichni v jeho okolí.
Poslední přirozeně se vyskytující případ pravých neštovic (formy variola minor) byl zaznamenán v Somálsku v roce 1977 u muže jménem Ali Maow Maalin. Poslední úmrtí spojené s neštovicemi nastalo v roce 1978 v Birminghamu ve Spojeném království, kdy se fotografka Janet Parker nakazila v důsledku úniku viru z laboratoře. Dne 8. května 1980 WHO oficiálně prohlásila pravé neštovice za celosvětově vymýcené.
🦠 Původce a přenos
Původcem onemocnění je virus varioly, velký, komplexní DNA virus z rodu Orthopoxvirus. Existovaly dvě hlavní formy viru:
- Variola major: Způsobovala těžkou formu nemoci s úmrtností kolem 30 %.
- Variola minor (alastrim): Způsobovala mírnější onemocnění s úmrtností pod 1 %.
Virus je velmi odolný a dokáže přežít v zaschlých strupech nebo na ložním prádle i několik měsíců. K přenosu docházelo především:
- Kapénkovou infekcí: Vdechováním kapének při mluvení, kašlání nebo kýchání nakažené osoby.
- Přímým kontaktem: Dotykem s kožními lézemi (puchýřky, vřídky) nemocného.
- Nepřímým kontaktem: Prostřednictvím kontaminovaných předmětů, jako je oblečení, ložní prádlo nebo nádobí.
Pacient byl nejvíce nakažlivý v prvním týdnu po objevení vyrážky.
🩺 Klinický obraz a průběh
Onemocnění mělo několik charakteristických fází: 1. Inkubační doba: Trvala 7 až 19 dní (průměrně 12). Během této doby nakažený neměl žádné příznaky a nebyl infekční. 2. Prodromální fáze: Trvala 2 až 4 dny. Náhle se objevila vysoká horečka (až 40 °C), silné bolesti hlavy, bolesti zad a svalů, zvracení a celková schvácenost. 3. Fáze vyrážky:
* Nejprve se objevily červené skvrny (makuly) na sliznici úst a hltanu, poté na obličeji a končetinách. Během 24 hodin se vyrážka rozšířila po celém těle. * Skvrny se změnily na pupínky (papuly), které se následně naplnily tekutinou a staly se z nich puchýřky (vezikuly). * Puchýřky se zakalily a změnily se v hnisem naplněné vřídky (pustuly). Ty byly tvrdé, kulaté a hluboko v kůži. * Po 8–9 dnech začaly pustuly zasychat a tvořit strupy.
4. Fáze hojení: Strupy postupně odpadávaly a zanechávaly po sobě typické, hluboké a trvalé jizvy (tzv. ďolíčky). Pacient přestal být nakažlivý až po odpadnutí posledního strupu.
Kromě běžné formy existovaly i vzácnější, ale mnohem nebezpečnější varianty, jako hemoragické (krvácivé) nebo maligní (ploché) neštovice, které byly téměř vždy smrtelné.
💉 Prevence a léčba
Jedinou účinnou prevencí bylo očkování. Vakcína proti neštovicím obsahovala živý, oslabený virus vakcinie, který je příbuzný viru varioly. Očkování poskytovalo vysokou úroveň ochrany po dobu 3 až 5 let a po přeočkování i déle. Po úspěšné eradikaci bylo plošné očkování populace ukončeno (v Československu v roce 1980).
Specifická léčba pravých neštovic v době jejich výskytu neexistovala. Léčba byla pouze podpůrná a zaměřovala se na zmírnění příznaků, prevenci dehydratace a léčbu sekundárních bakteriálních infekcí antibiotiky. Po eradikaci byla vyvinuta antivirotika jako tecovirimat, která by mohla být nasazena v případě znovuobjevení viru.
🌍 Současnost a hrozba bioterorismu
Po eradikaci bylo rozhodnuto o zničení všech laboratorních zásob viru varioly. V současnosti jsou oficiálně viry uchovávány pouze ve dvou vysoce zabezpečených laboratořích na světě:
Centers for Disease Control and Prevention (CDC) v Atlantě, USA.
Státní výzkumné centrum virologie a biotechnologie (VECTOR) v Kolcovu, Rusko.
Vede se dlouhodobá debata, zda tyto poslední vzorky zničit, nebo je ponechat pro výzkumné účely (např. vývoj lepších vakcín a léků).
Největší obavou spojenou s neštovicemi je dnes jejich potenciální zneužití jako biologické zbraně. Vzhledem k tomu, že od roku 1980 se proti neštovicím plošně neočkuje, drtivá většina světové populace je vůči nim zcela bez imunity. Úmyslné vypuštění viru by mohlo způsobit devastující pandemii s vysokou úmrtností. Z tohoto důvodu si mnoho zemí udržuje strategické zásoby vakcín pro případ nouze.
🤔 Pro laiky
- Jaký je rozdíl mezi planými a pravými neštovicemi? Ačkoliv mají podobný název a oba způsobují puchýřkatou vyrážku, jde o dvě zcela odlišné nemoci způsobené různými viry. Plané neštovice (způsobené virem varicella-zoster) jsou běžné dětské onemocnění, které je jen výjimečně smrtelné. Pravé neštovice byly mnohem závažnější, s vysokou úmrtností a zanechávaly trvalé jizvy.
- Proč se podařilo neštovice vymýtit? Úspěch eradikace byl možný díky několika faktorům:
1. Virus napadá pouze lidi, nemá žádného zvířecího hostitele, kde by mohl přežívat. 2. Příznaky jsou tak zjevné, že je snadné identifikovat nakažené a izolovat je. 3. Existovala velmi účinná a levná vakcína, která poskytovala dlouhodobou imunitu. 4. Přeživší získali celoživotní imunitu, takže se nemohli nakazit znovu.
- Musím se dnes bát neštovic? V přírodě se virus již nevyskytuje. Jediné riziko představuje únik z laboratoře nebo úmyslný teroristický útok. Pravděpodobnost takové události je extrémně nízká, ale státy jsou na ni připraveny zásobami vakcín.