Přeskočit na obsah

Zvracení

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc

Zvracení (latinsky emesis, hovorově také dávení nebo vrhnutí) je reflexní obranný mechanismus gastrointestinálního traktu, při kterém dochází k prudkému a vůlí neovladatelnému vypuzení obsahu žaludku (někdy i dvanáctníku) ústy ven. Jedná se o komplexní děj koordinovaný centrem pro zvracení v prodloužené míše mozku. Ačkoliv je zvracení často vnímáno jako nepříjemný symptom, jeho primární funkcí je ochrana organismu před požitými toxiny a patogeny. Může být příznakem široké škály stavů, od mírných a přechodných (např. gastroenteritida) až po závažná a život ohrožující onemocnění.

Před samotným zvracením často předchází pocit na zvracení, nazývaný nausea. Tento stav je doprovázen zvýšeným sliněním, bledostí, pocením a zrychleným dýcháním.

🧠 Fyziologie a mechanismus

Zvracení je složitý reflex řízený z centrální nervové soustavy. Klíčovou roli hraje tzv. centrum pro zvracení, které se nachází v retikulární formaci prodloužené míchy. Toto centrum přijímá signály z různých částí těla, které mohou reflex vyvolat.

Mezi hlavní zdroje signálů patří:

  • Chemorecepční spouštěcí zóna (CTZ): Nachází se v oblasti area postrema na spodině čtvrté mozkové komory. Tato oblast nemá plně vyvinutou hematoencefalickou bariéru, a je proto citlivá na chemické látky v krvi, jako jsou léky (např. chemoterapie, opioidy), toxiny nebo metabolické produkty (např. při urémii).
  • Vestibulární aparát: Vnitřní ucho je zodpovědné za vnímání rovnováhy a pohybu. Nadměrná stimulace (např. při jízdě autem, na lodi) může vyvolat kinetózu (nemoc z pohybu) a následné zvracení.
  • Gastrointestinální trakt: Podráždění sliznice žaludku nebo střev (např. infekcí, toxiny, roztažením) vysílá signály do mozku prostřednictvím bloudivého nervu.
  • Vyšší mozková centra: Zvracení může být vyvoláno i psychogenně, například silným emocionálním stresem, úzkostí, intenzivní bolestí nebo nepříjemnými zrakovými, čichovými či chuťovými vjemy.

Samotný akt zvracení probíhá v několika fázích: 1. Nausea (pocit na zvracení): Zpomalí se motilita žaludku a dochází k retrográdní peristaltice z tenkého střeva do žaludku. 2. Dávení (suché zvracení): Dochází k rytmickým, křečovitým stahům bránice a břišních svalů při uzavřené hrtanové příklopce. Tím se zvyšuje nitrobřišní tlak, ale obsah žaludku ještě není vypuzen. 3. Emeze (vlastní zvracení): Silná kontrakce břišních svalů a bránice prudce stlačí žaludek, uvolní se dolní jícnový svěrač a obsah žaludku je vypuzen jícnem a ústy ven. Hrtanová příklopka se uzavře, aby se zabránilo vdechnutí zvratků (aspirace).

🩺 Příčiny zvracení

Příčiny zvracení jsou velmi rozmanité a lze je rozdělit do několika kategorií.

🤢 Gastrointestinální příčiny

🧠 Příčiny v centrálním nervovém systému

💊 Léky a toxiny

🤰 Těhotenství

  • Ranní nevolnost (Emesis gravidarum): Velmi častý příznak v prvním trimestru těhotenství.
  • Hyperemesis gravidarum: Těžká forma těhotenského zvracení, která může vést k dehydrataci a vyžaduje hospitalizaci.

🧠 Psychogenní příčiny

  • Poruchy příjmu potravy: Zejména mentální bulimie, kde si postižený jedinec zvracení sám vyvolává.
  • Stres a úzkost: Silné emoční vypětí může vyvolat zvracení.

🔄 Metabolické poruchy

🔬 Diagnostika

Diagnostika příčiny zvracení začíná podrobnou anamnézou. Lékaře zajímá frekvence, časová souvislost (např. po jídle, ráno), charakter zvratků (obsah potravy, příměs krve – hemateméza, žluči nebo stolice – miserere), doprovodné příznaky (bolest břicha, průjem, horečka, bolest hlavy) a užívané léky.

Následuje fyzikální vyšetření, zaměřené především na břicho a posouzení stavu hydratace.

Podle podezření mohou být provedena další vyšetření:

  • Laboratorní vyšetření krve: Krevní obraz, zánětlivé markery, hladiny elektrolytů, jaterní a ledvinné testy.
  • Zobrazovací metody: Ultrazvuk břicha, endoskopie (gastroskopie), CT břicha nebo hlavy.
  • Vyšetření stolice: Při podezření na infekční příčinu.

💊 Léčba a management

Léčba zvracení se zaměřuje na dva hlavní cíle: zmírnění symptomů a léčbu vyvolávající příčiny.

1. Režimová a dietní opatření: 

   *   Hydratace: Klíčová je náhrada ztracených tekutin a elektrolytů, aby se předešlo dehydrataci. Doporučuje se popíjet po malých doušcích studené nápoje, např. vodu, slabý čaj nebo orální rehydratační roztoky.
   *   Dieta: Po odeznění akutní fáze se doporučuje začít s lehkou stravou, jako jsou suchary, piškoty, rýže, vařená mrkev nebo banány (tzv. BRAT dieta). Je vhodné vyhnout se tučným, kořeněným a těžkým jídlům.
   *   Klidový režim: Dostatek odpočinku pomáhá tělu se zotavit.

2. Farmakologická léčba (Antiemetika): 

   *   Léky proti zvracení by měly být podávány uvážlivě, zejména pokud není známa příčina.
   *   Mezi běžně používané skupiny léků patří:
       *   **Antihistaminika:** Účinná zejména u kinetózy (např. moxastin).
       *   **Antagonisté dopaminu:** (např. metoklopramid, domperidon).
       *   **Antagonisté serotoninu (setrony):** Velmi účinné u zvracení způsobeného chemoterapií nebo pooperačního zvracení (např. ondansetron).
       *   **Anticholinergika:** (např. skopolamin ve formě náplastí u kinetózy).

3. Léčba základního onemocnění: 

   *   Nejdůležitější je odstranit vyvolávající příčinu, ať už se jedná o podání antibiotik při bakteriální infekci, chirurgické řešení střevní neprůchodnosti nebo úpravu medikace.

⚠️ Komplikace

Dlouhodobé nebo intenzivní zvracení může vést k řadě komplikací:

  • Dehydratace a elektrolytová nerovnováha: Ztráta tekutin, sodíku, draslíku a chloridů může vést k metabolické alkalóze a v těžkých případech k selhání oběhu.
  • Mallory-Weissův syndrom: Trhliny sliznice na přechodu jícnu a žaludku způsobené silným dávením, které se projevují krvácením.
  • Boerhaaveův syndrom: Vzácná, ale život ohrožující ruptura (protržení) jícnu.
  • Aspirační pneumonie: Vdechnutí zvratků do plic, které může způsobit závažný zánět plic.
  • Poškození zubní skloviny: Kyselý obsah žaludku při častém zvracení (např. u bulimie) narušuje zubní sklovinu.
  • Podvýživa: Při chronickém zvracení.

💡 Pro laiky: Co se děje v těle, když zvracíme?

Představte si mozek jako řídící centrum s poplašným systémem. Když tento systém (centrum pro zvracení) dostane varovný signál – například že jste snědli něco zkaženého, nebo že se tělo houpe na lodi – spustí nouzový protokol. Tento protokol má za úkol co nejrychleji vyprázdnit žaludek, aby se škodlivá látka nedostala dál do těla.

Mozek vyšle příkazy svalům. Bránice (hlavní dýchací sval) a svaly břicha se prudce stáhnou a zmáčknou žaludek jako houbu. Zároveň se uzavře cesta do plic (hrtanová příklopka), aby se zabránilo vdechnutí zvratků, a otevře se cesta ven přes jícen a ústa. Celý proces je velmi rychlý a silný, protože jeho cílem je ochránit organismus před potenciálním nebezpečím. Pocit nevolnosti, slinění a pocení předem jsou jen varovné signály, které tělo připravují na tuto "evakuaci".

🌍 Zvracení v kultuře a historii

Zvracení bylo v historii vnímáno různě. Ve starověkém Římě je často (ač mylně) spojováno s tzv. vomitorii. Tato místa však nebyla určena ke zvracení během hostin, jak praví populární mýtus, ale jednalo se o východy a vchody v amfiteátrech, které umožňovaly rychlý odchod davů (z latinského vomere – chrlit, vrhat).

V některých kulturách bylo rituální zvracení součástí očistných nebo náboženských obřadů. V moderní době je zvracení vnímáno téměř výhradně jako negativní příznak nemoci nebo jako projev poruch příjmu potravy. V umění a literatuře je často používáno k zobrazení fyzického utrpení, morálního úpadku nebo jako silný výraz odporu.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Zvracení&oldid=14337“