Jícen

Rozbalit box

Obsah boxu

Jícen (latinsky esophagus) je svalová trubice, která je součástí trávicí soustavy a spojuje hltan se žaludkem. Jeho hlavní funkcí je transport potravy z úst do žaludku prostřednictvím peristaltických vln. U dospělého člověka měří přibližně 25 centimetrů a má průměr 2–3 centimetry.

🧠 Anatomie a stavba

Jícen je dutý svalový orgán, který probíhá krkem, hrudníkem a krátce i břišní dutinou. Rozděluje se na tři části: krční (pars cervicalis), hrudní (pars thoracica) a břišní (pars abdominalis).

• Krční část se nachází za průdušnicí a před páteří.
• Hrudní část je nejdelší a prochází mezihrudím (mediastinem), kde se nachází za srdcem a průdušnicí, těsně před hrudní páteří.
• Břišní část je nejkratší, měří asi 1–3 centimetry, a prochází bránicí přes hiatus oesophageus do břišní dutiny, kde ústí do žaludku v oblasti zvané kardie.

Stěna jícnu se skládá ze čtyř základních vrstev:

1. Sliznice (tunica mucosa): Vystýlá vnitřní povrch jícnu a je tvořena vícevrstevným dlaždicovým epitelem, který poskytuje ochranu proti mechanickému poškození.
2. Podslizniční vazivo (tela submucosa): Obsahuje žlázky produkující hlen, cévy a nervové pleteně.
3. Svalová vrstva (tunica muscularis): Skládá se ze dvou vrstev hladké svaloviny – vnitřní cirkulární a vnější longitudinální. V horní třetině jícnu je přítomna i příčně pruhovaná svalovina, což umožňuje počáteční fázi polykání ovládat vůlí.
4. Adventicie (tunica adventitia): Vnější vrstva tvořená řídkým vazivem, která jícen fixuje k okolním strukturám. V břišní části je jícen částečně kryt pobřišnicí (seróza).

Jícen je vybaven dvěma svěrači:

• Horní jícnový svěrač (UES - Upper Esophageal Sphincter): Nachází se na začátku jícnu a brání vstupu vzduchu do trávicího traktu a refluxu potravy z jícnu do hltanu.
• Dolní jícnový svěrač (LES - Lower Esophageal Sphincter): Nachází se na rozhraní jícnu a žaludku a zabraňuje zpětnému toku žaludečních kyselin do jícnu.

🍎 Fyziologie a funkce

Hlavní funkcí jícnu je transport potravy z ústní dutiny do žaludku. Tento proces se nazývá polykání (deglutice) a je koordinován komplexním reflexem.

Proces polykání lze rozdělit do tří fází:

1. Orální fáze: Dobrovolná fáze, kdy je potrava žvýkáním zpracována na sousto (bolus) a jazykem posunuta do hltanu.
2. Faryngeální fáze: Reflexní fáze, kdy se měkké patro zvedá a uzavírá nosohltan, hrtan se zvedá a epiglottis (příklopka hrtanová) uzavírá vstup do průdušnice, čímž se zabrání vdechnutí potravy. Sousto je posunuto do jícnu.
3. Ezofageální fáze: Reflexní fáze, kdy se horní jícnový svěrač uvolní a sousto vstupuje do jícnu. Následně se jícnovými stěnami šíří vlny peristaltiky, které rytmicky stahují svalovinu a posouvají sousto směrem k žaludku. Dolní jícnový svěrač se před příchodem sousta uvolní, aby umožnil jeho vstup do žaludku.

🦠 Onemocnění a poruchy jícnu

Jícen může být postižen řadou onemocnění, která ovlivňují jeho funkci a strukturu. Mezi nejčastější patří:

• Gastroezofageální refluxní choroba (GERD) – Chronický stav, kdy se obsah žaludku (včetně kyseliny) vrací zpět do jícnu, což způsobuje pálení žáhy, bolest na hrudi a poškození sliznice jícnu. Dlouhodobý reflux může vést k Barrettovu jícnu.
• Barrettův jícen – Změna buněk sliznice jícnu způsobená chronickým refluxem. Je považován za prekancerózní stav, který zvyšuje riziko vzniku adenokarcinomu jícnu.
• Achalázie – Vzácné onemocnění charakterizované neschopností dolního jícnového svěrače se uvolnit a absencí peristaltiky v dolní části jícnu, což vede k obtížím při polykání (dysfagii).
• Rakovina jícnu – Závažné onemocnění, které se může projevovat jako adenokarcinom (častější v západních zemích, spojený s Barrettovým jícnem a GERD) nebo dlaždicobuněčný karcinom (spojený s kouřením a alkoholem).
• Jícnové varixy – Rozšířené žíly v dolní části jícnu, které vznikají v důsledku portální hypertenze, často u pacientů s cirhózou jater. Jsou náchylné k prasknutí a krvácení, což je život ohrožující stav.
• Eozinofilní ezofagitida – Chronické zánětlivé onemocnění jícnu způsobené alergickou reakcí, které vede k dysfagii a bolesti.
• Hiátová hernie – Stav, kdy se část žaludku protlačí přes brániční otvor (hiatus oesophageus) do hrudní dutiny. Může zhoršovat příznaky GERD.

🩺 Diagnostika a léčba

Diagnostika onemocnění jícnu zahrnuje řadu metod:

• Endoskopie (gastroskopie): Přímé vizuální vyšetření sliznice jícnu pomocí endoskopu, umožňuje odběr biopsie.
• Baryové kontrastní vyšetření (RTG s kontrastem): Pacient vypije kontrastní látku (baryovou suspenzi), která zobrazí tvar a funkci jícnu na rentgenových snímcích.
• Manometrie jícnu: Měří tlakové změny a svalovou aktivitu jícnu během polykání, což pomáhá diagnostikovat poruchy motility.
• pH-metrie jícnu: Měří kyselost (pH) v jícnu a detekuje epizody refluxu žaludečních kyselin.

Léčba závisí na konkrétním onemocnění a může zahrnovat změny životního stylu, léky (např. inhibitory protonové pumpy pro GERD), endoskopické zákroky nebo chirurgické operace.

⏳ Historie výzkumu

Znalosti o jícnu a jeho funkci sahají do starověkých civilizací. Již Hippokratés a Galén popsali jícen jako trubici pro transport potravy. V 17. století William Harvey objasnil roli svalových kontrakcí v transportu potravy, ačkoliv detailní pochopení peristaltiky a role svěračů přišlo až s rozvojem moderní fyziologie a diagnostických metod v 19. a 20. století. Rozvoj endoskopických technik ve 20. století výrazně posunul možnosti diagnostiky a léčby onemocnění jícnu.

🧠 Pro laiky

Představ si jícen jako takovou speciální skluzavku, která vede od tvého krku až do žaludku. Když sníš něco dobrého, třeba rohlík, tak ho nejdřív rozkoušeš. Pak ho spolkneš a on se po té skluzavce – jícnu – sklouzne dolů. Ale není to jen tak obyčejná skluzavka, jícen má svaly, které ho tak nějak mačkají, aby jídlo posunuly dál a dál, až do žaludku. Tomu mačkání se říká peristaltika. A na začátku a na konci té skluzavky jsou taková vrátka, která se otevírají jen když jídlo prochází, aby se ti nic nedostalo do špatné trubice (třeba do té, kterou dýcháš) a aby se ti jídlo ze žaludku nevracelo zpátky nahoru.