Hltan
Obsah boxu
Šablona:Infobox - orgán Hltan (latinsky pharynx) je společný oddíl dýchací a trávicí soustavy. Jedná se o svalově-vazivovou trubici nálevkovitého tvaru, která je zavěšena na spodině lebeční a sahá po 6. krční obratel. U dospělého člověka je dlouhý přibližně 12–15 cm. Hltan představuje klíčovou křižovatku, kde se odděluje cesta pro vzduch směřující do hrtanu a cesta pro potravu směřující do jícnu. Hraje zásadní roli při polykání, dýchání, tvorbě hlasu a také v imunitním systému.
Anatomicky se dělí na tři části: nosohltan (nasopharynx), ústní část (oropharynx) a hrtanovou část (laryngopharynx). Jeho stěna je tvořena svalovinou, která umožňuje posun sousta, a je vystlána sliznicí s bohatým lymfatickým tkáním, jež tvoří tzv. Waldeyerův lymfatický okruh.
🧬 Anatomie a struktura
Hltan je umístěn za nosní a ústní dutinou a za hrtanem. Kraniálně (nahoře) je připevněn k bázi lebky a kaudálně (dole) plynule přechází v jícen na úrovni chrupavky prstencové.
Tři části hltanu
Hltan se topograficky dělí na tři navazující oddíly:
🧠 Nosohltan (Nasopharynx)
Nosohltan, též nazývaný epipharynx, je nejvyšší část hltanu. Nachází se za nosní dutinou a sahá od spodiny lebeční po úroveň měkkého patra. Na rozdíl od ostatních částí se jeho stěny při dýchání nezužují. Klíčové struktury nosohltanu zahrnují:
- Choany: Dva otvory, kterými je nosohltan spojen s nosní dutinou.
- Hltanové ústí Eustachovy trubice: Otvory na bočních stěnách, které spojují nosohltan se středním uchem a slouží k vyrovnávání tlaku.
- Hltanová mandle (tonsilla pharyngea): Shluk lymfatické tkáně na stropě nosohltanu. Při patologickém zbytnění u dětí se označuje jako adenoidní vegetace.
Nosohltan slouží výhradně k dýchání a je vystlán víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami, který je typický pro dýchací cesty.
👄 Ústní část hltanu (Oropharynx)
Ústní část, též mesopharynx, se nachází za dutinou ústní. Sahá od měkkého patra po příklopku hrtanovou (epiglottis). Je to místo, kde se kříží dýchací a trávicí cesty, a proto slouží jak pro průchod vzduchu, tak potravy.
- Patrové mandle (tonsillae palatinae): Párové mandle uložené v krčních obloucích. Jsou součástí imunitního systému a často bývají postiženy zánětem (angína).
- Kořen jazyka: Nachází se zde jazyková mandle (tonsilla lingualis).
- Měkké patro: Během polykání se zvedá a odděluje orofarynx od nosohltanu, čímž brání vstupu potravy do nosní dutiny.
Sliznice orofaryngu je tvořena odolnějším vrstevnatým dlaždicovým epitelem, který lépe odolává mechanickému poškození potravou.
🗣️ Hrtanová část hltanu (Laryngopharynx)
Hrtanová část, též hypopharynx, je nejnižší oddíl hltanu. Rozprostírá se od příklopky hrtanové po začátek jícnu.
- Vchod do hrtanu (aditus laryngis): Otvor, kterým proudí vzduch do hrtanu. Je chráněn příklopkou hrtanovou.
- Recessus piriformis: Dvě postranní "kapsy" po stranách vchodu do hrtanu, kudy stéká potrava a tekutiny do jícnu.
- Přechod v jícen: Místo, kde se hltan zužuje a navazuje na jícen.
Stejně jako orofarynx je i tato část vystlána vrstevnatým dlaždicovým epitelem.
Svalovina hltanu
Stěna hltanu je tvořena příčně pruhovanou svalovinou, která je uspořádána do dvou vrstev.
- Svěrače hltanu (musculi constrictores pharyngis): Tři párové svaly (horní, střední a dolní), které jsou uspořádány kruhovitě a vzájemně se překrývají jako tašky na střeše. Jejich postupná kontrakce (stah) odshora dolů vytváří peristaltickou vlnu, která posouvá sousto do jícnu.
- Zvedače hltanu (musculi levatores pharyngis): Tři párové svaly (např. m. stylopharyngeus), které probíhají podélně. Při polykání zvedají hltan a hrtan, čímž usnadňují průchod sousta.
⚙️ Funkce
Hltan plní několik životně důležitých funkcí, které vyžadují precizní nervosvalovou koordinaci.
🍔 Polykání (Deglutice)
Polykání je složitý reflexní děj, na kterém se hltan podílí zásadním způsobem. Během tzv. faryngeální fáze polykání dochází k sérii rychlých, koordinovaných pohybů: 1. Měkké patro se zvedá a uzavírá nosohltan, aby se potrava nedostala do nosu. 2. Hrtan a jazylka se zvedají. 3. Příklopka hrtanová (epiglottis) se sklápí a uzavírá vchod do hrtanu, čímž chrání dýchací cesty před vdechnutím potravy (aspirací). 4. Svěrače hltanu se postupně stahují a posouvají sousto směrem k jícnu. 5. Horní jícnový svěrač se uvolňuje a umožňuje soustu vstoupit do jícnu.
Celý tento proces trvá méně než jednu sekundu.
🌬️ Dýchání
Hltan je součástí horních cest dýchacích. Vzduch proudí z nosní dutiny přes nosohltan a ústní část hltanu do hrtanu. Udržování průchodnosti hltanu je klíčové pro dýchání, zejména ve spánku.
🗣️ Tvorba řeči (Fonace)
Hltan funguje jako rezonanční dutina. Zvuk, který vzniká vibrací hlasivek v hrtanu, je v hltanu, ústní a nosní dutině modifikován a zesilován. Změnou tvaru a napětí svalů hltanu můžeme měnit barvu a charakter hlasu, což je základem pro tvorbu různých samohlásek a souhlásek.
🛡️ Imunitní funkce
Sliznice hltanu obsahuje velké množství lymfatické tkáně, která je organizována do tzv. Waldeyerova lymfatického okruhu. Tento okruh tvoří hltanová, patrové a jazyková mandle. Funguje jako první obranná linie imunitního systému proti patogenům (virům, bakteriím), které vstupují do těla dýchacími cestami nebo s potravou.
🩺 Klinický význam a onemocnění
Vzhledem ke své komplexní funkci a vystavení vnějším vlivům je hltan místem častých zdravotních problémů.
- Faryngitida: Zánět hltanu, běžně známý jako "bolest v krku". Nejčastěji je virového původu (nachlazení, chřipka), ale může být i bakteriální, typicky způsobený streptokoky (streptokoková angína). Projevuje se bolestí při polykání, zarudnutím a otokem sliznice.
- Adenoidní vegetace: Zbytnění (hypertrofie) hltanové mandle, které je časté u dětí. Může způsobovat ztížené dýchání nosem (dýchání ústy), chrápání, opakované záněty středního ucha a poruchy vývoje řeči. Řeší se chirurgickým odstraněním (adenoidektomie).
- Tonzilitida (Angína): Akutní zánět patrových mandlí, nejčastěji bakteriálního původu. Projevuje se silnou bolestí v krku, horečkou, obtížným polykáním a povlaky na mandlích.
- Dysfagie: Porucha polykání, která může mít příčinu v poškození nervového řízení (např. po cévní mozkové příhodě, u Parkinsonovy nemoci) nebo v mechanické překážce (nádor, cizí těleso).
- Spánková apnoe: Obstrukční spánková apnoe je stav, kdy během spánku dochází k opakovanému kolapsu a uzavření stěn hltanu, což vede k zástavám dechu. Rizikovými faktory jsou obezita a anatomické anomálie.
- Nádory hltanu: Mohou být zhoubné i nezhoubné. Rizikovými faktory pro vznik rakoviny hltanu jsou především kouření, konzumace alkoholu a infekce lidským papilomavirem (HPV), zejména u nádorů orofaryngu.
💡 Pro laiky
Hltan si můžeme představit jako rušnou křižovatku uprostřed krku. Je to společný prostor, kterým musí projít jak jídlo a pití na cestě do žaludku, tak vzduch na cestě do plic. Aby v tomto provozu nevznikl chaos, tělo má důmyslný systém "dopravních značek a semaforů".
Když polykáme, malá záklopka zvaná příklopka hrtanová (epiglottis) funguje jako padací most. Sklopí se a bezpečně zakryje vchod do dýchací trubice (hrtan), takže jídlo může sklouznout pouze správnou cestou do jícnu. Zároveň se zvedne měkké patro (ten měkký kus vzadu v ústech) a uzavře cestu do nosu, abychom si "nefrkli" jídlo nosem. Celé to proběhne automaticky a bleskově rychle.
Kromě toho je hltan vybaven "ochrankou" v podobě mandlí. Jsou to imunitní hlídky, které chytají a ničí bakterie a viry, které se snaží dostat do těla. Když se zanítí, známe to jako angínu nebo bolest v krku.
🔬 Srovnávací anatomie
Hltan je přítomen u všech strunatců. U vodních obratlovců, jako jsou kruhoústí a ryby, je hltan perforován žaberními štěrbinami a slouží primárně k dýchání a filtrování potravy z vody. U suchozemských obratlovců se s vývojem plic stává hltan křižovatkou dýchacích a trávicích cest, což představuje evoluční kompromis. Oddělení těchto cest pomocí příklopky hrtanové je klíčovou adaptací, která umožňuje efektivní dýchání i příjem potravy, i když s sebou nese riziko vdechnutí sousta.