Hlasivky

Rozbalit box

Obsah boxu

Hlasivky (latinsky plicae vocales), též hlasové vazy nebo hlasové řasy, jsou párový orgán uložený uvnitř hrtanu, který je klíčový pro tvorbu hlasu (fonaci) u člověka a mnoha dalších živočichů. Jedná se o složité struktury tvořené svaly, vazy a sliznicí, které svým kmitáním přeměňují proud vzduchu z plic na zvuk. Kromě fonace plní i důležitou ochrannou funkci, kdy brání vdechnutí potravy, tekutin či cizích těles do dolních cest dýchacích.

Hlasivky jsou základním nástrojem lidské komunikace a jejich stav a funkce zásadně ovlivňují kvalitu řeči i zpěvu. Obor, který se zabývá poruchami hlasu a hlasivek, se nazývá foniatrie.

🧬 Anatomie a stavba

Hlasivky jsou umístěny horizontálně v hrtanu a rozepjaty mezi chrupavkou štítnou (vpředu) a hlasivkovými chrupavkami (vzadu). Prostor mezi oběma hlasivkami se nazývá hlasová štěrbina (rima glottidis nebo jen glottis).

Každá hlasivka se skládá z několika vrstev, které mají odlišné mechanické vlastnosti, což je klíčové pro jejich vibrační schopnosti:

Sliznice (epitel): Na povrchu je kryje vícevrstevný dlaždicový epitel, který je odolný vůči mechanickému namáhání při vibracích.
Lamina propria: Jde o vrstvu vaziva pod epitelem, která se dále dělí na tři části:
- Povrchová vrstva (Reinkeho prostor): Tvořena řídkým, gelovitým vazivem, které umožňuje snadné vlnění sliznice.
- Střední vrstva: Tvořena převážně elastickými vlákny, tvoří hlasivkový vaz (ligamentum vocale).
- Hluboká vrstva: Tvořena kolagenními vlákny, rovněž součástí hlasivkového vazu.
Hlasivkový sval (musculus vocalis): Tvoří tělo hlasivky a je součástí většího svalu (musculus thyroarytenoideus). Jeho kontrakcí se mění napětí a tloušťka hlasivky, což ovlivňuje výšku tónu.

Nad pravými hlasivkami se nachází ještě jeden pár slizničních řas, tzv. nepravé hlasivky (plicae vestibulares). Ty se na tvorbě hlasu běžně nepodílejí, ale hrají roli při ochraně dýchacích cest a podílejí se na některých specifických vokálních technikách, jako je alikvotní zpěv nebo growling.

⚙️ Funkce a tvorba hlasu

Tvorba hlasu je komplexní proces, který se opírá o tzv. myoelasticko-aerodynamickou teorii. Tento proces lze rozdělit do několika fází:

1. Dýchání (respirace): Při klidovém dýchání jsou hlasivky oddálené (v abdukci), čímž vytvářejí širokou hlasovou štěrbinu a umožňují volný průchod vzduchu. 2. Uzavření hlasivek (addukce): Před začátkem fonace se hlasivky pomocí svalů hrtanu přiblíží k sobě a uzavřou hlasovou štěrbinu. 3. Vytvoření subglotického tlaku: Proud vzduchu z plic se pod uzavřenými hlasivkami nahromadí a vytvoří přetlak (subglotický tlak). 4. Vibrace: Jakmile subglotický tlak překoná odpor uzavřených hlasivek, dojde k jejich pasivnímu rozražení a úniku malého množství vzduchu. Tím tlak pod hlasivkami klesne a díky jejich elasticitě a Bernoulliho jevu se opět přiblíží k sobě. Tento cyklus se velmi rychle opakuje (u mužů přibližně 100–150krát za sekundu, u žen 200–250krát za sekundu) a vytváří základní hrtanový tón. 5. Rezonance a artikulace: Tento základní tón je dále modifikován a zesilován v rezonančních dutinách (hrtan, hltan, ústní dutina, nosní dutina) a pomocí artikulace (pohyby jazyka, rtů, měkkého patra) je formován do konkrétních hlásek, slov a vět.

Ovládání hlasu

Výška tónu (frekvence): Je určena délkou, napětím a hmotností vibrující části hlasivek. Vyšší tóny vznikají při napjatějších, delších a tenčích hlasivkách.
Hlasitost (amplituda): Je závislá na velikosti subglotického tlaku. Silnější proud vzduchu z plic rozechvívá hlasivky s větší amplitudou, což vede k hlasitějšímu zvuku.
Barva hlasu (témbr): Je dána spektrem vyšších harmonických tónů, které vznikají spolu se základním tónem. Je ovlivněna individuálním tvarem a velikostí rezonančních dutin.

🩺 Onemocnění a poruchy

Hlasivky jsou citlivý orgán, který může být postižen řadou onemocnění a poruch, ať už vrozených, nebo získaných.

Laryngitida: Zánět hrtanu, který je nejčastější příčinou chrapotu. Může být akutní (obvykle virového původu) nebo chronická (způsobená kouřením, refluxem, hlasovým přetěžováním). Hlasivky jsou při zánětu oteklé a zarudlé, což brání jejich správnému kmitání.
Hlasivkové uzlíky: Malé, mozolům podobné útvary, které vznikají na obou hlasivkách v místě největšího mechanického namáhání. Jsou typické pro lidi, kteří nadměrně používají hlas (zpěváci, učitelé, herci), a projevují se trvalým chrapotem a hlasovou únavou.
Hlasivkové polypy a cysty: Většinou jednostranné útvary, které mohou vzniknout po hlasovém traumatu nebo spontánně. Způsobují výrazný chrapot a vyžadují často chirurgické odstranění.
Paréza (obrna) hlasivek: Porucha hybnosti jedné nebo obou hlasivek způsobená poškozením zvratného hrtanového nervu. Může nastat po operacích štítné žlázy, krčních operacích, virových infekcích nebo u nádorových onemocnění. Projevuje se dyšným, slabým hlasem a někdy i dýchacími potížemi.
Reinkeho edém: Masivní, rosolovitý otok hlasivek, typicky spojený s dlouhodobým kouřením, zejména u žen. Vede k výraznému zhrubnutí a snížení hlasu.
Rakovina hrtanu: Závažné nádorové onemocnění, jehož hlavním rizikovým faktorem je kouření a konzumace alkoholu. Prvním příznakem bývá dlouhotrvající chrapot. Léčba zahrnuje radioterapii, chemoterapii nebo chirurgický zákrok, který může vést až k odstranění celého hrtanu (laryngektomie).

⚕️ Péče o hlas a prevence

Pro udržení zdravých hlasivek a kvalitního hlasu je důležitá správná hlasová hygiena:

Dostatečná hydratace: Pití dostatečného množství vody udržuje sliznice vlhké a pružné.
Omezení hlasové námahy: Vyvarovat se křiku, šeptání (které je pro hlasivky také namáhavé) a mluvení v hlučném prostředí.
Nekouřit a omezit alkohol: Tabák a alkohol dráždí a vysušují sliznice dýchacích cest.
Správná hlasová technika: Zejména u profesionálních mluvčích a zpěváků je důležité naučit se správně dýchat a používat hlas bez zbytečného napětí.
Léčba refluxní choroby: Žaludeční šťávy vracející se do jícnu a hrtanu mohou chemicky poškozovat sliznici hlasivek.

🗣️ Hlasivky pro laiky

Představte si hlasivky jako dvě pružné gumičky nebo struny natažené uvnitř krku. Když chcete mluvit nebo zpívat, tyto "gumičky" se napnou a přiblíží k sobě. Vzduch, který vydechnete z plic, je musí silou prorazit. Tím je rozechvěje a ony začnou velmi rychle kmitat proti sobě – podobně jako když brnknete o strunu na kytaře.

Toto rychlé kmitání vytváří základní zvuk. Výšku tónu měníte tím, jak moc "gumičky" napnete. Když je napnete hodně, kmitají rychleji a zvuk je vysoký. Když je povolíte, kmitají pomaleji a zvuk je hluboký. Hlasitost pak ovládáte silou vzduchu z plic – čím silněji fouknete, tím hlasitější zvuk vznikne. Tento základní zvuk je pak dotvořen v ústech a nose do srozumitelné řeči.

💡 Zajímavosti

Hlasivky u dospělého muže měří na délku přibližně 17–25 mm, u ženy 12–17 mm. Tento rozdíl je příčinou hlubšího hlasu u mužů po pubertě.
Při tvorbě vysokých tónů mohou hlasivky kmitat více než 1000krát za sekundu (frekvence nad 1000 Hz).
Novorozenci mají velmi krátké hlasivky, což je důvodem vysokého tónu jejich pláče. Během dospívání dochází u chlapců k výraznému růstu hrtanu a prodloužení hlasivek, což se projevuje jako "mutování" hlasu.
Někteří živočichové, například ptáci, nemají hlasivky, ale zvuk tvoří v orgánu zvaném syrinx.

Šablona:Aktualizováno