Radioterapie

Šablona:Infobox lékařský zákrok

Radioterapie, známá také jako léčba ozařováním nebo aktinoterapie, je lékařská metoda využívající ionizující záření k léčbě především zhoubných nádorů. Cílem je zničit nádorové buňky nebo alespoň zabránit jejich růstu a dělení, a to s co nejmenším poškozením okolních zdravých tkání. Jedná se o jednu ze tří hlavních pilířů léčby rakoviny, vedle chirurgické léčby a systémové léčby (chemoterapie, cílená léčba, imunoterapie). Radioterapie se podílí na léčbě přibližně 50 % všech onkologických pacientů a je využívána buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými léčebnými postupy.

Léčba může mít záměr kurativní (vyléčení pacienta) nebo paliativní (zmírnění příznaků, jako je bolest, a zlepšení kvality života u nevyléčitelných onemocnění). Moderní radiační onkologie prošla v posledních dekádách dramatickým technologickým vývojem, který umožňuje mnohem přesnější a bezpečnější aplikaci záření.

⏳ Historie a vývoj

Počátky radioterapie jsou neoddělitelně spjaty s klíčovými fyzikálními objevy na konci 19. století.

1895: Německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen objevil nový druh neviditelného záření, které nazval paprsky X. Již o několik měsíců později byly tyto paprsky využity k diagnostice a brzy i k prvním léčebným pokusům.
1896: Henri Becquerel objevil přirozenou radioaktivitu u uranu.
1898: Marie Curieová-Skłodowská a Pierre Curie izolovali další radioaktivní prvky, polonium a radium. Právě radium se stalo na desítky let hlavním zdrojem záření pro léčbu nádorů.

První desetiletí 20. století byla érou experimentování. Lékaři, jako například Rudolf Jedlička v Čechách, začali používat záření k léčbě, ale znalosti o jeho biologických účincích a přesném dávkování byly omezené, což často vedlo k vážnému poškození pacientů i personálu.

Významný pokrok nastal v polovině 20. století s vývojem umělých zdrojů záření, jako byly kobaltové ozařovače (tzv. "kobaltová bomba") a později lineární urychlovače, které umožnily produkovat vysokoenergetické záření s lepším průnikem do hloubky a přesnějším zacílením. S nástupem počítačové tomografie (CT) a výkonných počítačů v 70. a 80. letech se zrodilo moderní 3D plánování léčby, které znamenalo revoluci v přesnosti a bezpečnosti ozařování.

🔬 Jak radioterapie funguje

Základním principem radioterapie je poškození DNA (genetické informace) v buňkách pomocí ionizujícího záření. Když je DNA buňky dostatečně poškozena, buňka ztratí schopnost se dělit a množit, a nakonec odumírá procesem zvaným apoptóza.

Cílem je maximalizovat poškození nádorových buněk a zároveň minimalizovat poškození zdravých buněk v okolí. Toho je dosaženo několika způsoby:

Různá schopnost opravy: Zdravé buňky mají obecně lepší a efektivnější mechanismy pro opravu poškozené DNA než buňky nádorové.
Frakcionace: Celková dávka záření se obvykle nedodává najednou, ale je rozdělena do menších denních dávek, tzv. frakcí, podávaných po dobu několika týdnů. Tento postup dává zdravým buňkám čas na opravu mezi jednotlivými ozářeními, zatímco nádorové buňky, které se opravují hůře, postupně odumírají.
Přesné zacílení: Moderní techniky umožňují ozářit nádor z mnoha různých úhlů, čímž se dávka soustředí do cílového objemu a rozloží se v okolních zdravých tkáních.

🎯 Typy radioterapie

Radioterapii lze dělit podle toho, kde se nachází zdroj záření vzhledem k tělu pacienta.

Teleterapie (zevní ozařování)

Jedná se o nejběžnější formu radioterapie, kdy je zdroj záření umístěn mimo tělo pacienta, obvykle v přístroji zvaném lineární urychlovač. Paprsek záření prochází kůží a tkáněmi, aby zasáhl nádor. Moderní teleterapie využívá řadu vysoce sofistikovaných technik:

3D konformní radioterapie (3D-CRT): Ozařovací pole jsou tvarována tak, aby co nejlépe kopírovala trojrozměrný tvar nádoru.
Radioterapie s modulovanou intenzitou (IMRT): Pokročilá forma 3D-CRT, která umožňuje měnit (modulovat) intenzitu paprsku v různých částech ozařovacího pole. Tím lze ještě lépe ochránit okolní citlivé struktury, jako je mícha nebo slinné žlázy.
Objemově modulovaná oblouková terapie (VMAT): Vysoce pokročilá forma IMRT, kde lineární urychlovač rotuje kolem pacienta a plynule dodává dávku, přičemž neustále mění tvar pole a intenzitu paprsku. Tím se zkracuje doba ozařování a zvyšuje přesnost.
Radioterapie řízená obrazem (IGRT): Před každým ozářením nebo i v jeho průběhu se provádí zobrazovací kontrola (např. CT nebo RTG) polohy pacienta a nádoru, aby se zajistilo maximálně přesné zacílení.
Stereotaktická radioterapie (SBRT/SRS): Aplikace velmi vysoké dávky záření do malého, přesně ohraničeného cíle v malém počtu frakcí (obvykle 1–5). Používá se pro nádory mozku (stereotaktická radiochirurgie, SRS) nebo nádory v jiných částech těla (SBRT), například v plicích či játrech.
Protonová terapie: Místo fotonů (paprsků X) využívá svazek protonů. Protony mají unikátní fyzikální vlastnost (tzv. Braggův vrchol), díky níž předají většinu své energie v přesně dané hloubce (v nádoru) a za ním již téměř nepokračují. To umožňuje vynikající ochranu zdravých tkání za nádorem.

Brachyterapie (vnitřní ozařování)

Při brachyterapii (z řeckého slova brachys – krátký) se zdroj záření zavádí přímo do nádoru nebo do jeho bezprostřední blízkosti. To umožňuje aplikovat velmi vysokou dávku přímo do cíle s minimálním ozářením okolí. Využívá se například v léčbě gynekologických nádorů, rakoviny prostaty, prsu nebo kůže. Zdroje mohou být zavedeny dočasně na několik minut (HDR - vysoký dávkový příkon) nebo trvale v podobě malých zrn (LDR - nízký dávkový příkon).

Systémová radioterapie

V tomto případě je pacientovi podána radioaktivní látka (radiofarmakum), která se cíleně hromadí v nádorových buňkách po celém těle. Nejznámějším příkladem je léčba radioaktivním jódem u některých typů rakoviny štítné žlázy.

🏥 Průběh léčby

Léčba zářením je komplexní proces, který vyžaduje pečlivé plánování a spolupráci týmu odborníků (radiační onkolog, radiologický fyzik, radiologický asistent).

Konzultace a rozhodnutí: Na základě typu, stadia a umístění nádoru a celkového stavu pacienta rozhodne multidisciplinární tým, zda je radioterapie vhodnou metodou.
Plánování (simulace): Pacient absolvuje plánovací CT vyšetření v poloze, ve které bude ozařován. Často se používají fixační pomůcky (např. masky, vakuové matrace) k zajištění stability a reprodukovatelnosti polohy. Na CT snímcích lékař přesně zakreslí ozařovaný objem a okolní zdravé orgány, které je třeba chránit.
Vytvoření ozařovacího plánu: Radiologický fyzik na základě lékařova zadání vytvoří na počítači optimální ozařovací plán – navrhne počet, směr a intenzitu ozařovacích svazků tak, aby byla dávka v nádoru maximální a v okolních tkáních minimální.
Ozařování: Pacient dochází ambulantně na jednotlivé ozařovací seance (frakce), obvykle 5 dní v týdnu. Samotné ozáření je nebolestivé a neviditelné. Během procedury, která trvá několik minut, leží pacient sám v ozařovně, ale je neustále monitorován personálem pomocí kamer a mikrofonů.
Kontroly během léčby: Během ozařovací série pacient pravidelně dochází na kontroly k lékaři, který sleduje účinnost léčby a řeší případné nežádoucí účinky.

⚠️ Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky radioterapie jsou způsobeny poškozením zdravých buněk v ozařované oblasti. Dělí se na akutní (vznikají během léčby nebo krátce po ní) a pozdní (objevují se měsíce až roky po ukončení léčby). Jejich typ a intenzita závisí na ozařované části těla, celkové dávce, velikosti ozařovaného objemu a individuální citlivosti pacienta.

Celkové příznaky: Nejčastějším je únava.
Kožní reakce: V místě ozáření může kůže zčervenat, být suchá, svědit nebo se olupovat, podobně jako po spálení na slunci.
Vypadávání vlasů a ochlupení: Dochází k němu pouze v ozařované oblasti, nikoli na celém těle jako u chemoterapie.
Nežádoucí účinky v oblasti hlavy a krku: Suchost v ústech, změny chuti, záněty sliznic (mukozitida), potíže s polykáním.
Nežádoucí účinky v oblasti hrudníku: Potíže s polykáním, kašel.
Nežádoucí účinky v oblasti břicha a pánve: Nevolnost, zvracení, průjem, častější močení.

Většina akutních nežádoucích účinků je dočasná a po skončení léčby postupně odezní. Pozdní následky, jako je fibróza (ztuhnutí tkáně) nebo poškození funkce orgánů, mohou být trvalé. Moderní techniky radioterapie však jejich riziko významně snižují.

💡 Pro laiky: Jak ozařování ničí nádor?

Představte si, že nádor je houževnatý plevel, který roste na vaší zahrádce mezi vzácnými květinami (zdravými orgány). 1. Přesný postřik: Radioterapie je jako použití vysoce cíleného a neviditelného "postřiku" (záření), který je namířen přesně na plevel. Místo toho, abyste postříkali celou zahradu, zaměříte se jen na nežádoucí rostlinu. 2. Opakované dávky: Neuděláte to najednou. Každý den přijdete a dáte plevelu malou dávku postřiku. Plevel (nádorová buňka) je velmi citlivý a po každé dávce slábne a chřadne. Květiny v okolí (zdravé buňky) jsou mnohem odolnější. Postřik jim sice trochu ublíží, ale do druhého dne se stihnou vzpamatovat a opravit se. 3. Zničení plevele: Po několika týdnech každodenního "stříkání" je plevel natolik oslabený, že úplně odumře, zatímco květiny se z mírného poškození plně zotaví. Moderní metody jako IMRT nebo protonová terapie jsou jako mít super-chytrou trysku, která dokáže měnit sílu postřiku a tvar paprsku tak, aby se vyhnula lístkům květin, které jsou těsně vedle plevele, a zasáhla jen to, co opravdu chcete zničit.

📈 Moderní trendy a budoucnost

Radiační onkologie se neustále vyvíjí. Mezi nejperspektivnější směry patří:

Kombinace s imunoterapií: Zjišťuje se, že ozáření může "zviditelnit" nádor pro imunitní systém a tím výrazně zvýšit účinnost imunoterapie.
Umělá inteligence (AI): AI se začíná masivně uplatňovat v plánování léčby, kde dokáže automaticky a rychle zakreslovat orgány a navrhovat optimální ozařovací plány, což šetří čas lékařů a fyziků a zvyšuje kvalitu plánů.
FLASH radioterapie: Experimentální metoda, která využívá aplikaci dávky v extrémně krátkém čase (zlomky sekundy). Předpokládá se, že by mohla ještě více šetřit zdravé tkáně.
Personalizovaná radioterapie: Přizpůsobení dávky a frakcionace na základě biologických vlastností konkrétního nádoru (např. jeho citlivosti na záření) zjištěných pomocí biomarkerů.

Zdroje

```