Henri Becquerel
Obsah boxu
| Antoine Henri Becquerel | |
|---|---|
 | |
| Henri Becquerel (fotografie Paula Nadara) | |
| Národnost | Francouzská |
| Manželka | Lucie Jamin (sňatek 1877, úmrtí 1878) Louise Désirée Lorieux (sňatek 1890) |
| Děti | Jean Becquerel |
 | |
Antoine Henri Becquerel (15. prosince 1852, Paříž, Francie – 25. srpna 1908, Le Croisic, Francie) byl významný francouzský fyzik, který se proslavil objevem radioaktivity v roce 1896. Za tento průkopnický objev mu byla v roce 1903 udělena Nobelova cena za fyziku, o kterou se podělil s Marií Curie-Skłodowskou a Pierrem Curiem. Becquerel pocházel z rodiny, která v průběhu čtyř generací dala světu řadu významných vědců a fyziků.
⏳ Život a kariéra
Antoine Henri Becquerel se narodil 15. prosince 1852 v Paříži do rodiny s hlubokými vědeckými kořeny. Jeho dědeček, Antoine César Becquerel, byl zakladatelem elektrochemie, a jeho otec, Alexandre-Edmond Becquerel, se věnoval výzkumu slunečního záření a fosforescence. I Henriho syn, Jean Becquerel, se stal později uznávaným fyzikem, čímž navázal na rodinnou tradici.
Henri Becquerel získal své vzdělání na Lycée Louis-le-Grand, poté studoval inženýrství na École polytechnique (v letech 1872–1874) a na École des ponts et chaussées (v letech 1874–1877). V roce 1877 získal inženýrský titul. V roce 1888 obhájil doktorát z Pařížské univerzity (Sorbonny) s prací zaměřenou na rovinnou polarizaci světla, fenomén fosforescence a absorpce světla v krystalech.
Jeho akademická a profesní dráha zahrnovala několik významných pozic. V roce 1876 se stal asistentem učitele na École polytechnique, kde v roce 1895 převzal katedru fyziky. Současně působil jako asistent přírodovědce u svého otce v Muséum national d'histoire naturelle, kde po otcově smrti převzal profesuru fyziky. V roce 1894 byl jmenován hlavním inženýrem v Ministerstvu mostů a silnic.
V roce 1877 se oženil s Lucií Jamin, která však v roce 1878 zemřela. V roce 1890 se oženil s Louise Désirée Lorieux, se kterou měl syna Jeana.
🔬 Objev radioaktivity
Becquerel se dlouhodobě zajímal o fosforescence, proces, při kterém materiál emituje světlo po absorpci energie. V roce 1895 Wilhelm Conrad Röntgen objevil rentgenové paprsky, což vyvolalo velký zájem ve vědecké komunitě. Becquerel předpokládal, že by mohla existovat souvislost mezi rentgenovými paprsky a přirozenou fosforescencí.
Jeho klíčový objev se odehrál v roce 1896. Becquerel experimentoval s uranovými solemi, které zdědil po svém otci a které vykazovaly fosforescenci. Domníval se, že by uran mohl absorbovat sluneční světlo a poté emitovat rentgenové paprsky. Umístil draselný uranyl síran na fotografické desky zabalené v černém papíře, aby je chránil před světlem, a vystavil je slunci. Po vyvolání desek zaznamenal jasné obrazy, což potvrdilo jeho hypotézu, že uran emituje záření.
Nicméně, skutečný průlom nastal, když 26. a 27. února 1896 bylo v Paříži zataženo a slunce nesvítilo. Becquerel proto uložil své připravené desky s uranovými solemi do tmavé zásuvky. Přesto se 1. března rozhodl desky vyvolat, očekávaje jen slabé nebo žádné obrazy. K jeho překvapení byly obrazy stejně ostré a výrazné jako ty, které byly vystaveny slunci. To ho vedlo k závěru, že uran emituje záření spontánně, bez potřeby vnějšího zdroje energie, jako je slunce. Tuto novou vlastnost hmoty nazval "Becquerelovy paprsky".
Tento objev, zpočátku označovaný jako "Becquerelovy paprsky", položil základy pro novou oblast jaderné fyziky. Později Marie Curie zavedla pro tento jev termín "radioaktivita". Becquerelovy experimenty dále ukázaly, že toto záření dokáže ionizovat plyny a být odkloněno elektrickými a magnetickými poli, což ho odlišovalo od rentgenových paprsků.
🏆 Nobelova cena a odkaz
V roce 1903 byla Henri Becquerelovi udělena Nobelova cena za fyziku "za mimořádné služby, které prokázal objevem spontánní radioaktivity". O cenu se podělil s Pierrem a Marií Curie, kteří byli oceněni za svůj společný výzkum v oblasti záření objeveného Becquerelem, včetně objevu nových radioaktivních prvků, polonia a radia.
Becquerelova práce měla dalekosáhlý dopad na vědu a technologie. Jeho objev radioaktivity nejen změnil chápání atomové struktury, ale také otevřel cestu k rozvoji jaderné energetiky, lékařské diagnostiky a radioterapie pro léčbu rakoviny.
V roce 1901 Becquerel zaznamenal popáleniny na kůži, když nosil vzorek radia od Marie Curie v kapse vesty. Tento incident vedl k dalším lékařským výzkumům a nakonec k rozvoji lékařského využití radioaktivních látek.
Na jeho počest byla pojmenována jednotka radioaktivity v SI, becquerel (Bq), která odpovídá jednomu radioaktivnímu rozpadu za sekundu.
Henri Becquerel zemřel 25. srpna 1908 ve věku 55 let v Le Croisic ve Francii. Ačkoli příčinou úmrtí byl srdeční infarkt, bylo zmiňováno, že trpěl vážnými popáleninami kůže, pravděpodobně způsobenými manipulací s radioaktivními materiály.
💡 Pro laiky
Představte si, že máte kámen, který vypadá úplně obyčejně. Vědci si dlouho mysleli, že všechny kameny jsou prostě jen kameny a nic zvláštního z nich nevychází, pokud je třeba nerozbijete. Ale pan Becquerel zjistil něco úžasného!
Jednoho dne si dal kousek takového "obyčejného" kamene (byla to uranová sůl) k fotografickému filmu zabalenému v černém papíře. Černý papír měl film chránit před světlem. Původně si myslel, že kámen musí být nejprve osvícen sluncem, aby pak "svítil" a zanechal stopu na filmu. Ale pak nastal zatažený den a on kámen s filmem nechal jen tak v šuplíku.
Když ale film vyvolal, zjistil, že na něm je otisk kamene, i když na něj nesvítilo slunce! Bylo to, jako by kámen sám od sebe vysílal nějaké neviditelné paprsky, které dokázaly projít papírem a zanechat stopu.
Tento jev se jmenuje radioaktivita. Je to, jako by některé atomy v tom kameni byly "neklidné" a samy od sebe se měnily, přičemž při tom vysílaly malé částečky energie nebo světla, které nevidíme. Tyto paprsky mohou projít věcmi, které běžné světlo neprojde. Becquerel objevil, že některé materiály mají tuto zvláštní schopnost samovolně vyzařovat energii. Dnes víme, že radioaktivita je proces, při kterém se nestabilní atomová jádra rozpadají a emitují částice nebo záření.