Přeskočit na obsah

Strunatci

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox živočich Strunatci (Chordata) jsou kmen živočichů patřící do skupiny druhoústých (Deuterostomia). Jedná se o evolučně nejvyspělejší a druhově velmi rozmanitou skupinu, která zahrnuje pláštěnce, bezlebečné a především obratlovce, mezi které patří i člověk. Všichni strunatci sdílejí v určité fázi svého vývoje pět klíčových znaků, které je odlišují od ostatních živočišných kmenů. Jejich tělo je dvoustranně souměrné a coelomové.

Název kmene je odvozen od nejdůležitějšího společného znaku – přítomnosti struny hřbetní (chorda dorsalis nebo notochord), která tvoří vnitřní osu těla. Strunatci osídlili prakticky všechna prostředí na Zemi, od hlubokomořských příkopů po nejvyšší horské vrcholy a vzduch.

🧬 Základní znaky strunatců

Všichni strunatci mají v alespoň jedné fázi svého ontogenetického vývoje pět unikátních morfologických znaků (tzv. apomorfií):

1. Struna hřbetní (chorda dorsalis, notochord): Pevná, ale pružná tyčinkovitá struktura probíhající podél hřbetní strany těla. Slouží jako primární vnitřní opora. U většiny obratlovců je v dospělosti nahrazena páteří složenou z obratlů, ale její zbytky lze nalézt v meziobratlových ploténkách. 2. Hřbetní nervová trubice: Dutá trubice nervové tkáně umístěná na hřbetní straně těla, nad chordou. Vzniká vchlípením ektodermu. U obratlovců se její přední část rozšiřuje a diferencuje v mozek, zatímco zbytek tvoří míchu. 3. Žaberní štěrbiny (faryngální štěrbiny): Párové otvory v hltanu, které původně sloužily k filtrování potravy a dýchání. U vodních obratlovců se z nich vyvíjejí žábry. U suchozemských obratlovců se tyto struktury objevují pouze během embryonálního vývoje a dávají vzniknout různým strukturám v oblasti krku a hlavy (např. Eustachova trubice, části štítné žlázy a příštítných tělísek). 4. Endostyl: Žláznatá rýha na břišní straně hltanu, která produkuje sliz pro zachytávání potravy. U obratlovců se endostyl přeměnil ve štítnou žlázu, která produkuje hormony regulující metabolismus. 5. Postanální ocas: Ocasní část těla, která se nachází za řitním otvorem. Obsahuje chordu a svalovinu, ale nikoli trávicí trubici. Slouží primárně k pohybu ve vodním prostředí. U některých skupin (včetně člověka) v dospělosti zaniká nebo je redukován na kostrč.

Dalšími společnými rysy jsou uzavřená cévní soustava a srdce umístěné na břišní straně těla (ventrálně).

📜 Evoluce a fylogeneze

První strunatci se objevili pravděpodobně během kambrijské exploze před více než 500 miliony let. Jejich přesný původ je stále předmětem vědeckých debat, ale nejbližšími příbuznými jsou polostrunatci (Hemichordata) a ostnokožci (Echinodermata), se kterými tvoří skupinu druhoústí.

Nejstarší známí fosilní zástupci strunatců byli nalezeni v burgesských břidlicích v Kanadě (např. rod Pikaia) a v čínských nalezištích v Čcheng-ťiangu (např. rody Myllokunmingia a Haikouichthys). Tyto primitivní formy již vykazovaly základní znaky strunatců, včetně notochordu a náznaků obratlů, což je řadí na počátek evoluční linie obratlovců.

Evoluční vývoj strunatců je charakterizován několika klíčovými inovacemi:

  • Vznik lebky (Craniata) chránící mozek.
  • Vývoj páteře z obratlů, která nahradila chordu a umožnila efektivnější pohyb.
  • Vznik čelistí (Gnathostomata) z prvního žaberního oblouku, což znamenalo revoluci v získávání potravy.
  • Přechod na souš, spojený s vývojem plic a kráčivých končetin.
  • Vývoj amniotického vejce, které umožnilo rozmnožování nezávislé na vodním prostředí.
  • Rozvoj endotermie (teplokrevnosti) u ptáků a savců, což jim umožnilo osídlit i chladné oblasti.

분류 Systematika a klasifikace

Kmen strunatců se tradičně dělí na tři podkmeny, které se liší především mírou zachování chordy v dospělosti a přítomností lebky a páteře.

⚪ Pláštěnci (Tunicata, Urochordata)

Pláštěnci jsou mořští, převážně přisedlí filtrátoři. Jejich tělo je kryto rosolovitým pláštěm (tunikou) z tunicinu, látky podobné celulóze. Typické znaky strunatců jsou plně vyvinuty pouze v larválním stadiu, které je pohyblivé a připomíná pulce. Během metamorfózy v dospělce dochází k rozsáhlé regresi – chorda, nervová trubice i ocas zanikají.

  • Třídy:
   *   Sumky (Ascidiacea): Nejpočetnější skupina, v dospělosti přisedlí. Příklad: Ciona intestinalis.
   *   Salpy (Thaliacea): Vznášejí se ve vodním sloupci, často tvoří kolonie.
   *   Vršenky (Appendicularia): Zachovávají si pulcovitý tvar i v dospělosti (neotenie).

⚪ Bezlebeční (Cephalochordata, Acrania)

Bezlebeční jsou malí, mořští živočichové podobní rybkám, kteří žijí zahrabaní v písčitém dně. Zachovávají si všechny základní znaky strunatců po celý život. Chorda probíhá od ocasu až do přední části těla (přesahuje nervovou trubici), což je unikátní znak. Nemají vyvinutou lebku ani páteř. Jejich nejznámějším zástupcem je kopinatec plžovitý. Jsou považováni za nejbližší příbuzné obratlovců.

🔵 Obratlovci (Vertebrata, Craniata)

Obratlovci jsou největší a nejrozmanitější podkmen strunatců. Jejich hlavním znakem je přítomnost vnitřní kostry s páteří složenou z obratlů, která nahrazuje chordu, a lebky (cranium), která chrání mozek. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a smyslové orgány. Tradičně se dělí na následující skupiny:

  • Bezčelistnatci (Agnatha): Primitivní obratlovci bez čelistí.
   *   Kruhoústí (Cyclostomata): recentní zástupci, např. mihule a sliznatky.
  • Čelistnatci (Gnathostomata): Obratlovci s vyvinutými čelistmi.
   *   Paryby (Chondrichthyes): Chrupavčitá kostra. Patří sem žraloci, rejnoci a chiméry.
   *   Ryby (Osteichthyes/Pisces): Kostěná kostra.
       *   Paprskoploutví (Actinopterygii): Drtivá většina dnešních druhů ryb (kapr, losos, tuňák).
       *   Nozdratí (Sarcopterygii): Z jejich předků se vyvinuli čtyřnožci. Patří sem lalokoploutví (např. latimérie) a dvojdyšní.
   *   Čtyřnožci (Tetrapoda): Obratlovci s kráčivými končetinami, kteří se vyvinuli z nozratých ryb.
       *   Obojživelníci (Amphibia): Vázáni na vodní prostředí, zejména při rozmnožování (např. žáby, mloci, čolci).
       *   Blanatí (Amniota): Vyvinuli si amniotické vejce, které jim umožnilo osídlit souš.
           *   Plazi (Reptilia): Ještěrky, hadi, želvy, krokodýli.
           *   Ptáci (Aves): Vznikli z teropodních dinosaurů. Charakterizuje je peří, zobák a schopnost letu (u většiny).
           *   Savci (Mammalia): Charakterizuje je srst, mléčné žlázy, bránice a stálá tělesná teplota. Patří sem i člověk.

🌍 Rozšíření a ekologie

Strunatci jsou kosmopolitní skupinou, která obývá všechny biomy na Zemi.

Ekologické role strunatců jsou nesmírně rozmanité. Zahrnují býložravce, masožravce, všežravce, detritofágy i parazity. Tvoří klíčové složky většiny potravních řetězců, ať už jako predátori, kořist, nebo opylovači a šiřitelé semen.

⚙️ Význam pro člověka

Strunatci mají pro lidskou společnost zásadní význam v mnoha oblastech:

Na druhou stranu mohou být někteří strunatci pro člověka nebezpeční (jedovatí hadi, žraloci) nebo působit jako přenašeči nemocí (hlodavci, netopýři).

🤔 Pro laiky: Co dělá strunatce strunatcem?

Představte si, že stavíte model živého tvora. Aby držel tvar, potřebuje nějakou vnitřní výztuhu. Strunatci si pro tento účel vyvinuli "strunu hřbetní" (chordu) – pevnou, ale ohebnou tyčku, která jim prochází zády. Je to něco jako pružná kostra. U většiny z nás, obratlovců, se tato struna během vývoje v děloze přemění na páteř, ale její základ je stejný.

Dalším klíčovým prvkem je "hřbetní nervová trubice". Je to v podstatě hlavní kabel nervového systému, který u nás tvoří mozek a míchu. Důležité je, že je umístěn na zádech, nad chordou. U jiných živočichů, jako je hmyz, je hlavní nervová páska na břiše.

Možná vás překvapí, že i lidé měli v rané fázi vývoje žaberní štěrbiny v oblasti krku. Samozřejmě jsme je nikdy nepoužívali k dýchání ve vodě, ale tyto struktury se přeměnily na důležité části našich uší a krčních žláz. Stejně tak jsme měli i malý ocásek, který později zakrněl a zůstala z něj jen kostrč.

Takže i když se dospělý člověk, mořská sumka a rybka zvaná kopinatec na první pohled vůbec nepodobají, všichni sdílejí tento společný evoluční "stavební plán", který je definuje jako strunatce.


Šablona:Aktualizováno