Průdušnice

Rozbalit box

Obsah boxu

Průdušnice (latinsky trachea) je trubicovitý orgán, který je součástí dolních cest dýchacích. Slouží jako hlavní kanál pro vedení vzduchu mezi hrtanem a průduškami, které dále vedou vzduch do plic. Její stěna je vyztužena chrupavčitými prstenci, které zajišťují její stálou průchodnost.

Průdušnice je klíčová pro dýchání a zároveň plní důležitou ochrannou funkci díky svému specializovanému vnitřnímu povrchu, který čistí vdechovaný vzduch.

📜 Historie zkoumání

Základní znalosti o průdušnici a její funkci sahají až do starověku. Galén, řecký lékař působící v Římské říši, provedl jedny z prvních detailních anatomických popisů a experimentů, při kterých demonstroval, že průdušnice vede vzduch, nikoliv tekutiny. Jeho práce položily základy pro chápání dýchací soustavy na více než tisíc let.

Během renesance došlo k oživení zájmu o lidskou anatomii. Andreas Vesalius ve svém díle De humani corporis fabrica (1543) poskytl mimořádně přesné ilustrace a popisy průdušnice, které opravily některé Galénovy omyly. S vynálezem mikroskopu v 17. století mohli vědci jako Marcello Malpighi poprvé prozkoumat mikroskopickou stavbu stěny průdušnice, včetně jejích žlázek a řasinkového epitelu. Moderní medicína, zejména rozvoj anesteziologie a hrudní chirurgie v 19. a 20. století, přinesla hlubší pochopení klinického významu průdušnice, což vedlo k vývoji technik jako endotracheální intubace a tracheostomie.

🧬 Anatomie a stavba

Průdušnice je pružná, vazivově-chrupavčitá trubice. U dospělého člověka je dlouhá přibližně 10–12 cm a její průměr se pohybuje okolo 2–2,5 cm. Začíná pod prstencovou chrupavkou hrtanu (ve výši 6. krčního obratle) a sestupuje krkem před jícnem do hrudníku. V hrudní dutině se v místě zvaném bifurcatio tracheae (ve výši 4.–5. hrudního obratle) dělí na dvě hlavní průdušky – pravou a levou. Místo větvení je zevnitř vyvýšeno v ostrou hranu zvanou carina tracheae.

🧱 Histologická stavba

Stěna průdušnice se skládá ze čtyř základních vrstev:

Sliznice (Tunica mucosa): Je vystlána víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami a pohárkovými buňkami. Řasinky (kinocilie) kmitají směrem k hrtanu a posouvají tak hlen s nečistotami ven z dýchacích cest. Pohárkové buňky produkují hlen (mucin), který zvlhčuje povrch a zachytává prachové částice, bakterie a další cizorodé látky. Pod epitelem se nachází vrstva řídkého kolagenního vaziva (lamina propria).
Podslizniční vazivo (Tunica submucosa): Obsahuje smíšené seromucinózní žlázky (glandulae tracheales), které produkují sekret zvlhčující sliznici.
Chrupavčitě-vazivová vrstva (Tunica fibrocartilaginea): Tvoří kostru průdušnice. Skládá se z 16–20 podkovovitých prstenců z hyalinní chrupavky, které jsou otevřené směrem k jícnu. Tyto prstence zabraňují kolapsu průdušnice při dýchání. Jsou navzájem spojeny vazivovými membránami (ligamenta anularia).
Vnější vazivová vrstva (Tunica adventitia): Je tvořena řídkým kolagenním vazivem, které spojuje průdušnici s okolními strukturami, jako je jícen a velké cévy.

Zadní stěna průdušnice, kde chrupavky chybí, se nazývá paries membranaceus. Je tvořena vazivem a hladkou svalovinou (musculus trachealis). Tento sval umožňuje aktivní změnu průsvitu průdušnice, například při kašli, kdy jeho kontrakce zúží průsvit a zvýší rychlost proudění vzduchu.

🩸 Cévní a nervové zásobení

Tepenné zásobení: Krev do průdušnice přivádějí především větve z dolní štítné tepny (arteria thyroidea inferior) a průduškové tepny (rami bronchiales).
Žilní odtok: Krev je odváděna do žil v okolí, zejména do dolních štítných žil (venae thyroideae inferiores).
Mízní drenáž: Míza odtéká do pretracheálních a paratracheálních uzlin.
Inervace: Parasympatikus zajišťuje nervus vagus (konkrétně jeho větev nervus laryngeus recurrens), který zužuje průdušnici a stimuluje sekreci žlázek. Sympatikus působí opačně – rozšiřuje průsvit a tlumí sekreci.

⚙️ Funkce

Průdušnice plní několik životně důležitých funkcí:

Vedení vzduchu: Její hlavní a nejzřejmější funkcí je transportovat vdechovaný vzduch z hrtanu do průdušek a vydechovaný vzduch opačným směrem. Chrupavčité prstence zajišťují, že dýchací cesty zůstávají neustále otevřené.
Čištění, zvlhčování a ohřívání vzduchu: Sliznice průdušnice je pokryta hlenem, který zachytává prach, pyl, mikroorganismy a další nečistoty. Řasinky tento hlen neustále posouvají směrem nahoru do hltanu, kde je buď polknut, nebo vykašlán. Tento mechanismus se nazývá mukociliární transport nebo mukociliární eskalátor. Vzduch je při průchodu také ohříván a zvlhčován na optimální teplotu a vlhkost pro plicní sklípky.
Obranné reflexy: Sliznice průdušnice je velmi citlivá na podráždění. Přítomnost cizího tělesa nebo nadměrného množství hlenu vyvolá silný kašlací reflex. Při kašli se musculus trachealis prudce stáhne, zúží průsvit průdušnice a tím dramaticky zvýší rychlost proudícího vzduchu, což pomáhá vypudit dráždivou látku.

🩺 Klinický význam a onemocnění

Průdušnice může být postižena řadou onemocnění a je místem častých lékařských zákroků.

Tracheitida: Zánět průdušnice, nejčastěji virového nebo bakteriálního původu. Projevuje se dráždivým, štěkavým kašlem a bolestí za hrudní kostí.
Stenóza průdušnice: Zúžení průsvitu, které může být vrozené nebo získané (např. po dlouhodobé intubaci, úrazu nebo zánětu). Vede k dušnosti a sípavému dýchání.
Tracheomalacie: Změknutí a oslabení chrupavčitých prstenců, které vede ke kolapsu průdušnice při výdechu. Je častější u novorozenců, ale může se vyskytnout i u dospělých.
Nádory průdušnice: Jsou poměrně vzácné, mohou být zhoubné (např. spinocelulární karcinom) i nezhoubné.
Vdechnutí cizího tělesa: Život ohrožující stav, kdy cizí předmět (např. kousek jídla, malá hračka) uvízne v průdušnici a zablokuje dýchací cesty. Vyžaduje okamžitou první pomoc (Heimlichův manévr).

Lékařské zákroky

Endotracheální intubace: Zavedení trubice (endotracheální kanyly) přes ústa nebo nos do průdušnice pro zajištění dýchacích cest, nejčastěji při celkové anestezii nebo u pacientů v bezvědomí.
Tracheostomie: Chirurgické vytvoření otvoru do průdušnice z přední strany krku. Do tohoto otvoru se zavádí tracheostomická kanyla, která umožňuje dýchání s obejitím horních cest dýchacích. Provádí se při dlouhodobé potřebě umělé plicní ventilace nebo při neprůchodnosti horních cest dýchacích.
Bronchoskopie: Endoskopické vyšetření, při kterém se tenký ohebný přístroj (bronchoskop) zavádí přes ústa nebo nos do průdušnice a průdušek. Umožňuje vizuální kontrolu, odběr vzorků tkáně (biopsie) nebo odstranění cizích těles.

🔬 Srovnávací anatomie

Stavba průdušnice se u různých skupin obratlovců liší.

U ptáků je průdušnice vyztužena kompletními, uzavřenými chrupavčitými prstenci. Na jejím konci, v místě větvení na průdušky, se nachází hlasový orgán zvaný syrinx.
U plazů a obojživelníků bývá průdušnice často kratší a jednodušší, někdy s neúplnými chrupavkami.
U ostatních savců je stavba průdušnice velmi podobná té lidské, s podkovovitými chrupavkami a zadní svalovou stěnou.

💡 Pro laiky

Představte si průdušnici jako pevnou, ale ohebnou hadici od vysavače, která vede vzduch z krku do plic.

Chrupavčité prstence jsou jako drátěná výztuž v hadici – brání jejímu zploštění, takže vzduch může volně proudit dovnitř a ven, ať už hlavou hýbete jakkoliv.
Vnitřní výstelka funguje jako chytrý samočisticí filtr. Je pokryta lepkavým hlenem, na který se nachytá prach a bacily ze vzduchu, který dýcháte. Maličké řasinky, podobné milionům mikroskopických kartáčků, pak tento špinavý hlen neustále posouvají nahoru z plic do krku. Tam ho buď nevědomky polknete (a žaludeční kyseliny si s nečistotami poradí), nebo ho vykašlete.
Sval na zadní straně je důležitý pro kašel. Když potřebujete něco rychle dostat z dýchacích cest, tento sval se stáhne, zúží "hadici" a vytvoří tak silný proud vzduchu, který nečistoty doslova vystřelí ven.

Šablona:Aktualizováno