Průdušky
Rozbalit box
Obsah boxu
Šablona:Infobox - orgán Průdušky (latinsky bronchi, jednotné číslo bronchus) jsou součástí dolních cest dýchacích. Jedná se o systém trubic, které vedou vzduch z průdušnice (trachey) do plic, kde se dále větví a umožňují tak výměnu plynů v plicních sklípcích. Tvoří klíčovou část takzvaného bronchiálního stromu. Jejich stěna je vyztužena chrupavkami a vystlána specializovanou sliznicí, která zajišťuje čištění a zvlhčování vdechovaného vzduchu.
🧬 Anatomie a histologie
Struktura průdušek je dokonale přizpůsobena jejich funkci vedení a úpravy vzduchu. Od největších po nejmenší větve se jejich stavba postupně mění.
🌳 Větvení průdušek (Bronchiální strom)
Bronchiální strom začíná rozdělením průdušnice a postupně se větví do stále menších struktur, což připomíná korunu stromu.
- Hlavní průdušky (bronchi principales): Vznikají v místě zvaném bifurkace trachey (v úrovni 4.–5. hrudního obratle) rozdělením průdušnice na pravou a levou hlavní průdušku.
* Pravá hlavní průduška (bronchus principalis dexter) je kratší (cca 2,5 cm), širší a probíhá strměji než levá. Z tohoto důvodu se vdechnutá cizí tělesa častěji dostávají právě do pravé plíce. * Levá hlavní průduška (bronchus principalis sinister) je delší (cca 5 cm), užší a probíhá více horizontálně, protože musí obejít srdce.
- Lalokové (sekundární) průdušky (bronchi lobares): Vznikají větvením hlavních průdušek a každá z nich zásobuje jeden plicní lalok. Vpravo jsou tři (pro horní, střední a dolní lalok), vlevo pouze dvě (pro horní a dolní lalok).
- Segmentové (terciární) průdušky (bronchi segmentales): Dále se větví z lalokových průdušek a ventilují jednotlivé bronchopulmonální segmenty – základní funkční a chirurgické jednotky plic. V každé plíci je jich obvykle deset.
- Další větvení: Segmentové průdušky se dále dělí (až 20 generací větvení) na stále menší průdušky, které postupně přecházejí v průdušinky (bronchioly), jež již nemají chrupavčitou výztuž.
🔬 Stavba stěny
Stěna průdušek se skládá z několika vrstev, jejichž složení se mění s klesajícím průměrem trubice.
- Sliznice (tunica mucosa): Je tvořena víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami (kinociliemi). Mezi buňkami epitelu se nacházejí pohárkové buňky, které produkují hlen (mucus). Tento hlen zachytává nečistoty (prach, bakterie, viry) a řasinky jej neustálým kmitáním posouvají směrem k hrtanu, kde je buď vykašlán, nebo polknut. Tento mechanismus se nazývá mukociliární transport nebo mukociliární eskalátor.
- Podslizniční vazivo (tunica submucosa): Obsahuje drobné seromucinózní žlázky (glandulae bronchiales), které rovněž produkují hlen a zvlhčují sliznici.
- Svalová vrstva (tunica muscularis): Tvořena spirálně uspořádanou hladkou svalovinou. Její stah (bronchokonstrikce) nebo uvolnění (bronchodilatace) reguluje průsvit dýchacích cest a tím i proudění vzduchu. U menších průdušek je tato vrstva relativně silnější.
- Chrupavčitá vrstva: U hlavních průdušek je tvořena chrupavčitými prstenci ve tvaru písmene C, podobně jako v průdušnici. V menších průduškách se chrupavky mění na nepravidelné destičky, které zajišťují, aby se dýchací cesty nezhroutily při výdechu. V průdušinkách chrupavka zcela chybí.
- Adventicie (tunica adventitia): Vnější vazivový obal, který spojuje průdušky s okolní plicní tkání.
⚙️ Funkce
Průdušky plní v těle několik zásadních úkolů:
- Vedení vzduchu: Jejich primární funkcí je transportovat vdechovaný vzduch z průdušnice do plicních sklípků, kde probíhá výměna plynů, a vydechovaný vzduch ven z těla.
- Čištění vzduchu: Díky mukociliárnímu transportu účinně odstraňují prachové částice, alergeny, mikroorganismy a další nečistoty z vdechovaného vzduchu, čímž chrání citlivou plicní tkáň před poškozením a infekcí.
- Ohřívání a zvlhčování vzduchu: Bohatě prokrvená sliznice ohřívá studený vzduch a žlázky jej zvlhčují, aby se dostal do plicních sklípků s optimální teplotou (cca 37 °C) a 100% vlhkostí. Tím se zabraňuje vysychání a poškození respiračního epitelu.
- Kašlací reflex: Podráždění receptorů ve sliznici průdušek (např. cizím tělesem nebo nadměrným množstvím hlenu) vyvolává kašel, což je obranný reflex sloužící k prudkému vypuzení obsahu z dýchacích cest.
🩺 Klinický význam a onemocnění
Průdušky jsou místem vzniku řady častých i závažných onemocnění dýchacího systému.
- Bronchitida: Jedno z nejběžnějších onemocnění, jedná se o zánět sliznice průdušek.
* Akutní bronchitida: Většinou virového původu, projevuje se kašlem (nejprve suchým, později vlhkým s vykašláváním hlenu) a často doprovází nachlazení. Obvykle odezní sama během několika týdnů. * Chronická bronchitida: Definována jako kašel s produkcí hlenu po dobu nejméně 3 měsíců ve dvou po sobě jdoucích letech. Je hlavní součástí chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) a nejčastější příčinou je kouření.
- Astma bronchiale: Chronické zánětlivé onemocnění charakterizované zvýšenou reaktivitou (hyperreaktivitou) průdušek na různé podněty (alergie, chlad, námaha). Projevuje se záchvaty dušnosti, pískoty a kašle, které jsou způsobeny stažením hladké svaloviny (bronchospasmus), otokem sliznice a zvýšenou produkcí hlenu.
- Bronchiektázie: Trvalé, nevratné rozšíření průdušek způsobené poškozením jejich stěny (např. po těžkých nebo opakovaných zánětech). V rozšířených oblastech stagnuje hlen, což vede k chronickému kašli a opakovaným infekcím.
- Bronchogenní karcinom: Nejčastější typ rakoviny plic, který vzniká z buněk epitelu průdušek. Jeho hlavním rizikovým faktorem je kouření.
- Aspirace cizího tělesa: Vdechnutí předmětu (např. části jídla, malé hračky) do dýchacích cest. Jak bylo zmíněno, cizí těleso se kvůli anatomickým poměrům častěji dostane do pravé hlavní průdušky. Může způsobit dušení nebo pozdější zánětlivé komplikace.
- Bronchoskopie: Diagnostická a léčebná metoda, při které se do průdušek zavádí ohebný přístroj s kamerou (endoskop). Umožňuje vizuální kontrolu dýchacích cest, odběr vzorků tkáně (biopsie) nebo hlenu, případně odstranění cizího tělesa.
💡 Pro laiky
Představte si průdušky jako systém potrubí ve vašem hrudníku. Hlavní "trubka" je průdušnice, která se dělí na dvě velké větve – jednu pro každou plíci. Tyto větve se pak dále dělí na stále menší a menší trubičky, podobně jako se větví strom od kmene až po nejtenčí větvičky.
- Vzduchové potrubí: Hlavním úkolem tohoto systému je dopravit vzduch, který dýcháte, hluboko do plic, aby se kyslík mohl dostat do krve.
- Samočisticí systém: Vnitřek těchto trubiček je pokrytý lepkavým hlenem, který funguje jako lapač prachu a mikrobů. Drobné řasinky, které si můžete představit jako miniaturní kartáčky, pak tento "znečištěný" hlen neustále posouvají nahoru z plic pryč, abychom ho mohli vykašlat nebo polknout. Tím se plíce udržují čisté.
- Co se děje při nemoci?:
* Při zánětu průdušek (bronchitidě) sliznice oteče a produkuje mnohem více hlenu. To je důvod, proč kašleme a snažíme se hlenu zbavit. * Při astmatu se svaly kolem těchto trubiček náhle stáhnou, zúží je a ztíží dýchání. Je to jako by se potrubí na chvíli ucpalo.