Endoskop

Rozbalit box

Obsah boxu

Endoskop je optický přístroj používaný v medicíně k nahlížení do tělních dutin a vnitřních orgánů bez nutnosti provedení velkého chirurgického řezu. Skládá se z ohebné nebo tuhé trubice, která je vybavena osvětlovacím systémem a systémem pro přenos obrazu. Procedura prováděná pomocí endoskopu se nazývá endoskopie. Endoskopy umožňují nejen diagnostiku (vizuální prohlídku a odběr vzorků tkáňě – biopsie), ale i provádění léčebných (terapeutických) zákroků, jako je odstraňování polypů, zástava krvácení nebo zavádění stentů.

Moderní endoskopy jsou klíčovým nástrojem v mnoha lékařských oborech, zejména v gastroenterologii, pulmonologii, urologii, gynekologii a ortopedii. Jejich vývoj znamenal revoluci v diagnostice i léčbě a položil základy minimálně invazivní chirurgie.

📜 Historie

Vývoj endoskopu je fascinujícím příběhem inovací, který trval téměř dvě století a proměnil lékařskou praxi.

🕰️ Rané pokusy

První pokusy o zobrazení vnitřních tělních dutin se datují na začátek 19. století. V roce 1806 představil německý lékař Philipp Bozzini svůj "Lichtleiter" (světlovod), který používal svíčku a systém zrcadel k osvětlení a zobrazení močové trubice a konečníku. Tento přístroj byl však velmi nepraktický a setkal se s nedůvěrou lékařské komunity.

Významný pokrok nastal v druhé polovině 19. století s vynálezem žárovky. V roce 1868 se německý lékař Adolf Kussmaul pokusil o první gastroskopii na polykači mečů, přičemž použil rigidní (tuhou) trubici. Přestože se mu nepodařilo žaludek plně zobrazit, prokázal, že zavedení přístroje do žaludku je možné.

💡 Revoluce optických vláken

Skutečný průlom přišel až v polovině 20. století s vývojem optických vláken. V roce 1957 představil tým vedený lékařem Basil Hirschowitzem a fyzikem Harold Hopkinsem první plně flexibilní endoskop, tzv. fibroskop. Tento přístroj využíval dva svazky skleněných vláken: jeden pro přenos světla z externího zdroje do těla a druhý, koherentní svazek, pro přenos obrazu zpět do okuláru. Ohebnost přístroje poprvé umožnila bezpečné a detailní vyšetření klikatých částí trávicího traktu, jako je dvanáctník.

🖥️ Nástup videoendoskopie

Další revoluci přinesla v 80. letech 20. století elektronika. Místo svazku optických vláken pro přenos obrazu byl na špičku endoskopu umístěn miniaturní CCD (Charge-Coupled Device) čip, podobný tomu v digitálních fotoaparátech. Obraz byl převáděn na elektronický signál a zobrazován na monitoru. Tím vznikl videoendoskop. Tato technologie přinesla několik výhod:

• Vyšší kvalita obrazu: Větší rozlišení, jas a lepší barevné podání.
• Ergonomie: Lékař mohl sledovat obraz na monitoru ve vzpřímené poloze, což snížilo únavu.
• Možnost záznamu: Obraz bylo možné snadno nahrávat, archivovat a sdílet s kolegy.
• Zapojení týmu: Celý lékařský tým mohl sledovat průběh vyšetření v reálném čase.

💊 Moderní trendy

Současný vývoj se zaměřuje na další zlepšování zobrazovacích schopností a rozšiřování terapeutických možností. Mezi klíčové inovace patří:

• High-Definition (HD) a 4K endoskopie: Poskytuje extrémně detailní obraz, který usnadňuje detekci i velmi malých patologických změn.
• Zobrazování v úzkém pásmu světla (NBI): Technologie, která filtruje světlo a zvýrazňuje krevní cévy v povrchových vrstvách sliznice, což pomáhá odhalit časná stádia nádorových onemocnění.
• Kapslová endoskopie: Pacient spolkne malou kapsli s kamerou, která pořizuje snímky při průchodu tenkým střevem, oblastí dříve těžko dostupnou.
• Robotická endoskopie: Vývoj flexibilních robotických systémů pro ještě přesnější a stabilnější provádění složitých zákroků.

⚙️ Princip a konstrukce

Moderní videoendoskop je komplexní zařízení složené z několika klíčových částí.

🔦 Osvětlovací systém

Světlo je generováno v externím zdroji (procesoru) a do těla je vedeno svazkem neuspořádaných optických vláken, která probíhají celou délkou přístroje až k jeho distálnímu konci (špičce). Zdrojem světla jsou obvykle výkonné xenonové nebo LED lampy.

📸 Systém přenosu obrazu

U starších fibroskopů je obraz tvořen čočkou na špičce přístroje a přenášen uspořádaným (koherentním) svazkem desítek tisíc tenkých skleněných vláken do okuláru, kterým se lékař dívá.

U moderních videoendoskopů je na špičce umístěn miniaturní CCD nebo CMOS senzor. Objektiv zaostří obraz na tento čip, který jej převede na digitální signál. Ten je pak kabelem veden do videoprocesoru, kde je zpracován a zobrazen na monitoru s vysokým rozlišením.

🛠️ Pracovní kanál

Jedná se o dutý kanál, který prochází celým přístrojem. Slouží k několika účelům:

• Zavádění nástrojů: Umožňuje protažení miniaturních nástrojů, jako jsou bioptické kleště, polypektomické smyčky, jehly nebo kartáčky.
• Odsávání (sukce): Odsávání tekutin, krve a zbytků obsahu z vyšetřované oblasti pro lepší přehlednost.
• Insulfalce vzduchu/CO₂: Vhánění vzduchu nebo oxidu uhličitého do dutých orgánů (např. tlusté střevo, žaludek) za účelem jejich rozepnutí a lepší vizualizace stěn.
• Oplach: Vstřikování vody přes trysku na objektivu pro jeho očištění během výkonu.

🕹️ Ovládací část

Hlava endoskopu, kterou lékař drží v ruce, obsahuje ovládací prvky:

• Kolečka pro ohyb špičky: Dvě kolečka umožňují ovládat ohyb distálního konce ve čtyřech směrech (nahoru/dolů, doprava/doleva), což je klíčové pro navigaci v tělních dutinách.
• Tlačítka: Tlačítka pro ovládání sání, oplachu, insuflace a pořizování snímků či videa.
• Vstup do pracovního kanálu: Port pro zavádění endoskopických nástrojů.

🔬 Typy endoskopů

Endoskopy lze dělit podle několika kritérií, nejčastěji podle jejich konstrukce a oblasti použití.

Podle flexibility

• Rigidní (tuhé) endoskopy: Jsou tvořeny pevnou kovovou trubicí s čočkovým optickým systémem. Nabízejí velmi kvalitní obraz a robustní konstrukci. Používají se pro vyšetření dutin přístupných v přímé linii, například v laparoskopii (břišní dutina), artroskopii (klouby) nebo cystoskopii (močový měchýř).
• Flexibilní (ohebné) endoskopy: Mají ohebnou konstrukci, která jim umožňuje procházet přirozeně zakřivenými orgány, jako je trávicí trakt nebo průdušky. Jsou nezbytné pro většinu vyšetření v gastroenterologii a pulmonologii.

Podle oblasti použití

• Gastroskop: Pro vyšetření horní části trávicího traktu (jícen, žaludek, dvanáctník).
• Kolonoskop: Pro vyšetření celého tlustého střeva a konečné části tenkého střeva.
• Bronchoskop: Pro vyšetření dýchacích cest (průdušnice a průdušky).
• Cystoskop: Pro vyšetření močového měchýře.
• Artroskop: Pro vyšetření a operace kloubů (nejčastěji koleno a rameno).
• Laparoskop: Pro vyšetření a operace v břišní dutině.
• Hysteroskop: Pro vyšetření děložní dutiny.
• Enteroskop: Speciální dlouhý endoskop pro vyšetření tenkého střeva.

🩺 Využití v medicíně

Endoskopy se využívají jak pro diagnostické, tak pro terapeutické účely.

Diagnostika

• Vizuální posouzení: Přímé zobrazení sliznic a orgánů umožňuje detekovat záněty (gastritida, ezofagitida), vředy, nádory, polypy, zdroje krvácení a další patologie.
• Odběr biopsie: Pomocí kleští zavedených pracovním kanálem lze odebrat malé vzorky tkáně pro histologické vyšetření, které je klíčové pro stanovení definitivní diagnózy (např. potvrzení rakoviny nebo celiakie).
• Cytologie: Odběr buněk pomocí kartáčku pro mikroskopické vyšetření.

Terapie (léčba)

Moderní endoskopie umožňuje provádět řadu léčebných zákroků, které dříve vyžadovaly otevřenou operaci:

• Polypektomie: Odstranění polypů (nejčastěji v tlustém střevě) pomocí elektrické smyčky, což je zásadní v prevenci rakoviny tlustého střeva.
• Zástava krvácení: Ošetření krvácejících vředů nebo jícnových varixů pomocí různých metod (opich, klipy, termokoagulace).
• Odstranění cizích těles: Vybavení spolknutých předmětů z jícnu nebo žaludku.
• Dilatace stenóz: Rozšíření zúžených míst (např. v jícnu) pomocí balónků nebo dilatátorů.
• Zavádění stentů: Umístění trubiček (stentů) do zúžených míst (např. žlučových cest nebo jícnu) k obnovení jejich průchodnosti.

Minimálně invazivní chirurgie

Rigidní endoskopy (laparoskopy, artroskopy) jsou základem minimálně invazivní chirurgie. Operatér provádí zákrok pomocí dlouhých nástrojů zavedených malými řezy, přičemž průběh operace sleduje na monitoru díky obrazu z endoskopu. Tento přístup výrazně snižuje pooperační bolest, zkracuje dobu hospitalizace a zanechává menší jizvy.

🧼 Čištění a dezinfekce

Vzhledem k tomu, že endoskopy přicházejí do styku s vnitřním prostředím pacienta, je jejich správné čištění a dezinfekce naprosto klíčové pro prevenci přenosu infekcí. Proces je velmi přísný a zahrnuje několik kroků:

1. Mechanické očištění: Ihned po výkonu se povrch a kanály přístroje ručně očistí kartáči a speciálními roztoky.
2. Test těsnosti: Přístroj se ponoří do vody a natlakuje, aby se odhalily případné netěsnosti, které by mohly vést k poškození vnitřních komponent.
3. Strojová dezinfekce: Endoskop se vloží do automatické myčky, kde proběhne vícekrokový cyklus čištění a následně tzv. vyšší stupeň dezinfekce pomocí silných chemických činidel (např. kyselina peroctová).
4. Oplach a sušení: Po dezinfekci následuje důkladný oplach sterilní vodou a vysušení kanálů stlačeným vzduchem.
5. Skladování: Přístroje se skladují ve speciálních skříních, které zajišťují jejich suchost a čistotu do dalšího použití.

🧑‍🏫 Pro laiky: Co je to endoskop?

Endoskop si lze představit jako velmi tenkou, ohebnou "hadici" s kamerou a světlem na konci. Lékař ji může zavést do těla přirozenými otvory (ústy do žaludku, konečníkem do střev) a podívat se, jak to uvnitř vypadá, aniž by musel pacienta "rozříznout". Je to podobné, jako když instalatér používá kameru na dlouhém kabelu, aby prozkoumal potrubí.

Kromě toho, že se lékař může dívat, má endoskop i malý "pracovní tunel". Tímto tunelem může prostrčit miniaturní nástroje, například malé kleštičky, kterými "uštípne" kousek tkáně na rozbor, nebo smyčku, kterou odstraní nežádoucí výrůstek (polyp). Díky endoskopu tak lékaři dokážou nejen najít problém, ale často ho i rovnou na místě vyřešit, a to vše velmi šetrně.

Šablona:Aktualizováno