Břicho

Šablona:Infobox - část těla ```

``` Břicho (latinsky abdomen) je část trupu obratlovců, včetně člověka, která se nachází mezi hrudníkem (thoraxem) a pánví. Prostor ohraničený břišní stěnou se nazývá břišní dutina (cavitas abdominalis). V této dutině je uložena většina orgánů trávicí a vylučovací soustavy. Z horní strany je břicho ohraničeno bránicí, svalovou přepážkou oddělující je od dutiny hrudní. Z dolní strany přechází v pánevní dutinu. ```

```

🧬 Anatomie a struktura

Břicho je komplexní anatomická oblast, jejíž struktura umožňuje ochranu životně důležitých orgánů, pohyb i účast na základních fyziologických procesech.

Ohraničení

• Nahoře (kraniálně): Bránice (diaphragma), hlavní dýchací sval, který odděluje břišní dutinu od hrudní dutiny.
• Dole (kaudálně): Horní okraj pánve, tzv. linea terminalis. Břišní dutina plynule přechází v dutinu pánevní.
• Vpředu a po stranách (ventrálně a laterálně): Břišní stěna tvořená kůží, podkožím, svaly a jejich povázkami.
• Vzadu (dorzálně): Bederní páteř, velký sval bederní (musculus psoas major), čtyřhranný sval bederní (musculus quadratus lumborum) a bránice.

Břišní stěna

Břišní stěna je vícevrstvá struktura, která chrání orgány a podílí se na udržování nitrobřišního tlaku. Její vrstvy od povrchu jsou:

1. Kůže
2. Podkožní tuková tkáň
3. Svalová vrstva: Tvořená skupinou plochých svalů:
   • Přímý sval břišní (m. rectus abdominis): Vertikálně uložený sval, zodpovědný za typický vzhled "pekáče buchet". Umožňuje předklon trupu.
   • Zevní šikmý sval břišní (m. obliquus externus abdominis): Jeho vlákna směřují šikmo dolů a dopředu.
   • Vnitřní šikmý sval břišní (m. obliquus internus abdominis): Jeho vlákna jdou kolmo na zevní šikmý sval.
   • Příčný sval břišní (m. transversus abdominis): Nejhlubší vrstva, jejíž vlákna probíhají horizontálně. Funguje jako korzet, který stahuje břišní dutinu.
4. Příčná povázka (fascia transversalis)
5. Pobřišnice (peritoneum): Tenká serózní blána vystýlající břišní dutinu.

Břišní dutina a orgány

Břišní dutina (cavitas abdominalis) je největší tělní dutinou. Je vystlána pobřišnicí (peritoneum), která má dva listy: nástěnný (parietální), který pokrývá vnitřní povrch břišní stěny, a útrobní (viscerální), který obaluje většinu orgánů. Prostor mezi těmito dvěma listy se nazývá peritoneální dutina a obsahuje malé množství tekutiny, která umožňuje hladký pohyb orgánů.

Orgány uložené v břišní dutině zahrnují:

• Orgány trávicí soustavy:
  • Žaludek (gaster)
  • Tenké střevo (intestinum tenue), skládající se z dvanáctníku, lačníku a kyčelníku.
  • Tlusté střevo (intestinum crassum), zahrnující slepé střevo s červovitým přívěskem, tračník a část konečníku.
  • Játra (hepar)
  • Žlučník (vesica fellea)
  • Slinivka břišní (pancreas)
• Orgány vylučovací soustavy:
  • Ledviny (renes)
  • Nadledviny (glandulae suprarenales)
  • Horní část močovodů (ureteres)
• Ostatní orgány a struktury:
  • Slezina (lien)
  • Velké cévy jako břišní aorta a dolní dutá žíla.

Topografické členění

Pro klinické účely (popis bolesti, lokalizace nálezu) se břicho dělí na menší oblasti. Používají se dva hlavní systémy:

Čtyři kvadranty

Jednodušší dělení pomocí dvou pomyslných čar, které se kříží v pupku:

• Pravý horní kvadrant: Obsahuje játra, žlučník, část žaludku, dvanáctník, hlavu slinivky, pravou ledvinu.
• Levý horní kvadrant: Obsahuje slezinu, většinu žaludku, tělo a ocas slinivky, levou ledvinu.
• Pravý dolní kvadrant: Obsahuje slepé střevo s apendixem, konec tenkého střeva, část tlustého střeva, pravý vaječník u žen.
• Levý dolní kvadrant: Obsahuje konečnou část tlustého střeva (colon sigmoideum), levý vaječník u žen.

Devět oblastí

Podrobnější dělení pomocí čtyř čar (dvou horizontálních a dvou vertikálních):

• Nahoře: Pravé a levé hypochondrium, mezi nimi epigastrium.
• Uprostřed: Pravá a levá bederní (lumbální) krajina, mezi nimi pupeční (umbilikální) krajina.
• Dole: Pravá a levá kyčelní (iliakální) krajina, mezi nimi podbřišek (hypogastrium).

```

```

💪 Funkce břicha

Břicho a jeho struktury plní několik klíčových funkcí:

• Ochrana orgánů: Svalová břišní stěna poskytuje pružnou, ale pevnou ochranu pro citlivé vnitřní orgány před mechanickým poškozením.
• Trávení a vstřebávání: V břišní dutině probíhají klíčové procesy trávení potravy, vstřebávání živin a vody.
• Metabolismus a detoxikace: Játra, největší metabolický orgán, hrají ústřední roli v metabolismu cukrů, tuků i bílkovin a v detoxikaci škodlivých látek.
• Vylučování: Ledviny filtrují krev a produkují moč, čímž odstraňují odpadní látky z těla.
• Endokrinní funkce: Slinivka břišní (produkce inzulinu a glukagonu) a nadledviny (produkce stresových hormonů a dalších) jsou klíčové endokrinní žlázy.
• Podpora dýchání: Břišní svaly se aktivně podílejí na usilovném výdechu (kašel, kýchání) a spolupracují s bránicí.
• Udržování nitrobřišního tlaku: Stahem břišních svalů se zvyšuje tlak v břišní dutině, což je nezbytné pro mikci (močení), defekaci (vyprazdňování stolice), porod a zvedání těžkých břemen.
• Pohyb a stabilizace trupu: Břišní svaly, často označované jako "jádro" (core), jsou zásadní pro stabilizaci páteře, umožňují předklon, úklony a rotace trupu.

```

```

🩺 Klinický význam a onemocnění

Břicho je oblastí, kde se projevuje velké množství zdravotních potíží, od mírných až po život ohrožující.

Vyšetření břicha

Základní lékařské vyšetření břicha se skládá ze čtyř kroků prováděných v přesném pořadí: 1. Pohled (inspekce): Lékař hodnotí tvar břicha, symetrii, stav kůže, jizvy, viditelnou peristaltiku nebo pulzace. 2. Poslech (auskultace): Pomocí fonendoskopu se poslouchají střevní zvuky (peristaltika). Jejich absence nebo nadměrná aktivita může signalizovat problém. 3. Poklep (perkuse): Lehkým klepáním prsty na břišní stěnu lékař zjišťuje rozložení plynu a tekutiny ve střevech nebo přítomnost volné tekutiny v břišní dutině. 4. Pohmat (palpace): Systematickým prohmatáváním břicha lékař hodnotí napětí břišní stěny, citlivost, bolestivost a hledá případné zvětšené orgány nebo abnormální útvary (rezistence).

Běžná onemocnění a symptomy

• Bolest břicha: Je nejčastějším příznakem. Může být tupá, ostrá, křečovitá nebo pálivá. Její lokalizace často napovídá, který orgán je postižen.
• Náhlá příhoda břišní (NPB): Souhrnný název pro akutní, život ohrožující stavy v břišní dutině, které často vyžadují okamžitý chirurgický zákrok (např. zánět slepého střeva, prasklý žaludeční vřed, střevní neprůchodnost).
• Gastroenteritida: Běžný zánět žaludku a střev ("střevní chřipka"), obvykle virového původu.
• Zánět slepého střeva (apendicitida): Častá příčina NPB, projevující se typicky bolestí v pravém dolním kvadrantu.
• Žlučníkové kameny (cholelitiáza): Mohou způsobit bolestivou koliku nebo zánět žlučníku.
• Vředová choroba žaludku a dvanáctníku: Poškození sliznice způsobené nejčastěji bakterií Helicobacter pylori nebo užíváním některých léků.
• Kýla (hernie): Vyklenutí orgánu nebo jeho části skrze oslabené místo v břišní stěně (např. tříselná, pupeční kýla).
• Ascites: Nahromadění volné tekutiny v břišní dutině, často jako příznak pokročilého onemocnění jater.

```

```

🏋️‍♀️ Břicho v kultuře a sportu

Mimo svůj biologický význam má břicho také výrazný kulturní a sociální rozměr.

Estetický ideál

V západní kultuře je ploché, případně svalnaté břicho ("pekáč buchet", anglicky "six-pack") často považováno za symbol fyzické zdatnosti, zdraví a atraktivity. Tento ideál je silně propagován médii a fitness průmyslem a může vést k nerealistickým očekáváním a poruchám příjmu potravy. Vzhled břicha je ovlivněn nejen množstvím svalové hmoty, ale především procentem podkožního tuku.

Sport a fitness

Silné břišní svaly, označované jako "jádro těla" (core), jsou základem pro většinu sportovních výkonů. Stabilizují trup, umožňují efektivní přenos síly mezi horní a dolní polovinou těla a slouží jako prevence zranění, zejména v oblasti bederní páteře. Cviky jako prkno (plank), zkracovačky nebo zvedání nohou jsou zaměřeny na posílení těchto svalových skupin.

Symbolický význam

V některých kulturách je břicho vnímáno jako centrum životní síly a emocí. Například v japonské kultuře je koncept hara (doslova břicho) spojen s centrem energie, vůle a pravého já. Odtud pochází i rituální sebevražda seppuku (známější jako harakiri), která symbolicky otevírala sídlo duše. V západním světě se podobný význam odráží ve frázích jako "mít pocit v žaludku" (gut feeling) nebo "nemít na něco žaludek". ```

```

🧑‍🏫 Pro laiky: Břicho jako chytrá taška

Představte si břicho jako velmi pokročilou, flexibilní a živou nákupní tašku nebo batoh.

• Stěny tašky: To jsou vaše břišní svaly. Nejsou tuhé jako plast, ale pružné a silné. Dokážou se napnout, aby ochránily obsah, nebo povolit. Když je posilujete, "stěny tašky" jsou pevnější.
• Obsah tašky: Uvnitř nejsou nákupy, ale vaše orgány. Každý má svou práci: žaludek je jako mixér, který rozmělňuje jídlo. Střeva jsou dlouhá, klikatá hadice, která z jídla "vysává" všechny dobré živiny. Játra fungují jako supermoderní chemická továrna a čistička v jednom. Ledviny jsou filtry, které čistí vaši krev od odpadu.
• Vnitřní výstelka: Orgány nejsou v tašce jen tak naskládané. Jsou obaleny a drženy na místě tenkou, kluzkou blánou (pobřišnicí). Ta funguje jako hedvábná podšívka, díky které se orgány mohou po sobě lehce posouvat, když se hýbete, aniž by se odřely.
• Tlak v tašce: Když zakašlete, kýchnete nebo jdete na záchod, vaše břišní svaly (stěny tašky) se stáhnou. Tím zvýší tlak uvnitř a pomohou "vytlačit" vzduch nebo obsah střev ven. Je to, jako byste zmáčkli batoh, aby se z něj něco dostalo ven.

Bolest břicha je pak signál, že s některou "věcí v tašce" nebo se samotnou "taškou" není něco v pořádku. ```

```

Šablona:Aktualizováno ```