Helicobacter pylori

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Bakterie Helicobacter pylori (zkráceně H. pylori) je gramnegativní, mikroaerofilní, spirálovitá bakterie, která kolonizuje sliznici lidského žaludku a dvanáctníku. Její přítomnost je spojována s řadou gastrointestinálních onemocnění, především s chronickou gastritidou, peptickými vředy a je považována za hlavní rizikový faktor pro vznik rakoviny žaludku. Odhaduje se, že touto bakterií je infikována přibližně polovina světové populace, ačkoliv u většiny nositelů probíhá infekce bez příznaků (asymptomaticky).

Objev této bakterie a její role v patogenezi vředové choroby znamenal revoluci v gastroenterologii a vedl k udělení Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství v roce 2005 australským vědcům Barrymu Marshallovi a Robinu Warrenovi.

📜 Historie objevu

Ačkoliv spirálovité bakterie v žaludeční sliznici byly pozorovány již na konci 19. století, jejich význam nebyl rozpoznán a byly považovány za pouhou kontaminaci. Po desítky let dominovala v medicíně teorie, že peptické vředy jsou způsobeny především stresem a nadměrnou produkcí žaludeční kyseliny.

Zásadní průlom nastal až v roce 1982 v australském Perthu, kdy patolog Robin Warren pozoroval malé, zakřivené bakterie v bioptických vzorcích žaludeční sliznice od pacientů s aktivní gastritidou. Společně se svým mladým kolegou, lékařem Barrym Marshallem, se pustili do jejich kultivace. Po několika neúspěšných pokusech se jim podařilo bakterii, původně nazvanou Campylobacter pyloridis, izolovat.

Vědecká komunita byla k jejich zjištěním zpočátku velmi skeptická. Aby Marshall dokázal příčinnou souvislost mezi bakterií a gastritidou, provedl na sobě dramatický experiment: vypil kulturu s H. pylori. Během několika dní se u něj rozvinula akutní gastritida, kterou následně úspěšně vyléčil antibiotiky. Tento odvážný krok, spolu s dalšími studiemi, postupně přesvědčil odbornou veřejnost a změnil paradigma v léčbě vředové choroby. V roce 1989 byla bakterie přejmenována na Helicobacter pylori a v roce 1994 ji Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zařadila mezi karcinogeny 1. třídy.

🔬 Mikrobiologie a charakteristika

H. pylori je unikátně adaptována na přežití v extrémně kyselém prostředí lidského žaludku, kde je pH často nižší než 2.

🧬 Morfologie a stavba

Bakterie má charakteristický spirálovitý (helikální) tvar, který jí umožňuje efektivně pronikat hustou vrstvou hlenu (mucinu) chránícího žaludeční epitel. Její velikost se pohybuje v rozmezí 2–4 mikrometrů na délku a 0,5–1 mikrometru na šířku. Na jednom pólu buňky se nachází svazek 4 až 6 bičíků, které zajišťují rychlý pohyb a "zavrtání se" do hlenové vrstvy, kde je prostředí méně kyselé.

⚙️ Metabolismus a přežití

Klíčovým faktorem pro přežití H. pylori je produkce velkého množství enzymu ureáza. Tento enzym rozkládá močovinu, která je přítomna v žaludeční šťávě, na amoniak (čpavek) a oxid uhličitý. Amoniak je silně zásaditý a neutralizuje okolní žaludeční kyselinu, čímž si bakterie kolem sebe vytváří ochranný, méně kyselý mikrooblak. Tato schopnost je základem pro její úspěšnou a dlouhodobou kolonizaci žaludku.

Bakterie je mikroaerofilní, což znamená, že pro svůj růst vyžaduje nižší koncentraci kyslíku, než jaká je v atmosféře, a naopak vyšší koncentraci oxidu uhličitého.

🦠 Faktory virulence

Schopnost H. pylori poškozovat žaludeční sliznici a vyvolávat onemocnění závisí na produkci tzv. faktorů virulence. Ne všechny kmeny bakterie jsou stejně nebezpečné. Mezi nejdůležitější faktory patří:

Ureáza: Kromě neutralizace kyseliny má i přímé toxické účinky na epitelové buňky.
Bičíky: Umožňují pohyb a kolonizaci.
Adheziny: Proteiny na povrchu bakterie (např. BabA, SabA), které jí umožňují pevně se přichytit na povrch žaludečních buněk.
Cytotoxin asociovaný s genem A (CagA): Jeden z nejvýznamnějších faktorů virulence. Kmeny produkující CagA jsou spojovány s vyšším rizikem vzniku vředů a rakoviny žaludku. Protein CagA je injikován přímo do hostitelských buněk, kde narušuje jejich signalizační dráhy, podporuje zánět a buněčné dělení.
Vakuolizující cytotoxin A (VacA): Tento toxin způsobuje tvorbu vakuol (dutin) v buňkách, narušuje jejich funkci a může vést k jejich smrti (apoptóza).

🩺 Patogeneze a klinický obraz

Infekce H. pylori téměř vždy vede k rozvoji chronické aktivní gastritidy (zánětu žaludeční sliznice). U většiny lidí však tento zánět nezpůsobuje žádné zjevné potíže. Pouze u menší části infikovaných (10–20 %) se infekce projeví závažnějším onemocněním.

🤢 Gastritida a peptické vředy

Dlouhodobý zánět narušuje ochrannou hlenovou bariéru žaludku a dvanáctníku. Sliznice se stává zranitelnější vůči působení žaludeční kyseliny a trávicích enzymů, jako je pepsin. To může vést ke vzniku erozí a následně hlubších defektů – peptických vředů.

Dvanáctníkové vředy: Jsou s infekcí H. pylori spojeny ve více než 90 % případů.
Žaludeční vředy: Infekce je přítomna u přibližně 70–80 % pacientů s žaludečními vředy.

Typickými příznaky vředové choroby jsou bolest v nadbřišku (často popisovaná jako pálivá nebo hlodavá), která se může zhoršovat nalačno a zlepšovat po jídle.

♋ Riziko rakoviny žaludku

Chronický zánět vyvolaný H. pylori je hlavním rizikovým faktorem pro vznik dvou typů zhoubných nádorů žaludku:

Adenokarcinom žaludku: Nejčastější typ rakoviny žaludku. Dlouhodobý zánět vede k postupné přestavbě žaludeční sliznice (tzv. Correaova kaskáda: chronická gastritida → atrofická gastritida → střevní metaplazie → dysplazie → karcinom).
MALT lymfom: Vzácnější typ lymfomu vycházející z lymfatické tkáně žaludeční sliznice (Mucosa-Associated Lymphoid Tissue). V časných stádiích lze tento nádor často vyléčit pouhou eradikací (vymýcením) H. pylori.

📋 Další příznaky a asociace

Kromě vředů a rakoviny může být infekce spojena s funkční dyspepsií (trávicí potíže bez zjevné organické příčiny), která se projevuje pocity plnosti, nadýmáním, nevolností či říháním. Dále je dávána do souvislosti s anémií z nedostatku železa (kvůli narušenému vstřebávání) a nedostatkem vitamínu B12.

🧪 Diagnostika

K průkazu infekce H. pylori se používá několik metod, které se dělí na invazivní (vyžadující endoskopii) a neinvazivní.

🔬 Invazivní metody

Tyto metody jsou spojeny s gastroskopií, při které lékař zavede ohebný přístroj s kamerou do žaludku a odebere malé vzorky sliznice (biopsie).

Rychlý ureázový test: Bioptický vzorek se vloží do gelu obsahujícího močovinu a pH indikátor. Pokud je přítomna bakterie, její ureáza rozloží močovinu, vznikne amoniak a změna pH způsobí barevnou změnu indikátoru (obvykle z žluté na červenou). Výsledek je k dispozici během několika minut až hodin.
Histologické vyšetření: Vzorek sliznice je zpracován a zkoumán pod mikroskopem patologem, který hledá přítomnost bakterií a hodnotí stupeň zánětu.
Kultivace: Nejnáročnější metoda, při které se lékaři pokoušejí bakterii vypěstovat na speciálních půdách. Její hlavní výhodou je možnost otestovat citlivost daného kmene na různá antibiotika, což je klíčové při selhání léčby.

💨 Neinvazivní metody

Tyto testy jsou pro pacienta šetrnější a často se používají ke kontrole úspěšnosti léčby.

Dechový test s močovinou (Urea Breath Test, UBT): Považován za zlatý standard neinvazivní diagnostiky. Pacient vypije roztok s močovinou, která je značena neradioaktivním izotopem uhlíku (¹³C). Pokud je v žaludku přítomen H. pylori, jeho ureáza močovinu rozštěpí a značený oxid uhličitý (¹³CO₂) se uvolní do krve a následně do vydechovaného vzduchu, kde je detekován.
Test na antigen ve stolici: Moderní a velmi přesná metoda, která detekuje antigeny (části bakterií) ve vzorku stolice pacienta.
Sérologie: Test z krve, který zjišťuje přítomnost protilátek (typu IgG) proti H. pylori. Pozitivní výsledek pouze dokazuje, že se organismus s infekcí v minulosti setkal, ale nedokáže rozlišit mezi aktivní a prodělanou infekcí. Protilátky mohou v krvi přetrvávat i roky po úspěšné léčbě, proto se nehodí pro kontrolu jejího výsledku.

💊 Léčba (Eradikace)

Cílem léčby je kompletní vymýcení (eradikace) bakterie ze žaludku, což vede k zahojení vředů a výraznému snížení rizika jejich návratu a komplikací.

💊 Standardní trojkombinační a čtyřkombinační terapie

Základem léčby je kombinace léků, která trvá obvykle 10–14 dní. Standardní režimy zahrnují:

Inhibitor protonové pumpy (IPP): Léky jako omeprazol, pantoprazol nebo lansoprazol, které silně potlačují produkci žaludeční kyseliny. Tím vytvářejí pro antibiotika příznivější prostředí a pomáhají hojit sliznici.
Dvě nebo tři antibiotika: Nejčastěji se používá kombinace:

   * Amoxicilin
   * Klarithromycin
   * Metronidazol (nebo tinidazol)

Příkladem trojkombinační terapie je IPP + amoxicilin + klarithromycin. V oblastech s vysokou rezistencí na klarithromycin se preferuje čtyřkombinační terapie, která navíc obsahuje sůl bismutu.

📈 Problém antibiotické rezistence

Celosvětově narůstá antibiotická rezistence H. pylori, zejména vůči klarithromycinu a metronidazolu. To vede k selhání léčby až u 20 % pacientů. V takových případech je nutné použít záchranné (sekvenční nebo čtyřkombinační) režimy s jinými antibiotiky (např. levofloxacin, tetracyklin) nebo provést kultivaci s testováním citlivosti. Úspěšnost eradikace by měla být vždy ověřena, nejčastěji dechovým testem nebo testem na antigen ve stolici, a to s odstupem nejméně 4 týdnů po ukončení léčby.

🌍 Epidemiologie a přenos

Infekce H. pylori je rozšířena po celém světě, ale její prevalence se výrazně liší. V rozvojových zemích je promořenost populace vysoká, často přesahuje 80 %, a k nákaze dochází již v dětství. V rozvinutých zemích je prevalence nižší (20–50 %) a infekce se získává spíše v pozdějším věku.

Přesný způsob přenosu není zcela objasněn, ale předpokládají se následující cesty:

Orálně-orální přenos: Přenos slinami, například při líbání nebo používání společného příboru.
Fekálně-orální přenos: Přenos kontaminovanou vodou nebo potravinami, což je pravděpodobně hlavní cesta v oblastech s nízkým hygienickým standardem.
Gastro-orální přenos: Přenos při zvracení.

Infekce se často šíří v rámci rodin, zejména z rodičů na děti.

🤔 Pro laiky: Co je Helicobacter pylori?

Představte si žaludek jako nádobu s velmi silnou kyselinou, která má za úkol trávit potravu. Většina bakterií by v takovém prostředí okamžitě zemřela. Helicobacter pylori je ale chytrá bakterie, která si vyvinula několik triků, jak přežít:

Má tvar vrtáku: Díky svému spirálovitému tvaru a bičíkům se dokáže "zavrtat" do ochranné hlenové vrstvy na stěně žaludku, kde je kyselina slabší.
Vyrábí si ochranný štít: Produkuje látku (enzym ureázu), která z močoviny v žaludku vyrábí čpavek. Čpavek je zásaditý a neutralizuje okolní kyselinu, čímž si bakterie kolem sebe vytvoří bezpečné prostředí.
Způsobuje zánět: Tím, jak v žaludku žije, dráždí jeho stěnu a způsobuje dlouhodobý zánět (gastritidu). Tento zánět může po letech oslabit stěnu žaludku natolik, že v ní kyselina "vyžere" díru – tak vzniká peptický vřed.
Léčba: Protože je to bakterie, léčí se kombinací silných antibiotik. K tomu se přidává lék, který snižuje kyselost v žaludku, aby antibiotika mohla lépe fungovat a aby se poškozená stěna mohla zahojit.

💡 Zajímavosti

Více než polovina všech lidí na světě má v žaludku H. pylori, ale jen malá část z nich má kvůli tomu zdravotní problémy.
Barry Marshall, jeden z objevitelů, v roce 1984 úmyslně vypil kulturu s bakterií, aby dokázal, že způsobuje zánět žaludku.
Existuje jev zvaný "africká záhada" (African enigma), kdy v některých částech Afriky je extrémně vysoký výskyt infekce H. pylori, ale velmi nízký výskyt rakoviny žaludku. Příčiny nejsou dosud plně objasněny.
Některé studie naznačují, že přítomnost H. pylori by mohla mít i ochranný efekt proti některým onemocněním, jako je astma nebo refluxní choroba jícnu, ale tato hypotéza je stále předmětem výzkumu.

Šablona:Aktualizováno