Slepé střevo
Obsah boxu
Šablona:Infobox - orgán Slepé střevo (latinsky caecum) je vakovitý, slepě zakončený počáteční úsek tlustého střeva. Nachází se v pravé jámě kyčelní (fossa iliaca dextra) v břišní dutině. Do slepého střeva ústí tenké střevo (konkrétně kyčelník) a odstupuje z něj vzestupný tračník. Jeho součástí je i červovitý přívěsek (appendix vermiformis), který je v běžné mluvě nesprávně označován jako "slepé střevo". Zánět tohoto přívěsku, apendicitida, je jedním z nejčastějších důvodů pro akutní chirurgický zákrok v břišní dutině.
Ačkoliv je u člověka slepé střevo relativně malé, u mnoha býložravých savců je výrazně větší a hraje klíčovou roli v trávení celulózy pomocí symbiotických bakterií.
🧬 Anatomie a struktura
Slepé střevo je nejširší částí tlustého střeva, měří na délku přibližně 6–8 cm a na šířku až 9 cm. Je uloženo intraperitoneálně, což znamená, že je téměř celé pokryto pobřišnicí (peritoneum).
Na mediální (vnitřní) straně do něj ústí poslední část tenkého střeva, kyčelník (ileum). Toto spojení je opatřeno tzv. ileocekální chlopní (valva ileocaecalis, Bauhinská chlopeň), která funguje jako jednosměrný ventil. Zabraňuje zpětnému toku obsahu z tlustého střeva do tenkého, čímž chrání tenké střevo před masivním osídlením bakteriemi typickými pro tlusté střevo.
Stěna slepého střeva má stejnou stavbu jako zbytek tlustého střeva. Je tvořena sliznicí, podslizničním vazivem, svalovou vrstvou a serózou (pobřišnicí). Charakteristickým znakem jsou tři podélné svalové pruhy, tzv. taenie coli, které se sbíhají v jednom bodě – na odstupu červovitého přívěsku.
🪱 Červovitý přívěsek (Appendix vermiformis)
Zhruba 2 cm pod vyústěním tenkého střeva odstupuje ze zadní a vnitřní strany slepého střeva slepě zakončený trubicovitý útvar – červovitý přívěsek (appendix vermiformis). Bývá dlouhý 5–10 cm, ale jeho délka je velmi variabilní. Jeho stěna, zejména v podslizničním vazivu, obsahuje velké množství lymfatické tkáně, proto je někdy označován jako "břišní mandle".
Poloha apendixu je značně variabilní, což může komplikovat diagnostiku jeho zánětu. Nejčastější polohy jsou:
- Pelvická poloha: směřuje dolů do malé pánve.
- Retrocekální poloha: uložen za slepým střevem.
- Preileální a postileální poloha: před nebo za kličkou kyčelníku.
- Laterální poloha: směřuje zevně od slepého střeva.
⚙️ Funkce
Funkce slepého střeva a apendixu u člověka byla dlouho předmětem debat. Dnes se má za to, že plní několik úloh.
- Absorpce vody a elektrolytů: Slepé střevo, jakožto počáteční část tlustého střeva, se podílí na vstřebávání vody a iontů z tráveniny, čímž zahušťuje střevní obsah.
- Imunitní funkce: Červovitý přívěsek je díky vysokému obsahu lymfatické tkáně (tzv. GALT - gut-associated lymphoid tissue) důležitou součástí imunitního systému. Podílí se na dozrávání B-lymfocytů a produkci protilátek, zejména imunoglobulinu A (IgA), který hraje roli ve slizniční imunitě.
- Rezervoár prospěšných bakterií: Podle jedné z moderních teorií slouží apendix jako "bezpečný dům" pro prospěšné střevní bakterie. V případě, že je střevní mikroflóra zničena (např. při těžkém průjmu nebo léčbě antibiotiky), může apendix sloužit jako zdroj pro rychlé znovuosídlení tlustého střeva těmito mikroorganismy.
Dříve byl apendix považován za zcela rudimentární (zakrnělý) orgán bez funkce, což je dnes již překonaný názor.
🩺 Klinický význam a onemocnění
Nejvýznamnějším a nejčastějším onemocněním spojeným s touto oblastí je zánět červovitého přívěsku.
💥 Apendicitida (zánět slepého střeva)
Apendicitida je akutní zánět červovitého přívěsku. V laické veřejnosti je tento stav nesprávně nazýván "zánět slepého střeva". Příčinou je nejčastěji ucpání (obstrukce) dutiny apendixu, například zduřelou lymfatickou tkání, zahuštěným střevním obsahem (tzv. koprolitem) nebo v některých případech i cizím tělesem. V uzavřeném prostoru se hromadí hlen a množí se bakterie, což vede k zánětu, otoku a hnisání.
Příznaky:
- Bolest břicha, která typicky začíná v okolí pupku a během několika hodin se přesouvá do pravého podbřišku (do oblasti tzv. McBurneyova bodu).
- Nechutenství, nevolnost, zvracení.
- Zvýšená tělesná teplota.
- Zvýšená citlivost břišní stěny na dotek, zejména v pravém podbřišku.
Pokud se zánět neléčí, může dojít k prasknutí (perforaci) apendixu. To vede k vylití hnisavého obsahu do břišní dutiny a vzniku život ohrožujícího zánětu pobřišnice (peritonitida).
Diagnostika a léčba: Diagnóza se opírá o klinické vyšetření lékařem (pohmat břicha), laboratorní vyšetření krve (zvýšený počet bílých krvinek a CRP) a zobrazovací metody, jako je ultrazvuk nebo výpočetní tomografie (CT). Léčba je téměř výhradně chirurgická.
🔪 Apendektomie
Apendektomie je chirurgické odstranění zaníceného červovitého přívěsku. Jedná se o jednu z nejčastěji prováděných operací v břišní chirurgii. Zákrok lze provést dvěma způsoby:
- Klasická (otevřená) apendektomie: Z řezu v pravém podbřišku.
- Laparoskopická apendektomie: Miniinvazivní metoda pomocí několika malých řezů, kterými se do břicha zavádí kamera a chirurgické nástroje. Tato metoda je spojena s rychlejší rekonvalescencí a menšími jizvami.
🔬 Další onemocnění
Méně častá onemocnění postihující slepé střevo a apendix zahrnují:
- Nádory: Nejčastěji se jedná o tzv. karcinoid, což je neuroendokrinní nádor, který bývá často objeven náhodně při operaci z jiného důvodu.
- Tyflitida: Zánět samotného slepého střeva, který je vzácný a vyskytuje se především u pacientů s oslabenou imunitou (např. po chemoterapii).
- Divertikly: Výchlipky stěny slepého střeva, které se mohou zanítit.
🐒 Srovnávací anatomie
Velikost a význam slepého střeva se v živočišné říši výrazně liší. Zatímco u masožravců je malé nebo zcela chybí, u býložravců je často velmi objemné a plní funkci fermentační komory.
- U koní, králíků nebo hlodavců je slepé střevo velkým vakem, kde symbiotické mikroorganismy rozkládají těžko stravitelnou celulózu z rostlinné potravy.
- U přežvýkavců (např. skot) je tato funkce soustředěna do složeného žaludku (předžaludků) a jejich slepé střevo je menší.
- U ptáků se vyskytuje pár slepých střev (caeca).
Lidské slepé střevo je považováno za pozůstatek po předcích, kteří konzumovali stravu s mnohem vyšším obsahem rostlinné vlákniny.
📜 Historie poznání
První anatomické popisy slepého střeva a apendixu pocházejí již od renesančních anatomů, jako byl Leonardo da Vinci. Dlouho však nebyl znám jejich klinický význam. Teprve v 19. století byl zánět apendixu rozpoznán jako samostatná klinická jednotka. První úspěšnou apendektomii provedl britský chirurg Claudius Amyand v roce 1735, ale zákrok se stal běžným až na konci 19. století, zejména díky práci amerického chirurga Charlese McBurneyho, který přesně popsal příznaky a lokalizaci bolesti.
🤔 Pro laiky: Slepé střevo vs. Apendix
V běžné řeči se pojmy "slepé střevo" a "apendix" často zaměňují, což je z anatomického hlediska nesprávné. Je důležité si zapamatovat následující rozdíl:
- Slepé střevo (Caecum) je širší, vakovitý začátek tlustého střeva. Je to jakási "křižovatka", kam přichází potrava z tenkého střeva.
- Červovitý přívěsek (Appendix) je tenký, červovitý výběžek, který ze slepého střeva pouze "visí".
Když někdo řekne: "Měl jsem zánět slepého střeva" nebo "Vyoperovali mi slepé střevo", téměř vždy tím myslí zánět červovitého přívěsku (apendicitidu) a jeho chirurgické odstranění (apendektomii). Samotné slepé střevo v těle zůstává. Bolest a zánět se tedy týkají malého přívěsku, nikoliv celého slepého střeva.