C-reaktivní protein
Obsah boxu
C-reaktivní protein (běžně zkracováno jako CRP) je protein nacházející se v krevní plazmě, jehož koncentrace se dramaticky zvyšuje v reakci na zánět. Patří do skupiny takzvaných proteinů akutní fáze, které tělo produkuje v rámci nespecifické imunitní odpovědi. Syntetizuje se primárně v játrech a jeho měření v krvi je jedním z nejběžnějších a nejcitlivějších laboratorních testů pro detekci a sledování zánětlivých procesů v organismu.
CRP hraje důležitou roli v vrozené imunitě. Dokáže se vázat na povrch odumřelých buněk a některých bakterií, čímž je označuje pro zničení fagocyty (proces zvaný opsonizace) a aktivuje komplementový systém, další složku imunitní obrany. Ačkoliv je CRP velmi citlivým ukazatelem zánětu, je nespecifický – jeho zvýšená hladina signalizuje přítomnost zánětu, ale neidentifikuje jeho příčinu ani lokalizaci.
📜 Historie
C-reaktivní protein byl objeven v roce 1930 americkými vědci Williamem Tillettem a Thomasem Francisem, Jr.. Zjistili, že krevní sérum pacientů s akutní fází pneumonie způsobené bakterií Streptococcus pneumoniae (pneumokok) obsahuje látku, která precipituje (sráží se) s C-polysacharidem z buněčné stěny této bakterie. Právě tato reaktivita s "C" polysacharidem dala proteinu jeho jméno.
Zpočátku se vědci domnívali, že CRP je protilátka produkovaná tělem proti pneumokokům. Později se však ukázalo, že se jeho hladina zvyšuje i u jiných infekčních a neinfekčních zánětlivých stavů. Tím byl položen základ pro jeho využití jako obecného markeru zánětu. V druhé polovině 20. století se jeho měření stalo rutinní součástí klinické praxe po celém světě. Vývoj vysoce citlivých metod (hs-CRP) na přelomu 20. a 21. století dále rozšířil jeho diagnostické možnosti, zejména v oblasti kardiologie.
🧬 Struktura a funkce
🔬 Struktura
C-reaktivní protein patří do rodiny proteinů zvaných pentraxiny, které se vyznačují charakteristickou strukturou. Molekula CRP je tvořena pěti identickými nekovalentně spojenými proteinovými podjednotkami (monomery), které jsou uspořádány do symetrického, plochého prstence. Každá podjednotka má molekulovou hmotnost přibližně 25 kDa, celá pentamerická molekula tedy váží okolo 125 kDa.
Na jedné straně každé podjednotky se nachází vazebné místo pro fosfocholin, což je molekula přítomná na povrchu poškozených buněk a některých mikroorganismů. Tato vazba je závislá na přítomnosti iontů vápníku (Ca²⁺). Na opačné straně molekuly se nacházejí místa, která po navázání na cíl interagují s dalšími složkami imunitního systému, například s proteinem C1q komplementového systému.
⚙️ Funkce
Funkce CRP je úzce spjata s obrannými mechanismy těla. Lze ji shrnout do několika klíčových bodů:
- Rozpoznání a opsonizace: CRP se váže na fosfocholin na povrchu odumírajících (apoptotických) nebo poškozených buněk a na některé patogeny. Tímto navázáním je "označí" jako cíl pro fagocyty (např. makrofágy), které je následně pohltí a odstraní. Tento proces se nazývá opsonizace a je klíčový pro úklid tkáňového poškození a boj s infekcí.
- Aktivace komplementu: Po navázání na svůj cíl může CRP aktivovat takzvanou klasickou cestu komplementového systému. Komplement je kaskáda proteinů v krvi, která pomáhá ničit patogeny a podporuje zánětlivou reakci.
- Modulace imunitní odpovědi: CRP může ovlivňovat aktivitu různých imunitních buněk, například neutrofilů a monocytů, a podílí se tak na regulaci zánětlivého procesu.
⚕️ Klinický význam
Měření koncentrace CRP v krvi je jedním z nejčastěji prováděných laboratorních testů. Poskytuje rychlou a spolehlivou informaci o přítomnosti a intenzitě systémového zánětu.
🩸 Měření a normální hodnoty
Hladina CRP se stanovuje z vzorku žilní krve. Výsledky jsou obvykle k dispozici během několika hodin.
- Normální hodnota: U zdravého dospělého člověka je koncentrace CRP v krvi velmi nízká, typicky pod 5 miligramů na litr (mg/L). Některé laboratoře uvádějí horní hranici normy až 10 mg/L.
- Vysoká citlivost (hs-CRP): Pro specifické účely, zejména pro hodnocení kardiovaskulárního rizika, se používá vysoce citlivý test (hs-CRP, z anglického high-sensitivity CRP). Tento test dokáže měřit i velmi nízké koncentrace CRP (pod 1 mg/L), které mohou signalizovat chronický zánět nízkého stupně.
📈 Zvýšené hodnoty (příčiny)
Zvýšení hladiny CRP je nespecifickým znakem, který může být způsoben širokou škálou stavů:
- Bakteriální infekce: Jsou nejčastější příčinou výrazného zvýšení CRP, často na hodnoty nad 100 mg/L, někdy i přes 500 mg/L. Měření CRP pomáhá odlišit bakteriální infekce (vyžadující antibiotika) od virových.
- Virové infekce: Obvykle vedou k mírnějšímu zvýšení CRP, typicky v rozmezí 10–50 mg/L.
- Trauma a operace: Jakékoliv větší poškození tkání, včetně chirurgických zákroků, vyvolá zánětlivou reakci a vzestup CRP. Hladina vrcholí přibližně 48 hodin po události.
- Autoimunitní onemocnění: Choroby jako revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes nebo zánětlivé střevní onemocnění jsou spojeny s chronickým zánětem a trvale zvýšenými hladinami CRP.
- Infarkt myokardu: Poškození srdečního svalu při infarktu vede k lokálnímu zánětu a následnému vzestupu CRP.
- Nádorová onemocnění: Některé typy rakoviny mohou být doprovázeny zánětem a zvýšením CRP.
- Další stavy: Mírně zvýšené hodnoty mohou být pozorovány také u obézních jedinců, kuřáků nebo v posledním trimestru těhotenství.
❤️ hs-CRP a kardiovaskulární riziko
V posledních desetiletích se ukázalo, že i mírný, ale chronický zánět hraje klíčovou roli v rozvoji aterosklerózy (kornatění tepen). Vysoce citlivý test hs-CRP dokáže tento zánět nízkého stupně odhalit.
- Nízké riziko: hs-CRP < 1 mg/L
- Průměrné riziko: hs-CRP 1–3 mg/L
- Vysoké riziko: hs-CRP > 3 mg/L
Hodnota hs-CRP se používá jako doplňkový ukazatel rizika budoucích kardiovaskulárních příhod, jako je infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda, a to nezávisle na tradičních rizikových faktorech, jako je hladina cholesterolu.
🧬 Syntéza a regulace
C-reaktivní protein je produkován téměř výhradně v jaterních buňkách, hepatocytech. Jeho syntéza je spuštěna v reakci na signály od imunitního systému, především na cytokiny, jako je interleukin 6 (IL-6), interleukin 1 (IL-1) a tumor nekrotizující faktor alfa (TNF-α).
Jednou z klíčových vlastností CRP je rychlost jeho produkce. Po zánětlivém podnětu začíná jeho koncentrace v krvi stoupat již během 4–6 hodin, přičemž se může zdvojnásobit každých 8 hodin a vrcholu dosahuje za 24–48 hodin. Po odeznění podnětu jeho hladina opět rychle klesá díky krátkému biologickému poločasu (přibližně 19 hodin). Tato dynamika z něj činí vynikající marker pro sledování aktivity onemocnění a odpovědi na léčbu.
🧪 Pro laiky
Představte si C-reaktivní protein (CRP) jako požární hlásič vašeho těla.
- Normální stav: Když je v těle vše v pořádku, hlásič je v klidu a ukazuje velmi nízkou hodnotu (obvykle pod 5).
- Akutní problém: Pokud do těla vnikne bakterie (jako zloděj, který založí velký požár), hlásič začne hlasitě houkat. Hladina CRP prudce stoupne na vysoké hodnoty (např. nad 100). Lékař tak ví, že v těle je "velký požár" – vážná infekce – a musí rychle jednat, například nasazením antibiotik.
- Menší problém: Při virové infekci (jako malý doutnající ohýnek) se hlásič také ozve, ale ne tak silně. Hladina CRP stoupne jen mírně.
- Chronický problém: Některé nemoci, jako je ateroskleróza (kornatění tepen), jsou jako neustále doutnající kabel ve zdi. Nevyvolávají velký požár, ale pomalu a dlouhodobě poškozují systém. Speciální, velmi citlivý hlásič (hs-CRP) dokáže toto tiché doutnání odhalit a upozornit na zvýšené riziko "havárie" v budoucnu (např. infarktu).
Důležité je, že hlásič (CRP) vám řekne, *že* někde hoří, ale neřekne vám, *kde* přesně a *proč*. To už musí lékař zjistit dalším vyšetřováním.