Bílé krvinky
Bílé krvinky, odborně nazývané leukocyty, jsou typem krevních buněk, které tvoří klíčovou součást imunitního systému obratlovců. Na rozdíl od červených krvinek (erytrocytů) nebo krevních destiček (trombocytů) obsahují buněčné jádro a postrádají hemoglobin, což způsobuje jejich bezbarvý vzhled. Jejich hlavní funkcí je identifikace a zneškodnění cizorodých látek a patogenů, jako jsou bakterie, viry, plísně a paraziti, a také odstraňování vlastních poškozených či odumřelých buněk a nádorových buněk. Jsou produkovány v kostní dřeni v procesu zvaném leukopoéza. ```
```
🧬 Základní charakteristika
Bílé krvinky jsou pohyblivé buňky schopné takzvaného améboidního pohybu, který jim umožňuje aktivně opouštět krevní řečiště (proces zvaný diapedéza) a cestovat do tkání, kde je jejich přítomnost zapotřebí.
- Počet: V jednom mikrolitru krve zdravého dospělého člověka se nachází přibližně 4 000 až 10 000 bílých krvinek. Jejich počet se může dynamicky měnit v závislosti na zdravotním stavu.
- Velikost: Jsou větší než červené krvinky, jejich průměr se pohybuje od 6 do 20 mikrometrů v závislosti na typu.
- Životnost: Délka života bílých krvinek je velmi variabilní. Některé (např. neutrofily) přežívají v oběhu jen několik hodin až dní, zatímco paměťové lymfocyty mohou v těle přetrvávat i desítky let.
- Stavové změny:
- Leukocytóza je stav, kdy je počet bílých krvinek v krvi zvýšený nad normální mez. Obvykle signalizuje probíhající infekci, zánět, ale může být i příznakem leukémie.
- Leukopenie je naopak stav charakterizovaný sníženým počtem bílých krvinek, což oslabuje imunitní systém a zvyšuje náchylnost k infekcím. Může být způsobena virovými infekcemi, autoimunitními chorobami nebo poškozením kostní dřeně (např. při chemoterapii).
```
```
🔬 Dělení bílých krvinek
Leukocyty nejsou jednotnou skupinou buněk. Na základě přítomnosti či nepřítomnosti specifických granul (zrn) v jejich cytoplazmě a tvaru jádra se dělí do dvou hlavních kategorií: granulocyty a agranulocyty.
Granulocyty
Charakteristickým znakem granulocytů je přítomnost granul v cytoplazmě, které obsahují enzymy a další látky důležité pro jejich funkci, a segmentované (laločnaté) jádro. Všechny vznikají v myeloidní linii krvetvorby.
- Neutrofily: Tvoří nejpočetnější skupinu bílých krvinek (50–70 %). Jsou to hlavní "pěšáci" imunitního systému a první buňky, které dorazí na místo infekce. Jejich hlavní funkcí je fagocytóza ("pohlcování") bakterií a jiných cizorodých částic. Hnis, který se tvoří v zanícených ranách, je tvořen převážně odumřelými neutrofily.
- Eozinofily: Tvoří asi 1–4 % leukocytů. Specializují se na boj proti mnohobuněčným parazitům (např. tasemnice, roupi) a hrají významnou roli při alergických reakcích a astmatu. Jejich granula obsahují látky toxické pro parazity.
- Bazofily: Jsou nejméně početné (méně než 1 %). Jejich granula obsahují histamin a heparin. Uvolněním těchto látek se podílejí na spouštění alergických a zánětlivých reakcí. Jsou funkčně podobné žírným buňkám ve tkáních.
Agranulocyty
Tyto buňky nemají v cytoplazmě specifická granula (nebo jsou velmi malá a nezřetelná) a jejich jádro je obvykle celistvé, nesegmentované.
- Lymfocyty: Tvoří 20–40 % bílých krvinek a jsou základními buňkami specifické (získané) imunity. Dělí se na několik subtypů:
- B-lymfocyty: Po aktivaci se mění na plazmatické buňky, které produkují protilátky (imunoglobuliny). Protilátky se specificky vážou na cizorodé struktury (antigeny) a označují je k likvidaci. Část B-lymfocytů se stává paměťovými buňkami, které zajišťují dlouhodobou imunitu.
- T-lymfocyty: Dozrávají v brzlíku (thymus) a jsou zodpovědné za buněčnou imunitu. Existuje několik typů, například:
- Pomocné T-lymfocyty (TH): Rozpoznávají antigeny a aktivují ostatní imunitní buňky (B-lymfocyty, cytotoxické T-lymfocyty). Jsou to "generálové" imunitní odpovědi. Jsou napadány virem HIV.
- Cytotoxické T-lymfocyty (TC): Přímo zabíjejí buňky napadené viry nebo nádorové buňky.
- NK buňky (z anglického Natural Killer, přirození zabíječi): Patří do nespecifické imunity. Dokáží rozpoznat a zničit některé nádorové a virem infikované buňky bez předchozí aktivace.
- Monocyty: Jsou největšími bílými krvinkami (3–8 %). Kolují v krvi jen krátce (několik hodin až dní), poté migrují do tkání, kde se diferencují na makrofágy nebo dendritické buňky.
- Makrofágy: Jsou to vysoce výkonní fagocyty, které pohlcují patogeny, buněčný odpad a cizorodé materiály. Zároveň fungují jako antigen prezentující buňky, což znamená, že "ukazují" části pohlcených patogenů T-lymfocytům a tím spouštějí specifickou imunitní odpověď.
```
```
📈 Životní cyklus a tvorba
Proces tvorby bílých krvinek se nazývá leukopoéza a probíhá primárně v kostní dřeni. Všechny typy leukocytů pocházejí z jediné pluripotentní hematopoetické kmenové buňky.
Tato kmenová buňka se dělí a diferencuje do dvou hlavních linií: 1. Myeloidní linie: Z ní vznikají granulocyty (neutrofily, eozinofily, bazofily), monocyty, a také červené krvinky a krevní destičky. 2. Lymfoidní linie: Z ní vznikají všechny typy lymfocytů (B-lymfocyty, T-lymfocyty, NK buňky).
Vývoj a zrání jednotlivých typů buněk je řízeno komplexní sítí signálních molekul, především cytokinů a růstových faktorů (např. interleukiny, faktory stimulující kolonie - CSF). Po dozrání jsou buňky uvolněny do krevního oběhu, odkud mohou migrovat do tkání po celém těle. ```
```
🩺 Klinický význam
Vyšetření počtu a zastoupení jednotlivých typů bílých krvinek je jedním z nejběžnějších a nejdůležitějších laboratorních testů v medicíně. Provádí se v rámci krevního obrazu s diferenciálním rozpočtem leukocytů (tzv. "diferenciál").
- Diagnostika infekcí: Zvýšený počet neutrofilů (neutrofilie) typicky ukazuje na bakteriální infekci. Zvýšení lymfocytů (lymfocytóza) je častější u virových infekcí. Eozinofilie (zvýšený počet eozinofilů) může signalizovat parazitární infekci nebo alergii.
- Leukémie a lymfomy: Jsou to nádorová onemocnění krvetvorných buněk. Vyznačují se nekontrolovaným množením jednoho typu bílých krvinek, které jsou často nefunkční a utlačují tvorbu ostatních krevních elementů. Diagnóza se opírá o analýzu krve a kostní dřeně.
- Autoimunitní onemocnění: U chorob jako revmatoidní artritida, lupus erythematodes nebo roztroušená skleróza imunitní systém, včetně bílých krvinek, chybně napadá a ničí vlastní tkáně těla.
- Sledování léčby: Počet bílých krvinek je pečlivě monitorován u pacientů podstupujících chemoterapii nebo radioterapii, protože tyto léčebné postupy často poškozují kostní dřeň a vedou k nebezpečné leukopenii.
- Alergie: Při alergických reakcích hrají klíčovou roli bazofily a eozinofily, které uvolňují mediátory zánětu, jako je histamin.
```
```
💡 Pro laiky: Imunitní armáda těla
Představte si lidské tělo jako velké království, které je neustále ohrožováno nájezdníky (bakteriemi, viry). Bílé krvinky jsou armádou tohoto království, která má různé specializované jednotky:
- Neutrofily – Pěchota: Jsou to nejpočetnější vojáci v první linii. Jakmile se objeví nepřítel, okamžitě vyrazí na místo a začnou ho požírat (fagocytovat). Jsou rychlí a efektivní, ale bojují s každým nepřítelem stejně. Jejich padlí vojáci tvoří hnis v ráně.
- Makrofágy (z monocytů) – Těžká technika a rozvědka: Jsou to velké, silné jednotky, které uklízejí bojiště po bitvě – požírají zbytky nepřátel i padlých vojáků. Navíc fungují jako špioni: vezmou si "uniformu" (antigen) poraženého nepřítele a ukážou ji velitelům, aby se armáda naučila tohoto konkrétního nepřítele rozpoznat.
- Lymfocyty – Speciální jednotky a velitelství: Toto je elitní a inteligentní část armády.
- Pomocné T-lymfocyty: Jsou to generálové. Když jim rozvědka (makrofág) ukáže uniformu nepřítele, vydají rozkazy a zorganizují cílený útok.
- Zabíječské T-lymfocyty: Jsou to elitní zabijáci, kteří se specializují na likvidaci vlastních zrádců – buněk království, které byly obsazeny nepřítelem (napadeny virem) nebo se zbláznily (nádorové buňky).
- B-lymfocyty: Jsou to zbrojovky. Na rozkaz generálů začnou vyrábět speciální naváděné střely (protilátky), které neomylně najdou a označí jednoho konkrétního nepřítele, což usnadní jeho zničení pěchotou. Některé zbrojovky si plány na výrobu těchto střel uloží do archivu (paměťové buňky), takže při příštím útoku stejného nepřítele je reakce mnohem rychlejší a silnější.
- Eozinofily a Bazofily – Chemické a protiparazitární jednotky: Jsou to specialisté na boj s velkými nepřáteli (parazity) nebo na spouštění poplachu (alergické reakce) pomocí chemických zbraní (histamin).
```
```
📊 Zajímavosti
- Kdyby se všechny bílé krvinky v těle dospělého člověka seřadily za sebe, vytvořily by řadu dlouhou několik tisíc kilometrů.
- Schopnost leukocytů opustit cévy a cestovat tkání se nazývá diapedéza. Buňky se doslova "protáhnou" mezi buňkami cévní stěny.
- Na každou bílou krvinku v krvi připadá zhruba 600 až 700 červených krvinek.
- Některé viry, jako je virus Epsteina–Barrové (původce infekční mononukleózy) nebo HIV, přímo napadají a množí se v určitých typech bílých krvinek, čímž oslabují imunitní systém.
- Prvním, kdo pozoroval a popsal fagocytózu u bílých krvinek, byl ruský vědec Ilja Iljič Mečnikov, za což v roce 1908 obdržel Nobelovu cenu.